kapr komentáře u knih

Lee Harris

Přesněji spíše tři a třičtvrtě. Má oblíbená autorka. Hlavní postavu - jeptišku - mám moc rád, i když právě v této knize jsem s ní v několika případech tak úplně nesouhlasil. Když se k autorovi, v tomto případě autorce, vrátím, často čtu knihy oblíbených autorů opakovaně, projdu si obvykle má starší hodnocení jeho ostatních knih a zvažuji při tom jejich korekce tak, aby mezi sebou vzájemně korespondovala. Obvykle mám pak spíše sklon nějakou tu desetinku ubrat, někdy i více. Nevím proč, ale zcela jednoznačně dávám přednost detektivkám jejichž autorkami jsou ženy.

2 13.04.2017

Cathy Woodman

Právě jsem dočetl třetí knížku. Faktem je, že nad některými životními kroky v rámci každé ze tří knih jsem poněkud trnul, nesouhlasil a někdy mne i mrazilo. Přesto mne nakonec tento životní a nejen životní příběh natolik zaujal, že na závěr přidávám další hvězdičku.
Trošku jsem váhal, kdyby taková možnost existovala, asi bych dal tři a třičtvrtě, ale nakonec jsem přidal tu čtvrtou hvězdičku celou.
Poznámka:
Ke všem třem knihám připojuji tento, ve všech třech případech identický komentář, a současně u první a druhé knihy měním hodnocení ze tří na čtyři hvězdičky.
[Zde následuje původní komentář, se kterým byly spojeny tři hvězdičky,:
Pro čtenáře "herrioťáky" trošku moc červená knihovna. Přečíst se to dá, a po dalších dílech sáhnete téměř jistě. Je tu hodně o zvířátkách, příběhy veselé ale i smutné. Takový život prostě je, na tom nic nezměníme. Život lékaře, veterináře, tedy v tomto případě veterinářky, zahrnuje samozřejmě i příběhy na obou krajních pólech jejich praxe, ty úsměvné i ty co vás nepochybně zarmoutí.
Mám v současnosti přečtené první dva díly, a začínám číst třetí.
Moje hodnocení se vzahuje tím pádem k oběma prvním dílům (nevidím mezi nimi rozdílu), a je tedy v obou případech identické. S největší pravděpodobností se to u třetího dílu zopakuje. Milovnice načervenalých příběhů budou tyto knihy jednoznačně hodnotit lépe nežli já, ale to jim samozřejmě nevyčítám.
Knížky jako celek jsou i dobrým studijním materiálem pro začínající podnikatele. Pokytují jim poučení o tom, že pouhé nadšení a dobré nápady nestačí, že občas bývá velice krušno, a že je to úvazek, jak se dnes říká 7 x 24, což o medicíně, i o té veterinární platí dvojnásob.
Mimochodem uklouzl jsem svého času ošklivě v Klatovech na schodech v Černé věži. Celou paži jsem měl tmavou, téměř černou. Po návratu do autobusu nebyl po ruce žádný "lidský" lékař, "JEN" pan veterinář. A tak se mohu pochlubit, že mne vyšetřoval on. Myslím, že nás s touto zkušeností zase tolik nebude. S vyšetřením jsem byl naprosto spokojen, hlavně se mu podařilo mne uklidnit. A tak jemu i všem ostatním veterinářům chci na tomto místě poděkovat za sebe i za všechna zvířátka.]

4 09.04.2017

Eric Berne

Srdcovka. O dva exempláře této knihy jsem již postupně přišel. Teď mám další, možná už dokonce dva.
Kniha vám o vás i vašem okolí mnohé prozradí. Určitě doporučuji!
-
2018 08 24
Tak už jsem k ní před časem, čistě náhodou, přišel i v ruštině.

