Kakho-Oto komentáře u knih

Jedna z mnoha publikací o tzv. babických událostech z léta 1951. Vzhledem k době vzniku je pochopitelné, že má publikace daleko k objektivitě. Totéž však platí o řadě publikací, většinou memoárových, jež byly vydány po roce 1989 (zejména mám na mysli konstrukci o příslušnosti vedoucí osobnosti skupiny /L. Malý/ k StB). Jestli chcete objektivní informace o případu, není lepší volby než "Michal Stehlík - Babické vraždy 1951, Academia 2016".

1 17.08.2018

Velmi pěkný dobrodružný román. Mezi jeho klady patří vylíčení života dvou hochů v divoké přírodě i pochopení pro boj Lakotů, Šajenů a Arapahů proti armádě USA. 80-85 %

2 17.08.2018

Temný dobrodružný román, který je určen spíše dospělým čtenářům (zároveň nelze tvrdit, že by byl primárně určen mužům nebo ženám, podle mě jde o čtení stejně vděčné pro obě pohlaví). Román "Jamaica Inn" byl již minimálně čtyřikrát zfilmován (viz čsfd.cz), v jednom případě s Jane Seymourovou v hlavní roli Mary Yellanové.

5 17.08.2018

O něco lepší než první díl, ze všech dílů nejvíce připomíná klasické foglarovky. Rozuzlení nebylo zdaleka tak temné a dramatické, jak jsem očekával, proto nakonec nemohu dát lepší hodnocení než tři hvězdičky. Z trilogie Uctívači ginga se mi nejvíce líbil druhý díl. Maják Uctívačů ginga: 65 %

17.08.2018

Příběh je poutavě napsaný a vyvíjí se zpočátku velmi nadějně, ale závěr a rozuzlení příběhu na mě působily velmi naivně a jen těžko uvěřitelně. I když příběh jistě nemá být hodnověrný, jedná se o tak velkou naivitu, že nemohu jít s hodnocením výše než tři hvězdičky. 60-65 %

1 07.08.2018

O poznání lepší než první díl trilogie. Příběh je opět těžko uvěřitelný, nicméně zároveň je velmi poutavý a tajemný, navíc s nádechem exotiky z prostředí Egypta a Himalájí. Postava Adama Prunuse Spinosy, jakéhosi "druhého Cimrmana", je velmi zajímavá, a totéž platí o Dominiku Ettrichovi i prostředí kláštera sedmi zvonů. 75 %

07.08.2018

Komentáře na tuto Mayovku jsou velmi rozporné. Osobně se mi kniha celkem líbila, vyjma první "rozjížděcí" čtvrtiny. Od dobrodružství s piráty až do konce to "jelo jako na drátku". Z čínského prostředí zhruba na stejné úrovni jako novela V zemi draka alias V dračí propasti (román A mír na Zemi alias Do země mandarínů je kvalitativně o poznání horší). Kromě dobrodružství a velké porce humoru obsahuje řadu zajímavých informací o Číně, které jsou zajímavé tím, jak se na Čínu díval May - samozřejmě na základě jemu přístupných dobových informací. Některé věci jsou velmi negativní (zbabělost Číňanů doprovázená na druhou stranu výraznou krutostí, velká korupce, náboženská pověrčivost, mrzačení ženských chodidel, necitelná výchova dětí), jiné poměrně pozitivní (kvalitní mosty, vynikající miniatury, trpělivost Číňanů...). V rámci rozsáhlé tvorby Karla Maye patří "Metuzalém" kvalitou někam doprostřed, originalitou příběhu jde o netradiční Mayovku. Zároveň se jedná o netradiční a neotřelý dobrodružný román. V rámci žánru spíše lepší průměr.

