kapr komentáře u knih
Jen krůček od Verneovek, a jaký krásný příběh. Celou tuto sérii jsem prostě miloval.
Už je tomu moc a moc dlouho, ale přesto se na to pořád hezky vzpomíná. Jméno autora je zárukou těch nejlepších informací, které jsou navíc opravdu pěkně podány.
Základní informace o autorech doby "socializmu" a jejich dílech.
(Původní, podstatně delší komentář se neuložil.)
Kniha na zajímavé téma s nádhernými ilustracemi. Zaujme snad každého, ale především ty, kteří se již v dětském věku věnují hudbě naplno a s láskou.
Knihu čtu vždy večer před spaním už asi od poloviny minulého měsíce a mám s ní docela potíže. Zatím jsem ani ne v polovině. Lítají tam tisíciletí jakoby nic a nikde ten vývoj není znát. Snad jenom v podle mne pokřivených rodinných vztazích. Představa ovlivňování vývoje společnosti řízené "počítačem", tedy umělou inteligenci není principielně zase tak špatná, ale způsob popisovaný v knize je mírně tristní.
Ještě k těm rodinným vztahům. Kdysi na základce jsem šel navštívit jednoho spolužáka, tedy zřejmě jsem měl za úkol něco mu donést, jiný důvod si už s odstupem času nedokážu příliš představit. Na dveřích jsem našel jmenovku se třemi jmény a příjmeními. Jedno z nich bylo onoho spolužáka. Odvodil jsem si z toho, že jak jeho "matka," tak i "otec," jsou nositeli jiného příjmení nežli on. Nakonec jsem ani nezazvonil, otočil jsem se, a zmaten šel domů. Dnes už by mne to nevyvedlo z míry, ale tehdy jsem si nějak nedovedl představit život mezi "cizími" lidmi.
Podobným způsobem na mne v knížce působily názvy kapitol, DŮM MATKY, DŮM OTCE. Nějak mne to mátlo. Trošku mi to připomínalo detektivku, kde se stala vražda na rodinné oslavě, které se zúčastnilo asi dvacet lidí, a převážná většina z nich byla nositeli stejného příjmení. Kdysi jsem na něco podobného narazil, a ona konkrétní skupina se tehdy navíc ještě vyznačovala tím, že většina mužských i ženských křestních jmen si byla často velice podobna, a většina mužských a ženských křestních jmen začínala téměř vždy týmž písmenem. To se zde zatím nevyskytuje. Pamatuji se, že jsem tehdy knihu dočetl jen s největším úsilím, a v závěru jsem si už pletl oběť s některým z potencionálních vrahů. Zde mne poněkud vyvádí z míry to, že osoby zřejmě vystupují chvíli pod svým oficiálním jménem, a chvíli pod přezdívkou. Převodník mezi nimi je přiložen na začátku knihy.
K tomu doplňuji, že Enderova hra mne kdysi uchvátila, a od té doby jsem autora považoval do značné míry za jednoho z mých kandidátů na oblíbence. Enderovu hru samotnou se pokouším používat jako určitý normativ, jako názorný příklad i jako vysvětlení tehdy, když se mi někdo diví, proč čtu rád sci-fi.
Až dočtu, a doufám, že to bude ještě letos, tak se v každém případě ke komentáři vrátím.
2020 12 11
Tak už jsem asi ve třech čtvrtinách. Pocity se velmi nepatrně zlepšily, ale i tak je to přinejlepším na průměr, cítím to tak na 2,8. Upřímně čtu to už jen s největším odporem, zatím je to o ničem. Pokud se nestane v závěru ještě něco důležitého co by mé pocity z knihy mohlo změnit, a v což stále ve skrytu duše tak trošku doufám, tak se mé hodnocení bude pohybovat mezi dvojkou a trojkou. Prozatím dávám trojku, ale obávám se, nakonec té dvojky.
