Kakho-Oto | Komentáře u knih | Databáze knih

Kakho-Oto Kakho-Oto komentáře u knih

Ve jménu zákona Ve jménu zákona Michal Dlouhý

Velmi útlá kniha, kterou jsem si přečetl ze zajímavosti, abych zjistil, jakým způsobem Michal Dlouhý píše o dějinách četnictva. Píše tak, aby zaujal i laické a letmé zájemce o tématiku. V případě knihy Ve jménu zákona se jedná o pitaval (krátkých) příběhů. V některých z nich jsou zavražděni četníci, v jiných zabiti zločinci (v některých případech je obojí), ve většině příběhů neumře nikdo. Kvituji, že autor zařadil případy z Čech, Moravy, Slezska, Slovenska i tzv. Podkarpatské Rusi. Nejvíce mi v hlavě utkvěl příběh Pekelný stroj, který se odehrál v Prostějově. Dále si po dvou týdnech vybavuji příběh o klubu "sebevrahů" a příběh paliči na Slovensku. Obecně jsem "zjistil", že někdo byl schopen ukrást cokoliv (jako dnes a jako jinde). Nejedná se o špatnou knihu, ale pokud bych jich četl od Dlouhého více zřejmě by mi splývaly. Někdy si ale určitě zase něco na toto téma od stejného autora přečtu.

03.04.2020 4 z 5


Tak nám zabili Ferdinanda Tak nám zabili Ferdinanda Martin Ježek

Několik zajímavých postřehů k Bosně, zejména pak k jejímu hlavnímu městu Sarajevu. Z publikace se dozvíte informace nejen o atentátu z 28. 6. 1914, nýbrž mj. údaje o železnici (především úzkokolejné), stavbách a budovách navržených českými architekty, o různorodém vnímání nedávné historie bosenskými etniky apod.

12.03.2020 3 z 5


V městě prorokově V městě prorokově Karel May

Velmi zdařilé pokračování předchozího románu Pouť do Mekky (originální název Na věčnosti). Pouze první kapitola je od Maye, zbytek od Franze Kandolfa, jemuž jsem vděčný, že zajímavé dílo dokončil. Změna stylu aní není moc poznat, i když u Maye by se asi nedalo čekat, že by z Mynedžiho "vyrobil" původně ruského hraběte. El Ghani je jedním z největších padouchů Mayovek. Pokud si chcete přečíst vážnější Mayovo dílo, potom zřejmě není lepší volby než si vybrat knihy Pouť do Mekky a V městě prorokově. Fanatičtí islamisté by nejspíše chtěli rozmetat Mayovy ostatky, kdyby si přečetli, jak psal o islámu. Kandolf tomu nasadil korunu: Kara ben Nemsi si získal srdce šerifa v Mekce a ve zdraví přežil pobyt v nejsvatějším místě islámu.

02.03.2020 4 z 5


Pouť do Mekky Pouť do Mekky Karel May

Souhlasím s tím, že se jedná o román spíše pro znalce a ctitele Karla Maye. Důležitou součástí díla jsou filozofické a zejména teologické úvahy, May ještě více než v jiných dílech z islámského světa zdůrazňuje, že křesťanství je na rozdíl od islámu náboženstvím lásky a míru. Na rozdíl od některých jiných "filozofických" (spíše filozofujících) děl ovšem May nerezignoval na dobrodružnost děje, zejména poslední dvě kapitoly jsou poměrně akční a napínavé. Postavy Mynedžiho je mysteriózní, avšak nikoliv směšná. Zaujalo mě, že v souvislosti s Mynedžiho silným kuřáctvím May zmiňuje naprostou otravu organismu nikotinem. Ke konci knihy se May dokonce negativně vyjádřil o obecně špatném chování lidí ke zvířatům. Pokračování knihy May nikdy nedopsal, naštěstí to za něho poměrně dobře udělal Franz Kandolf. Ale o tom již v komentáři k pokračování.

26.02.2020 4 z 5


Cesta vojáka Cesta vojáka Michal Černý

Osobní vzpomínky čtyřnásobného účastníka českých vojenských misí v Afghánistánu. Kniha nabízí osobní dojmy a zážitky jednoho vojáka, spousta věcí se týká obecného vojenského výcviku a běžných záležitostí při plnění vojenských úkolů. Neurazilo, ale ani nenadchlo.

