kapr komentáře u knih

Zvláště zpočátku jsem zvažoval až *****. Proč? Každá ze tří detektivek má svůj příběh, nejde jen o vraždu samotnou, každá část této knihy vás seznamuje se životem hlavní postavy, jeho rodiny, jeho přátel, i celého města. Tento typ detektivek mi maximálně vyhovuje. Samozřejmě ne vždy se autorovi daří zcela vyhnout nejčastějším tématům až stereotypně převažujícím ve většině současné tvorby v tomto žánru. V těchto třech knihách se objevují okrajově, není na ně kladen důraz. Zaujmou vás spíše jednotlivé příběhy.
Ty jsou líčeny z pohledu amatérského vyšetřovatele J.P., nakladatelského redaktora, který byl nucen se pro těžké onemocnění matky vrátit zpátky domů do místa kde se narodil a prožil své mládí. Jen těžko hledá odpovídající uplatnění, které nakonec nachází jako vedoucí městské knihovny. Takové povolání mu ale nepřináší finanční ohodnocení, na jaké byl doposud zvyklý. Nemá možnost hradit své matce potřebnou pečovatelskou péči. Nakonec se o ní dělí se sestrou, která pracuje jako kuchařka v motorestu. V průběhu tří příběhů se postupně seznamujeme se členy rodiny, s jeho přáteli, spolužáky, i dalšími obyvateli městečka.
-
Nejvíce se mi líbil první z příběhů. Naopak v posledním z nich jsem občas ztrácel orientaci mezi jednotlivými osobami, zřejmě vinou toho, že někdy je osoba označena plným jménem, jindy pouze křestním. Autor, či překladatel předpokládá, že se čtenář bude lehce orientovat mezi více než deseti různými postavami, které často tituluje poněkud nejednotně. Vychází to zřejmě ze skutečnosti, že jde o maloměsto, kde každý zná každého, a mnozí z aktérů jsou přímo vyšetřovatelovi kamarádi z dětství, nebo jeho spolužáci. Z pohledu čtenáře to ale bohužel někdy úplně dokonale nefunguje.
Každá z oněch třech knih pravděpodobně vznikala samostatně, a tak váha postav které vystupují ve více nežli jednom z příběhů se příběh od příběhu často výrazně liší.
-
Jinak s politováním zjišťuji, že se zřejmě jedná téměř o jedinou knihu tohoto poměrně plodného autora na našem trhu, s jedinou výjimkou loňského slovenského vydání. Pro ilustraci toho o jak plodného autora v tomto případě jde vkládám nepřeloženou citaci z anglické wikipedie, kde jsou uvedeny i mnohá významná ocenění jeho děl, byť musím přiznat, že by se mi možná některé z jeho dalších knih už tolik nelíbily:
(https://en.wikipedia.org/wiki/Jeff_Abbott):
[Bibliography:

The Jordan Poteet mysteries

These novels are more traditional mysteries, centering on Poteet's eccentric family in a small Texas town.
Do Unto Others (Oct 1994) winner of the Agatha Award (given by Malice Domestic) and the Macavity Award (given by Mystery Readers International) for Best First Novel,[2][3] nominated for the Dilys Award given by the Independent Mystery Booksellers Associations.[4]
The Only Good Yankee (Apr 1995)–nominated for the Writers' League of Texas Violet Crown Award[citation needed]
Promises of Home (Jan 1996)
Distant Blood (Sep 1996)

The Whit Mosley series

Mosley is a Texas judge and coroner who partners with investigator Claudia Salazar in a Gulf Coast county. These books are darker and more thriller-oriented than the Poteet novels.

A Kiss Gone Bad (Oct 2001)–nominated for the Anthony Award at Bouchercon XXXIII in the "Best paperback original" category.[5]
Black Jack Point (Sep 2002)—nominated for the Edgar Award (given by Mystery Writers of America),;[6] the Anthony Award for "Best paperback original";[7] and also for the Barry Award.[citation needed]
Cut and Run (Nov 2003)—nominated for the Edgar Award),[6]

The Sam Capra Series[8]

Capra is a brilliant CIA agent who is set up and loses everything that matters to him. He then uses his skills to help the helpless, protect the innocent and track down those who took his family from him.
# Title Date Published Comments
1 Adrenaline Jan 2010
1.5 Sam Capra's Last Chance May 2012 e-book short story
2 The Last Minute July 2012
3 Downfall July 2013
4 Inside Man July 2014
5 The First Order Jan 2016
Stand Alone Novels

Panic (Aug 2005)—nominated for the Thriller Award (given by the International Thriller Writers).[citation needed] Panic, has been optioned for film by The Weinstein Company and is in development.
Fear (Aug 2006)
Collision (Jul 2008)—known as Run in the United Kingdom[9] Collision, has been optioned for film by Twentieth Century Fox.[10][11]
Trust Me (Jul 2009)
Blame (Jul 2017)
The Three Beths (October 2018) ISBN 978-1538728697] - konec citace
-
Jak již z textu výše uvedeného komentáře vyplývá, chci se ještě v klidu vrátit ke každému ze tří příběhů několika větami tak, abych jejich děj poněkud přiblížil.

