Kakho-Oto komentáře u knih

Na svou dobu velmi otevřené, zároveň dost fundované a v neposlední řadě i čtivé. Nepoužívám podobné příměry rád, ale udělám výjimku: pro zájemce o protinacistický odboj se jedná o "povinnost". Partyzánská skupina Olga se zapsala do historie českého a moravského protinacistického odboje "zlatým písmem", nic na tom nemění amorálnost velitele Houfka (a už vůbec ne fámy okolo zástupkyně Olgy Františákové, která byla podle bulvárních informací konfidentkou gestapa - kdyby jí byla, tak by oddíl pojmenovaný po ní nikdy nedosáhl takových úspěch v boji proti nacistům). Partyzáni ze skupiny Olga pobili více než 100 Němců, k tomu minimálně dva maďarské vojáky a několik českých kolaborantů. Legendárními akcemi jsou vypuštění půl milionu litrů pohonných hmot na nádraží v Morkovicích (26. 2. 1945) a zajetí generála von Müllera na zámku v Hošticích (19. 4. 1945).

1 13.05.2017

Kupodivu se to četlo celkem dobře. Jedná se o subjektivní výpověď. Není třeba hledat ani mezi řádky, aby bylo jasné, že manželství Jandových nebylo vůbec šťastné. Některé náznaky svědčí o bezcharakternosti pana Jandy, na čemž nic nemění jméno jeho vraha. O filmu Kajínek a ztvárnění svého muže v něm se paní Jandová radši nezmínila.

13.03.2017

Konečně se čtenář ocitá ve víru občanské války v Mexiku - Juarez versus Ferdinand Maxmilián, nikoliv však v jeho počátcích jako ve filmových adaptacích (Poklad Aztéků, Pyramida boha Slunce), ale již v roce 1866. Na Verdoju zapomeňte, ten si své odbyl ve svazku Klikaté stezky vášní (děj okolo roku 1850). Velkým hrdinou je Černý Gérard, Francouz bojující proti francouzským interventům v Mexiku. Do bojů proti Francouzům se v závěru svazku zapojí i Sternau se svými přáteli. Masakr Francouzů v boji o pevnůstku Guadeloupe stojí za to. Apači a zálesáci drtí v tomto dílu Francouze a jejich spojence Komanče o sto šest.

21.02.2017

Po velmi kvalitním čtvrtém dílu návrat do průměru. První kapitola je poněkud roztahaná a odehrává se v Německu - Kurt Helmers je již mladým mužem a hrdinou na úrovni svého učitele Sternaua. Druhá kapitola se odehrává ve východní Africe (sultanát Herár) a na mořích. Na závěr dochází k osvobození "robinsonů" - Sternaua a jeho přátel.

1 07.02.2017

Výrazně lepší než předchozí tři díly. Dr. Sternau je nadpozemský hrdina se stejnou výzbrojí jako Old Shatterhand. Kapitán Verdoja, tolik známý z filmů, je výrazným padouchem tohoto dílu (dosud v ději nevystupoval) - stejně jako ve filmu obývá starou indiánskou pyramidu, kde trýzní své nepřátele. Největšími padouchy knižní série jsou ale bezpochyby Cortejové a námořník (pirát) Landola. V jedné scéně se naráz vyskytuje na tisíc Komančů - takovou hordu indiánů pohromadě May snad nikde jinde nezmínil (Naštěstí nejsou pobiti - za což Mayovi děkuji, tento díl je i tak velmi krvavý). Drobnost: Sternau zde nevyoperuje Verdojovi třísku z oka, nýbrž to jen předstírá, aby mohl utéct.

29.01.2017

Zhruba prvních 50 stran a poté druhá kapitola knihy se mi velice líbily. Většina první kapitoly je pro změnu celkem o ničem, např. zbytečně dlouhé rozhovory či Sternauova demonstrace různých zbraní a jejich skvělého používání. Z vévody z Olsunny se stala kladná postava, zatímco banda Cikánky Zarby zde působí negativně. Zajímavost: kladní hrdinové se ve svém domě bránili cikánskému přepadení, při čemž tři Cikány zastřelili. Jelikož se jednalo o nutnou obranu, nic se obráncům nestalo (nedostali vůbec žádný trest). A teď si to představte dneska a nemuselo by jít o Cikány, ale o jakékoliv útočníky. Tato část cyklu mně dost připomínala cyklus Ztracený syn (2. kapitola knihy dokonce nese stejný název).

1 19.01.2017

Děj v Mexiku (prostředek knihy) je zatím to nejlepší z prvních dvou svazků, přestože je děj na Maye neuvěřitelně krvavý - kladní hrdinové na pár desítkách stran zlikvidují 20 bílých banditů a 200 (!) Komančů, jejichž těla jsou házena aligátorům. Poslední kapitola (Tanečnice) vysvětluje, proč vlastně Rodrigandové zaměstnávají Corteji. No vysvětluje to tedy zajímavým způsobem. Ani tomuto svazku nelze dát více než průměr vyjadřující tři hvězdičky.

