kacenka075 komentáře u knih
Trochu zmatek. Napínavé i čtivé, nicméně celkově netuším, za co ta nominace na Literu?? Vždyť je to v podstatě červená knihovna...
Knihu jsem zakoupila na základě lákavé anotace, ovšem moje očekávání moc nesplnila. Uznávám, že námět je neotřelý, ale způsob, jakým se s ním autor vypořádal, svědčí o spisovatelské nevyzrálosti. Nevěrohodné motivy jednání podložené příručkou o všímavosti, z níž autor doslovně cituje (a to prosím opakovaně tytéž pasáže), podle mě nejsou dostatečným opodstatněním vraždy, ač je mrtvolou třeba mafián. Zbytečně komplikované pasáže líčící způsob další smrti, občas jsem se musela k četbě nutit. A humor? Ten je potřeba hledat lupou... Pro náročnější čtenáře rozhodně nedoporučuji.
Ufff. Dočteno, ale spíš ze zásady. Bohužel kniha patří do kategorie "škoda papíru", jak to výstižně vyjádřila moje desetiletá neteř. Příště se pokusím nenaletět nadšeným knižním blogerkám a podcastům.
Kniha je psaná velmi nevyzrále, obsahově i textově. Chápu, že dějové zvraty mají sloužit pro pobavení čtenářek a neskrývají nic hlubokomyslného. Nedomyšlené situace, kdy autorka prostě hodila na papír, co ji zrovna napadlo. V textu jsou chyby, spousta opakujících se slov, neumělé konstrukce. Prošla kniha vůbec redakcí??
Nakonec jsme se díkybohu dozvěděli snad všechno, co autorka v knize nakousla. Čtení to nebylo snadné, nedořečené narážky na minulé události se střídaly s událostmi, které probíhají právě teď, aniž by autorka udělala jasný předěl. Místy až nepotřebně drsné, ježí se mi vlasy, když autorky-ženy používají vulgární označení pohlavních orgánů, neřkuli ženských. Všechny nedostatky vyvažují věty jako vystřižené z kvalitního hladkého papíru, v nichž hlavní postava vyslovuje životní názory a hluboké myšlenky. Kvůli těmto větám se ke knize možná časem vrátím.
Asi mě nepřestane fascinovat, že s tak prostým jazykovým vyjadřováním může vzniknout kniha, navíc taková, od které bude těžké se odtrhnout. Pomalu si zvykám na autorčiny (zřejmě) oblíbené otevřené konce, na druhou stranu tohle asi jinak skončit ani nemohlo. Happy end by nejspíš ubral knížce na naléhavosti. Kniha se dotýká hned několika palčivých témat, o kterých člověk nerad přemýšlí, líbí se mi, že se autorka nebojí zacházet i tam, kam se normální smrtelník nejspíš bojí jen nahlédnout.
S touhle knihou jsem zas jednou pořádně šlápla vedle. Dobře nastražená marketingová past bohužel funguje u podobných materiálů velmi dobře.
Tuším sice, proč život žen po čtyřicítce láká spisovatele různých kvalit a pohlaví, nicméně pan Bryndza téma pojal zcela bez náznaku čehokoli nového. Zmatená snůška e-mailů nutí čtenáře k opakované kontrole, kdo je v dané chvíli adresátem, nepravděpodobné zápletky se hromadí až na hranici únosnosti. Jazykové zpracování naprosto katastrofální, překlad nedokonalý, text se jen hemží chybami v pravopisu i mluvnici, nemluvě o chybách v tisku (snad). Závěr: První a poslední Bryndza v mé čtenářské kariéře...
Celkem průměrně napsaná průměrná kniha. Spousta nevyužitých možností, příliš velké množství motivů, taktéž nevyužitých, jazykově zbytečně vyumělkované. Možná budou lepší další knihy od této autorky.
Druhá kniha, kterou jsem od Sally Rooneyové přečetla. Znovu se pohybuje v psychologii postav, které mi nejsou blízké, podle mě se jedná o mírně narušené osobnosti, které se vyžívají v pitvání svých pocitů, ale nejsou schopné se postavit problémům čelem. Dál si nechávají ubližovat, nebrání se, v podstatě ani příliš nevysvětlují. Autorka postavy vykresluje jako nadprůměrně inteligentní, jejich chování tomu ovšem neodpovídá. Možná bychom mohli knihu brát jako výpověď určitým způsobem ztracené generace, jejíž problémy významně souvisejí s tím, že dnešní lidé mnohdy žijí ve zbytečném pohodlí, jelikož nejsou nuceni řešit žádné zásadnější existenční potíže.
Můj první Fitzek a rovnou hlásím, že poslední. Blbečka ze sebe dělat nenechám. Na každé třetí stránce se úplně mění fakta, čtenář nemá šanci pohybovat se po věrohodné linii děje. Ke konci jsem hodně přeskakovala, chtěla jsem zjistit, kdo je tedy nakonec vrah, četla jsem z každé stránky 2 řádky a víte co? Vůbec to nevadilo! Tolik zbytečné vaty v té knize tedy je... Ano, chápu, dneska lidi tohle asi chtějí. Fitzek je zřejmě věrným nohsledem Stephena Kinga. Jen doufám, že to nikdo nechce považovat za literaturu.