17.02.2020 3 z 5


Pražská defenestrace 23. května 1618 Pražská defenestrace 23. května 1618 Pavel Kosatík

Velmi dobrý příklad literatury faktu - text je přehledný, čtivý, poměrně seriózní. Bez toho komiksu navíc bych se klidně obešel, ale zároveň mě nijak neuráží. Některé Kosatíkovy názory nemusím, ale třeba za tuhle práci jej chválím. Třicetiletá válka musela být opravdu strašná, jedna z nejhorších válek historie. Dobou temna pro náš národ osobně považuji období od bitvy na Bílé hoře do zhruba poloviny vlády Marie Terezie (tj. cca 1620–1760).

14.02.2020 5 z 5


Pandur Trenk Pandur Trenk Zdeněk Vyhlídal

Tak tohle pro mě byl překvapivě kvalitní čtenářský zážitek. Brožovanou knihu od Votobie vlastním již asi 15 let, ale teprve nyní jsem si ji přečetl. Trenk (Trenck) byl podle Vyhlídala lidštějším a přijatelnějším válečníkem, než jak ho popsal Karel May v povídce Pandur a granátník (o televizní Marii Terezii ani nemluvě, tam byl Trenck jak elitní příslušník nacistické Einsatzgruppe na východní frontě...). Vyhlídal pracoval se starší literaturou o Trenckovi a navíc sympaticky připustil, že řada záležitostí okolo Trencka je nejasná. Pro Marii Terezii, Rakousko (ale i pro celistvost českých zemí) bylo požehnáním, že v době rané vlády Marie Terezie za ní bojoval vojevůdce Trenckova typu. Jeho panduři bojovali partyzánským stylem, což Bavorům, Prusům ani Francouzům vůbec nevyhovovalo. Howgh! Dodatek po druhém přečtení v prosinci 2021: rvačka mezi Trenkem a jiným vojákem během kulturní akce Marii Terezii velmi rozzlobila a začala dávat od oblíbeného velitele ruce pryč (ve 4. dílu série Marie Terezie je to natočeno jinak: Trenk se popral s Laudonem a panovnice se zastala Trenka, ve filmu je spousta věcí jinak než tomu bylo v reálné historii - týká se to i jiných věcí okolo Trenka).

12.02.2020 4 z 5


Pod svícnem tma: Historie partyzánské skupiny z Velké Bystřice Pod svícnem tma: Historie partyzánské skupiny z Velké Bystřice Petr Jirák

Velmi podrobná práce o poměrně malé partyzánské skupině, jejíž jádro se účastnilo "civilního" odboje již od roku 1940. Nejpozději od jara 1944 se jednalo o partyzánskou skupinu, která bohužel nevydržela do konce války. Nicméně někteří její členové přežili válku v jiných partyzánských uskupeních. Bývalý partyzán Josef Jedlička žije dodnes. Zajímavé jsou i části věnované poválečným prověrkám partyzánské činnosti a medailóny osob, které negativně zasáhly a ovlivnily činnost partyzánů (z více než poloviny se jedná o příslušníky olomouckého gestapa).

11.02.2020 5 z 5


Rusko včera, dnes a zítra Rusko včera, dnes a zítra Petr Žantovský

Příspěvky sborníku jsou antagonismem mainstreamové žurnalistiky, jinými slovy se nejedná o propagandu proamerickou, probruselskou, prozápadní, nýbrž o propagandu proruskou. Průměrné tři hvězdičky dávám zejména zásluhou příspěvků Terezy Spencerové a zejména Mojmíra Grygara, které jsou poměrně zajímavé. Grygarův příspěvek je suveréně nejdelší a zároveň nejserióznější.

11.02.2020 3 z 5


Akce Heydrich - Příliš mnoho otazníků... Akce Heydrich - Příliš mnoho otazníků... Karel Sýs

Velmi neobjektivní publikace, plná spekulací, konspiračních teorií, subjektivních výkřiků... Směšné, že jí reklama chválila jako jedno z nejlepších děl na téma Atentát na Heydricha.

07.02.2020 2 z 5


Anthropoid kontra Heydrich: Známe celou pravdu? Anthropoid kontra Heydrich: Známe celou pravdu? Miloslav Jenšík

Pokud si chcete o atentátu na Heydricha přečíst kvalitní literaturu faktu (nikoliv odbornou knihu), sáhněte po této Jenšíkově útlé knížce. Jedná se totiž o poměrně seriózní dílo, bez zavádějících informací a příliš subjektivního pohledu. Naopak nelze doporučit publikace Karla Sýse o atentátu a protektorátu, poněvadž jsou na rozdíl od Jenšíkovy knihy příliš subjektivní, bulvární a neseriózní.

