Kapis komentáře u knih

Opět výborné, už to pro mně nebyl tak extatický přetlakový šok a jde vidět, že se Adams ještě hledal, já jsem se opět velmi dobře pobavil. Toto je ten styl humoru, který mi dokonale sedí, asi jako prdel na hrnec:-)

1 06.05.2014

BOMBA!! Párkrát jsem četl Dilberta v novinách, ale nikdy mne moc neoslovil, včera jsem ovšem změnil kompletně názor - nevím, jestli to bylo primárně způsobeno těmi pěti pivy nebo intenzivní inhalací emisí prudké oxidace květenství samičích květů jednoho fotosyntetického organismu čí kombinací obou faktorů, ale bavil jsem se přímo královsky a dokonce jsem se nepokrytě smál nahlas na celé kolo. V tomto stylu humoru jsem se našel, asi proto, že jsem taky takový plachý introvert;-) a Dilbert teď stojí vysoko nad ostatními stripoidními sériemi. Calvine i Garfielde, teď můžete jen závistivě zírat vzhůru. Povedla se celkem i náhrada amerických osobností/pořadů atd. českými reáliemi - u stripu se Sámerem jsem šel málem k zemi.

Myslím, že i překlad vyšel na jedničku, mám pouze jednu malou hnidopišskou poznámku ke stripu na str. 40 dole se statickou elektřinou. Neviděl jsem originál, ale Dilbert na 100péro použil hlášku "Resist is futile", což je jedna ze tří vět, kterou požívají Borgové ve Star treku. Je to snad nejslavnější fráze tohoto universa - už možná proto, že díly s Borgy jsou vždy nejlepší a věta byla a je překládána jako "Odpor je marný" - a každý, kdo ví, hned ví o co jde - proto překlad "Odpor je zbytečný" nesedí tak jak by měl. I když podle jednoho kámoše to je spíš narážka na Stopařova průvodce po galaxii. + "Šprťounské" mohlo v dnešní době klidně nahradit variace slova NERD. To je ale jen maličkost, dalším pozitivem jë taková poctivá pevnější, obálka a za to vše velmi příjemná cena.

1 06.05.2014

Úžasná, krásným jazykem napsaná, kniha o budoucím světě, kdy je myšlení lidí redukováno kriminalizací knih, mě okouzlila i na podruhé. A je pekelně aktuální i po šedesáti letech a myslím, že nejen v Americe. Musím se plně ztotožnit s (pro mně hlavní) myšlenkou knihy o škodlivosti přehnaného sledování telestěn (které už v podstatě máme doma), neustálého poslouchání mušliček v uších (stačí se podívat venku na ulici na lidi a je jasné, že toho jsme už dávno v plné míře dosáhli) a jen prostě sledovat a pozorovat věci, čichat k nim, brát je do ruky, uvažovat o všem a bavit se s ostatními lidmi. Pro mně byla tato kniha pokaždé co jsem ji četl neskutečným zážitkem. Měli bychom ji všichni přečíst a pak pokorně vyrážet se svými přáteli do přírody, myslet, ne jen tupě a bez odezvy vstřebávat toky zbytečných informací, vážit si knih a číst je. Především pak hledět do všech těch monitorů, které odevšad na nás září, méně a méně, jinak se nám to na našich potomcích šeredně vymstí. Což už ostatně začínají prokazovat různé studie, které popsaly tento jev jako “digitální demenci.“ Ostatně, žádných studií není ani třeba, stačí se rozhlédnout kolem sebe. Bohužel čím dál více lidí žije pohodlným životem Mildred ve falešném světě hloupé zábavy, aniž by se starali co se kolem nich opravdu děje a věnovali se skutečnému životu. 99/100

26 30.04.2014

Vyníkající a nadčasová záležitost. Četl jsem to už dávno, ale Don Quijote zůstal pevně zakotven v mém životě a pamatuji si pár takových, už lehce zamlžených životních mouder, pro příklad takové spaní v příkopech, oni prostě šli, šli a večer si lehli do příkopu, ničím se ani nezakrývali a spali. Po ránu pak jeden z hlavních superhrdinů říká: (opravdu volná citace z paměti) "musíme ztřepat lenost z kostí a vyskočit, lidská lenost jest nejpřirozenější lidskou vlastností vůbec, je jen na každém z nás, jak ji dokážeme překonat." Celá kniha je protknuta moudrostí, pečlivě schovávanou za bláznovství ústřední dvojice. Pamatuji si, jak jsem se při čtení doslova topil v starých příslovích. Mrzí mě, že jsem si to tehdá nesepisoval, bylo by to na samostatnou knížečku. Tak snad příště, ta kouzelná přísloví si musím někdy za každou cenu vypsat.

