kamibe komentáře u knih

Velmi krásné, nádherné. Tohle spojení, kdy autor umí napsat příběh s určitou hloubkou a ještě si k němu umí nakreslit obrázky, navíc tak překrásné obrázky, se vidí málokdy. Mám takové knihy ráda. Je to potěšení pro oči, pro jazyk i pro duši. A vůbec nemusím být dítě, abych si takovou knížkou obohatila život.

4 04.10.2015

Já mám Osha jako jednoho ze svých nejoblíbenějších autorů.
Chápu, že tohle, co je v této knížce psáno, je místy velmi nemilé čtení. Ale otevírá vysvětlení mnoha nepříjemností, hrubostí i velkého násilí, které se dělo a děje.
Mám ve zvyku si v knihách, které čtu, tužkou označovat věty, které mě zaujmou, se kterými souhlasím nebo naopak bych o nich potřebovala více debatovat. (Pryč jsou doby, kdy jsem brala každou knihu skoro jako ikonu. Beru je jako svůj učební či oblažující prostředek. Jedině hodně krásné knihy - jedno, zda dětské nebo pro dospělé - nechávám bez značek, a když už potřebuju něco vyznačit, raději vkládám hezký papír.) Ale v této útlé knize jsem víc stránek popsala než nepopsala.

Za zmínku by stálo hodně Oshových výroků. Vyberu jen:
... kdykoli ke mně přijde žena a poslouchá mě, poslouchá mě hlouběji, důvěrněji láskyplněji. Ale když ke mně poprvé přijde muž, je velmi odolný, ostražitý, bojí se, že ho můžu ovlivnit nebo zranit, pokud jeho znalost nepodpořím. Případně je-li vychytralý, pokračuje s interpretací všeho, co bylo řečeno, vzhledem ke svým vlastním znalostem a řekne: "To všechno vím - nebylo to nic nového." Tohle je způsob, jak ochránit jeho ego, jak ochránit jeho tvrdou skořápku.

Osho je známý tím, jak zpochybňuje výklady jiných. To je pro mne také hodně poutavé - ukazuje mi jiné pohledy na stejnou věc, pohledy, které by mne třeba vůbec nenapadly.
Pro mne bylo zajímavé Oshovo upozornění, že ty nejlepší otázky v knize Prorok kladou ženy. A velmi zajímavé pro mne bylo to, jak v některých ohledech s Chalílem Džibránem nesouhlasí.

Doporučila bych číst tuto knihu všem ženám, neboť jim najednou bude jasné, proč se jim někdy stává, že s muži vůbec nechtějí být.
Největším poselstvím pro mne z této knihy je to, že patrně nejvíce záleží na nás - ženách! Protože jsme to my, ženy, kdo vychovává budoucí muže.

4 03.10.2015

Je mi docela jedno, co si o jednotlivých postavách mohu myslet a jak je v průběhu samotného příběhu mohu hodnotit. HODNOTIT !!! Jaké vlastně mám právo kohokoli z těch čtyř hodnotit?
Pro mne byla cenná naprostá upřímnost, s kterou svůj příběh Yossi sděluje. Po dočtení posledních řádků si říkám, že kdyby ho nepoháněla pro někoho možná příliš podivná touha po dobrodružství, třeba by vůbec nedospěl k tomu všemu, co dělá teď a co jistě nikdo neoznačí jako podivné, či dokonce zbytečné.
Pro mne byla kniha hlavně o tomhle:
Teprv když prožijeme něco opravdu krajního, hraničícího s vlastní smrtí, teprve tehdy opravdu zpokorníme a začneme si vážit toho, co je, a ne toho, co si vymýšlíme.

