Kapis komentáře u knih

jo, je to hodně dobré, závan dětské imaginace a nevinnosti, ale je to hajzlík malý ten Calvin. Příjemné počteníčko, ideální do hospody, když na někoho čekáte. Hned jsem si koupil druhý díl.

2 09.03.2014

Tak se pročítám stripovými knihami a pro teď to to ukončím, aspoň prozatím, něčím hodně neobvyklým a velice milým. Knížečku jsem si celkem užíval pár dní před spaním a dost mě bavila, asi hlavně tou originalitou a tím, že nemusí mít za každou cenu pointu vybroušenou k explozi. Nicméně, nemohl jsem se během čtení střepat toho, že to celé vytvořila a kreslila ženská, možná to bylo způsobeno asociací s předmluvou, možná tou citlivou jemností s kterou je to vytvořeno. Autorka, ale kuš, autor rozjíždí svůj svět opravdu po svém a v množství postav, nejednou na jedno použití, se občas těžko orientuje, ale některé stálice jako Jindřiška či Fellini se zaryjou do paměti rychle. Opět, dostat se ke dvou stripům za týden někde v metru, nebylo by to ono, tyhle sborníky jsou prostě k nezaplacení. U mně velká spokojenost a vyjde-li pokračování této milé série, jdu do ní okamžitě. Takže držím palce.

2 09.03.2014

Jako dítě jsem si vystřihoval každý strip z novin, na který jsem narazil a pak přišel Semic s barevným Garfieldem, který se stal malou sešitovou biblí - škoda, že mi zůstali jen dva ze čtyř. Naštěstí se konečně Crew rozhýbala a vydala další barevný dvojdíl. ČB sešity nekupuju a tohle mi to plně vynahrazuje. Jen houšť a větší kapky!!

1 08.03.2014

Sešitové čb Garfieldy nekupuju a tady tímto barevným, v pevné vazbě ukotveným tlusťochem jsem byl hodně potěšen. Hned se lépe usíná, když si před spaním dáte pár stripů s tímto kocourem. Takhle jsem si zpříjemňval usínání asi 10 dní. Jinak co napsat k chronicky známému a do kostí proniklému stripu, který jsem si už jako dítě vystřihoval z novin? Snad jen pár nemístných hnidopišských otázeček, které mne nenáchávají chladným:

1) žije Jon se "zvířatky" sám nebo v registrovaném partnerství s Lynmanem (takový ten s tím hnědým smetákem pod nosem)?
2) má Jon za barákem farmu na mega-brojlery?
3) ať už Jon žije sám či ne, proč si pokaždé peče celé ultra-kuře?
4) Pokud si ho peče pro sebe a sere ho, že mu to G. pokaždé sežere, proč ho nechává ostentativně nehlídané a nepoučí se?
5) žerou k tomu kuřeti opravdu jen bramborovou kaši a hrášek?
6) a tak bychom mohli pokračovat.........

No tak doufám, že se nikdo nebude pokoušet mi odpovídat;-) a já dávám vysoké hodnocení, protože Garfield je Garfield a mám ho rád:-)

2 08.03.2014

Opět zasazeno do zajímavé situace a času. Aldiss se čte opravdu dobře.

3 06.03.2014

Řekl jsem si, že už jsem zapomněl hlavní pointu po těch letech, tak jsem si to přečetl znova a zhltal jsem to skoro nonstop;) V každé volné chvíli, za chůze na autobus, v čekárně, má to opravdu spád, dobře promyšlené, autor pomalu odkrývá další a další vodítka, trochu jsem furt čekal, že se provalí, že na žádné lodi nejsou, že jsou jen nějací pokusní králici za sklem, ale konec se docela povedl. Aldiss píše kapku zkratkovitě až křečovitě, což udržuje tempo knihy na nejvyšším stupni. Divím se, že se nikdo nepokusil o pokračování...nebo jo?