6 24.04.2014

Četlo se to, na rozdíl od Vyšetřování, hodně dobře, děj sviští a člověk jen pomalu zjišťuje o co vlastně jde. I přes exaktně vysvětlenou pointu do posledního detailu tomu přece jen chybí takové to zadostiučinění, že jste se konečně dostali k vyvrcholení. Už jen proto, že by nikoho napadnout nemohlo. Podruhé si Lemovy detektivky číst určitě nebudu.

3 23.04.2014

Úžasná kniha, která je schopna bortit zažité stereotypy, ohledně obyvatel muslimských zemí, kterými je “naše západní“ společnost uměle naočkována a zaslepená. Musím přiznat, že jsem jí byl ovlivněn, když jsem včera psal koment k tomu poblbanému kokosovi Amerikovi (http://www.comicsdb.cz/comics.php?id=5224), jež opravdu mocně kontrastuje s tímto očitým svědectvím. Moc by mě jako úplně základní věc zajímalo, (a taky si na to trochu posvítím) jak až nezávislí ti “Lékaři bez hranic“ jsou, nicméně tady tito pěšáci v první lajně, kteří takhle riskují své životy ve válečných konfliktech, si nezaslouží nic jiného než totální respekt, obdiv a úctu. A tu si taky zaslouží obyčejní Afghánci, kteří měli a stále mají tu strašnou smůlu, že si v jejich nádherné zemi vybíjejí bezohledné velmoci své světovládné ambice už po několik desítek let. A jestli si dobře pamatuju z prvních Falloutů: War never changes. Jak je i na obálce knihy, nejvíc to samozřejmě odnášejí chudáčci děti, které jsou okradeny nejen o své dětství, ale asi i o budoucnost.

Byl jsem v Himalájích a byl to nejdelší a nejnáročnější pochod mého života, ale nejsem si jist, jestli bych si (bez minimálně půlročního tréninku) troufl a jestli bych zvládl pochod, který urazila karavana, kterou hlavní hrdina doprovázel jako fotograf. Nejvíce mě fascinovala krajina, tak nádherné nekonečné hory, to by byla vysokohorská turistika. To by tam ale musel být mír. První a třetí část knihy, tedy pochod horami, jsem prožíval nejintenzivněji, i když pasáž s tříletým mrtvým chlapečkem nebo o týpkovi co mu uhnila ruka byly také velmi silné. Ona vlastně celá kniha je plná silných momentů. Mentalita Afghánců a jejich nezdolná houževnatost je zde dokonale vykreslena.

Forma knihy je pak kapitolou samou pro sebe, protože nic takového jsem zatím neviděl. Autorovi kompozice se nádherně povedlo promísit fotky různých velikostí i celé filmy, se strohou, ale pěknou kresbou, která je např. v noci až kapku noirová. Kdybych uměl kreslit aspoň takto, byl bych šťastný. Četlo se to parádně.

Jak jsem psal jinde, Bůh žehnej Afghánistánu, když už porazili jedny imperialisty, přeji této nebohé zemi, ať vyženou i ty druhé imperialisty, kteří je před tím cvičili proti těm prvním imperialistům a mají tam konečně trochu klid. Ale obávám se, že ani ten nenastane, začnou se mlít mezi sebou, co jiného se ale dá očekávat v zemi, kde už tři generace nepoznaly nic jiného než zkurvenou válku. Plně se ztotožňuji s Hemingwayem, který napsal: Věřím, že všichni ti, kteří těží z války a přispívají k jejímu vzniku, by měli být zastřeleni hned první den občany své země.

Kniha je opravdu silný zážitek a utvrdila mě ještě více v mém pacifismu. Více takových!

5 15.04.2014

I ZADULA POLNICE BOŽÍ MOCI, by i poslední zbloudilá ovečka našla správnou cestu k našemu jedinému správnému a nejvýše milosrdnému trojjedinému Pánu na klikatých božích cestách života a vymanila se z temnoty modlářství a pohanství. Maminka vždycky říkává: „Bez Božího požehnání, marné lidské namáhání“ s čímž nelze jinak než zbožně souhlasit a tady jsem poprvé v životě dostal Boží požehnání i přímo na faktuře, což teda oceňuji pěti růženci z pěti!