4 07.08.2018

Nejlepší dílo, které jsem o babických událostech četl a troufám si tvrdit, že komplexnější a objektivnější práce na toto téma neexistuje. A proč slušní lidé podporovali opilce a psychopata Malého? Protože ho často neodhadli od začátku a poté již byli do jeho činnosti zainteresováni, někdy jim bylo i ze strany Malého vyhrožováno. To všechno si lze v knize přečíst. Stejně jako to, že události se uskutečnily v době největšího komunistického teroru, kdy bylo i nejvíce případů ozbrojené formy protikomunistického odboje. Lidé jako A. Plichta starší se chtěli podílet na svržení totalitního režimu a byli ochotni za tímto účelem spolupracovat i s osobou typu Malého. Autor Stehlík snad mohl události zasadit do celkové mozaiky třetího odboje, poněvadž skupina kolem Ladislava Malého patří do této tématiky, ať již chceme či nikoliv. Je také zajímavé, jak je postava Malého i dnes obecně negativně vnímána, ačkoliv ne nepodobní bratři Mašínové jsou částí historické obce a pravicovými žurnalisty vyzdvihováni jako největší hrdinové protikomunistického odboje. Stehlík se věnuje i komunistické "soudní" mašinérii, jež měla za cíl a také nakonec postihla i řadu nevinných lidí. Stranou zájmu autora nezůstala ani propaganda (včetně reflexe v seriálu Třicet případů majora Zemana), památníky, rehabilitace... Zkrátka komplexní či takřka komplexní pohled. Výborná historická práce.

6 07.08.2018

Považuji tento díl za poměrně kvalitní a v rámci celé série ho řadím mezi 5-6 nejlepších svazků cyklu v rámci 15dílného českého vydání. Po předchozích dílech (13. a 14. svazek) jsem se obával velmi slabé kvality 15. svazku (vzhledem ke zkušenostem s cyklem Tajemství starého rodu, kde je poslední díl opravdu jen "vařen z vody"), ale tyto obavy se vůbec nenaplnily. Zápletka s Tannensteiny, poustevníkem Winterem, Huldou Neumannovou a Augustem Menhertem je dobře vymyšlena a rozhodně nekazí pověst asi nejpovedenějšímu kolportážnímu románu Karla Maye vůbec. Ztraceného syna jako celkový cyklus hodnotím slabšími čtyřmi hvězdami (70 procent, 7/10).

1 09.04.2018

(SPOILER) Především s ohledem na to, že jde o román s nejkultovnějšími hrdiny Karla Maye, se jedná spíše o slabší dílo tohoto spisovatele. Ostatní díla, kde vystupují Vinnetou a Old Shatterhand, patří do nejlepší třetiny Mayovy tvorby. V kontextu celé tvorby Karla Maye patří Černý mustang někam doprostřed, dá se říct, že se jedná o průměrnou mayovku. S postavou Vinnetoua však není moc děl, která by byla horší než Černý mustang. Na knize Černý mustang se mi moc nelíbí prostředí (nesrovnatelné s ostatními Vinnetouovkami), a také zde není žádný záporný běloch. Pokud k nim nepočítáme zlatokopeckou partu ze závěru děje, kterou pokrevní bratři a spol. zachránili před Komanči. Hlavními padouchy jsou zde Komančové lačnící po slavných střelných zbraních. To mají společné se dvěma zbabělými čínskými dělníky, kteří krádež zbraní provedli jako první a poté byli o ně připraveni Komanči. V žádném případě však nemohu souhlasit s "odpadovým hodnocením" této knihy. Zaráží mě, že někdo musel číst mayovku jako povinnou četbu. Potom bych doporučil jiná díla, nejvíce asi Syna lovce medvědů, Ducha Llana Estacada, případně některé povídky z Orientu. Nakonec románu uděluji čtyři hvězdičky, spíše se ale jedná o tři a půl hvězdičky.