Ponurost dovedená skoro ad absurdum. Styl autorky je sice zajímavý a vlastně celkem čtivý, dokáže vytvořit napětí a charaktery postav vykresluje celkem uvěřitelným způsobem, ale v jejím repertoáru mi chybí nějaká alespoň náznakem normální figura. Možná to byl záměr. Mysteriózní motivy budiž, celkem knihu ozvláštňují, a že je nemám ráda je můj problém. Stejně jako otevřené konce. Chápu, asi to bude ještě pokračovat, ale mě to prozatím stačilo. Co mi opravdu vadí, a to není jen záležitost této knihy, je urputné používání spisovného jazyka i v mluvené řeči. Takhle přece nikdo normální nemluví a dialogům to ubírá na přirozenosti.
To byla tedy dost zběsilá jízda. Možná bych se nebála použít slovo "fantasmagorie". Kniha se četla skoro sama, to je pravda, četba je to vtipná. To je ale taky asi všechno. Uniká mi nějaký smysl. Náznaků je tu celá řada, ale jasně se nerýsuje nakonec žádný. Sonda do života současných mladých lidí, líných a nevzdělaných (i když u Sandry se občas záblesky nějakých vědomostí objevují), neschopných najít své místo ve světě, nebo se o to alespoň pokusit? Vliv digitálních médií na uvažování dnešní mládeže? Detektivka?? Popravdě nevím, takže řadím do poličky "čtení na dovolenou".
Až na kostrbatý překlad opět zajímavá detektivka, kde policejní se pátrání prolíná s osobními příběhy vyšetřujících kriminalistů.
Úžasná odpočinková četba, místy se vážně dobře pobavíte.
Zábavné čtení, sice spíš pro mládež, ale ono nezaškodí občas se vrátit do pubertálních let a připomenout si, jak tehdy fungovala naše psychika. Přinejmenším pak člověk možná lépe porozumí vlastním dětem, které zrovna tímto obdobím procházejí. Knížka se čte lehce, také určitě díky kvalitnímu překladu Michaely Škultéty, která se nebála používat obecnou češtinu a hovorové výrazy, které k pubertě jistě patří. Kéž by moji synové měli alespoň z poloviny takové nadšení pro četbu, jako mám já, hned bych jim to podstrčila k přečtení (což stejně udělám, ale velký úspěch bohužel nečekám).
Začít v Hamburku a cestou do Švýcarska skončit na jakémsi zapomenutém řeckém ostrově a mezitím pohřbít jednoho otce a toho, který už pohřbený byl, najít mezi živými, to je vážně "trip". Ale příjemný a čtivý, autorka dobře vystihuje psychologii svých postav a neobvyklé zvraty jsou osvěžující.
Tuto knihu musím bohužel zařadit na seznam "Zklamaná očekávání". Naštěstí v tom zřejmě nejsem sama. Pravděpodobně jsem už jiná generace než hlavní hrdinky, ale pevně doufám, že to není obraz lidské psychiky napříč jejich věkovou skupinou. Neustálé pitvání vlastního nitra a rozebírání způsobu, jakým někdo jiný něco řekl či napsal a podle toho potom řídit své chování je velice nevyzrálé. Považovat sebe samu za oběť, když jsem JÁ narušila manželství dvou lidí, to je vrchol opovážlivosti. Moje pobouření by vydalo na mnoho a mnoho slov, která sem ale nepatří. Když jsem si v průběhu čtení našla bližší informace o autorce a viděla její fotku, bylo mi jasné, že to prostě byl z mé strany krok vedle. A to jsem si neuváženě koupila rovnou i její další knihu, kterou rozhodně budu číst až někdy jindy...
Docela dobrá detektivka, ne úplně obvyklá, bohužel platí totéž jako u mojí první knížky od téhle autorky, totiž že překlad do češtiny vykazuje řadu nedostatků, které četbu místy znesnadňují. V BB art by se měli asi začít víc věnovat kvalitě textů.
Knihu mám rozečtenou a nedá mi to, abych se nevyjádřila ke kvalitě textu. Připadá mi, že buď překladatelka nebo redaktorka odvedly celkem nekvalitní práci. Čte se to ztuha, místy bych vážně volila úplně jiný výraz, než který vám slovník nebo mozek nabídne jako první (milostná rozmíška?? jako vážně?? v mluvené řeči mladého člověka??)), slovosled příšerný, vycpávkových slov přespříliš, některá souvětí mají konec v nedohlednu... Možná je to v angličtině normální, ale proto je tady překladatel a pak redaktor, aby z toho udělali český text. Ne jen strojově přeložený. Kvalitě příběhu takové zpracování opravdu ubližuje. Takže příště budu muset sáhnout po originálu, abych zjistila, jestli je paní McDermidová dobrá spisovatelka.
Jestli je to vážně podle skutečnosti, tak klobouk dolů za ten životní převrat. Literárně ne úplně dokonalé, ale tady se asi cení ten příběh.