Kaik komentáře u knih
Uff, tohle vůbec nebyla jednoduchá záležitost. Dá se říct, že jsem ze čtení Anatému i lehce vyčerpán. Náročné po obsahové i jazykové stránce. Na jednu stranu jsem rád, že jsem to dotáhl do konce, na druhou stranu mi popsaný svět bude možná i chybět. Myšlenkově bohaté a pozoruhodné dílo, které určitě není pro každého, a Neal Stephenson je autor z potenciálem. Třeba se k němu v klidnějších dobách vrátím.
Už i v tomto raném románu je Murakamiho styl psaní naprosto zřejmý a rozpoznatelný. Až na pomalejší rozjezd mě to bavilo, zejména výprava na Hokkaido. Naopak odpudivě na mě působila nadmíra kouření všech postav. Hrozná móda tehdy... Celkově spokojenost a těším se na navazující Tancuj.
Démonicko-romantická komedie - to sedí. Strašidelná vagína byla relativně slušný bizár, ale tohle byla kravina. Bavilo mě jen Lego, sumo-kámoš Šódži a bezelstná naivita obou hlavních postav. Naopak závěrečné akční scény byly popsány jen tak šmahem a postrádaly jakékoliv napětí. A opět ten nešťastný přítomný čas... Naštěstí to bylo krátké a hodí se mi to do čtenářské výzvy.
Skvělá jízda. Hrátky s časem mě baví a vždy jsem zvědav, jak si autor poradí s časovými paradoxy. Blake Crouch je zkušený borec a nelekl se ani divokých kombinací. Až jsem si říkal, jestli se v tom sám neztratí. Kniha mi trochu připomínala film Počátek - bylo to řádně zamotané, napínavé, akční, místy epické, a samozřejmě nechyběla romantika.
Vytkl bych pouze přítomný čas vyprávění - ten mi obecně v knihách nesedí, ale zde to byl možná záměr. Také na začátku mi chvíli trvalo, než jsem se začetl - ovšem pak už nešlo přestat. A Barryho proměna z policisty v kvantového fyzika... OK. Mohlo by být zajímavé zfilmované. Lepší čtyřka.
Hustý po všech stránkách! Nejdřív musím říct, že se to fakt skvěle četlo. Napínavý příběh ubíhal jako po másle a najednou byl konec. Pak bych si rád nafackoval, páč jsem si nevšiml, že se jedná spíše o román pro ženy. U romantické linky jsem lehce skřípal zuby, ale nebylo to nakonec tak zlé. Ženský pohled na věc mi vlastně umožnil se na vztah dívat tak nějak z druhé strany, což mi přišlo zajímavé (kéž by to k něčemu bylo). Ovšem kromě romantiky tam byla i erotika. Obvykle mi to nijak zvlášť nevadí, ale tady. jí. bylo. fakt. hodně! Pár dní to budu rozdejchávat. Celkově jsem spokojený, vůbec jsem nečekal, že mě to tak chytí. Závěr za mě fajn. Fajn.
Příjemná oddychovka s neodolatelným Doktorem, kde je zábava a happy end zaručen. Vyzdvihl bych laskavý britský humor se spoustou čaje a sušenek, správně turbulentní příběh, ve kterém je možné naprosto vše, a sympatické postavy včetně řádně plnotučného záporáka (o psu a lodi nemluvě). Kruci, mám chuť si pustit seriál!
Naprostá pecka! Po delší době se mi opět stalo, že jsem se na čtení vyloženě těšil a nevadilo mi kvůli tomu zanedbávat jiné věci. Zápletka, resp. situace z ní vyplývající, mi ve své jednoduchosti přišla naprosto famózní a interakce mezi Brenou a Larrym totálně neodolatelné, osvěžující a hlavně zábavné. Pokud ještě připočítám exoticky futuristické urban prostředí Baltimoru, není co řešit. Další knihy Petra Heteši si rozhodně nenechám ujít.