Cathy Woodman

Právě jsem dočetl třetí knížku. Faktem je, že nad některými životními kroky v rámci každé ze tří knih jsem poněkud trnul, nesouhlasil a někdy mne i mrazilo. Přesto mne nakonec tento životní a nejen životní příběh natolik zaujal, že na závěr přidávám další hvězdičku.
Trošku jsem váhal, kdyby taková možnost existovala, asi bych dal tři a třičtvrtě, ale nakonec jsem přidal tu čtvrtou hvězdičku celou.
Poznámka:
Ke všem třem knihám připojuji tento, ve všech třech případech identický komentář, a současně u první a druhé knihy měním hodnocení ze tří na čtyři hvězdičky.
[Zde následuje původní komentář, se kterým byly spojeny tři hvězdičky,:
Pro čtenáře \"herrioťáky\" trošku moc červená knihovna. Přečíst se to dá, a po dalších dílech sáhnete téměř jistě. Je tu hodně o zvířátkách, příběhy veselé ale i smutné. Takový život prostě je, na tom nic nezměníme. Život lékaře, veterináře, tedy v tomto případě veterinářky, zahrnuje samozřejmě i příběhy na obou krajních pólech jejich praxe, ty úsměvné i ty co vás nepochybně zarmoutí.
Mám v současnosti přečtené první dva díly, a začínám číst třetí.
Moje hodnocení se vzahuje tím pádem k oběma prvním dílům (nevidím mezi nimi rozdílu), a je tedy v obou případech identické. S největší pravděpodobností se to u třetího dílu zopakuje. Milovnice načervenalých příběhů budou tyto knihy jednoznačně hodnotit lépe nežli já, ale to jim samozřejmě nevyčítám.
Knížky jako celek jsou i dobrým studijním materiálem pro začínající podnikatele. Pokytují jim poučení o tom, že pouhé nadšení a dobré nápady nestačí, že občas bývá velice krušno, a že je to úvazek, jak se dnes říká 7 x 24, což o medicíně, i o té veterinární platí dvojnásob.
Mimochodem uklouzl jsem svého času ošklivě v Klatovech na schodech v Černé věži. Celou paži jsem měl tmavou, téměř černou. Po návratu do autobusu nebyl po ruce žádný \"lidský\" lékař, \"JEN\" pan veterinář. A tak se mohu pochlubit, že mne vyšetřoval on. Myslím, že nás s touto zkušeností zase tolik nebude. S vyšetřením jsem byl naprosto spokojen, hlavně se mu podařilo mne uklidnit. A tak jemu i všem ostatním veterinářům chci na tomto místě poděkovat za sebe i za všechna zvířátka.]

6 01.04.2017

Cathy Woodman

Právě jsem dočetl třetí knížku. Faktem je, že nad některými životními kroky v rámci každé ze tří knih jsem poněkud trnul, nesouhlasil a někdy mne i mrazilo. Přesto mne nakonec tento životní a nejen životní příběh natolik zaujal, že na závěr přidávám další hvězdičku.
Trošku jsem váhal, kdyby taková možnost existovala, asi bych dal tři a třičtvrtě, ale nakonec jsem přidal tu čtvrtou hvězdičku celou.
Poznámka:
Ke všem třem knihám připojuji tento, ve všech třech případech identický komentář, a současně u první a druhé knihy měním hodnocení ze tří na čtyři hvězdičky.
[Zde následuje původní komentář, se kterým byly spojeny tři hvězdičky,:
Pro čtenáře "herrioťáky" trošku moc červená knihovna. Přečíst se to dá, a po dalších dílech sáhnete téměř jistě. Je tu hodně o zvířátkách, příběhy veselé ale i smutné. Takový život prostě je, na tom nic nezměníme. Život lékaře, veterináře, tedy v tomto případě veterinářky, zahrnuje samozřejmě i příběhy na obou krajních pólech jejich praxe, ty úsměvné i ty co vás nepochybně zarmoutí.
Mám v současnosti přečtené první dva díly, a začínám číst třetí.
Moje hodnocení se vzahuje tím pádem k oběma prvním dílům (nevidím mezi nimi rozdílu), a je tedy v obou případech identické. S největší pravděpodobností se to u třetího dílu zopakuje. Milovnice načervenalých příběhů budou tyto knihy jednoznačně hodnotit lépe nežli já, ale to jim samozřejmě nevyčítám.
Knížky jako celek jsou i dobrým studijním materiálem pro začínající podnikatele. Pokytují jim poučení o tom, že pouhé nadšení a dobré nápady nestačí, že občas bývá velice krušno, a že je to úvazek, jak se dnes říká 7 x 24, což o medicíně, i o té veterinární platí dvojnásob.
Mimochodem uklouzl jsem svého času ošklivě v Klatovech na schodech v Černé věži. Celou paži jsem měl tmavou, téměř černou. Po návratu do autobusu nebyl po ruce žádný "lidský" lékař, "JEN" pan veterinář. A tak se mohu pochlubit, že mne vyšetřoval on. Myslím, že nás s touto zkušeností zase tolik nebude. S vyšetřením jsem byl naprosto spokojen, hlavně se mu podařilo mne uklidnit. A tak jemu i všem ostatním veterinářům chci na tomto místě poděkovat za sebe i za všechna zvířátka.]

