Kakho-Oto komentáře u knih
Jiné romány z téže řady jsem nečetl, takže nemohu porovnávat. Jako "samostatné" dílo hodnotím knihu jako solidní detektivku, která se však příliš vleče. Osud Aegirovy rodiny je velmi smutný, alespoň ty dvě malé sestry mohly dopadnout lépe. Klady u mě nakonec převážily, ale na více než poctivé tři hvězdy to není.
Případ příslušníka SS, v němž se po zážitcích z Osvětimi probudilo svědomí. Po nasazení na východní frontě, kde přišel o ruku, se rozhodl pro osobní válku s nacismem. S dýkou v ruce odpravil deset řadových příslušníků wehrmachtu a Luftwaffe. Kniha se asi inspirovala skutečnými událostmi z nacisty okupovaného Rakouska, k nimž došlo v průběhu let 1944-1945. Dle mého názoru šlo o odbojové činy, nikoliv o "individuální teror", jak to některé postavy v knize označovaly (mj. i komunista vězněný za rozšiřování protinacistických letáků).
Nejvíce se mi líbí povídka Vesnická historie, k nejkvalitnějším patří i Vyšší princip, Hlídač dynamitu, Nenávist a Němá barikáda. Do stejnojmenného filmu byl zařazen i děj povídek Pancéřová pěst a Zákeřník (rovněž výborné povídky). Zajímavé jsou i povídky Včelař a Až vstanou mrtví. Nejméně se mi líbily povídky Padlý bez jména a Radostné setkání (nejdelší ze všech, s postavou profesora Málka).
Příběh se velmi dobře čte a na rozdíl od Kladiva na čarodějnice (rovněž od Kaplického) také dobře dopadne. Historická předloha případu spojeného s Židem Josefem Rafaelem (vinopalník ve Spálově) a Rakušankou Rozinou Kaiserovou (pár dní sloužila u Rafaela) se odehrála ve Spálově na Potštátsku, tedy na pomezí dnešních okresů Nový Jičín a Přerov. Příběh se odehrává rovněž v Olomouci, Barnově, Odrách a Lindavě (dnešní Lipná na Hranicku). Bezesporu jeden z nejlepších románů od Václava Kaplického lze příznivcům žánru jen doporučit.
Kvalitně odvedená práce, jaká se jen tak nevidí. Jeden ze skvostů věnovaných a seriózně zaměřených na protinacistický odboj v protektorátu Čechy a Morava. Brno a jeho širší okolí to měly ještě těžší než řada jiných částí protektorátu. Přítomnost "velké" řídící úřadovny gestapa a její výkonní konfidenti typu Ryšánka a Šmída byly hodně znát. Protinacistický odboj je jednou z nejdůležitějších událostí posledních sto let, na které můžeme být opravdu hrdí. Škoda jen, že si to málokdo uvědomuje. Kopečného "hodnocení" (viz obsah knihy) vyjadřuje i můj názor na danou věc. Autor nenechal stranou zájmu ani individuální odpor (mj. i zabití německého vojáka neznámou osobou na jaře 1943) a reálné odbojové činy, k nimž se po válce nikdo nepřihlásil. V knize jsou informace o všech možných proudech a skupinách odboje, např. Obrana národa, sokolský odboj, ilegální KSČ, Vela, Ormeka, výsadky ze Západu i z Východu, partyzánské skupiny, Předvoj...Čtenář se dozví i o "volavčích sítích" gestapa, v rámci kterých působily "odbojové skupiny", v nichž byli i lidé, kteří i po válce odmítali přijmout skutečnost, že patřili do takové a nikoliv do skutečné odbojové skupiny. Líbí se mi i autorovy poznámky k tomu, zda a případně do jaké míry byla historie té či oné skupiny historicky zpracována. Řada okresů a širších regionů ČR může Brněnsku podobnou publikaci jen závidět.
