Kaik komentáře u knih
I přes tradičně přehledný a plynulý způsob Weaverova slohu mě to tentokrát úplně nechytlo. Více paralelních dějových linek v pohodě - těšil jsem se, až se ke konci sejdou - nicméně celková překombinovanost už přesáhla moji míru únosnosti. Asi mám nějaké špatné období. Přišlo mi to zbytečně natahované a některé věci byly krkolomně přitažené za vlasy, jen aby to posloužilo ději.
Každopádně je ale celá série mimořádně čtivá a rád ji doporučím. Nejvíce se mi líbilo asi Údolí mrtvých a Muž bez minulosti. Pokud se autor pustí ještě do dalšího pokračování (tento díl je v současnosti poslední vydaný), určitě dám Davidu Rakerovi šanci.
Parádní česká kombinace Star Treku a Vetřelců s prvky zombie. Napětí střídá akci a posádka Salamis si rozhodně neodpočne. Závěrečné kapitoly mi připomněly některé scény z Kulhánka. Dalším pokračováním držím palce.
Co si může fanoušek sci-fi přát víc, než poctivou kombinaci vesmírných bitev s neznámými extraterrestriály, okořeněnou téměř detektivním pátráním na palubě izolované kosmické lodi?!
Překvapivě výborný domácí počin, rozhodně se těším na další díl. Bylo by zajímavé i zfilmované.
Příjemné vyprávění skvělého českého dálkového běžce. Zaujaly mě popisy z mládí, kdy možnost prosadit se v socialistickém sportu nebyla vůbec otázka talentu či výkonů, a také vlastní prožívání samotných ultra běhů včetně všech těžkostí, které Dan musel překonávat. Je to, myslím, pěkná motivace pro všechny běžce - když člověk opravdu chce, může dosáhnout čehokoliv. Až tedy na ty vzdálenosti a hlavně časy, ty jsou zkrátka... neuvěřitelné!
Děkuji, K, za zapůjčení fajn knihy, navíc i s autorovým věnováním. :)
Žádný soubor povídek jsem už dlouho nedal a bylo třeba to napravit. A tato sestava byla opravdu pestrá. Až na pár výjimek mi "kusy" nepřipadly vůbec divné, naopak, pár příběhů bylo vážně výborných a docela rád bych si je přečetl i jako plnotučné romány (za všechny např. Lineární město). Následující sbírku si v budoucnu rozhodně nenechám ujít.
Příjemná kniha o hledání lidství, jak z pohledu člověka, který o něho přišel, tak z pohledu robota, který ho nikdy nemůže dosáhnout. Plno zajímavých myšlenek, stálo by za zfilmování.
Úžasná atmosféra drsného skotského ostrova, sympatické postavy a gradující příběh se strhujícím závěrem. I romantici si přijdou na své. Parádní zážitek!
Hmm, tak nějak nevím. Námět Tří těles je asi dobrý, ale hezky se mi to nečetlo. Celé to bylo takové ploché, bezemoční, téměř jako vědecké hlášení. Myšlenka inteligentních protonů, stejně jako mnoho dalších témat, mi přišla už za hranou (= komplet vycucaná z prstu). Budu dnes příkladně čínsky přísný a hodnotím třemi pohasínajícími slunci. Do dalších dílů se pravděpodobně nepustím.
Letos mám štěstí na dobré tituly. Sapiens jsou napsáni velmi čtivě a přístupně pro běžného čtenáře. Kvůli svému záběru to bylo trochu letem světem (místy i krapet tendenční), ale bavilo mě to a dozvěděl jsem se spoustu fascinujících věcí o lidstvu. Bavily mě zejména pasáže o osídlování světa a také výhledy do budoucna, ze kterých mírně mrazí. Klidně bych zkusil i nějakou další Harariho knihu.
K Holdstockovi se budu stále vracet. V jeho knihách se vždy ponořím až ke kořenům našeho světa, kdy každý kousek půdy, kamení, nebo hvozdu obýval nějaký duch či démon. Jeho syrové mýtické hvozdy jsou pro mne naprosto podmanivé. Vždy mám chuť nějakému prapůvodnímu bohu země postavit mohylu z kostí jednorožců. Nebo aspoň hodit kance na rožeň.