5 06.03.2014

Zapnout Tiger Lillies, otevřít a už jen sát tu zvláštně surrealistickou náladu, kterou Gorey vměstnal do svých obrázků. Západní křídlo je vyloženě pocitová záležitost, na ten obrázek se sloupanou tapetou jsem čuměl dobrých deset minut. Zbytek knihy je taky výborný, chudáčci děti, obzvlášť Káťa;) Knihy od Goreye mají své nepopsatelné specifické kouzlo, stačí mít tu správnou náladu a otevřít na kterékoli stránce a ponořit se, člověk si nemůže být jist ničím, ani tím jestli jsou postavy živé či ne, podle toho jak všichni skoro levitují na špičkách to fakt poznat nejde a účel jejich konání je zcela zastřen. Tleskám a Čerstvě deflorovanou dívku posouvám trochu výše na svém seznamu "chci".

2 04.03.2014

Upřímně řečeno, čekal jsem kompletní EXIT a nějaké bonusy v čtenívzdorné vazbě, kterou EXIT bohužel nemá. Takže trochu zklámání nejdřív, protože Ottem se dá listovat neustále - pořád je se na co dívat - a s úplně novým EXITem, co jsem si podruhé koupil, se bohužel takové skopičiny jako ho pořádně otevřít a číst ho, dělat nedají. Tudíž některé šprýmové a veselé příběhy plné optimismu si neužiju takhle luxusně. Zato je tu něco navíc a doufám, že Mot nenápadně chystá další knihu R.I.P., třeba až do dnešních dní. K Ottovi se nemá už moc po předchozích knihách cenu vyjadřovat, je to prostě dokonalé zvládnuté řemeslo, potvrzující, že komiks nepotřebuje slov, Ott dokáže každou pohnutku mysli, každou náladu přesně vyjádřit a člověk přesně cítí na jakém stupni vnitřního rozkladu, morálního bahna, zoufalství, bolesti a beznaděje se postavy právě nacházejí. Kniha je to prostě přenádherná, přesně jak si umění uvnitř zaslouží. Jednoduše bomba a nad dalším, třeba i tenčím albem sebraných škrábanic, by určitě nebylo od věci popřemýšlet. Taková návštěva Otta např. na komiksfestu někdy by taky nebyla úplně od věci (jestli vychází ven za slunečního svitu...).

2 03.03.2014

Takže tu máme další Ottovku, které jsem vskutku dospati nemohl. Kniha je ve stejně kvalitní vazbě jako Cinema a má stejný design, takže v knihovně vypadají vedle sebe naprosto fantastic. Škoda toho Exitu - jaxem mluvil s Ivanem S. tak toho taky litoval, že to nevydali v pořádné vazbě. No marné, co už plakat nad rozlitým bychem. The Number 733304-.... je ucelený příběh, plný rozverného dovádění, radosti a krásného Happy Endu, který chytne za koule nejednu romantickou duši. The Number je sice znepokojivé, temné, nepředvidatelné a jednoduše přenádherné (očima jsem hladil každé okénko-miluju ty škrábanice;-)) ale zatím ho na svém Ottově žebříčku česky vydaného řadím na třetí místo. Že dávám stejně bodů jako Exitu je vazbou. Komu se jen trochu líbí T.Ott tento kousek prostě musí mít!!!

03.03.2014

Takže jsem si vzal jednou Cinemu včera před spaním do postele a nezavřel jsem ji až z poslední stranou. Oproti Exitu +5 bodů za mnohem qalitnější vazbu, qerá, zdá se se nerozpadne -5b za obsah - Příběh malé chudé holčičky za plotem poutě je nádherně vytvárně zpracovaný, radost vychutnávat si každé vyškrábané okénko, každý z příběhů začíná celkem idylicky (i když temná depresivní a bezvýchodná atmosféra číší z každého scratchboard obrázku) a paxe všechno tak nějak zvrtne a skončí tak, že člověk čumí úplně stejně jak ta holčička mezi jednotlivými díly. Ott je prostě klasa. Nicméně příběhy v Exitu se mi líbily zkrátka více, byly takové drsnější, šmyrglovité. Přesto je Cinema Panopticum naprosto neotřelé, originální a docela zásadní dílko. Naprostá nutnost.

