Kami97 komentáře u knih
Skvělá kniha, kterou budu ráda doporučovat dále! Sama jsem zdr. sestra a docela jsem koukala, jak to v nemocnici v Saúdské Arábii chodí a jaké jsou povinnosti sestry.
Hance přeji jen štěstí v její další kariéře i osobním životě. Jde vidět, že tahle fajn holka se nikde neztratí! :)
(SPOILER) Na druhý díl jsem se těšila, první se mi líbil moc. Dvojku jsem četla na víckrát, než by mi bylo milé, ale Říše stínů pro mě bohužel nebyla tak záživná jako Divý les. Přesto jsem si příběh Nei užila, její chemie se Solmirem byla nepopiratelná. Ta romantická linka mě bavila asi nejvíc. Každopádně duologie je to pěkná a třeba se k ní v budoucnu vrátím.
Na tuhle knihu jsem náhodně narazila na instagramu a jsem moc ráda. Dostala jsem ji k narozeninám v krásném boxu s printy, záložkami, a obálkami, které se měli otevírat během čtení. V Olomouci jsem studovala a mám k tomu místo vážně blízko. Kniha mě do něj znovu přenesla, postavy jsem si oblíbila a děj se mi moc líbil, včetně ukončení. I když bych se nezlobila, kdyby byla stránka s epilogem, abychom se dozvěděli, jak to pokračovalo dál.
Na tohle jsem se těšila, strašně moc. Bohužel mi přijde, že tady to moc nefungovalo. Jako by kouzlo světa smrtek zůstalo jen v původní trilogii. Z povídek mě bavila první a poslední, hodně zaujala Marsovská minuta kvůli vyústění. Mrzí mě, že jsme nemohli nahlédnout k oblíbeným postavám Citry a Rowana, Faradaye. Tady se to ve většině množí úplně novými smrtkami. Asi si radši znovu dám první tři díly.
Neskutečný! První díl jsem hltala stránku za stránkou a vlastně si nedokázala vybrat, jestli víc fandím Nateovi nebo Griffinovi. Oba mi přišli úžasní. Druhý díl jsem přečetla na jeden zátah, nedalo se jinak. Nate měl moje sympatie a obdivovala jsem Griffina a jeho lásku k Swayze. Srdce mi s každou jejich další zápletkou bušilo čím dál víc.
S koncem jsem spokojená, takhle by mi to stačilo. Ale poslední díl si také ráda přečtu. Po delší době musím uznat, že autorka vytvořila dvě hodně silné mužské postavy, kterým rozhodně nejde odolat. Jsem ráda, že jsme se dozvěděli celý příběh Morgan Daisy, ač to bylo bolestivé.
Přeji si jednou být milována tak, jako je Swayze milovaná Griffinem a Daisy Natem. Najít svýho „skutečnýho kluka“.
Poslední sourozenec čeká na svou životní lásku a jeho cesta k ní nebude vůbec jednoduchá. Konec trošku přitažený za vlasy, ale vlastně proč ne. A romantiku taky není nouze a Gregory přesvědčil, že už není tím malým klukem, kterého zatím vídáme v seriálu. Bridgertonovi mi budou chybět, sérii jsem si oblíbila a těším se na závěrečný díl.
Hyacint. Ta holka mě prostě baví. Je vtipná, zvědavá a svoje okolí neustále popichuje. Ale taky je to holka, co touží po lásce a v tom jí rozumím. Gareth je okouzlující a jeho babička, lady Danbury je prostě skvělá. Její humor mě baví už dlouho. Druhý nejlepší díl série
Pravděpodobně moje nejoblíbenější ze série. Francesca, která v seriálu skoro není vidět mě svým příběhem naprosto upoutala a nepustila až do konce. Prožila lásku, bolest a velkou ztrátu. Její cesta ke znovunalezení lásky tam, kde by ji nikdy nečekala se mi moc líbila a moc jsem jí to přála. A Michael je neskutečný sympaťák, Francesce se nemůže nikdo divit!