07.01.2017

Pěkné povídky z pera Jaroslava Moravce, vydavatele mayovek z období první republiky a protektorátu (nakladatelství Toužimský a Moravec). Ze sedmi povídek se mi nejvíce líbily Město bez šerifa, Uprchlíci z Clintonu a Rozhazovač zlata.

26.12.2016

Mayovka odehrávající se zejména ve Španělsku, první díl českého vydání kolportážního cyklu Lesní růžička (Waldröschen). Již dvakrát byla tato látka adaptována na filmová plátna, případně pro televizi - Poklad Aztéků a Pyramida slunce (NSR 1965), Prérijní lovci v Mexiku (NDR 1988). Ke knize Rosita de Rodriganda - nečte se špatně, nicméně děj je příliš natahován a některé zápletky (protijed ze slin ulechtaného člověka, pětiletý kluk, co výborně střílí z pušky a umí dva cizí jazyky) jsou trpce úsměvné až trapné. Jak známo, poprvé vyšel celý román v sešitech na pokračování a Karel May se pod něj nepodepsal - vydáno pod pseudonymem Ramon Dias de la Escosura. Až na začátku 20. století bylo vytroubeno do světa, kdo vlastně román ve skutečnosti napsal. Totéž se týkalo i Mayových dalších dvou kolportážních cyklů (Ztracený syn, Třemi díly světa), zatímco zbývající dva - tj. Hulánova láska a Cesta za štěstím vyšly už v sešitech pod pravým jménem autora.

3 21.12.2016

Kvalitní povídka (či spíš novela) Karla Maye z orientálního prostředí, tentokrát z Alžírska a Tuniska. Kara ben Nemsi, aniž by byl takto v příběhu jmenován, zlikviduje pár panterů (rozuměj "manželskou" dvojici) a jednoho lva a měrou vrchovatou přispěje ke zničení padoucha Krumira. Závěr odehrávající se na solném jezeře je strhující. 85 %

1 08.12.2016

První povídka Gum je sotva průměrná, další dvě jsou velice dobré (kaplička na úpatí sopky se urve, poněvadž se v jejím okolí shromáždí příliš mnoho nenávistných muslimů - Proklatec, loupeživé otrokáře Baggáry vede údajný misionář, ve skutečnosti ničemný Angličan Gibson - Ghazva). 3,5 hvězdičky za celý soubor, jednotlivé povídky: Gum 50 %, Ghazva 75 %, Proklatec 85 %

1 03.12.2016

Pro milovníky Karla Maye a jeho díla velmi zajímavý a čtivý příspěvek. Navíc od pana Jaroslava Moravce, který vydával mayovky ve 30. letech 20. století spolu s Toužimským. Jejich vydání Karla Maye je považováno za vůbec nejkvalitnější mimo Německo. Mimo jiné zapojili do práce na mayovkách ilustrátora Zdeňka Buriana. Kniha je věnována zejména prvnímu významnému vydavateli mayovek v českých zemích: J. R. Vilímkovi a jeho vztahům s K. Mayem. Čtenáři se dozví spoustu informací o štvanicích proti Mayovi, které v Německu probíhaly celou první dekádu 20. století a vlastně až do Mayovy smrti v březnu 1912. Jedna kapitola je věnována významnému obhájci K. Maye - tehdy mladému E. E. Kischovi, jenž Maye hájil v českých i německých novinách. Kniha obsahuje i statistickou přílohu k českým vydáním mayovek - nejčastěji byly vydány romány Syn lovce medvědů a Duch Llana Estacada (12 či 13 vydání a přes čtvrt miliónu výtisků obou knih).

5 01.11.2016

Tuto odbornou a fundovanou knihu by si měli přečíst všichni, co četli román od Tučkové o Gertě Schnirch, aby zjistili, že vše bylo jinak a žádné masové mučení německých civilistů se nekonalo. Tzv. pochod smrti a pobyt v táborech (zejména v Pohořelicích) znamenaly smrt 450-460 osob, které zemřely na úplavici či vysílením. Kuriózní je, že fámu o pobíjení tisíců Němců vyslal jako jeden z prvních do světa Wenzel Jaksch, československý Němec, antinacista a člen čs. exilu za 2. světové války. Své účty si s Benešem vyřídil vskutku originálně a vlastně i ve prospěch německých nacistů, proti nimž se před válkou i během ní postavil.