Záslužné dílo, které je určené spíše laickým zájemcům o tématiku. Obsahuje i několik zajímavostí a perliček, které nepatří k základním faktům, nicméně zcela převažuje líčení velmi známých událostí. Autor bohužel není příliš přesný, např. si odporuje v tom, že partyzáni působili pouze ve východních oblastech Moravy, na Vysočině a v Brdech a jinde přitom jsou fotografie velkobystřických partyzánů či zničeného Javoříčka (oblast střední Moravy). Netřeba dodávat, že partyzánské skupiny působily reálně i v jiných než ve třech zmíněných oblastech, které měl autor správně označit jako nejvýznamnější, ale nikoliv jediné. Dále píše, že povstání vypuklo až na konci války jen v Praze... První povstání vypuklo přece již 1. 5. 1945 v Přerově a v následujících dnech následovala řada dalších míst v Čechách a na Moravě. Jiná věc je, že nejvýznamnější bylo bezesporu povstání v Praze, ale nikoliv jediné. U Lidic autor pro mě nepochopitelně vynechal známý a pravdivý příběh s dopisem určeným Anně Maruščákové, který byl spouštěčem tragických událostí. Emmert ale píše cosi o Hitlerovi ukazujícím na mapě obec Lidice... Nebýt zmíněných nedostatků, dal bych knize čtyři hvězdičky, takto nemůžu jít nad solidní tři.
Velmi čtivé i fundované, nejvíce mě zaujaly kapitoly Prolog - Sekta (míněny komunistické strany), Proměna jedné herečky (Biedermannová-Brožová-Polednová), Stín protikomunistického odboje (Anna Kvášová), Komunistická země zaslíbená (Íránci v Československu), Pustit můžou, zavřít musí (amnestie 1960), Mstitelé Milady Horákové ("odbojová" skupina), Zubař v tropickém gulagu (český politický vězeň v Guineji), Záhada pochodně č. 3 (Evžen Plocek). Ani o jedné ze zbývajících kapitol nelze říct, že by byla podprůměrná či dokonce špatná (nejméně mě zaujaly kapitoly S lodí, jež dováží boj a fámu - o československo-indonéských vztazích v 60. letech, a Hon na strýčka Býčka - druhá z kapitol, která se týká Pavla Tigrida). Kapitoly o kontaktech Československa se třetím světem mi poněkud splývají (např. Náš šejk z Rabatu, Češi v srdci temnoty, Když Dubček osnoval puč v Ghaně). Zídek jako historik i novinář u mě po přečtení knihy stoupl v ceně, poněvadž až dosud jsem ho moc nemusel (viz jeho vystupování v diskuzích, kde se velmi skepticky a dle mého názoru ne zrovna objektivně vyjadřoval k tématu "hrdinství a koho lze považovat za hrdinu moderních českých dějin").
Koupeno náhodně v antikvariátu. Průměrné čtení, opravdu mě zaujalo v podstatě jen líčení natáčení scén s létajícím kolem Jana Tleskače a bitky Vontů v řeporyjské cementárně.
První část knihy se mi moc nelíbila, ale od té doby, co se Hasil ocitá v komunistickém zajetí, se příběh perfektně rozjede. Publikace je důstojným literárním připomenutím Josefa Hasila, jednoho z největších hrdinů českého protikomunistického odboje (Klub českého pohraničí a jejich názory nepovažuji za relevantní: obhajoba ostrahy hranic Československa pod totalitní vládou komunistů - WTF?). Kniha připomíná i jiné agenty chodce, případně převaděče: Jaroslav Kaska, Jan Mašek, Josef Ludvík, Vladimír Palma, Bohumil Hasil... Velmi bych ke stejnému tématu uvítal i fundovanou odbornou studii.