- - -

30.04.2020

/Pracovní verze - rozpracovaná anotace a základy komentáře/

Dostal se mi do ruky včera na třídním srazu do ruky útlý svazeček drobných knížek. Nejsem pravidelným čtenářem tohoto žánru. Proto mi i hodnocení dělalo velké potíže. Nakonec jsem si řekl, že nějaké hodnocení bych knížce přidělit měl, něco za odvahu, a našlo se tu a tam i něco, co se mi docela líbilo, nebo spíše zaujalo.

/ Vložené jsem raději po chvíli uložil tak, aby nehrozilo, že to budu nucen psát znova. Velice mne překvapilo, když jsem chtěl anotaci dokončit, že se mi zobrazilo upozornění, že kniha dosud není schválena, a další úpravy budu moci provést až potom co proběhne. Obvykle ten kdo knihu vkládal, měl po celý den možnost se k ní vracet, a údaje upravovat. Tak nevím. Až to proběhne, tak anotaci doplním, a tento odstavec z mého komentáře smažu.
Teď, dokud ještě mám to nadšení, sem vložím zbytek anotace tak, abych neztratil energii, a po schválení knihy text na konec anotace překopíroval. /

Následuje druhá polovina anotace, která přežila - je věnována druhé části knihy, jejímž autorem je Michal Žurovec.

Názvy textů:

Na rozchod uvaž mi motýla, Daleko víc, V kopřivách, Promis, Gordon, Literát, Věčná zima, Loď, Bez očí, RYBYDOBRE

Literát

Učí se o něm svět
v povinné četbě někdy od základní školy,
napsal pár krásných vět
udělal z politiků voly.
Má jednu ulici
a mezi králi pomník,
a když má opici,
tak u něj brečí hrobník.
Psal krásné básně,
někdy doma, jindy v base,
s kyticí vášně
líbal ženy útlé v pase.
Vánoce v hospodě
a Valentýna v práci,
s žaludkem na vodě
si po kravatě zvrací.
Literát umělec,
básně jak čisté víno,
složme se na věnec,
ať začne další kino.

Snad se mezi vámi najde někdo, kdo knihu má, nebo ji četl, a bude povolanější a knihu spravedlivě ohodnotí. Mně osobně, jak jste asi poznali, se nejvíce líbil právě onen Literát, který by si zasloužil rozhodně více, nežli ty dvě hvězdy, které jsem - více méně z opatrnosti - dal celé sbírce.
-
Děkuji moderátorce / moderátorovi za dohledání ISBN. Zřejmě jsem měl být trpělivější a pečlivější.
Přesto. Dnes ráno jsem vkládal anotaci. Pečlivě jsem si s tím vyhrál, snad přes hodinu, a jsem hluboce přesvědčen, že se mi ji i podařilo uložit, protože jsem se ke knize opakovaně v průběhu rána vracel. Pravda moje anotace ke knížce o 29 stránkách byla poněkud rozvláčná. Přesto si nedokážu představit, že by jí kdokoliv úmyslně a bez upozornění smazal. V každém případě už vždycky uložím ke knize jen pouhé minimum. Teprve po několika dnech začnu vkládat jakékoliv další informace. Anotaci si nejdříve celou dokončím a uložím na svém počítači, a teprve potom ji přesunu ke knize na DK.
-
Úkol:
Musím dodělat, respektive znovu napsat, (přinejmenším velice stručně,) první polovinu anotace k této knize, o který, (dal mi více než hodinu práce,) jsem záhadně přišel.
Druhou polovinu anotace jsem uložil do toho komentáře o pár řádek výše.

Úplně nejdříve se tomu budu ale moci věnovat ve čtvrtek večer 12.prosince. Do té doby jsem nepřetržitě zapřažen jinými povinnostmi.

09.12.2019

Po velmi dlouhé době jsem se zase jednou opovážil půjčit knížku z mého oblíbeného žánru. Je to již dlouho, co mne něco z tohoto šuplíčku doopravdy zaujalo. Fakticky jde v mém případě spíše o kdysi oblíbený žánr. Od té doby jsem se již mnohokrát zklamal, a mnohé, dokonce osvědčenými, mnou oblíbenými čtenáři vychvalované knihy jsou pro mne balvanem se kterým se marně, často dokonce opakovaně snažím pohnout.
Po dočtení této knihy jsem se podíval na rok vzniku, a pochopil jsem. Knížka se mi moc líbila. Ano není dokonalá, ale to asi úplně není snad žádná. Na mnoha místech jsem se královsky bavil. Vzpomněl jsem si při tom na některé půvabné legrácky z díla Stanisława Lema.

06.11.2019

Celkem oblíbený, často i takový záchranný autor - když v místní knihovně nic nenajdu, tak toho tolik napsal, a tak moc mu toho u nás také vyšlo, že se tam vždycky najde jedna z jeho knih, na jejíž děj si momentálně nemohu vzpomenout, a tak si ji mohu půjčit a opakovaně přečíst. To k autorovi.
Teď ke knize. Docela mne zklamala. Určitě na to měly vliv ony tři stránky před spaním, kdy leccos omylem přečtete hned několikrát po sobě, a něco jiného omylem třeba přeskočíte. Četl jsem, a docela jsem si to užíval, jak bývá u tohoto autora pravidlem. Dočetl jsem a nějak jsem to nechápal. Ztrácel jsem se. Tak jsem se další den vrátil o deset stránek. Výsledek stejný. Nějak se mi to nezdálo. Následující den, tedy večer, jsem se vrátil celkem o dvacet stránek. a téměř každou větu jsem četl pro jistotu dvakrát. A ejhle, na předposlední stránce jsem, prakticky až při třetím přečtení, narazil na následující věty:

POZOR NÁSLEDUJÍCÍ ŘÁDKY BY BYLO MOŽNÉ HODNOTIT JAKO SPOILER, BYŤ JÁ JEJ TAK URČITĚ NEVNÍMÁM.