Po pár dnech jsem si CInema Panoptikum otevřel znova a asi jsem byl tehdá, jak jsem to četl poprvé nějaký unavený - taky to bylo před spaním a unikla mi propojená geniálnost celé knihy, až jak jsem si Cinemu přečetl podruhé tak mi to celé docvaklo, čeho se ta holčička zděsila a při pozorném prolistování "The Girl" to všechno do sebe zapadlo totálně, temně a dunivě asi jako kamenný blok v pyramidě, který člověka odřízne od únikové cesty. Cinema je prostě našláplá, šílená, skvělá, úžasná - začínají mi docházet superlativy. Dávám nefalšovaných 99%.

1 03.03.2014

Skvělé, temné, hutné, atmosférické, žádná prvoplánovost, prostě lahůdka, navíc jsem si rozšířil slovník o pojem "scratchboard";-) - a vůbec není třeba slov. Alenka rullez.

1 03.03.2014

Úžasná kniha! Čapek byl vizionář, jestli někomu vadí skoky v ději a různé styly, měl by si uvědomit, že tak dneska píše každý druhý a domyslet ty mezery není žádný velký problém. Střídání stylů přesně odpovídá postavám, které zrovna jednají. Čapek jasně ukazuje jak je posedlost jen tou svoji "vlastní pravdou" zkázonosná a jak rychle se mění ve fanatismus, jež s Voltairovskou tolerancí a nadhledem a svým typickým vtipem a moudrostí odhaluje. Moc se mi líbilo jakým stylem představil fungování médií, jež je praktikováno beze změn dodnes.

"Problém Boha je, že je nekonečný a každý, kdo má tu svou pravdu, těch pár metrů Boha, si pak myslí, že ho má celého." Zakončení u jitrnic je pak naprosto geniální a Páter Jošt a moravské zelí pak ukazuje celý problém na jednom stole. Ano, potřebujeme více tolerance k názorům druhých a bude na světě snad trochu lépe.

12 03.03.2014

No...kdo by řekl, že kniha, která je nacpaná bizarními názvy jako Technopapež s psychobřichem a technotechnika může být tak zábavná. Veškerou tu symboliku, dualitu, koloběh života atd.. která je v tom narvaná jsem asi nepobral, ale to nebrání tomu abych si tuto legendu naplno neužil. Přečetl jsem si pár recenzí, jestli náhodou někdo trochu celé dílo trochu neosvětlí, ale narazil jsem povětšinou na přechytřelé, nicneříkající, kecy nebo oslavné převyprávění děje. Já sám nemám žádné ambice se pouštět do nějakého rozboru, řeknu ale jen, že mě to dost bavilo, kresba úžasná, ze začátku kupodivu detailnější, špinavější, propracovanější, ke konci je už moc uhlazená. Tuny skělých nápadů, do detailů propracovaná sociální struktura světa, skvělé do nejmenších podrobností promyšlené bokovky a důsledky hlavní dějové linie, úžasná kresba, jo to už jsem říkal a skvělý, sympatický John Difool s betonovým Deepem, kteří zajišťují odlehčení přílišné vážnosti ostatních postav a povedený humor. Moc se mi nelíbil použitý lettering, především, když byli písmo dvojité a S se ztrácelo v sobě. Pár věcí mi přišlo nelogických, časovými souvstažnostmi jsem si taky nebyl jist a místy se to trochu omílalo dokola, nudit jsem se ale nestihl, protože příběh sviští bez hluchých míst.

Nedařilo se mi to ani pořádně dostat z hlavy, budil jsem se v horečnatých snech a propocen jsem se snažil vyslovit to nevyslovitelné zasrané Imperoratrix. Ke konci jsem si tipoval jak to dopadne a "jestli neumřeli, budou žít šťastně až doteď" a svým způsobem to tak asi je. Takže celkově šílená zábavná a hodně propracovaná jízda, která funguje perfektně. Za mě poctivých 95%. A těším se na Metabarony.