No a co se nám to dostává z Judova nakladatelství do rukou? Celkem hezky pastelem kreslený rychlovýcuc z života Slovanů ze Soluně, jejich cestu životem až na Velkou Moravu. Číší z toho amatérismus, který je však vyvážen o to větším nadšením a neotřesitelnou vírou pana Mrázka. Chtělo by to trochu rozvrh stránek a čistotu do textů, také to mohlo být psáno trochu méně katolicky upjatě a oslavně. Když se nad tím člověk zamyslí....mezi modlou a křížem....a oprostí se trochu od dogmat, musí mu být jasné, že ten kříž je také pouze modla, záleží jen na úhlu pohledu. Jaký je rozdíl, jestli má někde sochu Peruna nebo tam visí na kříži Ježuch, když žijete život podle správných morálních zásad? Žádný, pokud ovšem nejste fundamentální katolík. O tom co je a co není modla rozhodoval vždy jen a jen člověk, ovládaný strachem z přírody a zblbnutý jednou takovým a podruhé makovým učením. Lidi by se hlavně měli k sobě chovat normálně, tolerantně ať si každý věří čemu chce a mohl by si každý stavět modly jaké by chtěl nebo by vůbec nebyly třeba. Takže celkově jde vidět, že autor tomu věnoval dost času a nadšení, ale je to ryze amatérský, celkem dobře nakreslený suchopárný bigotní exkurz do historie jak to asi zhruba bylo před tím tisíciletím a páru stovkama let. Opráski tohle téma nezpracovaly sice tak komplexně, ale líbilo se mi to více. Za mě dva otčenáše a zdrávasy z pěti možných!

1 08.04.2014

Strašně těžko se mi to četlo, musel jsem se místy nutit a dost často jsem byl myšlenkama jinde, což se mi u Lema běžně nestává. Měl jsem pocit, jako by to bylo panoptikum, kdy při každém slově Lem popisoval výrazy tváře, tón hlasu a děj pak vůbec neběžel dopředu a drhl jak zaseklý motor. Když se rozběhl dialog bez tohoto popisování, bylo to celkem lepší, místy skoro napínavé, ale pak to zase spadlo. Jinak celkem dobrý nápad, dobré kulisy, i ten konec to trochu zachránil, ale možná jenom přece platí "ševče, drž se svého kopyta".

03.04.2014

(čtyři roky starý koment) Taxem se během víkendové open-air chlastačky lehce nachladil a tři dny po práci jsme trávil s čajem a grogem pod dekou, u čehož jsme si sjel skoro celé dvě série Big-bang theory a dostal jsem chuť na nějakou pořádnou nerdovinu. Chodil jsem bezradný s kapesníkem u huby kolem své intelektuální knihovny;-) až jsem zahlédl už nějakou tu dobu odpočívajícího Spideyho, kterého jsem si jak jinak koupil v antiku za 2 kila. Straczynski posouvá tohoto superhrdinu opravdu o nutný kousek dál a je to dospělejší počtení, přičemž striktně dodržuje kořeny a život Petra Parkera. Trocha mystiky neuškodí, je fajn vidět, že JMS radši nechá Spidermanovi pomoci, než by ho nechal porazit neporazitelné nějakým "frikulínovsko-sofistikovaným-ultravědeckým" způsobem alá pyčapaprsky z planetky X-tron. Jojo, komiksové legendy už nedávám, tím se už neprokoušu, jak mě to nebaví, ale tento Spider-man je příjemné osvěžení.

Obrovskou šmouhou pro mně, stejně jako v minulých dílech, je Romita a jeho kresba. Tentokrát mě akorát sraly Spideyho nohy, to je něco otřesného, copak má nějaké kanady, které mu svírají lýtka jako španělské kozačky??? By se mu zastavil krevní oběh. Navíc se zjevně během děje mění svalový objem jeho dolních končetin. Opravdu, kresba strhává tento komiks u mně dost dolů. Jinak OK, dobrá oddechovka, hned jak se v mém oblíbeném antiku objeví 4.díl v nesalátovém stavu, taxi ho koupím pro podobnou chvíli, kdy na mě přijde super-hero nutkání.

24.03.2014

(šest let starý komentář) Jelikož jsem zahlídl, že Návrat je už téměř k nesehnání a Odhalení mi leželo v Antiku na polici déle než rok za 220, rozhodl jsem si pokračování pro jistotu koupit. Myslím, že Soap opera je moc silné přirovnání, protože Odhalení je docela zásadní v Spideyho životě - ale bylo toho sentimentu přece jen trochu moc a i když Straczynski dokáže a celé to bylo trochu drsnější (drogy, problémy dětí bez domova apod.) je to přece jen furt naivní superherovský mainstream. Spideyho hlášky vcelku v klidu. Vyřešení problému s astrální sférou přišlo úplně samo, jak nalajnované, první domněnka jak by to mohlo být a prásk...bylo to tak do posledního detailu. Nakonec zamáčknout slzu, když Peťka nestihne svou lásku.

