kacaabba komentáře u knih
Ano, jsou životní osudy, které jsou inspirativní. Život Heleny a její dlouholeté učitelky takový byl. Film Divotvůrkyně (The Miracle Worker) z r. 1962 mě zaujal více, i když pouze ukazuje na první období práce paní Salivenové, učitelky Heleny, se zanedbanou hluchoslepou dívkou.
Nečetl, pouze poslouchal rozhlasovou adaptaci. Celkem více mne dílo nezaujalo.
V porovnání s Masarykem, pokud jde o hloubku a propracovanost témat, je to někde jinde, to ano, ale i tak to byl rozumnější člověk, než se o něm v médiích psalo. Možná nejrozumnější z těch, kteří v té době určovali směr naší republiky... A v čem Masaryka převyšoval, tak to bylo jasné rozpoznání Ježíše jako Krista.
Když jsem slyšel několik epizod z knihy v podání Miroslava Horníčka, tak jsem po knize zatoužil. Ale ouha, zdá se, že Horníček pro svojí četbu vybral to nejlepší z knihy, takže to pro mne nakonec žádný objev nebyl.
Před lety jsem knihu odložil kvůli stylu vyprávění. Popisné vyprávění mi nic neříká. I přes tento můj osobní handicap musím říci, že kniha je jemná, milá, lidsky teplá a moudrá, přesvědčivá a několikrát mi vehnala slzy do očí. Pokud budete hledat filmovou podobu, tak ji najdete pod českým názvem Dobrodružství malého indiána (The Education of Little Tree) 1997, rež. Richard Friedenberg.
Čteno s dětmi. Škoda více psát. Jen bych se opakoval. Finskej to vidí stejně jako já.
K této knize se budu muset vrátit. Možná i opakovaně. Ač se mnou rezonuje, přec je o několik pater výše, takže mne významně obohacuje.
Nečteno, slyšeno jako rozhlasová dramatizace s Hrušínským a Kopeckým. Obecně detektivky nemusím a superborec Holmes mě nudí. Takže od tohoto žánru musím pryč - pro mne je to ztráta času a nemíním zbytečně psát komentáře tohoto typu.
Na tuhle knihu mi nestačí ani těch pět hvězdiček. Pro mne mimořádný duchovní i duševní zážitek. Když zmiňuji i duchovní, uvádím to s plným vědomím, že nemám s Masarykem plný zákryt toho, co chápe ve víře a skrze víru v Boha on a co já. Nicméně dle biblického: strom se pozná podle svého ovoce. A já zde vidím ovoce dobré; ale stejně to bude Bůh sám, kdo bude soudit každého člověka.
Hvězdičky jsou jedna věc, ale druhá věc je čtivost. Pan Dawson psal náročné knihy.
Pro mne velké zklamání. Čekal jsem právě to, co nabízí podtitul na obalu - "tajemství silného pouta mezi otcem a synem". A je u toho fotka táty a malého kluka. Ale o tom ta kniha vůbec není. Řeší vpodstatě již prohrané možnosti z dob dětství, a nabízí způsoby pokusu o obnovu vztahu. Kromě toho, jak se dozvíte na zadní části obalu, řeší kniha další vztahy - mezi muži jako přáteli, mezi mladým mužem a již "zavedenými" dospělými muži, či vztah mezi mužem a rádcem. Není to nezajímavé, ale důvod, proč jsem sáhl po této knize to nesplnilo ani na 1 %.
Čteno s dětmi. Pro dospěláky skvělé, ale překvapilo mne, že to tak zaujalo i děti!
Čteno s dětmi. Příběhy jsou hezké, veselé, jemné a inteligentní. Takže to bylo fajn. Jen škoda, že jsme se do četby pustili až v době, kdy už z toho naše děti vyrůstali...
Četl jsem jen několik příběhů. Už to nebylo k vydržení. Považuji to za pokleslou literaturu, že by se červenala i červená knihovna. Ztráta času.
Pokud jsou tam úžasné pravdy a nazření, pak mne to do značné míry minulo. Něco se mi líbilo, něco mi přišlo jen jako výklad Božích tajemství ve své době.
Čteno s dětmi. Klasické čtení od Zapletala. Parta skautů, tentokrát při přejezdu českých hor na běžkách.
V čem tkví kvalita této knihy? Že po jejím přečtení budete znechucení, vystrašení, očekávajíce ránu z týla? Že si s tím dal práci. je jasné, že je to kvalitně napsané taktéž, ale co dál? Co vám kniha dá pro váš život? Čím vás naplní? Ne, nezlobte se, ale tohle není kniha, kterou bych byl ochoten jakkoli dál propagovat.
Jak zaznělo od maryzky: "pokud se zajímáte o Vrchlického...". Pak to pro vás může být zajímavé čtení, pokud ale to tak není, ničím kniha neoslní. Trochu mi bylo Vrchlického líto. Z jedné náruče do druhé a vůbec ne proto, že by byl sukničkář, jak podotkla má žena. Ale něco mu v životě zoufale scházelo a on to hledal vždy znovu a znovu u žen. Myslím, že marně. A to rozhodně nemám nic proti ženám :-) Domnívám se, že vím co, resp. kdo Vrchlickému tolik zcházel, ale to by už vypadalo, že se tady naparuju.
Kdo zažil socialismus, kdo sleduje dění v Severní Korei, nemá k tomu co říci. Ale silně to prožívá. Většinu věcí ve vzpomínkách. Naštěstí.
Kniha, kterou jsem četl jen kvůli dětem ve škole, které jí mají jako "povinnou" četbu. Přesto jsem postupem času načichnul jazykem této knihy a vychutnal jsem si jí. Kromě známých příběhů chlapce Mauglího se mi hodně líbily takové příběhy jako Riki-Tiki-Tavi, nebo Bílý lachtan. Pokud jde o Mauglího, asi nejvíc se mi líbil předposlední příběh - Ryšavý pes. Hodně jsem se nasmál, abych vzápětí zvážněl.