07.02.2020 5 z 5


Čurda z Hlíny: Tři dokumentární povídky z protektorátu Čurda z Hlíny: Tři dokumentární povídky z protektorátu Miloš Doležal

Velmi krátké pojednání o českém konfidentovi Bohuslavu Buštovi alias agentu Zwirnovi, poměrně krátká stať o \"sudetském\" Němci a kladenském gestapákovi Oskaru Felklovi, na závěr přece jen delší pojednání o českém parašutistovi a poté velkém zrádci českého odboje Karlu Čurdovi. Nejvíce mě zaujal příspěvek o Buštovi, poněvadž jsem o něm snad nikdy neslyšel. Další dva negativní protagonisté knihy jsou známí, hlavně Čurda. Publikace se velmi dobře čte (dá se v pohodě přečíst během dvou večerů), polovinu knihy tvoří obrazové přílohy. Kniha je příkladem opravdu dobré a kvalitní popularizace historie. Jenom se mi moc nezdá, že by Alfréd Bartoš, Josef Gabčík, Jan Kubiš a Adolf Opálka neměli Čurdu v oblibě. Samozřejmě tím míním dobu, kdy byl jedním z nich, tedy parašutistou a vlastencem. Řeči o tom, že Čurda byl zrádcem již v době, kdy opustil protektorát, nejsou zřejmě pravdivé (jedná se o nedoložené domněnky).

31.01.2020 4 z 5


Historické toulky Šumperskem III Historické toulky Šumperskem III Drahomír Polách

Stejně jako v případě druhého dílu jsem ani v tomto případě nečetl všechny kapitoly. Z třiceti jsem jich přečetl rovnou dvacítku. Výrazná část kapitol se týká dějin raného novověku, církevních dějin a kunsthistorie (řada kapitol snoubí tyto tři prvky dohromady). Nejvíce mě zaujal zřejmě příspěvek o atypickém zobrazení Nejsvětější Trojice umístěný v kostele v Kopřivné. Další velmi zajímavé kapitoly: průkopník létání (a nacista) Fritz Schuster, zápasník Koczaj (častý a neúspěšný vyzývatel Gustava Frištenského), výměna sloupů na zámku ve Velkých Losinách v 60. letech 20. století. Třetina kapitol mě nezaujala tématem, nicméně zájemcům o dějiny Šumperska lze publikaci stoprocentně doporučit.

27.01.2020 4 z 5


Rudá Sibiř Rudá Sibiř Sam Eastland (p)

Román se čte velmi dobře, avšak jeho děj je silně přitažen za vlasy. Trochu mi to připomnělo (dva) romány od Dominika Dána, které jsem zatím přečetl. Nicméně ve srovnání s nimi je román Rudá Sibiř kvalitnější. Celkem jsem inspektorovi přál, aby zmizel ze zvráceného Stalinova SSSR, ale dalo se čekat, že tak román neskončí. Román je značně okořeněn tím, že se v něm zmiňují čs. legie (našich legionářů ale nebylo v Rusku okolo 35 tisíc, ale značně přes 60 tisíc, čili dvakrát více, než napsal Eastland). Trochu mě udivuje nepřesnost autora (Američana) ohledně masakru Siouxů u Wounded Knee. K této události došlo na konci roku 1890 (nikoliv 1899) a americká armáda nestřílela do indiánů z kulometů Gatling, nýbrž z opakovacích pušek (tím je neomlouvám, avšak autor tuto událost líčí drastičtěji, než jakou ve skutečnosti byla).

11.01.2020 4 z 5


Marie Terezie - Život císařovny slovem i obrazem Marie Terezie - Život císařovny slovem i obrazem Juliana Weitlaner

Přehledná a stručná publikace o Marii Terezii. Pokud někdo, ovlivněn novým (zatím) čtyřdílným filmem o Marii Terezii, hledá základní a ověřené údaje o této velké panovnici, je pro něho kniha Juliany Weitlanerové doporučeníhodná. Důležitou součástí publikace jsou nádherné a kvalitně reprodukované obrázky.