Za mě nejslabší díl série. Převyprávění Popelky mě moc neuchvátilo, ostatní sourozenci mají lepší příběhy
Druhý díl tentokrát s vikomtem Anthonym. I když jsem nejdříve viděla seriál, tak se mi předloha moc líbila a ústřední dvojice Kate a Anthony byla skvělá
První díl jsem četla po shlédnutí obou řad seriálu. V knize se mi moc líbila Daphne, i když serialově mi víc imponoval Simon. Oddechovka, u které víte, jak dopadne, ale to jí na kráse neubírá
Po knize jsem pokukovala už od jejího vydání, akorát jsem si myslela že je to stand alone. V půlce knihy jsem zjistila, že je to první díl trilogie, kterou teď nutně potřebuju. Nádherný příběh, ve kterém zatím fandím Griffinovi. Ale chápu rozpolcenost Swayze, je to mezi ním a Natem velmi těsné. Strašně mě zajímá jak celý příběh dopadne a co se vlastně stalo Morgan Daisy
Ozvěny run mě zaujaly svou obálkou i anotací a sám příběh mě ihned vtáhnul do děje a já nedokázala přestat číst. Příběhy Mii a Haakona ze současnosti a Ceri a Haukra z minulosti byly jako balzám na duši. Víte jak to má být, ale stejně vás to od čtení neodrazuje, spíše naopak. Doporučuji všemi deseti!
On se vrátí.
A ona bude čekat.
Po dlouhé době jsem sáhla po fantasy a bylo to opět skvělý. Kniha mě chytla od prvních stránek a do konce si udržovala skvělé tempo. Příběh vlků a jejich známých mě hodně bavil. Ani bych vlastně nepotřebovala pokračování, stačilo by mi uzavření takové, jaké bylo.
Dana sleduju něco přes rok, moc mě baví jeho projev, a proto jsem si jeho první knížku nemohla nechat ujít. Nezklamala, bylo to vážně pohlazení na duši. Několikrát jsem se nahlas zasmála, jindy se hloupě uculovala :) Myslím, že kluci se hledali, až se našli a držím jim moc, moc palce s jejich zámeckým snem.
Knihu jsem četla ve slovenštině, protože v češtině zatím nevyšla, což je škoda protože příběh lásky druhé carské dcery Tatiany byl nádherný. Moc se mi libilo střídání časových os, ale minulost, i když smutná a někdy krutá, se mi přeci jen líbila více.
Ráda si ji někdy přečtu znova. Moc doporučuji
Po knihách od Tomáše Šebka jsem s nadšením sáhla po této od lékárníka Standy. Bavil mě pohled na misi zase z jiné stránky, než od operačního sálu. Jeho toulání po Komorech, střety s náhodnými kolemjdoucími i strategie při plánování lékárny v Agoku. Akorát bych vážně ráda byla svědkem toho, kdy zpívající Standa rozvířil dav písněmi Jede, jede mašinka a Půjdem spolu do Betléma. To musel být zážitek :) Ráda sáhnu i po další jeho knize.
O doktoru Šebkovi jsem poprvé zaslechla už před pár lety, ale ke knížkám jsem se dostala až teď, za to se vší parádou. Akorát jsem je vzala úplně na přeskáčku, takže jsem začínala právě Nebe nad Jemenem a Tomášův styl vyprávění mi učaroval. Na nic si nehraje, popisuje věci takové, jaké jsou, bez příkras a možná se až moc podceňuje (viz. vtipy o jednobuněčném chirurgovi) a působí jako naprostý pohodář, se kterým bych popravdě ráda pracovala. Při vyprávění popisuje detailně operace, ale takovým způsobem, že jim může rozumět i člověk, který na sálech nepracuje. Opravdu šíleně obdivuju lidi, kteří takto vyjeli do zasažených zemí pomoci. Knihy mám přečtené všechny, končila jsem příhodně první vydanou Misí Haiti, ale nejblíž mi přesto zůstalo vyprávění z Jemenu. Už mi na stolku čekají na přečtení knihy od lékarníka Standy a Honzy Trachty.
Na knize mě na první pohled zaujala překrásná obálka. Příběh mě vtáhl od prvních stránek a než jsem se nadála byla jsem na poslední stránce. Postavy jsem si oblíbila, způsob cestování časem taky, i když naprosto chápu, proč Josef tak dlouho otálel a Petřín prostě miluju. Krásné ilustrace už byly jen pomyslnou třešničkou.
Po tom, co jsem si zamilovala Smrtku a srdce se mi zlomilo na konci Nimbu, jsem se nadšená vrhla na Zvon. A popravdě jsem z toho stále nějaká rozpačitá. Nejenom, že kniha je oproti prvním dvoum o dost delší, ale tady mě vůbec nebavily Nimbovy rozhovory před kapitolami, málo prostoru pro moje oblíbené postavy a konec, kterým oblíbená dystopie přešla do scifi. Zklamáním bych to nepojmenovala, ale že bych ze Zvonu skákala do stropu se taky říct nedá. Jsem ale ráda, že se vyřešil příběh Ayn, kterou jsem si v Nimbovi oblíbila a i příběh Rowana a Citry.