Neuvěřitelné, Zusak mě opět dočista rozsekal. Nejenom úžasně bezprostřední formou vyprávění, ale hlavně veskrze pozitivním tématem. Jsem totálně na kaši. Hodnotím jednoznačně srdcovou pětkou.
Opravdu by mě zajímalo, jak by román vypadal nyní, přece jenom čtvrtstoletí je dlouhá doba a spousta současných online her už v zásadě možnosti podobné Deeptownu nabízí. Když ale pominu lehkou technickou zastaralost, nebylo to špatné. Lukjaněnko použil mnoho zajímavých nápadů, přidal filosofický nadhled i ruská národní specifika (nějak bylo, nějak bude... mezitím dáme pivo).
Děkuji čtenáři Lazarovi, jehož komentář mě k této knize přivedl. Četbu pokračování vůbec nevylučuji.
Bezejmenný polda je zpět a opět je nezastavitelný! Poněkud vyspělejší pokračování předchozího dílu, plné akce a cynického humoru. A skvělá scéna se studní. Určitě zkusím další autorovy knihy.
Šeredná obluda uprostřed temných kobek Hellboyovi: "Hezký den."
Hellboy: "Až s tebou skončím, nebude ti tak připadat."
Vánoční dárek pro syna se nakonec krásně hodil do čtenářské výzvy. Obecně komiks moc rád nemám, dávám přednost vlastní imaginaci nad klasickou knihou. Mignolova výtvarná stylizace je ale fajn - mnoho věcí zůstávalo skryto ve stínech a byl tak prostor rozvinout představivost. Potěšil samozřejmě překlad Jana Kantůrka i postavy z evropské mytologie. Jednou za čas OK.
Opět klasické Murakamiho schéma - nanicovatý mladý muž versus tajemné ženy a ještě podivuhodnější události.
První polovina románu se mi moc líbila. Byla více lineární a některé scény působily téměř hypnoticky. Druhá půlka se více rozvětvila, a i když se vše na konci opět sešlo, místy mi těch metafor přišlo až příliš. Válečné téma a příběh Nutmeg mě úplně nebraly, nicméně skvělý doslov vše vysvětlil.
Opět je tedy po dočtení o čem přemýšlet. Murakamiho styl psaní mi sedí a vždy mě něčím dostane. Jiné jeho knihy mi však přišly ještě o chloupek působivější.
Upřímně by mě zajímalo, jestli to Barker už od začátku zamýšlel jako trilogii, protože všechny knihy na sebe navázaly skvěle.
Jednu oční bulvu bohužel musím ubrat za dost divoké překombinování děje. Téměř každá kapitola přinesla takový zvrat, že jsem z toho časem otupěl a vůbec by mě už nepřekvapilo, kdyby vrahem byla třeba britská královna. A co toho postavy stihly a vydržely...!
Každopádně to nic nemění na tom, že se jedná o mimořádně čtivou a napínavou sérii, která čtenáře nenechá ani na chvíli vydechnout. Super.
Příběh pokračuje a je to opět stejná jízda jako předchozí díl. Líbí se mi, jak autor pracuje s postavami. Příliš o nich nevíme, ale postupně se vždy vynoří nějaký detail z jejich života nebo aspekt osobnosti, což postupně přirozeně vykresluje jejich charakter. Plusové body také uděluji za zajímavého Poola a dobrý překlad. Třetí díl je povinností.
Přečteno už kdysi za studentských let, nyní jsem si chtěl připomenout i kvůli nově chystanému filmu. Naprostá klasika žánru, která ani po více než půlstoletí neztratila nic ze své působivosti a síly.
Ou, nevím, co jsem čekal, ale takovou dávku marnosti a zoufalství ne. Krátké, strohé věty hlavní povídky mi přišly nepříjemně znepokojivé a pokud bylo autorovým záměrem uvést mě do deprese, tak se mu to povedlo. Asi špatně načasovaná četba, resp. nálada. I přes to, jak to bylo všechno nechutné, Mašina mě fakt pobavila.
Autor s potenciálem, pro mnohé nejspíš těžko stravitelný.
Musím říct, že tentokrát jsem to Weaverovi nespolkl a nějakým zázrakem docela přesně uhodl, jak se věci mají. To ale nic nemění na tom, že se to opět četlo úplně samo a o Davidovi jsem ani na vteřinu nezapochyboval. Moc se těším na další díl.