... byla během mé návštěvy zavřená nahoře v ložnici. Po mém odchodu se pohádali. Bodla ho do krku a propadla panice. Mně Fargo namluvil, že jeho žena letěla letadlem v šest, protože nechtěl, aby se vědělo, kde skutečně je. ...

Určitě se na tom podepsalo ono čtení s napůl zavřenýma očima. Nejsem ten typ, který bere detektivky jako křížovky, luštěnky, spíše je vnímám jako svým způsobem zábavnou, ale také naučnou beletrii. Přesto si myslím, že prozradit vraha až na předposlední stránce je poněkud pozdě. Většina autorových knih bývá autorským i právnickým koncertem. V tomto případě ale právnické a soudní finále tak, nějak chybí. Občas jsem měl pocit, že snad v knize některé listy, jak v průběhu děje, tak zejména na jeho konci chybí.

Vůbec to není špatná knížka, přesto podle toho na co jsem u autora zvyklý, tentokráte jsem byl poněkud zklamán.

21.09.2019

Prozatím dávám 4 x *. Úvodními částmi jsem nadšený, myslím si, že nakonec to bude těch * pět. Uchvátil mne mimo jiného především jazyk, což se mi zase tak často nestává. Starší vydání knížky zatím hledám po českých i slovenských antikvariátech marně.
-
2019 11 20
Tak dlouho jsem si jí šetřil. A už mne vyhmátli. Už to někdo nevydržel, a dal si na knížku rezervaci. A tak urychleně dočítám. Asi zůstanu u těch čtyřech hvězd. Je to skutečně nádherná knížka. Přesto se občas v některých místech trochu ocitám ve vzduchoprázdnu. Ale to je možná mojí vlastní vinou. Uvidím jak se budu cítit až to dočtu. V každém případě jsem narazil na pár nádherných momentů. No, na pár, bylo jich mnoho. Včera jsem učetl snad 100 stran. Zhasnul jsem v 11, a budík byl nastaven před půl čtvrtou. V každém případě se s prvním vydáním této knížky budu opravdu jen nerad loučit. Jen doufám, že na ní někde narazím. V každém případě se k ní určitě budu chtít znovu vrátit, a některé momenty s autorem prožívat znovu.
22:50
Bohužel si pořád vybavuji onu letošní událost.
Škoda, že vždycky nejdříve ti nejlepší.

08.04.2019

Výborná inspirativní kniha která pomůže s vlastní tvorbou, zvláště pokud potřebujete zaplnit mezeru na trhu. Dávám lepší 4 (4+).
Ke knize se chci určitě vracet. Rezervace mne donutila k jejímu urychlenému vrácení.

08.03.2019

Vynikající - byť trochu neskladná - číst se dá spíše u stolu, než třeba vleže. Určité výhrady jsem měl k některým ilustracím.
I přes to hodnotím 4,4 - 4,5.

08.03.2019

První dojmy:
Nádherná kniha, určitě velmi užitečná pro každého, kdo se chce skutečně naučit maďarsky. Z tohoto hlediska by to bylo za 5 hvězdiček.
Naopak z hlediska cestovatele, turisty, který se chce seznámit se základy jazyka jak pasivně, tedy tak, aby byl schopen se orientovat ve všech nejčastěji nabízených textových informacích, (různých bezpečnostních pokynech a upozorněních, jízdních řádech a jídelních lístcích, a aktivně, (v krizových situacích, dopravě a ubytování,) je na tom podstatně hůře.
Ve stručnosti, pro souborné heslo vlak, (zahrnující zřejmě vše související se železniční dopravou,) si tento slovník vystačí s jedinou dvoustranou, na pojem místenka mu jaksi prostor nezbyl. Naprosto stejný rozsah je věnován zvlášť například každému z následujících pojmů: (americkému fotbalu, tenisu, golfu i baseballu.)
Podobných příkladů bych mohl již po stručném prolistování uvést celou řadu.
Samozřejmě i pěší turista si v tomto slovníku najde celou řadu užitečných slov, bohužel však ztracených mezi horami, z jeho pohledu zbytečného balastu.
Doposud jsem ve všem co se týkalo maďarštiny velice postrádal výslovnost. Ve výslovnosti hlásek zapisovaných dvěma písmeny se už celkem orientuji, přinejmenším s tím začínám. U výslovností vycházející ze skupin třech písmen se naprosto ztrácím.
Asi by pomohlo ke každé existující kombinaci uvést nejméně deset, ale lépe sto příkladů. Až by si je zájemce dobře zapamatoval, další problémy by už neměl.
Pokud se chcete pohybovat po Maďarsku jako po kterékoliv jiné zemi, používáte různé jazykové varianty tohoto slovníku a pamatujete si zhruba, které pojmy v něm naleznete a snad i dokonce na které stránce, tento slovník vám bude naprosto vyhovovat.
Pokud se chcete naopak s Maďarskem seznámit, a zajímáte se o všechna jeho specifika, o to čím se vyznačuje a odlišuje od ostatních zemí počínaje přírodou a konče třeba kuchyní, je pro vás naopak prakticky bezcenný.
Pro mne osobně, z hlediska mých potřeb, je užitečnost této knihy téměř na úrovni odpadu.
Pokud svůj první dojem shrnu, tak dávám jednu hvězdičku.
Národní knihovna uvádí, že jde o publikaci vázanou. Ve skutečnosti jsou desky z polokartonu, a tak bych řadil publikaci spíše mezi brožované.
Už zařazení souborného hesla "užitečné informace" na samý konec publikace vypovídá hodně o vhodnosti titulu pro toho, kdo se chystá Maďarsko skutečně navštívit.
- - -
2020 09 18
Nakonec jsem včera především vzhledem k přiměřené ceně 59Kč v Levných knihách kapituloval a knihu si pořídil. Ovlivnila mne především absence toho co bych opravdu potřeboval na našem trhu. Krásná publikace, pro cesty po Maďarsku bohužel pravidelně zhola nedostatečná. Přesto i tak užitečná pomůcka. Přidávám tedy k první hvězdičce, i tu druhou. Je možné, že po dlouhodobějším a zevrubnějším seznámení ještě hodnocení dále upravím.

