Kaik komentáře u knih

No, bylo to krapet utrpení. Nemohl jsem se vůbec začíst, a abych to dorazil, musel jsem se do čtení nutit. Slečna Smilla měla sice výborný cit pro sníh, ale mezi mne a knihu jakoby vystavěla stěnu tlustého ledu. Její postava mě ničím nezaujala, pro její iracionální činy jsem nenacházel motivaci. Opakující se zmínky o drsném životě v Grónsku mi postupně začaly lézt na nervy. Už jsem jen čekal, kdy se objeví Yeti, kterého vzápětí zakousne Smillina nezvěstná eskymácká matka. Téma výzvy mám splněno, ale asi si teď dám na čas od severské krimi přestávku. Příliš chladné, příliš odtažité.

8 25.07.2020

Čirá srdeční záležitost.

Vladimír Neff je verbální génius. Jeho jazykově úchvatný způsob vyprávění a historický přehled nikdy nepřestanu obdivovat. Byla to radost a zároveň výzva rozplétat souvětí, která by leckdo označil za krapítek delší, přičemž nikdy neztrácela smysl, psaná tak nádhernou češtinou, že byl náš nelehký jazyk, myslím, vytěžen až do mrtě.

A hlavní hrdina - Petr Kukaň z Kukaně - pro mě navždy zůstane největším literárním hrdinou všech dob. Mladý muž tak pevného charakteru, výjimečných schopností a morální čistoty, až je to pro něho nezřídka sebezničující, musí být zkrátka vzorem pro každého. Navíc máme společné křestní jméno.

Bez nejmenšího zaváhání hodnotím plnými pěti zrnky Kamene mudrců hromadně celou trilogii, neboť ji mám přečtenou již poněkolikáté. Tentokrát se zapojili i junioři v rámci společné četby před spaním, z čehož mám velkou radost. Bylo to humorné, dobrodružné i poučné čtení, které se mi navždy zapsalo do hrudního svalu.

15 10.07.2020

Po hrozivě nepřehledném začátku, kdy jsem to málem vzdal, se děj naštěstí zklidnil a já si konečně mohl vychutnat poklidný život na břehu Temže v časech viktoriánské Anglie. To mě ostatně na knize bavilo nejvíc - zábavné situace pramenící ze zanedbané přípravy cestovatele v čase, kulturních i jazykových faux pas (text je přímo nabitý dialogy), lehkých časohrátek a nakonec i sympatické chemie mezi Nedem a Verity.
Po dočtení mě vcelku překvapilo, že autorka je Američanka; určitě bych čekal minimálně oxfordského rodáka.
Celkově zábavné dílo, inspirované Třemi muži ve člunu. Ovšem jestli ještě v nějaké knize objevím slovo "inkongruence", jářku, rituálně ji spálím ve výhni pekelné. Nebo alespoň vymažu ze čtečky.

12 12.06.2020

Opět famózní. Nebudu nijak spoilerovat, i když se mi moc chce! Přesně z těchto důvodů - dobrodružství, napětí, objevování neznámých krajin, tvorů a tajemství - jsme v mládí hltali verneovky. China Miéville mi tohle dokázal vrátit i po letech, navíc v umocněné formě moderního psaní.

Musím zde znovu pochválit skvělý překlad Milana Žáčka. Miéville má široký rozsah - od biologie, chemie, zeměpisu, sociologie, po techniku, mechaniku a spousty vymyšlených výrazů navrch... zkrátka všechno to srozumitelně přeložit muselo být peklo. Konečně překladatel, který se nebojí jmen a názvů. Např. doktor Trhomuch či spisovatel Skočkotlap mě fakt pobavili. Ostatně i sama Bellis Chladnovína jako by měla vlastnosti předurčeny svým jménem...

Opět tedy budu muset Miévillovu nálož imaginace ještě nějaký čas po přečtení vydýchávat. Nejvíce asi monstrózně epický závěr, při kterém vyvrcholily všechny mé do té doby neukojené představy, a paradoxně také prolog, který mě navábil na samotné čtení jako už dlouho nic.