Rozhodně se nedá říct, že by se Zusak nějak vyhýbal těžkým tématům. Příběh opět vypráví svým osobitým stylem, který nemusí každému sednout, ale mě to vyhovovalo. Jediné, k čemu mám výhrady, je délka knihy. Závěr mi přišel už krapet přetažený - myslím, že zkrácení cca o 100 stránek by knize prospělo (např. detaily z dostihových závodů, Penelope...). Ale celkově je tu opět úžasně silný základ, na kterém se dá stavět. Třeba most.
Generační návrat k Neffovi a je to stejná paráda jako zamlada. Zajímavé prostředí, bohatý svižný jazyk, skvěle zakončené příběhy. Kubova a Dědkova jízda mě nepřestala bavit ani po 34 letech od vydání. Těším se na pokračování.
Kdybych dříve nečetl Sapiens, asi by mě Homo Deus dostal ještě o chloupek více. I tak to byla velmi poučná procházka novověkem lidstva s náhledy na to, jak by to na naší planetě mohlo vypadat do budoucna. Harariho styl psaní je čtivý a populární a spousta myšlenek bylo opravdu zajímavých. Doporučuji.
Bylo fajn si odpočinout od HH a zkusit také jiného (anti)hrdinu. Nesbo je skvělý fabulátor a já mu to v Lovcích opět polykal i s navijákem. Moc se mi líbilo, že naprosto žádná informace v knize nebyla zbytečná nebo samoúčelná - v průběhu děje se Nesbo ke všem zmínkám z první poloviny vrátí a vše využije. A kapitola "Metan" dala mému pohledu na svět naprosto novou, nezapomenutelnou dimenzi!
Příběhy z Ankh-Morporku jsou stejně nejlepší. Tento díl měl všechny ingredience - sympatické postavy, skvělou zápletku a hlavně nálož černého humoru. Pratchett ve vrcholné formě.
Nevím proč, ale slečnu Marplovou jsem si v duchu omylem spojil s tou vlezlou a protivnou babou z amerického TV seriálu (Fletcherová?). Ve skutečnosti se jedná o milou a decentní anglickou dámu, která se jenom náhodou ocitla na místě, kde se stala vražda.
Příběh je opět řádně zamotaný, s mnoha postavami a dialogy, ale na svou dobu naprosto skvěle napsán. Je znát, že Agatha Christie byla inteligentní zcestovalá žena se znalostí lidských charakterů. Četlo se mi to dobře, z románu čiší takový starobylý náboj. Jediné, co bych mohl vytknout, je určitá jednoduchost až naivita motivů a chování postav, což je samozřejmě dáno dobou vzniku, přičemž někomu to naopak (po všech těch moderních mordech) může připadat jako příjemné odlehčení. Přečteno v rámci čtenářské výzvy.
Po odvážně nastaveném Kruhu (vraždící videokazeta) si Kodži troufl na ještě vyšší metu - navázat se Spirálou a celou zápletku rozvinout a obhájit (pseudo)vědecky. I když nemálo vysvětlení je samozřejmě za čárou, jsem více než ochoten na jeho hru přistoupit. I přes to, že jde v zásadě o nastavenou kaši, bavilo mě luštit s Andem šifry, nořit se do detektivního pátrání a odhalovat úklady tajuplné Sadako. Kniha je opět velmi čtivá, vše je srozumitelně podáno a konečná gradace děje včetně navázání na naši realitu je dostatečně překvapivá. Za mě parádní čtení. Trochu mám strach pustit se do finální Smyčky, abych si nezkazil dojem, ale nejspíš nebude vyhnutí...
Výborné! Zpočátku mi opravdu místy běhal mráz po zádech, ale v průběhu čtení jsem byl spíše zvědavý, jak si hrdinové s danou situací poradí... Každopádně, čtení skvěle odsýpalo a autor nezvyklou zápletku dokázal pěkně obhájit. Obávám se, že následující díl je nezbytností.