21.02.2019

Komentář k vydání z roku 2012, (nakladatelství Edika). Začínám číst paralelně několik různých vydání. Vzhledem k tomu, že jsem doposud do konce přečetl pouze toto, vztahuje se můj komentář pouze k němu. S jeho anglickou částí jsem doposud zhruba v polovině. Nakonec jsem neodolal, a dočetl si českou část knihy do konce. Jde o velmi smutný a depresivní, přesto však krásný příběh. Až dočtu i anglickou část, svůj komentář samozřejmě doplním. Uznávám, že jsem nakonec zvolil tu nejjednodušší, a zároveň nejhorší cestu k tomu abych se seznámil s tímto vzácným klasickým dílem anglické literatury. Prozatím hodnotím 3,49 - tedy 3 hvězdy. Předpokládám, že po dočtení anglické části své hodnocení zvýším. Přes to všechno se velice těším na to, až konečně dočtu i nezkrácený překlad do češtiny. Bylo by určitě krásné si přečíst plnou verzi díla i v originále, se svými omezenými znalostmi angličtiny se ale zaměřuji spíše na četbu knih podstatně menšího rozsahu.

11.01.2019

Na to, že šlo o knížku od mnou poměrně oblíbené dvojice autorů, mne příběh poněkud zklamal. Přiznávám, že i co do vystupujících postav jsem měl poněkud zmatek.
-
Hodnocení 2,6 - tedy tři hvězdy.

11.01.2019

Prozatím ... - viz diskuze.

23.11.2018

Kniha je učebnicí. Jejím účelem v současné době není jen prosté přečtení, ale je i příručkou pomáhající k té nejzákladnější orientaci ve světě ve kterém vyrůstaly předcházející generace. Najdete zde vysvětlení pojmů vztahujících se k osobám, budovám i kalendáři, pojmů, které byly našim předkům jasné, ale pro nás jsou často naprosto neznámé. Knihu jako orientační příručku hodnotím velice vysoko, protože však nejde o žádný vyjimečný literární počin, ani o dílo vědecké, domnívám se, že i přes nesporné kvality a aktuálnost publikace by učebnice základní školy, která nepřináší nic přelomového měla být oceněna maximálně třemi hvězdičkami. To ale neznamená, že bych seznámení s ní nedoporučoval dnes již každému ze současníků.
Upřímně - dlouho jsem podobnou publikaci, umožňující stručné seznámení a vysvětlení mnoha termínů na které v historii i literatuře narážíme hledal, a jsem moc rád, že jsem ji konečně získal.

18.11.2018

(pokračování)

A teď jsem otevřel knížku zcela náhodně, někde zhruba uprostřed. Při citaci textu jsem se ze všech sil snažit vyhnout tomu, že bych čtenářům něco prozradil, čím bych je o tu pravou radost z přečtení této knížky připravil, proto jsem v citovaném textu některá slova vynechal.