09.01.2020 4 z 5


Samuel Samuel Karel May

Německý soubor povídek Karla Maye nazvaný Z tmavé jedle (Aus dunklem Tann) byl v češtině vydán zásluhou brněnského nakladatelství Návrat: ve svazcích Samuel a Růže z Ernstthalu. V prvním z nich (Samuel) jsou celkem čtyři povídky. Nejdelší povídka Travič je dle mého názoru nejlepší (70 %), naopak úvodní povídka Sluníčko je až přespříliš naivní (zbývající dvě povídky jsou průměrné). Vzhledem k dílu Karla Maye se však samozřejmě jedná o podprůměr, nicméně čtenářsky stravitelný. Osobně považuji Krušnohorské povídky Karla Maye za zajímavé zpestření jeho díla, kvalita těchto děl se pohybuje v hodnocení dvou až tří hvězdiček (v minimu případů i slabších čtyř hvězdiček).

06.01.2020 3 z 5


Růže z Ernstthalu Růže z Ernstthalu Karel May

Německý soubor povídek Karla Maye nazvaný Z tmavé jedle (Aus dunklem Tann) byl v češtině vydán zásluhou brněnského nakladatelství Návrat: ve svazcích Samuel a Růže z Ernstthalu. Ve druhém z nich (Růže z Ernstthalu) je celkem pět povídek, z toho je jedna podprůměrná (Hraničář), jedna velmi mírně nadprůměrná (Růže z Ernstthalu) a zbývající tři naprosto průměrné. Vzhledem k dílu Karla Maye se však samozřejmě jedná o podprůměr, nicméně čtenářsky stravitelný. Titulní povídka se odehrává v Mayově rodišti v průběhu první poloviny 40. let 18. století, tj. sto let před narozením Maye. Povídka se odehrává v době, kdy Sasko přešlo ze strany Prusů na stranu habsburské monarchie. May, zřejmě na základě dobových intencí (80. léta 19. století, brzy po sjednocení Německa), toto počínání hodnotí negativně.

06.01.2020 3 z 5


Rudý car - Stalin v čele Sovětského svazu 1924-1953 Rudý car - Stalin v čele Sovětského svazu 1924-1953 Václav Veber

O Stalinovi jsem toho četl poměrně hodně, zejména cca v letech 1998-2008. Veberova kniha není příliš podrobná a rozsáhlá, přesto si na rozdíl od jiného komentujícího nemyslím, že by nepřinášela skoro nic nového. Zejména statě týkající se překotné industrializace a strašné kolektivizace obsahují řadu zajímavých údajů, které jsem zatím nikde nečetl. Škoda, že se v Rusku nenašel odvážný historik, jenž by se podrobně věnoval zoufalému odporu ruských zemědělců proti kolektivizaci. Tato problematika by mě velmi zajímala (stejný názor má již zesnulý Veber). Kniha se staví vůči Stalinovi a jeho politice zcela odmítavě, Veber neshledává žádné plus pro rudého cara. V tomto ohledu se podobá Radzinského knize o Stalinovi nebo Rayfieldově dílu o sovětské tajné službě za Lenina a Stalina. Kniha je podle mého názoru určena především těm, co si o Stalinovi a SSSR (minimálně v éře 1917-1953) nedělají vůbec žádné iluze. Skálopevné stalinisty a levicové snílky ani tato publikace, bohužel, jen těžko přesvědčí o jednoznačné negativitě Stalina, stalinismu i leninismu, z něhož Stalin vycházel.

01.01.2020 5 z 5


Měli odvahu žít. Odboj na Uherskobrodsku 1939-1945. Měli odvahu žít. Odboj na Uherskobrodsku 1939-1945. Miroslava Poláková