8 20.05.2020

Nick Carter - největší pátrač americký!
Kdo čeká humor a nadsázku ve stylu Adély, co ještě nevečeřela, bude zklamán. Posuzováno současným pohledem to bylo prostě tragické. Knihu jsme četli společně přes spaním a puberťáci se poměrně často smáli ve chvílích, kdy to nebylo zamýšleno. Když už jsme asi posté poslouchali Nickovo vychloubání, kdy všechno očekával a věděl dopředu, veškeré napětí se mění v nechtěnou parodii. Spousta akcí nedávala smysl a byla vložena pouze za účelem zvýšení Nickovy "maximální hustoty", a mnoho momentů bylo zkrátka WTF.
Schválně... co uděláte, když dopadnete největšího zločince světa a on vzápětí uprchne z policejního antona? Správně, zajdete k němu domů, on tam na vás čeká. Geniální.

14.05.2020

"Máš třídu mladých silných mužů a žen a ti chtějí za něco položit život. Reklama nutí tyto lidi do honby za auty a oblečením, které nepotřebují. Celé generace pracují v zaměstnáních, která nenávidí, jen proto, že si pak mohou koupit to, co ve skutečnosti nepotřebují."

Co jim tedy zbývá? Revoluce! Vzpoura proti systému. S devastací přichází očištění. A hlavně se na nic neptat.

Napůl příručka mladého chemika s návody jak vyhodit do luftu třeba věžák, napůl sugestivní psychologická sonda do mysli sebedestruktivního schizofrenika s dobrou přesvědčovací schopností.

Opět jsem se při čtení ptal sám sebe, v jakém mentálním stavu se musí nacházet autor, aby stvořil něco takového. Myslím, že zadání čtenářské výzvy (hlavní hrdina musí trpět psychickou poruchou) bylo 100% splněno.

14 26.04.2020

Pratchett nikdy nezklame. Bylo to nápadité a vtipné. Přečteno společně s potomky před spaním. Ondráš pak následně ve Photoshopu dokonce vytvořil několik obrazů z pouštního království.
V hodnocení jsem váhal, ale nakonec jednu hvězdu ubírám, protože příběhy z Ankh-Morporku se mi přece jenom líbí o chlup víc.

7 20.04.2020

Perdido byl můj první kontakt s Chinou Miévillem a rozhodně nebude poslední. Opravdu vydatné dílo. Mám pocit, jako bych přečetl tři knihy. Steampunkový svět Nového Krobuzonu je nápaditý, originální, má své zákonitosti, a stále jsem žasl, co nového další strana přinesla. Miévillův popis všech každodenních bizarností je prostě úžasný a překladatelsky to musela být pekelná výzva. Všechny scény jsem při čtení před sebou úplně viděl a některých se mi dokonce i zdálo. ;)
Závěr příběhu jsem tipoval trochu odlišný, ale v pohodě; jen to potvrzuje autorovu neschématičnost. Parádní!

10 19.04.2020

Nemám rád válečné období. Všechny ty události mi přijdou skličujíci a naprosto nepochopitelné. Do Zlodějky knih jsem pustil kvůli čtenářské výzvě. Ať to mám za sebou.

První kontakt s textem moji nedůvěru potvrdil. Vážně jsem si říkal - kruci, čím to byl ten Australan sjetej, když to psal?! Ovšem už po třetí stránce jsem si na netradiční styl vyprávění zvykal, a po šesté mi připadl dokonale osvěžující. Opravdu - střídání rychlých kapitol s náznaky děje, kombinace vyprávění / myšlenek / pocitů, změny rytmu, vložené kresby, občasný skok v čase, dokončování scén až v následujícím bloku - to vše mě drželo ve střehu a fakt mě to bavilo číst!

A do toho příběh. Samozřejmě těžký a dojemný, přitom současně odlehčený a zajímavý. Ale hlavně velmi lidský a mimořádně citlivě napsaný.
Zlodějka ve mně bude určitě ještě nějaký čas rezonovat.

23 04.04.2020

Trocha umělecké inspirace v útlém balení. Nic hlubokého, ale uvedené rady mohou někoho určitě nakopnout do tvorby.

29.03.2020

Když pominu evidentní diskriminaci dospělých, je toto sociální survival sci-fi drama nesmírně poetické. ;)

Příběhy Harryho Hola mě baví, čtu je hezky popořadě a možná proto jsem měl nyní příliš vysoká očekávání. Nemohu se zbavit dojmu, že tento díl Nesbo prostě odflákl, že ubral na rafinovanosti, díky které si se čtenářem vždy pohrával jako kočka s myší. V Noži se mi stalo poprvé, že jsem vraha i jeho motiv odhadl už v půlce knihy. Tradičně silná závěrečná jízda, při které jsem se v minulých dílech nemohl od čtení odtrhnout, byla tentokrát velmi krátká.
Možná jsem příliš přísný, ale to, kam Harryho postava směřuje - alkoholický nesmrtelný Casanova - se mi nelíbí. Že by ho od příště nahradil svěží, sympaticky šikmooký vyšetřovatel se psem?