4 03.03.2014

Od Faltové znám až Barbánka, Kocour Vavřinec mě v dětství minul, ale jelikož si je všechny moje malá milovaná dvacetiměsíční zabavila do svoji knihovničky (která je už teď obsáhlejší než u kdekterého kámoše) a furt si v nich listuje a vysvětluje mi co se tam děje, napravil jsem to na prahu svého sedmého půlkřížku. Příběhy to jsou povětšinou jednoduché bez větších point, ale najdou se i příběhy poučné jako že třeba pokud nemůžeš vyhrát vlastními silami, je povoleno si pomoct jakkoli, že škodolibost a pomstychtivost je dobrá a že když kradeš tak se můžeš najíst;) Na druhou stranu zvířátka vždy pomohou potřebným a v nouzi opuštěným. Jak mi moje malá říkala „děti plakají, nemají penízky na kolotoč“ tak zvířátka pohotově udělají kolotočové atrakce sami ze sebe a penízky nemají ani na vánoce, což také vyřeší, je pěkné, že v sedmdesátých letech děti připravovali na realitu dospělosti;) Největším vrcholem je pak hrubé nepochopení kina pašátkem a jeho první poluční sen (sen o louce). Takže jo, je to docela dobré z celkového pohledu. Malou jsme naučili se ke knížkám chovat pěkně, takže je netrhá, neničí, ale stejně to občas nechtěně natrhne nebo pokrčí, takže si budu asi muset koupit někde v antiku vlastní sbírkový kus, tenhle je tak jako tak trochu počmáraný.

9 27.02.2014

Vynikající záležitost, úžasná kniha a to jí je přes čtyřista let. Je na ní krásně vidět jak se ve jménu milosrdného Boha a jeho zástupce na Zemi konala ta největší zvěrstva. Křesťani, potažmo katolíci byli v realizaci božího milosrdenství a moudrosti vždy jedni z nejzápalenějších. Původní obyvatelstvo Amerik bylo s příkladnou láskou k bližnímu svému vystaveno největší genocidě historie lidstva. Pravda, obyvatelé Jižní Ameriky nedopadli tak špatně a nebyli téměř nebo úplně vyhlazeni jako native z Ameriky Střední a Severní, ale zažili si poměrně slušná jatka. Kniha popisuje příběhy dobrodruhů, kteří se plavili Jižním mořem (Tichým oceánem) a objevovali západní pobřeží Jižní Ameriky. Autor knihy, kterému jsme vděčni za tento úžasný “cestopis“ a který má určitě na ruce stejně krve jako všichni z conquistadorů napsal tuto knihu velmi eufemicky a vykreslil Španěly jako hodné beránky šířící nezištně slovo Boží. Kdo však umí číst mezi řádky a trochu se zajímá do hloubky, bude vědět, že Španělé s pokorou typickou pro křesťany obsadili, vraždili, znásilňovali, mučili a loupili vše co jim přišlo pod ruku. Když zjistili kolik zlata vlastní Incká říše, byli samozřejmě věrni slibu chudoby svého Boha a nezastavili se pro tento lesklý kov před ničím. Jelikož správný křesťan je čestný člověk, který drží přísahu, porušili běloši, tito vyslanci jediné pravé víra světa, úplně všechny své sliby a záruky, i když dostali plné komnaty zlatých předmětů. S velkou citlivostí ke kulturnímu odkazu pak nádherná zlatá díla, obložení domů, chrámů, sochy, ale i věci denní potřeby přetavili do prutů, které si odvezli do Španělska, kde se z tohoto vrahounského odpadu lidstva stali velevážení občané. Izabela s Filipem dostali čtvrtinu kořisti a katolická církev pěla chválu na vrahy a bezcharakterní lidskou špínu. Autor používá pro mučení nádherný eufemismus “vzali si ho bokem“. Jak jsem si přečetl v Historii trestu smrti (http://www.databazeknih.cz/knihy/historie-trestu-smrti-18581), takové vzetí bokem obnášelo to nejlepší z křesťanské tradice, tedy trhání svalů kleštěma, stahování z kůže, věšení, vypichování očí, napichování, sekání údů, natahování střev na kolovrátek, smažení a pečení v pánvích, pálení na hranici, hranice ale kapacitně nestačily, Španělé stavěli pece, do kterých naháněli indiány po tisících. Ti, kteří přijali křesťanství byli pak milosrdně.....uškrceni – tento proces dokonce zmechanizovali, vymysleli přístroj Garrotu, kdy odsouzený seděl na židli, v prkně za zády byla díra, kterou byl provlečen nešťastníkovi kolem krku provaz, který se zezadu utahoval tyčí. No prostě nádhera. Španělům ovšem nebránilo nic původní obyvatelstvo zotročovat ještě po několik staletí, přičemž využívali všeho, co Inkové vytvořili, především důmyslných poslů spojujících celou obrovskou Říši.