Jedna z mnoha publikací o tzv. babických událostech z léta 1951. Vzhledem k době vzniku je pochopitelné, že má publikace daleko k objektivitě. Totéž však platí o řadě publikací, většinou memoárových, jež byly vydány po roce 1989 (zejména mám na mysli konstrukci o příslušnosti vedoucí osobnosti skupiny /L. Malý/ k StB). Jestli chcete objektivní informace o případu, není lepší volby než "Michal Stehlík - Babické vraždy 1951, Academia 2016".
Velmi pěkný dobrodružný román. Mezi jeho klady patří vylíčení života dvou hochů v divoké přírodě i pochopení pro boj Lakotů, Šajenů a Arapahů proti armádě USA. 80-85 %
Temný dobrodružný román, který je určen spíše dospělým čtenářům (zároveň nelze tvrdit, že by byl primárně určen mužům nebo ženám, podle mě jde o čtení stejně vděčné pro obě pohlaví). Román "Jamaica Inn" byl již minimálně čtyřikrát zfilmován (viz čsfd.cz), v jednom případě s Jane Seymourovou v hlavní roli Mary Yellanové.
O něco lepší než první díl, ze všech dílů nejvíce připomíná klasické foglarovky. Rozuzlení nebylo zdaleka tak temné a dramatické, jak jsem očekával, proto nakonec nemohu dát lepší hodnocení než tři hvězdičky. Z trilogie Uctívači ginga se mi nejvíce líbil druhý díl. Maják Uctívačů ginga: 65 %
Příběh je poutavě napsaný a vyvíjí se zpočátku velmi nadějně, ale závěr a rozuzlení příběhu na mě působily velmi naivně a jen těžko uvěřitelně. I když příběh jistě nemá být hodnověrný, jedná se o tak velkou naivitu, že nemohu jít s hodnocením výše než tři hvězdičky. 60-65 %
O poznání lepší než první díl trilogie. Příběh je opět těžko uvěřitelný, nicméně zároveň je velmi poutavý a tajemný, navíc s nádechem exotiky z prostředí Egypta a Himalájí. Postava Adama Prunuse Spinosy, jakéhosi "druhého Cimrmana", je velmi zajímavá, a totéž platí o Dominiku Ettrichovi i prostředí kláštera sedmi zvonů. 75 %
Komentáře na tuto Mayovku jsou velmi rozporné. Osobně se mi kniha celkem líbila, vyjma první "rozjížděcí" čtvrtiny. Od dobrodružství s piráty až do konce to "jelo jako na drátku". Z čínského prostředí zhruba na stejné úrovni jako novela V zemi draka alias V dračí propasti (román A mír na Zemi alias Do země mandarínů je kvalitativně o poznání horší). Kromě dobrodružství a velké porce humoru obsahuje řadu zajímavých informací o Číně, které jsou zajímavé tím, jak se na Čínu díval May - samozřejmě na základě jemu přístupných dobových informací. Některé věci jsou velmi negativní (zbabělost Číňanů doprovázená na druhou stranu výraznou krutostí, velká korupce, náboženská pověrčivost, mrzačení ženských chodidel, necitelná výchova dětí), jiné poměrně pozitivní (kvalitní mosty, vynikající miniatury, trpělivost Číňanů...). V rámci rozsáhlé tvorby Karla Maye patří "Metuzalém" kvalitou někam doprostřed, originalitou příběhu jde o netradiční Mayovku. Zároveň se jedná o netradiční a neotřelý dobrodružný román. V rámci žánru spíše lepší průměr.