Svým rozsahem práce, která se jen tak nevidí. Navíc se jedná o dílo, které se zabývá velmi malou částí protektorátu - pouze bývalým soudním okresem Uherský Brod s přesahem do okolních území včetně přilehlého cípu Slovenska. Prokousat se prvním dílem (zejména prvními 350 stranami) bylo poměrně náročné, poněvadž se jedná o začátky odboje, navíc s nulovým výskytem ozbrojených akcí. Nicméně zbývajících cca 700 stran, které pojednávají z větší části o partyzánech a paravýsadcích, se četlo jedním dechem. Z Uherskobrodska pocházeli velmi významní odbojáři, kteří jsou spojeni s celoprotektorátním děním - Vojtěch Boris Luža z organizace R3, dva parašutisté padlí 18. 6. 1942 v Resslově ulici v Praze (Josef Valčík, Josef Bublík), komunista Cyril Šumbera aj. Nejzajímavější a nejpřínosnější jsou rozsáhlé části o partyzánských skupinách z Uherskobrodska (Jan Žižka - Kuriněnko čítající tři oddíly, Jan Žižka - Bojkovice a skupinka osob, které zemřely na konci ledna 1945 v Míkovicích). Poláková se nevyhnula ani temnému pozadí úmrtí Antonína Michalčíka a Dmitrije Kuriněnka. Rozhodně nepopírá zásadní podíl sovětských a rumunských vojáků na osvobození oblasti v dubnu 1945, nicméně se správně zmiňuje o jistém podílu domácího odboje na těchto událostech. Zejména se to týká osvobození Popovic (zásluha odbojářů z organizace Carbon, jež byla založena stejnojmenným výsadkem) a partyzánského oddílu z Drslavic, který byl na konci dubna 1945 velmi aktivní. Zaznamenal jsem jen tyto omyly autorky: parašutista Stanislav Zuvač nebyl zatčen na Vsetínsku (ve skutečnosti v Prosenicích poblíž Přerova), 1. čs. partyzánská brigáda se ve skutečnosti neskládala z 33 částí (okolo pěti skupin bylo k brigádě umělě přiřazeno až po válce, např. Bílá lvice), autorčin nesprávný podiv nad tím, že se u nás ani na konci války nerozvinula partyzánská válka jako v Jugoslávii (to nebylo vzhledem k naprosto odlišným podmínkám vůbec možné). Dílo hodnotím vysoce a doporučuji ho skutečným zájemcům o problematiku protinacistického odboje na území tzv. protektorátu Čechy a Morava.

30.12.2019 5 z 5


Gottwaldovy milosti: Tresty smrti, změněné milostí prezidenta republiky Klementa Gottwalda 1948-1953 Gottwaldovy milosti: Tresty smrti, změněné milostí prezidenta republiky Klementa Gottwalda 1948-1953 Ivo Pejčoch

Velmi zajímavá publikace, z níž se dozvíte, komu dal prezident Gottwald v případech trestu smrti milost (změněn na doživotní odnětí svobody, případně dlouholeté tresty odnětí svobody). V některých případech se jedná o otřesná zjištění, poněvadž milost dostaly dvě vražedkyně většího počtu svých dětí (Františka Maxová, Anežka Ambrožová), případně několik nacistických zločinců, slovenských fašistů, kolaborantů s nacisty (např. otřesný Miroslav Pošík, jenž mučil v roce 1941 i Marii Zápotockou). V 21 případech dal Gottwald milost politickým "delikventům", účastníkům protikomunistického odboje. Tyto případy souvisí často s agenty chodci (např. Štěpánem Gavendou), skupinou Světlana, případně s několika údajnými pokusy o puče, jež měly vést ke svržení komunistů v ČSR. Pro mě byly nejzajímavější případy Horymíra Reclíka a dvojice Jaroslav Mézl a Martin Valaštiak. Jedná se o aktivní účastníky protinacistického odboje (zejména v případě Mézla a Valaštiaka), kteří se pod tlakem stali konfidenty gestapa a v této roli zavinili smrt řady jiných odbojářů. Při udělení milosti bylo přihlédnuto k zásluhám Mézla a Valaštiaka v odboji proti Němcům (Mézl ve Francii roku 1940 a u partyzánů na Slovensku a Moravě v roce 1944, Valaštiak v SSSR po přechodu na stranu sovětských partyzánů a potom na Slovensku a Moravě v roce 1944), přestože na podzim 1944 prokazatelně zavinili smrt minimálně 11 vlastenců z obcí Buková a Lipová na Drahanské vrchovině. Další velmi zajímavou kapitolou je pojednání o třech Henleinovcích, kteří se 13. 9. 1938 podíleli na teroristické akci proti českým četníkům v Habartově na Sokolovsku. Poměrně se vymyká příběh maďarského nacionalisty Jánose Esterházyho, který si podle mě trest smrti opravdu nezasloužil (svobody se nedočkal, v roce 1957 zemřel na Mírově na TBC). V knize je plno zajímavých příběhů, většina z nich má ovšem v publikaci své "protějšky", tj. velmi podobné příběhy. Je skutečně obrovská ztráta, že již pan historik Ivo Pejčoch není na tomto světě! Hodnocení knihy: 85 %

19.11.2019 4 z 5