Tuhle knihu mohu jen doporučit, protože krásně odhaluje co je lidské plemeno, kam všichni patříme zač. Škoda, že se Inkové neubránili, věčně by to asi nezvládli a dopadlo by to stejně, ale tuhle chamtivou a krvežíznivou skupinku mohli sejmout. Pak se situace mohla vyvíjet trochu jinak a třeba by ještě pár desítek, možná i stovku let odolali – kdyby se nevědělo, kolik mají zlata, trvalo by dlouho než by byly vyslány další výpravy a Inkové by byli lépe připraveni. No co už......škoda.

4 26.02.2014

Knihu jsem zatím nečetl, takže nemám srovnání s psanou verzí, ale komiks se moc vyvedl. Skoro nikdy nečtu předmluvy, zde se jedná spíš o takový prolog přímo od autora a ani nevím jak, najednou jsem ho četl a ten mě okamžitě probral a na další čtení dostatečně naladil. A to dvěma nenápadnými postřehy v textu.

Prvním je to, že snad poprvé není Vietnam popsán pouze jako pohřebiště nebohých Američanů, kteří zachraňovali svět před komunismem, ale jako malá ubohá země, které je vnucovaná vůle USA a která trpí pod nesmyslnou agresí několika válkychtivých jestřábů proti většinové vůli amerického lidu.

Ještě větším a příjemným překvapením pak bylo suché autorovo oznámení, že stejně jako v jeho příběhu, tak i ve Vietnamu válka začíná jako reakce na útok, ke kterému nikdy nedošlo. Zde Haldeman naráží na falešnou záminku k válce, která se udála v Tonkinském zálivu a na jejichž základě Amíci rozpoutali konvenční i chemická jatka, za která se nikdy neomluvili a u kterých zahynuly asi čtyři miliony lidí a tři země byly zabombardované do doby kamenné. Ostatně tato “taktika“ vylhané zámiky k válce je s velkým úspěchem používaná dodnes. A i když tupá lůza v ulicích nemá s těmito dobyvačnými dobrodružstvími americké administrativy na cizích územích pochopení, je taky zřejmé, že neví nic o geopolitické a surovinové strategii. Tak ať si klidně řve! Zdá se, že od Vietnamu k Iráku a dále se toho v podstatě moc nezměnilo. Vojáci byli do profesionalizace armád samozřejmě a bez debat nedobrovolní chudáci v takových podnicích, ale snad veškerá literatura a kinematografie okolo Vietnamské války se točí pouze ohledně traumat amerických vojáků, kterých tam umřelo cca 60 000 oproti milionům asiatů. Napsal nebo natočil někdo někdy něco z pohledu utrpení Vietnamců, Kambodžanů a Laosanů? O těch milionech litrů chemických zbraní, které jim nasypali do džungle? O tom, že dodnes se potýkají s následky toho barbarského bombardování nejen chemickými zbraněmi, že i po padesáti letech se stále rodí postižené děti atd, atd..? Nejsem si jist. Kdo by si chtěl trochu podrobněji počíst o nezcela známých skutečnostech této války, nechť zadá do vyhledávače “Válka, která neskončila“, což ve finále velmi vtipně koresponduje s názvem tohoto komiksu, ač se o vtipné čtení vůbec nejedná. Tak snad jsem trochu podráždil jednoho zdejšího kolegu, který rád čte moje komenty;) a můžeme jít dál.