Nejlepší dílo, které jsem o babických událostech četl a troufám si tvrdit, že komplexnější a objektivnější práce na toto téma neexistuje. A proč slušní lidé podporovali opilce a psychopata Malého? Protože ho často neodhadli od začátku a poté již byli do jeho činnosti zainteresováni, někdy jim bylo i ze strany Malého vyhrožováno. To všechno si lze v knize přečíst. Stejně jako to, že události se uskutečnily v době největšího komunistického teroru, kdy bylo i nejvíce případů ozbrojené formy protikomunistického odboje. Lidé jako A. Plichta starší se chtěli podílet na svržení totalitního režimu a byli ochotni za tímto účelem spolupracovat i s osobou typu Malého. Autor Stehlík snad mohl události zasadit do celkové mozaiky třetího odboje, poněvadž skupina kolem Ladislava Malého patří do této tématiky, ať již chceme či nikoliv. Je také zajímavé, jak je postava Malého i dnes obecně negativně vnímána, ačkoliv ne nepodobní bratři Mašínové jsou částí historické obce a pravicovými žurnalisty vyzdvihováni jako největší hrdinové protikomunistického odboje. Stehlík se věnuje i komunistické "soudní" mašinérii, jež měla za cíl a také nakonec postihla i řadu nevinných lidí. Stranou zájmu autora nezůstala ani propaganda (včetně reflexe v seriálu Třicet případů majora Zemana), památníky, rehabilitace... Zkrátka komplexní či takřka komplexní pohled. Výborná historická práce.
Považuji tento díl za poměrně kvalitní a v rámci celé série ho řadím mezi 5-6 nejlepších svazků cyklu v rámci 15dílného českého vydání. Po předchozích dílech (13. a 14. svazek) jsem se obával velmi slabé kvality 15. svazku (vzhledem ke zkušenostem s cyklem Tajemství starého rodu, kde je poslední díl opravdu jen "vařen z vody"), ale tyto obavy se vůbec nenaplnily. Zápletka s Tannensteiny, poustevníkem Winterem, Huldou Neumannovou a Augustem Menhertem je dobře vymyšlena a rozhodně nekazí pověst asi nejpovedenějšímu kolportážnímu románu Karla Maye vůbec. Ztraceného syna jako celkový cyklus hodnotím slabšími čtyřmi hvězdami (70 procent, 7/10).
(SPOILER) Především s ohledem na to, že jde o román s nejkultovnějšími hrdiny Karla Maye, se jedná spíše o slabší dílo tohoto spisovatele. Ostatní díla, kde vystupují Vinnetou a Old Shatterhand, patří do nejlepší třetiny Mayovy tvorby. V kontextu celé tvorby Karla Maye patří Černý mustang někam doprostřed, dá se říct, že se jedná o průměrnou mayovku. S postavou Vinnetoua však není moc děl, která by byla horší než Černý mustang. Na knize Černý mustang se mi moc nelíbí prostředí (nesrovnatelné s ostatními Vinnetouovkami), a také zde není žádný záporný běloch. Pokud k nim nepočítáme zlatokopeckou partu ze závěru děje, kterou pokrevní bratři a spol. zachránili před Komanči. Hlavními padouchy jsou zde Komančové lačnící po slavných střelných zbraních. To mají společné se dvěma zbabělými čínskými dělníky, kteří krádež zbraní provedli jako první a poté byli o ně připraveni Komanči. V žádném případě však nemohu souhlasit s "odpadovým hodnocením" této knihy. Zaráží mě, že někdo musel číst mayovku jako povinnou četbu. Potom bych doporučil jiná díla, nejvíce asi Syna lovce medvědů, Ducha Llana Estacada, případně některé povídky z Orientu. Nakonec románu uděluji čtyři hvězdičky, spíše se ale jedná o tři a půl hvězdičky.
Celkem překvapení - autor se velmi snaží být objektivním. Marii Terezii nedémonizuje, ale zároveň zmiňuje i to negativní z její osobnosti a doby vládnutí. Čekal jsem spíše oslavnou knihu na Habsburky, ale naštěstí jsem se zmýlil. Všechny kapitoly jsou napsány čtivě a jsou na stejné úrovni. Oceňuji i bližší zmínění všech potomků Marie Terezie. Jenom se mi moc nelíbí charakteristiky osobností na základě astrologie, ale chápu, že se jedná o jakousi autorovu úlitbu příslušnicím něžného pohlaví. Celkově 85 procent