Co mě se však až eklovalo je kresba - ty zašpičatělé nohy a vosí pas, MJ vypadá jak s implantovanými rty a že by byla nějak pěkná......, policajt vypadá, že má úsměv na hubě přišroubovaný, rozdíly ve výrazech postav při různých stavech mysli - žádné. Pozadí, neživé předměty a osvětlení bez chyby, ale ti lidi....uuuuargghh.

Nicméně, myslím, že to byl takový překlenovací citově založený díl a snad další pokračování přinese trochu více akce

1 24.03.2014

Zajdel byl borec, tohle sociální sci-fi je opět výbornou knihou, ze které navíc jde cítět více než z jeho jiných děl, že byl vědcem. Použil podobný motiv jako v Limes inferior, kdy lidé žijí pouze ve městech a veškerá okolní půda je využívána k zabezpečení jejich životních potřeb. Tím ale podobnost končí, máme tu úplně jiný příběh, jinou fabulaci a spoustu lidskosti a lásku doslova na věky. Je to opět psáno ich-formou přes deníky několika lidí (to mi připomnělo, že si musím sehnat a znovu přečíst Deník ztracený ve vaně od Lema) a hlavní hrdina se hodně zaobírá vlastním nitrem, výčitkami a nadějemi. Autor respektoval fyzikální zákony a perfektně je implementoval do děje. Je to neskutečně čtivé a místy dost napínavé. Mám pocit, že autor šel i více do hloubky, zaujaly mě především dvě takové pasáže, které si dovolím zde ocitovat:

“Další verze byla téměř ideální, jenže neuskutečnitelná, což je imanentní vlastností každého ideálního řešení“ – což dle mého zcela sedí třeba na takový komunismus. (A to nevím co je imanentní;-))

a

“Jak úžasně důslední jsme byli vždy v realizaci našich plánů – my, lidé spjati s technikou, vědou, pokrokem...Nedovedli jsme ovšem stanovit pro své počínání rozumnou mez.“

Zajdel je autor, jehož tři knihy co u nás vyšly doporučuji kudy chodím a jelikož on napsal těch románů ještě kapku více, nezlobil bych se, kdyby toho u nás vyšlo více. Skvělé!!

7 22.03.2014

Zase skvělý díl!! A ke konci to chytlo ještě na gradaci. Oproti takovému Garfieldovi, mám pocit, se Watterson tak nevykrádá - aspoň to není patrné v rámci jedné knihy. Rozhodně nejlépe kreslený a se Snoopym nejmetafyzičtější strip. Asi bych měl pomalu zvažovat dokoupení dalších tří dílů co už jsou venku...

13.03.2014

Další várka neobvyklého, citlivého, melancholického a úplně neevropského stripu (to poznáte především podle absence nedělních velkopanelů;)) Jsem rád, že tu vychází něco tak výrazně odlišného, asi to odráží mentalitu země, ve které to vychází. Je to tak jemné a citlivé jak po stránce obsahu, tak kresby, že jsem propadl stejnému pocitu jako u prvního dílu a jsem přesvědčen, že Riccardo je ženská - nebo minimálně se na ni chce předělat! Spokojenost na plné čáře a dávám kolem těch 90% bludišťáků. Jo a víte, že v Patagonii, kterou tak romanticky kreslí Linierska, a není to ani tak závratně dávno, se vyplácel jeden doalr za pár indiánských uší - když se zjistilo, že se venku pohybuje příliš živých indiánů bez uší, vyplácel se jeden dolar pouze za celou hlavu. Tož tak k dokreslení části mozaiky.

2 11.03.2014

Ve své době nebyla nejhorší, teď už je kapku zastaralá... ale ty starší legendy tam jsou všechny!!

1 10.03.2014

Geniální, vizionářská záležitost. Ten popis světa, lidí v něm zotročených a činností, které se vyvinuli jako obrana před fungováním světa je domyšlený opravdu hluboko. Z knihy až mrazí, když si člověk uvědomí jak blízko napsanému se blíží dnešní realita. A ten konec, dávající naději, opravdu skvělá kniha, přečteno už podruhé. Docela by mě zajímalo, se přiznám, do jaké inteligenční třídy bych byl zasazen po elektrohypnóze. Snad aspoň do trojky bez liftingu;)

6 10.03.2014

Garfield už ve svých nejlepších letech, i když se občas opakuje, čemuž se nedá při jeho stručnosti moc divit. Tohle je doslova klasika.