3 09.02.2018

Celkem překvapení - autor se velmi snaží být objektivním. Marii Terezii nedémonizuje, ale zároveň zmiňuje i to negativní z její osobnosti a doby vládnutí. Čekal jsem spíše oslavnou knihu na Habsburky, ale naštěstí jsem se zmýlil. Všechny kapitoly jsou napsány čtivě a jsou na stejné úrovni. Oceňuji i bližší zmínění všech potomků Marie Terezie. Jenom se mi moc nelíbí charakteristiky osobností na základě astrologie, ale chápu, že se jedná o jakousi autorovu úlitbu příslušnicím něžného pohlaví. Celkově 85 procent

2 16.01.2018

Pro zájemce o dějiny Šumperska jde jistě o skvělou publikaci. Osobně se zajímám o historii opačné strany Olomouckého kraje, přesto jsem si Poláchovu knihu přečetl s velkým zájmem. Řada kapitol je velmi zajímavá svým obsahem, takže maximálně zaujmou i osoby z jiných oblastí. Kapitoly, co mě nejvíce zaujaly: Jak medvěd zabil žerotínského myslivce, Jak mladoňovský pytlák smrtelně postřelil šumperského lesního správce, Vyprávění o sesterských kostelech v Rapotíně a Petrovicích, Kruté účtování s velkou loupežnickou bandou v Šumperku, Mauzoleum podnikatelské rodiny Kleinů v Sobotíně, Kuriózní včelín v podobě Atlanta v Bratrušově, Případ zmizelého srdce Alžběty Juliány ze Žerotína. Většina příběhů vyšla již před vydáním knihy v regionální příloze deníku Právo (pro Olomoucký a Zlínský kraj) - v již zrušené "rubrice" Toulky regionem, ovšem v mnohem kratších verzích.

09.11.2017

Vzhledem k datu narození autorky (ročník 1989) lze říct, že se s tématem dobře popasovala. Nicméně nejde ani o odbornou knihu, ani o knihu, jež by byla prosta velkého množství chyb. Zejména její krátká stať o partyzánech není objektivní. U tak závažného tématu je třeba napsat podstatně více informací a až poté si mohu dovolit něco hodnotit. 65 procent

01.11.2017

Začátek a konec románu nebyl rozhodně špatný, téměř celé se to dobře četlo, proto řadím román do mírně kladných čísel (60 procent). Nicméně v kontextu celé tvorby Karla Maye nepatří toto dílo rozhodně do té lepší poloviny, ale zcela jasně do druhé. Jsou však i horší mayovky - řada povídek a z románů např. tzv. čtvrtý díl Vinnetoua (česky též Vinnetouovi dědicové, Vinnetouova závěť), kde filozofický a kvazidobrodružný děj působí velmi směšně. Z orientálního prostředí je obdobný příběh snesitelnější. Z pozdního tvůrčího období je však rozhodně lepší román V Mekce. Originální název románu Do země mandarínů: Et in terra pax! (česky A mír na zemi!)

2 01.11.2017

První povídka (Z Murzúku do Kairvánu, v originálu Růže ze Sokny) je pěkná a poměrně poutavá, mladá dívka je s velkou pravděpodobností vnučkou známého francouzského piráta (historická postava). Druhá povídka (Krevní msta) patří k těm orientálním povídkám, kde se May snažil dějem ilustrovat převahu křesťanství nad islámem. Není to špatná povídka, avšak její rozuzlení, závěr je silně přitažený za vlasy. Na závěr kniha obsahuje "minipovídku" Kouzelný koberec, která nestojí moc za řeč - řekl bych, že zde May možná opsal nějakou orientální zkazku. Hodnocení povídek: Z Murzúku do Kairvánu 85 procent, Krevní msta 70 procent.

1 04.09.2017

Povídka Kutb je velice zajímavá a originální, zbývající dvě povídky mají velmi jednoduchý děj. Všechny tři spojuje Karovo úsilí dokázat muslimům, že pravým náboženstvím je křesťanství, nikoliv islám (jedno zda sunitský či šiitský). Takových povídek od Karla Maye je ještě mnohem více. Zaujal mě i způsob popravy arménského padoucha - obchodníka s ukradenými ženami. Nechci ale spoilerovat, takže blíže v knize... Hodnocení jednotlivých povídek: Na řece Zabu (v originálu Kys Kapčiji) 75 procent, Marie nebo Fatima 60 procent, Kutb 90 procent.