4 22.08.2015

Opět tu vidím, jak je pochybné myslet si, že jazyk je nejdokonalejší dorozumívací prostředek.
Neboť vždy je třeba ujasnit si pojmy - co kdo pod tím či oním slovem vlastně máme.
Sebeláska podle mého není sebestřednost, sobeckost nebo upřednostňování sebe sama za každou cenu. Ve slově sebeláska je obsaženo slovo láska. Připomíná mi to Ježíšovo Miluj bližního svého jako sebe sama.
Že je takové "učebnice" zapotřebí, je pro mne jasné z toho, kolik znám lidí, kteří by se rozkrájeli pro druhé, ale na sebe zapomínají.
A také je sympatické, že takovouto knihu nenapsala žádná vědma nebo moudrá dáma v letech, ale docela mladá žena, která tak oslovuje širokou škálu žen stejného věku (a patrně stejně tak zaneprázdněných staráním o jiné) i těch ještě o něco mladších, které k tomuto poznání nemusí už docházet jen skrze své neblahé zkušenosti.

4 15.08.2015

Měla jsem ráda film i knihu. Taky jsem ji dala stranou, že se k ní vrátím.

Tuhle jsem po jeho "Na západní forntě klid" měla nejraději.

4 06.06.2015

Pamatuji se, jak jsem se nemohla Remarqueových knih "nabažit"! Už ji ale znovu číst nebudu.

4 06.06.2015

Mně se tahle kniha líbila. Já mám pro cikány slabost, i když soužití s nimi před dávnými lety v jednom baráku pro mne lehké vůbec nebylo. Jsou živočišnější a to je v knize dobře znát. Naše mentality jsou tak rozdílné, že když si někdy rozumíme, dá se to nazvat skoro zázrakem. A knih o cikánech zase tak příliš mnoho není. Tak je dobře, že je tu pan Šmaus. Zajímalo by mne, zda mezi nimi žil nebo zda je jedním z nich, což by mi vysvětlilo to, že je celý příběh vylíčen tak živě a dojemně, že kolikrát chytí za srdce.

4 06.06.2015

Protože jsem Londonovy knihy četla už dávno, tak jsem se sem doposud vůbec nedostala. London byl můj ikonický autor. Bílý den byl v mých očích takový muž, kterého bych si byla přála poznat naživo především v té syrové přírodě.

4 06.06.2015

Nějaké informace se ke mně dostaly už dřív, ale takovýhle chronologický výčet tedy oceňuji. Je velmi dobře, že taková knížka existuje. Otevírá oči. A seznamuje s tím, co existuje a je možno použít.

4 05.06.2015

Jasně ukazuje, co vlastně jíme, co se vlastně v jídle objevuje, co nemilého pijeme, a hlavně jak z toho. Velmi varující.

4 05.06.2015

Vychutnala jsem si tuto knihu opět, i když jsem v to příliš nedoufala. Říkala jsem si, že co mě bavilo tenkrát, kdoví jestli mě bude bavit dnes. Ale ano, bavilo. Velmi. Děkuji. Kdybych tehdy žila, určitě bych byla ta holka, která loverňákům dokáže rychle přišít knoflíky.
Četla jsem ji opakovaně s cílem zjistit, zda může bavit současného desetiletého kluka, kterému bych ji ráda dala. Uznávám, že je tam docela dost slov, na která by se musel doptat. Možná radši ještě rok počkám.

4 11.01.2015

Tohle čtení nepatří k úplně nejlehčím, ale protože teorie je tu protkána řadou příběhů, dá se to číst i jen jako příběhy samotné. Čtou se o to lépe, že jsou jednak skutečné a jednak se na jejich konci hlavním postavám vždycky uleví. Ono je nám pokaždé v našich životech lépe, když se o sobě něco dozvíme. A když na sebe můžeme pohlédnout jako na herce v jedné scéně a nedělat hned závěry pro divadelní hru jako celek, je to ještě úlevnější.
Pro mne je nejúžasnější zjištění, že se na světě urodilo TOLIK nejrůznějších možností, jak poskytnout klid naší duši. Vnitřní dialog v nás ve všech pěti kontinentech, které se v nás nacházejí, je jedna z těch, kterou jsem zatím nezažila, ale která by mě hodně lákala.

4 25.12.2014

Vypadá, že tato kniha má snad nejvíce komentářů. Kdybych něco připisovala, nejspíš bych nosila dříví do lesa - také jsem to přečetla jedním dechem. Děkuji za podobně napsané příběhy.