1 09.03.2014

Tak jsem si dal po dlouhé době tuhle bláznivou dvojku a s pocitem křupající dětské páteře pevně sevřené pod mými prsty, ale i s plavbou na nekonečné dětské představivosti jsem se perfektně pobavil.

2 09.03.2014

Tak půjdu proti proudu, u tohoto dílu jsem se až zas tak moc nebavil a co mě fakt sralo je prasení češtiny (ano, ano můžete se do mně pustit, ať si to vidlák vydávám sám v Ostravě po svojem;-)), ale už v názvu máme jinÝ planety a uvnitř to jede ještě děsnejí, sám tEJden a Voči, hrůzoděs. Ano, chápu, že i v originále to není psáno zcela spisovně, hlavní postavou je malý kluk a na části našeho území se tak i mluví. A překousávám to u spousty jiných věcí, zde mi to holt nesedlo, asi jsem měl krámy a vyloženě mi to kazilo dojem ze čtení. A aby to nevypadalo jako hlas umírajícího v poušti, tak jsem teď byl svědkem, kdy paní s malým klukem chtěla koupit něco své ratolesti a dala se se mnou do řeči u regálu v Librexu. Paní byla celkem upovídaná, učitelka češtiny, a když vzala do ruky tohoto CaH, tak ho zase odložila, že tohle dítku kupovat nebude, aby si nekazil jeho teprve se rodící znalosti českého jazyka a nefixoval si takové zhovadilosti. Tak možná jsem papežštější než papež, ale možná by se v Crwi mohli zamyslet - je škoda odhánět potenciální komiksové fanatiky prasením našeho pěkného jazyka pepíkováním. Jo a heléééé, píšu to bez emocí, ty krááso, viď;-) Tak mě neukamenujte, co jsem za zaprděného úzkoprsého prudila z ukrajinské zemědělské usedlosti:-)

09.03.2014

Tak jsem se po dlouhé době dostal zpátky k těmto dvěma výlupkům, tedy jednomu s plyšákem, a vždy před spaním jsem si dal v posteli pár stripů na lepší spaní. Občas mi však naopak spaní zarazila děsivá představa, že se nám už brzy narodí něco podobného a spaní jako takové, tedy přirozená fyziologická obnova sil bude už jen příjemná vzpomínka. Celkově jsem se příjemně pobavil i poděsil a dávám cca 85% a přidávám neanarchisticky, nelevičácky, naprosto neutrálně 4...zlaťoučké penízky v kapsišce, ale kuš...hvězdičky:-)

09.03.2014

Tak pokračuji ve své stripoidní sérii, která jede už od zimního slunovratu, kdy jsem dostal jen tento typ komiksů pod čímsi ověšenou směsí větví, stojící ve váze - jj, když jsem býval ještě starý mládenec, tak jsem takovéhle věci koncem roku doma neměl:-) No nic, přidávám pár bodíků, oproti prvnímu svazku, protože se mi zdá lepší, a to že je to naskenované jsem nijak nepocítil. Lepší, lepší, to není to správné slovo, ona je ta kvalita stejná, jen jsem možná už s touhle dvojkou více seznámen, možná zde autor zvolil citlivější přístup k dětství jako takovému, těžko říct. V čem tato série totálně vede a na hlavu poráží ostatní stripoidy je preciznost kresby a detaily, se Snoopym a Dilbertem snad kresbu srovnávat ani nelze, slavné obrazy taky nikdo příčetný nedává do lajny s výtvory disgrafiků, Garfield je už více vypracovaný, ale přece jenom CaH má opravdu promakané exteriéry i interiéry, je to radost se tím pročítat. Ovšem nehodnotím podle kresby, Dilbert u mě totálně vede, možná že prostá schématičnost svědčí stripům více, kdy se člověk nerozhlíží po panelech co kde je a pointa stripu ho udeří palicí přímo po palici.

Tyto knihy stripů jsou úžasné hlavně z hlediska komplexnosti - když si člověk sem tam něco přečte v novinách, tak je to fajn, ale není to ono, tak jako když toho mám plnou knihu, kdy jedu jeden za druhým, nemluvě o tom, že mnohdy na sebe jednotlivé stripy navazují. Za poslední dobu jsem hodně přivykl si před spaním otevřít některou z těchto knih, dát si pár stránek, kdy nemusím pátrat po tom, co se dělo před tím a když už mě to zmáhá, tak jdu spokojený spát.

1 09.03.2014