3 12.08.2017

Stejné téma (otrokářství v Súdánu) jako v trilogii (případně tetralogii - v některých českých vydáních) V zemi Mahdího. Tentokrát chybí nejenom Hadží Halef Omar, nýbrž i hrdinný Kara ben Nemsi. Hlavním hrdinou příběhu je Němec Emil Schwarz. Román obsahuje snad až přespříliš humorných scének, v několika pasážích je však kniha velmi brutální, když líčí zvěrstva otrokářů. Parádní je kapitola o boji se slony, když se navíc slon dostane do boje s hrochem. Nechybí ani pro orientálního Maye obligátní lov na "pána s tlustou hlavou", tedy lva. 75 procent

2 15.07.2017

Dost překvapivě jasně nejslabší díl celého cyklu, navíc jedna z nejslabších knih (když vezmu v potaz česká vydání) od Karla Maye. Záporné postavy jsou vyřízeny velmi rychle, posledních circa 100 stran je zcela zbytečných (děj se vrací nazpět před konec, nicméně nic dramatického a zásadního neobsahuje). Silnější dvě hvězdičky, na tři to bohužel není.

2 13.05.2017

Genserkova skupina (III. čs. úderná rota generála Luži) nepatří zrovna k úspěšným partyzánským skupinám v protektorátu. Když si k tomu přidám, že kniha zmiňuje i tragédie okolo výsadku Jermak, tak autorka český (moravský) partyzánský odboj z konce války nijak neheroizuje (lépe řečeno popisuje ho jako ne moc významný, plný tragédií a "zbytečně" mrtvých lidí). Netvrdím, že si příběhy vybrala záměrně - pan Kořalník (Klenovský) ji nasměroval tímto způsobem. Kniha i tak zmínila důležité akce našeho odboje: likvidaci aktivistických četníků, kteří zavinili smrt generála a odbojáře V. B. Luži či likvidaci esesáka Gölzera dvěma mladými odbojáři (7. 2. 1945 v Brně). Autorka nenechala stranou ani emotivní vyrytý vzkaz od sovětského partyzána Železňaka, který před popravou napsal vzkaz pro milou Dinu a také uvedl, že jsou Češi zrádci a je mu líto, že zrovna kvůli nim musí umřít (popraven na tzv. písečku v Brně). Také jí zaujala zkáza Ořechova a nepřekvapivě i poválečný vynucený pochod Němců z Brna na jih (na její obhajobu - pan pamětník Klenovský obojí zřejmě prožil). Knížka není špatná, ale ani dobrá - partyzánský odboj v protektorátu (zejména na Moravě, Češi prominou) by si rozhodně zasloužil kvalitnější beletristické zpracování. Jestli si dnešní Němci myslí, že v protektorátu nebyl jiný odboj než atentát na Heydricha, pak je to bez komentáře... Nicméně ani řada Čechů a Moravanů na tom bohužel není lépe, takže suma sumárum kniha Hermy Kennel je určitě záslužným počinem.

2 13.05.2017

Na svou dobu velmi otevřené, zároveň dost fundované a v neposlední řadě i čtivé. Nepoužívám podobné příměry rád, ale udělám výjimku: pro zájemce o protinacistický odboj se jedná o "povinnost". Partyzánská skupina Olga se zapsala do historie českého a moravského protinacistického odboje "zlatým písmem", nic na tom nemění amorálnost velitele Houfka (a už vůbec ne fámy okolo zástupkyně Olgy Františákové, která byla podle bulvárních informací konfidentkou gestapa - kdyby jí byla, tak by oddíl pojmenovaný po ní nikdy nedosáhl takových úspěch v boji proti nacistům). Partyzáni ze skupiny Olga pobili více než 100 Němců, k tomu minimálně dva maďarské vojáky a několik českých kolaborantů. Legendárními akcemi jsou vypuštění půl milionu litrů pohonných hmot na nádraží v Morkovicích (26. 2. 1945) a zajetí generála von Müllera na zámku v Hošticích (19. 4. 1945).

1 13.05.2017