4 26.11.2013

Sáru miluju. Naučit se zacházet se svými emocemi je asi to nejtěžší učení v životě. Je moc příjemné, že existuje knížka, která učí to, co se ve škole neprobírá. Myslím, že se bude hodně líbit i dospělým, kterým záleží na tom, aby se měli dobře nejen vně, ale také ve svém nitru. Když jsem knížku četla své dospělé přítelkyni, docela ji to vzalo, protože v příběhu Sáry viděla sama sebe. S emocemi je to výuková záležitost na celý život.

4 20.11.2013

Tuhle knihu jsem si šetřila na chvíle před spaním. Vždy mě tak zvláštně utišila a uklidnila. To jistě Bhagavánova svatost působí skrze řádky slov na každého, kdo je čte. Skoro jsem se nechtěla ani loučit.

4 10.06.2013

Schovávám si čtení téhle knihy na chvíle před spaním a s jejím dokončením nespěchám.
Když si v ní čtu, dostávám se do zvláštního stavu blaženého klidu.

4 18.05.2013

O lidské komunikaci jsem přečetla už dost knih. Protože se manipulace v komunikaci vyskytuje docela často, zajímá mě i ona. A musím dát za pravdu své kolegyni, která mi knihu doporučila - zde je vskutku toto téma pojato nejuceleněji a nejpřehledněji.
Bílou vránou by byl ten z nás, kdo by se ve svém životě nesetkal s nějakým manipulátorem. Ale pozor! Všichni se někdy dopouštíme manipulativního jednání. Ale abych si o sobě nemusela honem myslet, že jsem taky manipulátor, stačí, když se zahloubám do třiceti znaků, a pokud z nich u sebe najdu méně než deset, mohu zůstat v klidu. No, ještě bych se mohla nechat otestovat někým, kdo mě dobře zná :-)

4 15.08.2012

Na sto šedesáti stránkách si počtete o věcech, z kterých vám nebude úplně dobře. Zjistíte, jak velký počet padouchů kolem vás vlastně žije, ale vy jste to ani netušili. Dozvíte se o vymoženostech, o kterých byste radši ani nic nevěděli.
No, žádná laskavá kniha to není!
Posledních dvacet stránek stačí autorovi k tomu, aby nás přesvědčil, že se nemusíme cítit tak hrozně, protože tu jsou způsoby, kterými je možno padoušství eliminovat.
Poslední kapitola začíná větou:
"Bezmocnost druhých je základním předpokladem padoušství."
Abychom nebyli bezmocní, k tomu dostaneme návody právě v této poslední kapitole s názvem Zásady přežívání.
A nakonec se můžeme dočíst, že někteří padouši mohou být vlastně dobří.

Benjamin Kuras patří k mým kultovním autorům. Mám ráda jeho svižný styl, kterým podmanivě vylíčí jak něco odporného, tak i něco překvapivého, dokonce snad i pěkného.

4 26.05.2012

Nepovažuji iniciaci v tomto příběhu za tu pravou. Ano, iniciace je ztráta nevinnosti, jak o tom mluví autor v závěru knihy. Avšak iniciace je nejen ztráta, ale také získání. Čeho? Osobně mám za to, že jde především o získání pokory. Takovou šanci mají chlapci, když je iniciací provedou starší muži.
Napadá mě, co s nimi bude dál? Jak to, co zažili, ve svém dalším životě zpracují?

Každý je nějak jedinečný a každý je nějak podivný. Čuňas se tak jeví od samého počátku. Také Jackovu touhu po moci můžeme vidět snadno. To až v průběhu četby poznáváme, že v Ralphově mozku není všechno ok. Po celou dobu mě napadalo, že možná neznali příběh svého krajana Robinsona. Mohli se jím inspirovat. Také Vernovým příběhem Dva roky prázdnin se mohli nechat vést. Ale to by nevzniklo dílo, které je vskutku základní, co do popisu vznikajícího zla.
Vlastně jsem se v příběhu nedočetla, kdy se odehrál. Možná ještě před Robinsonem?

4 20.05.2012