kapllu komentáře u knih
Kniha nabízí zajímavý pohled na historické události. Rozhodně stojí za přečtení.
Jestli toto byly zkrácené verze, pak díkybohu za ně. Možná je to editací, možná taky ne, ale neumím si představit, že by kterýkoli z těch čtyř románů měl být byť jen o stránku delší. Pohodové nenáročné čtení.
I když asi nepochopím tu radost, když lovec zastřelí zvíře, tak jsou Příběhy napsány čtivě a je z nich opravdu cítit láska k myslivosti. Knížku provázejí hezké ilustrace.
Knížka není špatná, ale stejně z ní cítím, že Gerald Durrell hlavně milovník zvířat, to spisovatelství praktikuje jen z nutnosti. Tím neříkám, že by neměl psát, některé příběhy jsou opravdu zábavné a i zákulisí ze zoo ve mně vzbudilo zájem, ale jedno přečtení mi nejspíše stačilo.
Tak tenhle styl psaní jde naprosto mimo mně, netuším, co za přínos by mi tahle knížka měla dát.
První část, Marina, se mi velmi líbila, ale druhá půlka mi přišla příliš natahovaná, ten děj by se dal shrnout do jedné kapitoly. No a závěr mi připadal takový nijaký, jako by kniha mohla končit kdekoliv v druhé půlce a vyšlo by to nastejno.
Prostředí je zobrazeno výborně, o tom žádná, ale ten popis jde na úkor příběhu a postavám, což je škoda. Kdyby kupříkladu takový Rollie (ale nejen on, i Adam, Brett nebo Leonard jsou moc zajímaví) dostal více prostoru, stačilo by to na další knížku.
Knížka je velmi čtivá a i přes spoustu podrobností rychle ubíhá. Zaujala mě neonacistická linka, škoda, že to nebylo víc rozebráno. Jo, a kocour a veverka mi po chvilce taky začali jít na nervy...
Nevím, jak je to možné, ale pohled Hildegardy mě valnou část dost nudil, zato když vyprávěla Zuzka, nemohla jsem se od knížky odlepit. Spoustu událostí je jenom naznačených, a tak se člověk ani pořádně nemůže vžít do jednotlivých postav - nejvíc mi to chybělo asi právě u Boye. A že by to byl nějaké převratné zrcadlo meziválečné společnosti se také říct nedá, takže za mě slabší průměr. I v tiráži je ale poznamenáno "čtení na dovolenou", takže pokud chcete lehké čtení, je Strýček světák dobrá volba.
Skvělou první část knížky mě nadchla. Druhá část, kdy Nat zase cestuje po Utahu, a takový trochu pohrkaný konec mi to trochu zkazili, ale stále se jedná o nadprůměrné čtení, kterému nechybí vtip a nadhled.
Pověst si představuji trochu delší než pět řádků textu často i bez nějakého smysluplného zakončení. Tohle je spíše sbírka "faktů" z historických dokumentů, k tomu, aby kniha byla čtivá, by jednotlivé střepy potřebovaly přidat trochu té omáčky kolem.
Na povídku moc dlouhé, na pořádnou knížku zas moc krátké. Muž, který maloval mandlovníky, ani nevyústí v příliš překvapivý závěr. A když už v anotaci se člověk dozví, že Mrs. Collinsová zemře v kupé, tak půlka knížky je naprosto o ničem.
Místy bylo složitější udržet v hlavě všechny ty příbuzenské vztahy a uvědomit si, o jaké generaci je právě řeč. Taky bych o některých postavách chtěla vědět víc, o některých zase méně.
Většina příběhů z viktoriánské Anglie je jako přes kopírák, a přesto mě většina z nich zaujme. Ne tak Agnes Grey.. Nevím, zkrátka už od začátku jsem se těšila na konec a tento pocit ve mně během celé doby nevymizel.
Kdo v Profesorovi chce najít druhou Janu Eyrovou, asi se mu to nepovede, a já jsem jen ráda. Profesor je svěží a zajímavý příběh. Je příjemné vidět, jak se Frances mění a vyvíjí, aby nakonec skloubila vlastní ambice a pracovitost s rodinou a to tak, že ani jeden z nich se necítí podřadný.
Villette je příjemná oddychová knížka na zahnání nudy. Vzhledem k tomu, že během celé knížky Lucy upouští náznaky, že vypráví svůj příběh s několikaletým odstupem, a vzhledem k poslední větě si vůbec nemyslím, že konec je dvouznačný, právě naopak. Je jen trochu nečekaný a náhlý.
Moc hezky zpracovaná publikace z dostihového prostředí. Příběhy jsou podány citlivě a zajímavě. Dobové fotografie vše hezky obohacují. Nemám co vytknout.
Samotné příběhy se mi docela zamlouvaly, ale autorovy mezivstupy mě rušily a nepřišla jsem jim na chuť.
Nedávno jsem dočetla říhovsoku trilogii, takže to má vliv i na moje hodnocení Královského souboje. Ze začátku se tam vyskytuje spoustu jmen a orientace mezi jednotlivými pány není zrovna nejsnadnější, jsem ráda, že jsem měla v paměti už zmíněnou trilogii. Taky si myslím, že příběh Otíka už je jaksi nadbytečný, na tak malém prostoru by bylo lepší věnovat se více Jiříkovi. Celkově se mi knížka líbila, na stručné seznámení s trochou té historie stačí.
První dvě části, Dítě a Student, se od poslední, Povstalec, docela zřetelně odlišují. Povstalec je na mě napsán až příliš deníkovým stylem, lehce jsem ztrácela souvislosti a taky neustálé otáčení na stránku s časovým přehledem mu na atraktivitě nepřidalo. Naštěstí to je jen poslední třetina, ty první dvě se čtou téměř samy.