Kakho-Oto komentáře u knih
Nejméně zajímavé byly pro mě pasáže o dvouměsíčním pobytu Františka Fajtla ve španělském koncentračním táboře, ale celkově si kniha zaslouží čtyři hvězdičky. Pan Fajtl byl nejen výborný člověk a voják, nýbrž i zdatný literát.
Nejvíce se mi líbily kapitoly o Tobruku a o přeběhlících z vládního vojska. Šestá kapitola (o čs. kombinovaném oddílu, který se podílel na osvobozování západních Čech) pojednává o velmi málo známých událostech. Velmi zajímavý příspěvek k tématu 2. čs. zahraničního odboje (s přesahy do španělské občanské války a 2. čs. domácího odboje).
Stejně jako Rudý kapitán: čte se to velmi dobře, ale příběh je příliš přitažený za vlasy a přehnaný, aby vše bylo co možná nejtemnější. Dal bych čtyři hvězdičky, ale konec šel dost do ztracena - čekal jsem, že to skončí lépe a více uzavřeně.
Přestože jsem televizní adaptaci díla viděl již dvakrát, přečetl jsem si román s chutí. Musím říct, že je opravdu dobře a poutavě napsán, zápletka je dobře vystavěná (lépe než v díle Ještě není konec). Na druhé straně obyvatele Štěpánova (u Olomouce) dílo asi moc nepotěšilo.
Mám velmi rád film Odpor, proto jsem si knihu přečetl s velkým zájmem. Dozvěděl jsem se, že vše bylo o dost jinak, než jak zobrazuje film. Bělští začali s ozbrojeným odporem až v září 1942, roztržka mezi bratry Tuvijou a Zusem nebyla tak velká (jako ve filmu), posloupnost jednotlivých akcí byla jiná, pomocník Kozlovskij (ve filmu Koščik) přežil válku apod. Čtenář se v krátkosti dozví o dalších osudech Tuviji, Zuse a Arona (Asael padl v únoru 1945 v řadách Rudé armády). První třetina knihy se věnuje hrůzostrašným událostem, kdy Němci zahájili na východní frontě holocaust Židů.
Zajímavé informace o odboji v oblastech, které většinou patřily do tzv. Sudet (zabrané již na podzim 1938). Především na Zábřežsku a v některých obcích na Šumpersku žilo poměrně dost českých obyvatel. Přes těžké podmínky (ještě těžší než v protektorátu) se nemalá část obyvatelstva zapojila do odboje, v posledním roce války dokonce do cca desíti malých partyzánských skupin. Když si vzpomenu na film Habermannův mlýn, dělá se mi zle, co autoři tohoto filmu udělali z místních partyzánů (tj. Bludov a okolí). Partyzánský odboj na severozápadní Moravě osobně řadím k pozoruhodným kapitolám českého protinacistického odboje.
Viktoria Freie připravila Miloše Hrmu o panictví. Mladý železniční elév pak neměl žádné problémy provést diverzní akci na železnici. Akce namířená proti nacismu byla úspěšná, ale stála Hrmu život. Příběh se odehrává v březnu a dubnu 1945. O tom ten příběh je.
První díl televizní mini série Vodník mě přiměl k přečtení románové předlohy. A rozhodně nelituji. Vzhledem k tomu, že seriál je asi věrným natočením předlohy, nebylo by přečtení knihy po zhlédnutí televizní série příliš šťastným řešením. Kniha jako taková vykazuje kvality nadstandardní detektivky. Autor však nijak nevysvětlil, kam vrah ukryl zakrvavené oblečení. Taky překvapilo, že Hana Kolihová v dětství vraha nepoznala. Po srpnu 1987 začala má povinná školní docházka na první stupeň ZŠ, město Olomouc je mi blízké již od dětství. To byly další dva důvody, proč mně román přišel zajímavý. Celkově 90 %
Po publikaci "Deprese a naděje" autora Petra Kopečného další vynikající titul o protektorátní tématice. V tomto případě se kniha věnuje dění na celé "protektorátní" Moravě. Hlavní pozornost je, jak titul napovídá, věnována brněnskému gestapu a jeho příslušníkům, zájemce se však také poměrně dost dozví o protinacistickém odboji. Přirozeně, vždyť gestapo bylo do první poloviny roku 1944 dominantním protivníkem českého odboje, poté již nacisté museli zapojit speciální protipartyzánské oddíly. Řekl bych, že se kniha stane respektovaným a často citovaným odborným dílem.
Kniha se mi velmi dobře četla. Jenom si myslím, že takto zajímavý příběh mohl pan Stránský popsat na více stránkách. Romány o Maděrovi (Zdivočelá země, Aukce) považuji za výrazně lepší počin spisovatele Stránského.
Román se četl dobře, přestože je v něm hodně prostoru věnováno údajům k řeckému boji za nezávislost. Vzhledem k jednoduchosti příběhu poctivé tři hvězdičky, nemůžu hodnotit výše.