6 01.04.2017

Stéphane Poignant

Původně jsem dal 3. Porovnávám s ostatními svými hodnoceními a upřesňuji.

Působivý pohled jednoho z těch, kteří žijí mezi námi posledních cca 27 let.
Někteří z nich přijedou jen na skok, pár dní, týden, pak je z toho měsíc, nebo třeba i pár let. Pár už jich zůstane natrvalo. Rozhodně poučné.
Současně zajímavý pohled na tápání mezi dvacítkou a třicítkou.
Tak trochu o hledání místa na slunci, který se ale samozřejmě dá prožít v každém věku.

Celkem sympatická knížka. Spíše přečíst. Za mne tak 2,5. Možná příští přinese více.

1 31.03.2017

Arthur Ransome

Stanovil jsem si, že u mých nejoblíbenějších autorů, budu dávat 5 hvězdiček jenom té jedné, té nejlepší. Samozřejmě, ani Ransome nemá (z mého osobního pohledu) všechny knížky na těch 5. Přesto mám v tomto okamžiku velký problém jak rozhodnout která z jeho knížek je ta nejlepší. Prostě docházím k názoru, že těch nejlepších má povícero. Tak jsem zatím vybral tu úvodní, a postupně budu (už po mocté) číst znovu ty další. Jen mám pocit, že těch 5 hvězdičkových bude ještě mnoho. Tato knížka a mnohé další z jeho knih jsou takové ty vlídné léčebné knížky, po kterých sahám pravidelně když je mi smutno, nebo se mi prostě po nich zasteskne.

10 26.03.2017

Zdeněk Jirotka

2 Izzy:

Citace:

= Osobně mám radši knihy s vážnějsím obsahem a určitým poselstvím, po jejichž přečtení vám zůstane v hlavě nějaká hlubší myšlenka a něco si z toho odnesete, a proto se mi do Saturnina moc nechtělo... =

Nejlepší česká kniha. Já z těch anglických miluji Tři muže. V komentářích uváděné příhody Jeevese jsem četl mnohokrát, ale moc je nemusím. Proti Saturninovi jsou jen chabým odvarem. Prostě S. je špičková záležitost. Zlatý fond. Ne, že bych si nevážil vážné literatury, ale jsou jí kvanta, i té kvalitní. A když máte vážný a těžký splín, prostě smutek, depku, když potřebujete pomoc, lék, tak Vám všechna ta kvalitní literatura je dobrá leda tak na podpal. Ne, že bych zrovna tohle myslel tak úplně vážně, ale děl na která je i v těch nejtěžších chvílích spolehnutí, je jako šafránu. Knížka je prostě úžasná.
Chtěl bych mimo to poděkovat i všem, kteří se ať už jakkoliv zúčastnili na filmovém zpracování. Vzpomínám si na pana Víznera v geniální roli už ve filmu Léto s kovbojem. Jeho role v Saturninovi je epochální záležitostí. Kdysi jsem měl to štěstí se s ním kraťoučce setkat. Bylo to v ordinaci praktického lékaře, a pro něj to tedy tehdy pravděpodobně moc štěstí nepředstavovalo. I všichni ostatní herci v tom filmu byli fantastičtí. Především bych ale chtěl moc poděkovat onomu "zahraničnímu" herci, panu Vašáryová, který je tak milý a drahý našemu českému srdci.