„Nemůžu uvěřit tomu, že ses do toho pošetilého plánu zapojila,“ řekl, když mu pověděla první část příběhu.
„Udělala jsem to, co jiného nám ostatně zbývalo? Měli jsme snad čekat, až Rose seberou střechu nad hlavou a ona bude nezaměstnaná? Už na tom nemůžu nic změnit a byla to pouze moje chyba. Všichni ostatní byli tím nápadem tak nadšení, že jsem se nemohla nepřidat.“ Připadalo jí, že se začíná obhajovat, a tak s tím přestala.
„Proč jsi mi o tom neřekla dřív, než k tomu došlo?“
„Protože jsem věděla, že s tím nápadem nebudeš souhlasit. A nemýlila jsem se.“
„Musíš uznat, že to byla pěkná hloupost.“
„Ano, máš pravdu. Bylo to také ale zábavné a vzrušující a připomnělo mi to, že jsem mladá a plná života a že nemusím vždycky všechno dělat správně.“ Podle jeho mlčení jí bylo jasné, že s ní nesouhlasí, a aby to alespoň trochu urovnala, nalila mu další sklenici vína.
„To ale není všechno, je to ještě mnohem horší,“ pokračovala a ponořila se do vyprávění.
Mlčky si to vyslechl.
„Ty nechápeš, proč toho vraha musím najít, viď?“
„Ne, nechápu to.“
„Doufala jsem, že mně pochopíš. Myslela jsem, že budeš rozumět pojmům jako přátelství a věrnost.“
„Proč to ale musíš dělat ty? Proč to všechno nenecháš na policii? Byla by hloupost udělat cokoliv jiného.“
„To jsem si nejprve taky myslela.“ Zrak ji padl na nahodilé uspořádání předmětů na krbové římse. „Kdybych tam šla, zjistil bys, že je nemožné vysvětlit jim jemné detaily toho, co se stalo.“


Autorka v příběhu rozvíjí celou síť vztahů, často krizových, jak mezi oběma manžely, nyní již bývalými partnery, tak mezi rodiči a dětmi v rodině, uprostřed skupiny, kterou dal dohromady zájem o pravidelné běžecké tréninky a závody, stejně jako mezi hlavní postavou a jejími nejbližšími přáteli.

Budu pokračovat ještě několika závěrečnými odstavci, které neobsahují pointu, ale spíše dávají čtenáři určitou naději na možné pokračování, či spíše další příběh. (Jak jsem si na GR ověřil, tak doposud vyšlo v této řadě ještě třináct dalších knih.)


„Tohle je ale něco úplně jiného. Něco přesně pro tebe. Není to vůbec nebezpečné. A využila bys u toho všechny zkušenosti, které jsi získala, když si pro nás před pár lety pracovala v Bodleyho knihovně. Kate … “
„Ano?“
„Neváhá tvůj vydavatel trochu se zvýšením autorského honoráře? Dostávala bys od nás přiměřený plat. Uvidíme se v šest třicet. Zatím ahoj.“
Kate stála a dívala se na sluchátko ve své ruce. Proč své „ne“ neformulovala jasněji? Vyzváněcí tón se změnil v jízlivé pípání.


Knížka ve vás pravděpodobně vyvolá podobné pocity jako tomu bylo u mne.
Příběh líčí historii jednoho banálního zločinu, nezločinu, v jehož průběhu dochází ke zločinu tentokráte již skutečnému, takovému, který je již hoden detektivního románu, tedy samozřejmě k vraždě. Mimo to příběh zahrne mnoho dalších méně významných zločinů všech stupňů, počínaje korupcí, a konče vydíráním. Ani zelená karta bojovníků za zachování zbytků snesitelného životního prostředí v příběhu nechybí.

Výsledný koktejl vám autorka předkládá tak, abychom si mohli vybírat, který motiv byl v tomto případě ten nejzávažnější, a proto nakonec vedl ke vraždě.
Na závěr vám popřeji příjemné, byť chvilkami i trochu rozporuplné chvilky nad knížkou jedné z mých oblíbenějších autorek.

Ještě k mému dnešnímu hodnocení. Rozhodl jsem se dávat to nejvyšší, pět hvězd, jen opravdu vyjímečným knihám, a snad jen u svých několika málo nejoblíbenějších autorů dávat takové hodnocení více nežli jen jednomu titulu.
Potom mi zbývá už asi jenom, bráno shora, čtyři hvězdy výborná kniha, tři hvězdy dobrá kniha, dosahující po mnoha stránkách špičkové úrovně, u které jsem ale přesto v některých chvílích nad tou čtvrtou hvězdou, z mnoha různých důvodů přeci jenom váhal, a nakonec se rozhodl ji neudělit. Konec konců pokud budu někdy knihu číst opakovaně, může dojít k tomu, že hodnocení o jednu hvězdu změním, a tu čtvrtou ji nakonec přidám.

V tomto případě dávám tři, až téměř tři a půl hvězdičky, podle systému hodnocení DK tedy tři hvězdičky.

04.11.2018

Stallwood, Veronica - Prokletá sbírka

Dočetl jsem včera večer, po 22, možná po 23 hodině, a tak se s vámi podělím o své první pocity následující ráno poté, co jsem ji po přečtení večer odložil.

Dnes se vám musím přiznat k jedné ze svých vícero špatných vlastností.
Přijdu domů, rozložím úlovky, ponejvíce pocházející z místní pobočky naší knihovny, a podívám se co jsem vlastně ukořistil.

Následuje stručná blesková prohlídka přebalů, anotací, ilustrací, předmluv a doslovů. Nakonec sáhnu po té jedné, jediné, která mne zaujala nejvíce.
Knihy, které jsem měl právě rozečtené jdou obvykle prozatím stranou, a já se, celý natěšený, zakusuji do čerstvého úlovku.

Tentokrát byla vítězem knížka, detektivka, jejíž autorka se zove Veronica Stallwood. Knížka se jmenuje Prokletá sbírka, v originále Death and the Oxford Box, a patří do série Oxfordské zločiny. Překlad Tomáše Butaly vychází z pravděpodobně prvního vydání u HEADLINE BOOK PUBLISHING v Londýně z roku 1994.
Autorka, i hlavní postava této knihy – Kate Ivory, patří mezi mé oblíbenější.

