Kaja1 komentáře u knih
Krásný příběh velké lásky, která vedla k další lásce. Nebylo to vždy veselé čtení, ale rozhodně, je to knížka, co stojí za přečtení.
Tak to se četlo samo, nenechalo vás to oddechnout. Pěkné propojení se starými případy, a to rozuzlení, klobouk dolů před týmem i Kate.
Spojení Poa a Tilly mě baví. Tentokrát to ani nebylo o hledání pachatele, ten byl víceméně jasný, ale o hledání toho, jak to všechno bylo...a na konci klap, a všechno zapadlo na své místo. Těším se na další případy.
Krásná kniha plná pěkných myšlenek. Zkrátka k životu patří omyly a někdy se musíme rozhodnout ať už dobře nebo špatně. Ale je to jen náš život a je na nás jak ho prožijeme i bez půlnoční knihovny.
Tak trochu detektivka nedektivka. Zajímavý náhled do historie osídlování pohraničí, spojené s pátráním v rodinné minulosti. Bylo fajn, že nakonec se děj posunul o tři roky dopředu.
Třetí kniha od autorky a znovu musím říct, že jsem četla, četla a četla, dokud jsem nebyla na konci. Je to zase jiný pohled na osudy lidí žijících v protektorátu. Stojí za přečtení.
Kniha se odehrává v městě a horách, kde žiju, a proto mi byly reálie blízké. Mnohé jsem o životě za války od svých rodičů v Beskydech slyšela, i tak to bylo drsné čtení, tolik smutku a beznaděje. Osudy Živy a Slávka, ke kterým se přidávají další osoby, jsou hodně barvité. Tu se potvrdilo, že příbuzné si člověk nevybírá. Na konci knihy se však kruh uzavřel.
Jak už píšou všichni pode mnou, bylo to moc pěkné čtení. Charlieho jsem si zamilovala, hlavně před pokusem, jeho souboje a vztah s Algernon byly něco úžasného. Ta dětská naivita a bezelstnost nám dospělým chybí. Děkuji ČV, že jsem knihu objevila.
Byl to milý a nevinný příběh zamilovanosti a následně i lásky. Navíc umocněný prostředím, kde se odehrává. Vždycky si uvědomím, jak bylo důležité, že byly ženy, které se vzepřely společnosti a šly si i přes překážky za svým. To, že nemohly navštěvovat knihovny, mě udivilo. Ale potom si uvědomím, že i dnes jsou na světě místa, kde ženy nemají rovnoprávné postavení.
Jako vždy se kniha četla dobře. Zase se vyšetřování točí kolem Josiiny rodiny. Najít vraha a vlézt mu do hlavy není jen tak jednoduché, o to překvapivější je rozuzlení. Zase se něco dozvíme z minulosti Josie a Trinity.
Bylo nebylo, stalo se nestalo, tak by mohly začínat všechny knihy Kateřiny Karolové. Být někde v lese, kde to člověk nezná, natož když padne mlha, že by se dala krájet, tak to musí být pěkný nápor na psychiku. Četlo se to dobře, hlavně když jste pěkné v teple.
Člověk začne číst a najednou je konec. Zase zajímavé prostředí a neúnavný tým Kim. Myslím, že bylo krásně ukázáno, jak jsme zranitelní a jak často chybí komunikace v rodinách a potom to může skončit i tím, že člověk hledá někoho,kdo mu naslouchá a je jedno jestli ten druhý nesleduje je vlastní zájmy. Už teď se těším na další případy.
Mám ráda detektivky z českého prostředí. Nikdy mě nenapadlo jak je složité usvědčit vraha, a že tentokrát to nebylo jednoduché. Mám úplnou hrůzu z toho, kolik tak postižených lidí může být kolem nás a my o tom nemáme ani páru. Určitě se podívám po dalších autorčiných knihách.
Kniha se, jako ostatně všechny knihy od Miniera v překladu Jiřího Žáka, dobře četla. 600 stran uteklo jak voda. Tentokrát byl Servaz trochu v pozadí, ale vůbec mi to nevadilo. Je to hrozné, jak s námi mohou lidé manipulovat.
Slova spojená do vět a příběhů se na vás valí jako voda v hraniční řece Olze, tu klidně, tu vás strhnou nepředstavitelnou silou. Člověk jenom četl a nestačil se divit, jaké hrůzy musely rodiny zažívat a jak hořkou příchuť měla svoboda. Děkuji, paní Karin.
Co vše se stane během jednoho roku. Rozvod, nemoc, samota, rozchody, nová přátelství a snad nový začátek. Zajímavé, že knihu napsal muž, to jak se vcítil do myšlení ženy je neuvěřitelné.
Nemohla jsem se od ni odtrhnout. V této době poselství promluvilo o to víc, každý z nás může pomoci druhým, nemusí to být žádný hrdinský čin, někdy stačí jen naslouchat a všímat si druhých.Knihy od Zusaka jsou čtivé a přitom je každá úplně jiná.
Veselá knížka s neveselým koncem. O tom, že říct pravdu je někdy jednodušší než lhát sobě, a hlavně druhým a před svým osudem stejně neutečeš. Mít kamarády je víc, než miliony v bance, protože peníze ještě nikomu štěstí nepřinesly.
Patrik Hartl jako spisovatel mě baví:))
Spíš než detektivku mi to připomíná psychologický román. Na konci si člověk říká, kolik takových lidí chodí kolem nás. A je divné, že musíte vy dokazovat, že jste oběť, a ne, že obviněný je vinen, od počátku musíte čelit nedůvěře, že chcete pošpinit bezúhonného člověka. Rozhodně je to knížka, která ve vás zanechá spousty otázek, bez ohledu na to, co člověk už od poloviny knihy tuší.
To bylo moc hezké čtení. Mám pro Kanadu a Aljašku slabost, k tomu pěkný příběh, co víc si přát. I když člověk tak nějak věděl, jakým směrem se bude děj ubírat, tak to nijak nevadilo. Život lidí, kteří žijí na odlehlých místech Aljašky není vůbec jednoduchý a letadla jsou pro ně jediným spojením se světem. Doufám, že se brzy dočkáme pokračování.