4 25.03.2020

Úvahy Roberta Fulghuma o životě, o přátelích, sousedech, vnoučatech, jídle a tisíci jiných věcech. Nechci být nevděčný, ale nejspíš jsem do tohoto stádia rozjímání ještě nedozrál a jeho historky mě nijak neobohatily. Přečteno v rámci čtenářské výzvy.

1 18.03.2020

Už posedmé musím zopakovat, že Weaverovy romány se čtou dočista samy. Děj uhání plynule vpřed, David Raker se ve své honbě za pravdou ani na chvíli nezastaví a mě vždycky překvapí, že už je konec.
Opravdu by mě zajímalo, kam chodí autoři thrillerů čerpat svoji inspiraci. Zápletku ze Zlomeného srdce bych osobně do kupy nikdy nedal.

6 14.03.2020

Absolutně pozitivní kniha, mám ohromnou radost! Vše je podloženo fakty a přehlednými grafy, autor má téma skvěle zmáknuté a je to vtipné. Jediná škoda je, že negativisté a škarohlídi okolo nás si ji nikdy dobrovolně neotevřou.

7 07.03.2020

A opět kniha, která se ke mně dostala prazvláštním způsobem. Mám tyhle neočekávanosti rád - v podstatě ji to přímo předurčuje k účasti ve čtenářské výzvě. ;)

Za mlada jsem hodně tíhl k horolezení a toto bylo krásné nostalgické připomenutí té doby. Oceňuji, jakou vnitřní cestu David Lama během těch třech let, kdy se pokoušel o nemožný výstup, prošel a jak vlivem mediálního rozruchu přeformoval svůj prvotní lehce naivní názor. Skvělým doplňkem knihy je pak také film od Red Bullu, který je k dispozici na jejich webu úplně FREE.

Až během četby jsem zjistil, že David už na žádnou další horu nevyleze. Škoda mladého horolezce.

26.02.2020

"Je zřejmě scestné věřit, že neexistuje hranice hrůzy, jakou může lidská mysl zažít."

Moje druhá přečtená kingovka a oproti předchozímu To mi Řbitov zviřátek sedl mnohem více. King je skvělý vypravěč, příběh byl napsán naprosto přirozeně a uvěřitelně. I když jsem Luisovi v duchu mnohokrát říkal "Nedělej to!" a děsil se toho, co zákonitě musí přijít, kdesi hluboko uvnitř jsem ho chápal a jeho motivům rozuměl. Intenzivní čtenářský zážitek, jsem nadšen!

18 17.02.2020

Možný spoiler !!!
Přesto, že byla kniha napsána v roce 1958, dokázala slušně rozhýbat moji fantazii. Koho by také nechala v klidu představa obří kosmické lodi plující vesmírem, jejíž nekonečný labyrint palub, chodeb a kajut pokrývá neprostupná džungle, a kde přežívají celé generace lidí snažící se najít cestu k bájné Přídi?
Pro mě to byl milý návrat k pilířům science fiction, navíc se závěrečným dilematem, zda je lepší žít v bezpečné nevědomosti, či raději znát bezútěšnou pravdu.

16 02.02.2020

Kniha mě úplně nechytla, přišla mi taková nemastná neslaná. Většinu času jsem fandil Angelině, protože zbylé postavy se chovaly jako idioti. Navíc zhruba od dvou třetin jsem tušil, jak to celé dopadne, tudíž kouzlo nečekaného závěru se vytratilo. Docela mě překvapily drsně popsané scény, ať už násilné, tak i intimní (zní to divně, ale je to tak ;). Autorce ale v budoucnu dám ještě šanci.

23.01.2020

Nejsem fanouškem poezie, ale tohle mě fakt bavilo. Básně jsou krátké, rytmické, rýmované, pochopitelné a krásně dekadentní. Skvělé slovní hrátky a pointy. Díky čtenářské výzvě jsem si opět rozšířil obzory.

4 17.01.2020