Už dlouho jsem žádnou knihu nečetl tak příšerným způsobem, tak zoufale rozkouskovanou. Zpravidla šlo pravidelně o pouhé dvě, tři stránky v posteli před usnutím. Někdy se mi jich poštěstilo přečíst vyjímečně až sedm. Knihu jsem si většinou nestačil založit, takže jsem po opětovném otevření pravidelně lovil, kde jsem posledně skončil, kam až jsem dočetl.

Díky této technice, kdy jsem četl některé části opakovaně, i díky tomu jak se příběh vyvíjel, se mé pocity proměňovaly, někdy byly veskrze kladné, jindy tomu bylo naopak. Nikdy jsem ale neuvažoval, že bych ji snad odložil, jak se mi u některých knih také občas stává.

Goodreads sérii vede jako Kate Ivory, a tuto knihu jako první v řadě spolu s dalšími, celkem jde o 14 svazků. Přibližně každý rok vychází jeden, některé roky žádný, jindy zase jsou v jednom roce vydány svazky dva.
Hodnocení jednotlivých svazků této série se zde pohybují v rozsahu 3,03 – 3,53, tento konkrétní svazek zde má nyní hodnocení 3,38.
Mohu říci, že to vcelku přesně odpovídá i mému vlastnímu pohledu, ono hodnocení na GR jsem si prohlédl až po sepsání těchto mých dojmů.

Ale teď už ke knížce samotné.

Začnu jak jinak, nežli autorčiným začátkem:


Žena před domem číslo 29 v Redbourne Road chvíli váhala, než stiskla zvonek. Potom o krok ustoupila.
„Kdo je tam?“ zeptal se muž a vyklonil se ze dveří.
„Potřebuji s tebou mluvit o těch mých dózách.“ Žena měla vysoký slabý hlas, téměř jako dítě.
„O našich dózách. Vždyť jsem ti to přece opakoval už tolikrát. Dostali jsme je od tvé babičky k svatbě, takže jsou to naše dózy. A mám právo na to, abych si polovinu z nich nechal. Takže buď tak laskavá a běž pryč.“
V únorovém větru poletovaly po ulicích oxfordského předměstí suché listy a igelitové sáčky. Jeden sáček se ženě zachytil na podpatku a šustil na vydlážděném chodníčku.
„Theo, prosím tě, potřebuji je zpátky všechny. Je to opravdu důležité. Můžu dál? Promluvíme si o tom.“
Theo se podrážděně podíval na sáček, který se ženě zachytil na botě. Měl na sobě modré gumové rukavice, zřejmě ho vyrušila při mytí nádobí. Jednou velkou modrou rukou držel dveře a byl připraven je kdykoliv zabouchnout. Ve druhé ruce držel bílou plátěnou utěrku.
„Můžeme si o tom promluvit tady, jestli k tomu máš opravdu co říct,“ řekl a nevšímal si větru, který bičoval okenní tabulky kapkami deště a cuchal ženě spletené vlasy.
„Musíš mi pomoct. Přijede ke mně babička a bude se na ně ptát.“ Pohlédla ne něj a na chvíli se odmlčela, jako by čekala, že ji přece jen pozve dál. Pak zklamaně pokračovala: „V dopise zmiňovala nějakou prodejní výstavu, ale píše hrozně, takže jsem tomu pořádně nerozuměla. Ale určitě chce vidět tu sbírku, Theo, hlavně Oxfordskou dózu.“
„Jistě četla o té výstavě, která má název Smrt a výtvarné umění. Tys o ní neslyšela?“ Žena zavrtěla hlavou. „Vyvolala velký zájem o tyhle smuteční předměty z počátku devatenáctého století. A minulý měsíc se taky nějaké prodaly u Christie’s. Neměl jsem tušení, jaký je zájem o věci od Johna Parrishe, dokud jsem si nepřečetl, za jak velkou částku se jedna z nich prodala. Tahle naše Oxfordská dóza má obrovskou hodnotu.“ V záhybu utěrky, kterou držel v pravé ruce, se zaleskl smalt.
„Copak nechápeš, že ona ty dózy stále považuje za své vlastnictví? Určitě bude zuřit, až ke mně přijde a zjistí, že polovina z nich je pryč.“
Dóza, kterou právě leštil, zmizela v modré dlani.


Na podkladě příběhu jednoho obyčejného rozchodu a rozvodu nám autorka líčí celou historii, a na naprostou banalitu se postupně nabalují další vztahy mezi jednotlivými jejími aktéry.