01.11.2016

Kniha se čte určitě dobře, nicméně se jedná o román se smyšleným dějem. Templářská dějová linka je pro příběh stěžejní, ale zároveň se jedná o těžko uvěřitelnou věc: jednotliví členové, kteří znají cestu ke zlatu, mlčí, i když je zrůdní protivníci mučí jakkoliv - a to již po několik staletí!! O StB si nedělám iluze, ale tak jak v knize se nechovali snad ani v padesátých letech (v osmdesátých letech určitě ne). Zvěrstva prováděná běžnými faráři není ani potřeba komentovat... Němci nezaznamenávali přesný popis mučení - proč by to dělali? Pobavil profesor historie Barták - Dán si představuje historika jako osobu, která zná z hlavy snad všechna známá fakta o historii, což je samozřejmě zhola nemožné a tudíž velký nesmysl. Navíc profesor tvrdí, že dopadení parašutisté byli na místě zastřeleni - tomu by tak bylo jenom v případě, kdyby se partyzáni bránili se zbraněmi v ruce. V opačném případě by je Němci zajali a poté by se je snažili získat pro sebe (konfidenti - viz Čurda, rádiové protihry). Historickým nesmyslem je též tvrzení, že Státní bezpečnost vznikla až po únoru 1948. Ve skutečnosti byl celý SNB založen již v roce 1945, brzy po válce.

4 03.10.2016

Skutečně "objektivní" dílo - autor není historik, přesto se nebojí hodnocení prezidentů. Zejména jeho náhled na Beneše je zcela neseriózní. Junek je také příznivec monarchie, poněvadž útěk z rakouské armády a následný přestup do zahraničních legií považuje za morální prohřešek (proč být věrný někomu, kdo nás utlačoval a kdo se ani nenechal korunovat českým králem???). Po přečtení knihy jsem nabyl dojmu, že nejlepšími prezidenty byli Hácha a Klaus, což je samozřejmě nesmysl. Autor nám předložil svůj krajně subjektivní pohled na naše prezidenty, o kterých se v knize dozvíme pár základních údajů a poté již čteme autorovy "hodnotné" náhledy na hlavy státu.

5 24.08.2016

Po přečtení knihy jsem se utvrdil v názoru, že si trest smrti zasloužila. Neříkám, že jí nikdo neubližoval, ale to není důvod k takovému zločinu, co provedla. Jednoznačně se jednalo o zajímavou, ale také společensky nebezpečnou osobu. Četl jsem vydání z roku 2014 (nakladatelství Marie Tum), kde Cílek zmiňuje i Viktora Kalivodu. V případném dalším vydání se může zmínit o Zdeňku Kovářovi, poněvadž ten se Hepnarové přiblížil počtem obětí (vlastně ho vyrovnal, pokud jde o mrtvé) a jeho pohnutky byly podobné (i když na rozdíl od Kalivody na Hepnarovou možná nemyslel). Zaujala mě poznámka doktorky z Opařan, jež se zmínila, že Hepnarová byla krutá k nejslabším - oligofrenikům. Bohužel není zmíněno, zda se jí na to u soudu ptali. Sama zdůrazňovala, že před 10. 7. 1973 nikomu neublížila (vyjma toho, že požár ze srpna 1970 se v rodině svedl na její sestru a ona se nepřiznala ke svému autorství). Pár měsíců před popravou byla možná již trochu mimo - tvrzení o tom, že je Sandy Winiferová (nebo se to snažila jen hrát, aby se vyhnula popravě, o kterou před tím tak stála). Podobné činy se mohou stát v každém režimu. Howgh!

3 02.04.2016

Není to špatné, avšak na Jasné ráno či dokonce Ostrov modrých delfínů téhož autora to nemá.

11.03.2016

Zajímavá publikace, která obsahuje kuriozity a drobnosti z druhé světové války. Rozhodně se ale nejedná o povinnost pro milovníky historie. Je totiž nepřeberná řada lepších, kvalitnějších a zajímavějších knih o historii včetně druhé světové války. Howgh!

24.01.2016

Tři hvězdičky s odřenýma ušima a zejména za statě, kdy Foglar popisuje svůj dětský pobyt ve Švýcarsku a poté za strašidelný příběh, který se v téměř identické podobě objevuje v komiksových příbězích Rychlých šípů.

04.01.2016

Dějiny USA formou literatury faktu okořeněné tím, že jsou napsány československými autory v druhé polovině osmdesátých let 20. století. Dějiny do války Severu proti Jihu jsou líčeny poměrně objektivně (dle mého názoru), ale poté je to čím dál větší ideologie a jednostranný výklad. Když namátkově uvedu démonizaci americké podpory bílým za ruské občanské války, dobovou chválu Lenina a Sovětského Svazu, zmiňování zločinů a zvěrstev v USA (byť i pravdivých, ovšem v kombinaci s "kladným" SSSR to vypadá dost směšně). Kladem knihy je, že se dobře čte, avšak u literatury faktu by měla prim hrát snaha o objektivní líčení. Ta však tomuto druhu literatury velmi často chybí a je to i tento případ, což je dáno i dobou vzniku publikace.

28.12.2015