Povídka Dukátový dvůr se mi velmi líbila, byť je její konec nepravděpodobný. Svým obsahem je však povídka zajímavá a trochu odlišná od jiných Mayových povídek s tématem "pašeráci v Krušnohoří". Povídka Peněžní mužík je silně přitažená za vlasy jako celek. May tvrdil, že ji napsal již na konci 70. let 19. století (jako jiné povídky z Krušnohoří), poprvé vyšla až v roce 1903. Podle znalců Mayova díla ji autor napsal právě až v této době. Musím jim dát za pravdu, poněvadž Peněžní mužík připomíná ostatní díla, která Karel May napsal ve svém posledním tvůrčím období (po návratu z dlouhé cesty po Orientu v letech 1898-1899). Tehdy se May snažil psát "vážnou" literaturu a jeho díla se začala vyznačovat mj. symboličností a nedobrodružností. Hodnocení knihy: 65 %
S výběrem plakátů nemám problém, ovšem text knihy nelze hodnotit lépe než průměrnou známkou.
Čtivé povídky, které svým tématem a prostředím připomínají Mayův kolportážní cyklus Ztracený syn. Povídka Boží duch se mi líbila o něco více než povídka Černý myslivec. Zápletka povídky Boží duch není zcela šablonovitá a tato povídka mě vůbec zaujala. 75 %
Zajímavá publikace o účasti Japonců ve druhé světové válce podává vysvětlení, proč se Japonci chovali za této války tak otřesně. Oceňuji i informace o přístupu Američanů k japonskému nepříteli. V závěru autor píše o konformním chování, které je podle něj vlastní většině lidí bez ohledu na jejich národní a státní příslušnost. S tímto názorem se ztotožňuji.
Kniha je velmi čtivá, avšak její obsah nelze brát úplně vážně (nelze věřit všemu, co autor uvádí). Rozhodně není správné, když si někdo udělá úsudek o Češích (ve 20. století) jen na základě této knihy. Jako nejzajímavější hodnotím kapitoly o spisovateli Kirchbergovi alias Fabiánovi a sochaři Švecovi.
V roce 2019 přečteno potřetí (předchozí dva díly jsem přečetl čtyřikrát). Rovněž povedený dobrodružný román, avšak stejně jako u prvního dílu hodnotím "jen" silnými čtyřmi hvězdičkami. Toho pronásledování Meltonů bylo až přespříliš, celkem tři indiánské kmeny byly postupně poštvány proti Shatterhandovi, Vinnetouovi a jeho přátelům. Nejzajímavější byla epizoda s Komanči (včetně dramatického líčení starších událostí, kdy Komanči upálili čtyři bělochy - před očima zajatých Shatterhanda a Vinnetoua, kteří se dokázali osvobodit a postupně postříleli 13 Komančů, tj. celkem nezvyklá epizoda z dobrodružství pokrevních bratrů). Hlavními padouchy série jsou tři Meltonové a Judita Silbersteinová, kteří jsou pro peníze schopni čehokoliv. Spolu se Santerem, Stealing-Foxem, Parranohem (Tim Finnetey), Old Wabblem a Žutem se jedná o jedny z nejvýraznějších padouchů knižních mayovek. Poslední díl cyklu Satan a Jidáš (nebo Supové Mexika) obsahuje popis řady krásných i tajemných míst (např. pueblo, kde žije Judita, Hadí hora, Hluboká voda).
V roce 2019 přečteno již počtvrté. Druhý díl cyklu Satan a Jidáš (v češtině většinou vydané pod názvem Supové Mexika) se mi líbil o něco více než první díl. V případě románu "Vinnetou mezi beduíny" nevidím žádný důvod k neudělení zasloužených pěti hvězdiček. Závěrečný děj v Almaden alto je naprosto strhující, Mayovi se velmi povedla i africká odbočka, kdy ani ten Vinnetou v Tunisu a Egyptě nepůsobí nijak nepatřičně. Škoda snad jen, že May nezakomponoval do děje Halefa a jeho setkání s Vinnetouem (tohle zřejmě autorovi připadlo přehnané, ale určitě ho ta myšlenka alespoň napadla). Jako samostatná kniha patří druhý díl cyklu k nejlepším dílům Karla Maye (osobně bych ji řadil někde na konec nejlepší desítky).
Rekapitulace prvního prezidentského období Miloše Zemana a druhé přímé prezidentské volby, kterou Zeman vyhrál stejně jako tu první. Nejvíce mě zaujala vyjádření osobností, které podpořily Zemanovu volbu v roce 2018 (zejména názory Terezy Bebarové, Hany Lipovské, Daniela Hůlky či Miroslava Ševčíka).
V roce 2019 přečteno již počtvrté, kniha je poutavá, napínavá a zajímavá. Uděluji jí velmi silné čtyři hvězdičky (těch zajetí jednotlivých yumských hlídek je v příběhu až příliš mnoho, proto nemohu dát pět hvězdiček). Padoušská rodina Meltonů a Judith Silbersteinová patří k nejvýraznějším záporným postavám Mayových děl. Zajímavou postavu představuje i podvodník zvaný Player. Jedná se zřejmě o nejjižněji situovaný příběh Vinnetoua a Old Shatterhanda, čtenář se ocitá v mexickém státě Sonora. Tamější město Guaymas označil autor jako nejnudnější místo na světě - tímto sdělením načal jeden z mnoha poutavých příběhů. Třísvazkový cyklus pojmenoval "Satan a Jidáš", zatímco čeští nakladatelé jej většinou pojmenovali "Supové Mexika".