04.11.2018

Zajímavá knížka. Tenká knížka. 156 stran. Četl jsem ji ale asi po deset večerů, vždy těsně před spaním. Moc mi to neubývalo. Knížka mne totiž příliš nezaujala, čekal jsem přeci jen něco trochu jiného, podobně, jako zřejmě všichni ti, kteří ji hodnotili přede mnou. Ve zpětném pohledu jde mimo jiné i o zajímavou studii situace, kdy jste pozváni do pro vás neznámého města, navíc do města, které je samo o sobě pojmem. Chcete se s ním při té příležitosti seznámit spíše poněkud hlouběji, nežli tomu bývá obvykle možné. K těm kteří vás pozvali máte ale určité vazby, snažíte se jim při tom všem i vyhovět, nezavazet, a pokud možno příliš neobtěžovat, Dostáváte se tak občas na místa, která vás příliš nezajímají, a naopak na ta na které jste se těšili, a která by vás pravděpodobně zaujala, se buď nedostáváte vůbec, nebo je nakonec můžete sledovat jen zpovzdálí, a ještě jen krátkou chvilku.Teprve když se vzbouříte, a vyrazíte si sami na vlastní pěst, kdy si sami začnete rozhodovat o tom kam půjdete, kolik času kterému místu, nebo jevu věnujete, začíná se pozvolna dostavovat určité vnitřní uspokojení a s ním přichází i pocit, že jste necestovali zbytečně. Ano, o tom všem tato kniha vlastně je, ale samozřejmě ještě i o mnohém dalším.
Čím je ono místo které tímto způsobem navštívíte větší a čím dál je od vašeho domova, tím spíše vám hrozí, že se dostanete do vleku osob, které vás pozvaly. Navštívíte, spatříte a prožijete přinejmenším zčásti i to o co jste příliš nestáli, a teprve v okamžiku, kdy si vyrazíte na vlastní pěst, tak máte skutečnou možnost poznat to co vás opravdu zajímá, a poznat to v souladu s vašimi představami. Knihu podle všeho poznamenala původní profese paní režisérky. Původně totiž působila jako psychoterapeutka.

14.09.2018

Knihu jsem kdysi, zřejmě kolem onoho roku 1961 dostal jako dárek od příbuzné. Knihu jsem tehdy přečetl. Nevím už přesně proč, co mi na ní všechno vadilo, ale vůbec mi nesedla, a napříště jsem se pak autorovi důsledně vyhýbal. Vzhledem k tomu dávám knize prozatím 4 x *, protože nechci autora zbytečně neúměrně poškodit, a přesto dát toto své mínění najevo. Jak to bude jen možné, přečtu si ji znovu a hodnocení ještě upravím, pravděpodobně směrem dolů. Možná to bude ale trvat poněkud déle, odhaduji, že bude v mé knihovně k nalezení spíše kdesi ve spodních, jen velmi obtížně přístupných vrstvách atmosféry.

19.03.2018

Milé setkání po letech. Vzhledem k upozornění, že jde o vykuchanou socialistickou třetinovou verzi, kde podstatná část knihy chybí, si počkám s podrobnějším hodnocením na překlad z 90.let.

24.02.2018

Závěrečné zhodnocení:
Jedná se o mistrovský psychothriller, který se postupně stává nudným, a později se čte jen obtížně. Kniha se v některých prvcích snaží tvářit jako detektivka, ale skutečných zajímavých detektivních prvků jsem v ní našel bohužel jenom pramálo.

Tak jsem asi před 14 dny dočetl, a upřímně, žádný komentář k této knize se mi vůbec psát nechtělo.
Nikdy jsem žádnou reality-show nesledoval, a to co se mi při přepínání z kanálu na kanál občas na obrazovce objevilo, mělo k tomu kanálu v tom horším významu velice blízko, dokonce bych řekl, že v tomto směru těch pár krátkých vteřin bohužel splňovalo má nejhorší očekávání.
Byla a snad dosud i je to moje oblíbená autorka. První polovina knihy se ještě dala jakž takž číst, spíše jen ta první čtvrtina.
Kdo všechno je v příběhu hrdinkou je přinejmenším sporné. Ve skutečnosti má příběh hrdinky dvě. Sympatie čtenáře se v průběhu příběhu postupně, a někdy i skokově proměňují. První hrdinka mi byla docela sympatická, byť její povolání mi nijak zvláště neimponovalo.
Můj výsledný pocit je, že jde o zajímavý psychothriller s určitými skrovně se vyskytujícími prvky detektivky. Upřímně jsem zhnusen. Opravdu jen těžko bych mezi dospělými postavami vystupujícími v této knize našel jedinou, která by mi po dočtení celé knihy byla trošku sympatická. Některé činy jsem se snažil pochopit, aktéři si je pravděpodobně zdůvodnili, ale to je tak všechno co k tomu můžu napsat.

Pro zajímavost sem vkládám moje vlastní pocity z podobné knihy, která navíc nebyla čtivá ani v té první čtvrtině. Proč? Protože dokonale vystihují co jsem i u této knihy prožíval. No a teď ten druhý komentář. V průběhu půl roku to bylo na mne už trochu moc.