21 25.03.2017

Jerome Klapka Jerome

Dnes moje nejoblíbenější kniha. Kdysi nejoblíbenější kniha mého táty. Moc vzorů jsem jinak od táty nepřebral. Miluji tuhle útlou knížku zvláště v překladu pana prezidenta Háchy, který jsem četl poprvé. S novějšími překlady mám ale potíže. Knihu mám v češtině nejméně ve dvou exemplářích, a nejméně jednou i v originále. Občas ztrácím dokonce přehled v kolika exemplářích už ji mám. Když bylo mým dvěma nejbližším kamarádům 60, dal jsem jim po knížce. Teď už nevím určitě zda to byli 3 muži nebo Saturnin, ale myslím, že to byli ti 3. Je to prostě kniha první pomoci. Je to lék. Pomůže, pomůže dokonce i ve zcela ztracených případech. Když mi umřela máma, a já čekal na havrany, až ji odvezou, tak jsem knížku zcela náhodně otevřel a četl jako automat. Ne nesmál jsem se tehdy při tom, ale tu vlídnost, tu jsem cítil, a pomohla. Mám tuhle knížku moc rád. A mimochodem, pan J. toho napsal daleko víc. Možná to nelze se 3 srovnávat, ale je to pro mne všechno v každém případě první liga! Díky pane Jerome! Mnohokrát díky!
Mimochodem letos má vyjít, nebo už vyšel vlastnoruční autorův životopis. Pravděpodobně to nebude nic veselého, jak už to v životě humoristů bývá. Přesto se na ty nové chvilky s panem Jeromem moc a moc těším!

2018 03 27

Životopis asi budu číst po částech, zatím jsem si z něj vybral, že autor žil dva roky v Drážďanech!

Jinak k po mně následujícím komentářům. Já zase mám určité problémy s Woodhousem. Čas od času si od něj knížku dám, ale občas mám při tom dost co dělat, abych ji dokázal dočíst. Podobné problémy mám například i se Slováckem.

Arthur Ransome

Můj oblíbený autor. Nic víc není potřeba dodávat.

7 13.03.2017

Lydia Adamson

Chabé. Číst pouze v případě, že nemáte jinou knihu k dispozici.

1 13.03.2017

Iva Pekárková

Zajímavé a užitečné! Určitě přečíst.

13.03.2017

Michail Bulgakov

Rozhodně doporučuji!
První dojmy: Přečetl jsem hned dvakrát, a na potřetí jsem úvodní text přečetl přátelům dokonce celý nahlas. Možná jsem čekal i více, ale už samotný fakt, že tyto texty tehdy skutečně BYLY v oné době publikovány, a že jejich zveřejnění autor relativně dlouho přežíval, je úžasný. Rozhodně zařazuji mezi doporučenou a povinnou četbu každého inteligentního evropana. Je to prostě přímo špičková záležitost. Zvláště úvodní text si zaslouží absolutorium, a pravděpodobně i některé z dalších. Knížku budu číst určitě ještě mnohokrát. Nevím zda se mi podaří uskutečnit předsevzetí přečíst si všechny práce autora. Doposud mám přečteného jenom Mistra. Měl jsem knížku krátce půjčenu mezi léty 70 a 80. Rozhodně se k ní musím vrátit. Pak mne ještě zajímá výlet autora do říše scifi, ona Vejce.
Ještě ke knize jako celku, k jejímu překladu - Každý z textů překládal někdo jiný. Na těchto stránkách je mylně uvedeno pouze jediné jméno.
Některé hlášky (jak mimochodem vyplývá i z komentářů ostatních uživatelů) jsou prostě přímo epochální!

15 13.03.2017

Lydia Adamson

Váhově vyhovuje, nevypadává mi z ruky, to je téměř jediné plus. Číst se to dá, ale jinak velmi, velmi slabé. Jen stěží se mi to podařilo dočíst. Čeká mi ještě další, ale skoro se toho bojím. V podstatě krásné kočičí téma naprosto rozmělněné, úplně jsem se v tom ztrácel.
Bohužel ani paralelní děje a postavy Vás příliš nezaujmou, ani neobohatí.
Připadá mi to naprosto prázdné a často i nesmyslné.
Dávám palec dolů.
Do tramvaje nebo vlaku asi vhodné, na nic konkrétního co by mému vkusu přímo vadilo jsem nenarazil.

5 08.03.2017