Od této chvíle jsem byl zajatcem této výborné knihy. Myslím, ač jsem to naštěstí nikdy nezažil, že realitu války a navíc v kosmu popisuje Haldeman skvěle. Ta bezmoc a odstřihnutí od života, tupé poslouchání hloupých rozkazů, buzerace, smrt, nekonečné temné prázdno, temno a deprese. Nevím, jestli to bylo záměrně, ale emoce ve tvářích jsem zde jaksi nenašel, odosobnění člověka od sebe samého a okolí je ztvárněno dokonalé. Návraty jsou pak stejné jak to pospal Lem ve svém “Návratu z hvězd“ – lidé se už nejsou schopni zařadit do úplně cizí společnosti s jinými hodnotami a čím z delší cesty se vracejí, tím je to hlubší. Ideální homosexuální klonovaná společnost oddávající se nekonečným rozkoším a zábavě mi pak trochu evokovala Huxleyho “Konec civilizace“. Nevím proč, ale z té kresby na mě dýchala sentimentalita dětství, asi jsem někde jako děcko shlédl tuto osmdesátkovou kresbu, hodně vzdáleně jsem viděl Kobíkovu Galaxii. Vzhledem k tomu jaký záhul měli všechny hlavní i vedlejší postavy, ten happy end na konci bych vůbec nečekal, ale přece jenom je zasloužený, aspoň v komiksu něco dopadlo dobře. Já jsem moooc spokojený, potvrzuje se mi, že MDEK je jednou z nejzdařilejších sérií co tu vychází. Už jsem to dočetl asi před třemi týdny a furt to ve mne rezonuje, byl to zážitek. Fakt!

Nevím proč ji mám v paperbacku, musím ho prodat a koupit si ještě rychle vázanou verzi, dokavaď je k sehnání.

5 25.02.2014

Kdybych věděl, že to je bez-celer, tak do toho nejdu, ale jelikož mi to kámoš bez znalosti této informace půjčil s tím, že je to výborná sranda, začetl jsem se a Alan Karlsson a jeho patálie mne už nepustily. A musím říct, že si to svou prodejnost, čtenost a nadšené ohlasy zaslouží. U knihy jsem se přímo neřehtal, humor je to spíš takový laskavý a milý, ale několikrát jsem zasmál i hlasitě. Celé je to psáno velmi čtivě, pousmával jsem se pod fousy neustále a jelikož (jako tady kolegyně v komentářích hluboko pode mnou) čtu nejvíc po cestě do práce, uculoval jsem se vždy celou cestu a vždy jsem byl naštvaný, když jsem musel vystupovat. Čte se to fakt skvěle, je to zábavné, chytře vymyšlené, může se to koupit jako dárek rodičům, zkrátka mohu jen doporučit (a taky tak už činím)

7 18.02.2014

Naprostá klasika, kdy jsem jako děcko oblizoval výlohy PNS-ek a každý další díl jsem hltal s posvatnou úctou. Zlatý Semic Slovart! Některépasáže jsem dokonce znal nazpaměť stránku po stránce, obrázek po obrázku.

04.02.2014

Naprostá klasika, kdy jsem jako děcko oblizoval výlohy PNS-ek a každý další díl jsem hltal s posvatnou úctou. Zlatý Semic Slovart! Některépasáže jsem dokonce znal nazpaměť stránku po stránce, obrázek po obrázku.

04.02.2014

Hodně slabé.

04.02.2014