(16.října 2017: Jsem na stránce 190 a trpím jako zvíře. Doposud jsem měl autorku zařazenu někam na špici, a v případě této knihy lituji zatím každé minuty, kterou jsem jí věnoval. Statečně? bojuji dál, ale jen proto, protože nechci přijít o téměř moji oblíbenou autorku. Co jsem od ní všechno četl si sice už nepamatuji, ale pocit jsem při spatření jejího jména měl doposud dobrý.
To co jsem doteď stačil přelouskat je záživné asi jako učebnice marxismu-leninismu !!!, a vcelku velmi depresivní.
Na komentář jsem to zatím neviděl, ale spisovatel který nedokáže zaujmout ani na 100 stránce knihy není spisovatel, a opravdu by zasloužil. Jdu pokračovat v boji (do poslední stránky).
23.října 2017: Myslím, že z toho nakonec bude i komentář. Kniha sama je svým způsobem fascinující, ale vyžaduje od čtenáře především nekonečnou trpělivost, která je mimo několika málo vysloveně stručných útržkovitých momentů v průběhu děje, prakticky teprve až v závěru odměněna odpovídajícím způsobem. Od řadového, průměrného čtenáře vyžaduje vynaložení přímo sisyfovského úsilí, a proto ji většina z nich pravděpodobně odloží nedočtenou. Ale konec za to skutečně stojí, a já se musel po dočtení knihy v textu vracet, a hledat souvislosti. Přesto mi ke skutečnému vychutnání knihy ještě hodně chybí. Upřímně, příliš se na to netěším, některé části jsou velice nezáživné, ale kniha za to stojí a snad se překonám. Dosud jsem nikdy netušil, že tak úžasné knihy mohou být dokonce i v případě detektivek tak nečtivé.
Kniha by si asi zasloužila 5 x *. Vzhledem k tomu, jaké klade na trpělivost čtenáře nároky, dávám zatím 3 x *, s tím, že doufám, že se mi podaří jak ke komentáři, tak k hodnocení vrátit. Může se stát, že jednu hvězdu přidám, ale i to, že ji naopak uberu.
25.listopadu 2017 - s odstupem
Ty 3*** to u mne má za pár posledních stránek, kniha by si zasloužila daleko lepší hodnocení, nápad je výborný, ale to martyrium, které musí každý čtenář protrpět je velké a těžké. Tři hvězdy jsou podle mého názoru až moc. Kniha spíše pro fajnšmekry, kteří snad pointu dokáží vychutnat a ocenit, většinu ostatních spíše otráví. Vzpomínám, a možná snížím hodnoceni na 2** !!!)

14.2.2018 Už se stalo!
Po přečtení knihy Konec hry od Val McDermid, která je sice čtivější, ale trpí podobným paradoxem, jsem se rozhodl přiklonit se k hodnocení z hlediska toho co mi přečtení knihy přineslo. A upřímně bylo toho pramálo. Snad by při opakované četbě vyplavaly na světlo z hlediska znalosti finále nově zajímavé pasáže, ale život je krátký, a už vždycky budu váhat zda po knihách této autorky znova sáhnout.
Jednou větou: Velká zkouška čtenářské trpělivosti.
A myslím si, že i ty dvě hvězdy je .. zatraceně moc !!!!!

2018 04 15 S delším odstupem: Spisovatelka asi zůstane moji oblíbenou, na tom nemůže jedna zkušenost celkem nic moc změnit, ale po této knížce, která mne zavedla do poněkud nižších vrstev lidské společnosti už budu po jejích knihách sahat jen s velkým váháním.
I po dvou měsících pociťuji ke knize stále odpor, a lituji času, který jsem nad ní strávil.

14.02.2018

Album úsměvů Jaromíra Hanzlíka s fotografiemi Herberta Slavíka je knížka, která vás potěší. Je věnována jeho kolegům, především hercům, které zpovídal v Úsměvech, pořadu ČT. Jsou zde zastoupeni ti nejznámnější, ale i ti, kteří oku diváka zůstávají skryti. Knížka je výborná, ale jak vzhledem k tomu kdo je autorem, tak s ohledem na osoby které zde jsou zmíněné, bych přece jen čekal trochu více.

Jiří Menzel - Člověk se narodí vleže, umírá vleže a všechno mezi tím jsou nepřirozené polohy.

Hana Talpová - ... Ona na oplátku, že nám udělá kafe, ... Než bylo kafe hotovo, tvrdě jsme s Pepíkem usnuli. Druhý den ráno jsem měl nastoupit za Mužstvo snů k hokejovému zápasu v Benešově.
Po probuzení jsem vůbec netušil, kde jsem.
Volal jsem okamžitě příteli a ten se mně zeptal:
"Kde jsi, už na Tebe čekáme!"
Vyhlédl jsem z okna a zděšeně jsem vykřikl:
"Broňku, je to v háji, já to nestihnu, jsem v Moskvě."
Hanička bydlela v Podbabě proti hotelu Internacionál.

Gustav Oplustil - ... Takhle totiž vypadá živovská anekdota v podání páně Oplustilově:
Prokristapána pane Kohn, kam letěj takhle po ránu?
Kam? No do bordelu, přece.
Panenko Maria, to nemůžou počkat do večera?
Jéžíšmarjá Roubíček, to na to mám celej den myslet?

Jana Štěpánková - Když byla Janička malá, přišla ze školy se stížností, že ji učitel škrtil. Maminka, herčka paní Elena Hálková, se zeptala proč.
A Janička odvětila, že neví, že se na něj jen podívala. Maminka řekla "ukaž". Jana ukázala ten pohled a maminka pravila: "Jestli ses na něj dívala takhle, tak buď ráda, že tě jen škrtil! Já bych tě zabila."

Závěr: Hezká knížka, obsahující celou řadu zajímavých postřehů.

13.12.2017

Jeden z klenotů mé knihovny, knížka oblíbená už mou matkou.

18.10.2017