Knihu jsem zvolil pro splnění tématu čtenářské výzvy "Kniha od afrického autora". K autorům s nobelovkou přistupuji obezřetně, v díle většinou výrazně uplatňují svoji oceněnou autoritu, což mi úplně nevyhovuje. Narušit to mohly právě ony tři hlasy - tři různé pohledy na stejnou věc, zmíněné v anotaci knihy. Právě proto jsem ji vybral.
Bohužel už od začátku bylo zřejmé, že Coetzee se pustil do moralizování a politiky zpříma. Mnohá témata jeho úvah byla úzce lokální (např. o politickém životě v Austrálii, o Tony Blairovi...), tendenční (zlá Amerika, zaostalé Rusko) či už prostě zastaralá. Čekal bych větší nadhled. Zřejmá byla i jeho profese matematika, kterážto se nenápadně prolínala celým textem. Na druhou stranu oceňuji vysokou jazykovou úroveň knihy, pocitově působila až téměř noblesně. Stejně tak koncept krátkých esejí v kombinaci s okamžitou polemikou (byť mnohdy úplně mimo mísu) byl zajímavý.
Celkově mě tedy úvahy starého muže příliš neobohatily a ani další úhly pohledů tomu nepomohly. Některé témata byla zajímavější, ale většina byla - troufám si říct - zbytečná. Ovšem téma výzvy je splněno a nebylo to ani příliš dlouhé.
Sci-fi odehrávající se v originálním prostředí - na dně oceánu. Řekl bych, že právě nezvyklé prostředí je na celé knize ten největší tahák. Bavily mě i střídající se pohledy všech zúčastněných stran na události, včetně jejich odlišné interpretace a jazykového stylu. Naopak konflikt ras vyvolaný domýšlivými Šoleny mi z lidské strany přišel zbytečně vyhrocený a málo uvěřitelný (vzdělaní vědci na cizí planetě provádějí mimozemšťanům kanadské žertíky?). Stejně tak pokus o šokující zvrat v samotném závěru knihy působil uměle. Ovšem znásilnění člověka čtyřnohou obludou... paráda! ;)
Návrat ke kořenům. Na dílech Ondřeje Neffa jsem vyrostl a i tyto povídky utvářely mou otevřenou středoškolskou osobnost. Jedná se o tématicky nápadité příběhy psané bohatým čtivým jazykem, přičemž na závěr se čtenář vždy může těšit na originální pointu. Za mě naprostá paráda a nostalgie, která mě přiměla se v blízké budoucnosti opět vrátit na měsíční Arkádii.
Vždy jsem si myslel, že mám poměrně velkou představivost, ovšem tato kniha mě lehce vyvedla z omylu. Marná sláva, oproti klasické fyzice je ta kvantová o dost obtížněji uchopitelná a pár mých ušmudlaných semestrů na to nestačí. Děje, odehrávající se uvnitř atomů, nebo naopak z pohledu celého vesmíru jsou zkrátka trochu "vyšší dívčí" a nezbývá než obdivovat všechny vědce, kteří jsou schopni pod tuto pokličku nahlédnout.
Ale aby to nevyznělo příliš marně - autor se opravdu snaží přiblížit nelehké téma běžnému čtenáři za využití mnoha zábavných přirovnání (např. mravenci na trampolíně), zjednodušení a humoru. Nejspíš to už lépe nejde, a rozhodně není jeho chyba, že drtivá většina lidí si v otázce vesmíru, života a vůbec bude muset vystačit s o dost jednoznačnější odpovědí Douglase Adamse.
Není nad to, když se spolu lidé v klidu domluví... Tentokrát mě Delaney opět pohltil, podobně jako u "Ta přede mnou". Líbilo se mi poměrně nezvyklé, místy docela znepokojivé téma, čtivé krátké kapitoly, i to, jak se autor připravil v otázkách právních, zdravotních i sociálních. Za mě se jedná o další skvělý urban psychothriller, kde si čtenář nemůže být vůbec ničím jistý.