Pro zajímavost a pro srovnání doplňuji hodnocení na Goodreads.com:
The Memory of Earth
(Homecoming Saga #1)
by Orson Scott Card
3.58 · Rating details · 15,350 ratings · 574 reviews
Pět hvězd, dokonalé. Knihu jsem měl na DK ohodnocenu, ale ponechánu bez dalšího komentáře. Omylem jsem si ji vypůjčil opakovaně, což jsem zjistil teprve, když jsem si ji přinesl domů. Začátek je hrůzný, přímo odpuzující. Přestože jsem tentokrát četl zrychleně, často jen po jediné větě z každého odstavce, mnohokrát jsem zvažoval, že knihu raději odložím. Nakonec se mi to podařilo překonat. A nelitoval jsem. Příběh se postupně dostává do obrátek. Nakonec si už téměř nikdo z aktérů není jistý komu může věřit.
Já sám mám osobně nejraději klasické detektivky, ve kterých příběh, a tedy i vyšetřování začíná v okamžiku, kdy je čin dokonán.
Tentokrát dělám výjimku s ohledem na poslední části knihy, ve kterých příběh i napětí vrcholí.
Komentář se vztahuje k vydání v nakladatelství Ikar v roce 1998.
Asi nejlepší široce známá poválečná detektivka, která mimo vlastní zápletky současnému čtenáři názorně ilustruje i každodenní život obyvatel na samém počátku padesátých let. Současně ukazuje jak se odlišují tehdejší možnosti a přístupy vyšetřujících orgánů. Jde o dílo sice poměrně dokonalé, ale upřímně do značné míry nesympatické.
Čerstvě dočteno. Ano, četl jsem to jako detektivku, ale nyní po dočtení mi to celé připadlo spíše jako kvalitní sonda do sociálního prostředí pražské periferie. Oproti Paní ze Šedivého domu jsme kvalitativně daleko výše, je vidět, že autorovi domácí píseček svědčil o mnoho lépe.
Shodou okolností běžel v televizi právě 13.revír, a tak jsem si kraťoučký úryvek mého oblíbeného, mnohokrát zhlédnutého filmu náhodou pustil.
Film je obsazen špičkovými herci, a vůbec to byla snad první česká skutečná filmová detektivka podle současných parametrů. Jen mi tentokrát Fróny v podání brilantní Dany Medřické připadla téměř o 10 let starší oproti knižnímu originálu, a i postava lékaře byla pojata poněkud jinak. Zhlédl jsem snad jen několikaminutový úryvek, ale obě tyto skutečnosti mne velice rušily.
Stručně obojí je výborné, kniha i film, ale rozhodně doporučuji příliš neporovnávat, a raději si mezi obojím nechat delší čas pauzu tak, aby se dojmy navzájem netloukly.
-- -- --
2020 11 21
Určitě se budu snažit zhlédnout znova celý film, a následně si knihu přečíst ještě jednou tak, abych měl možnost opačného porovnání.
Příběh poskytuje řadu pohledů a dá se hodnotit z mnoha stránek. Hodnocení se pravidelně pohybuje zhruba od tří do pěti hvězd. Podle mne jde o nejlepší předválečnou českou detektivku, která je čtenářské obci široce známa, k čemuž částečně přispělo i její filmové zpracování.
Velmi sympatická detektivka, jen její závěr mne tak trošku zklamal. Bylo to dobré, překvapivé, ale upřímně nesedělo mi to.
Dočteno!
(Knihu právě čtu. Mám za sebou první dva tituly, třetí mám rozečtený.)
Paní z Šedivého domu - 1941 *** = 3,4
Zinková cesta - 1942 **** = 3,9
Série C-L - 1958 **** = ? asi 4,0
Kvalita titul od titulu v tomto vydání stoupá, ale mé sympatie naopak klesají, a poměrně dost prudce.
Konkrétně Série C-L je snad jedinou detektivkou z domácího poválečného prostředí, kterou jsem četl. Raději jsem se jim totiž prvoplánově vyhýbal.
Konkrétní komentáře k jednotlivým titulům jsem vkládal k jejich samostatným vydáním. Hodnocení jsem už vložil rovnou, protože jsem titul přečetl již vícekrát, takže nad ním příliš neváhám.
Bible vyznavačů boje za zkoumání naší skutečné historie, alternativám k uznávaným, oficiálně jedině správným verzím. Vynikající, nelze než doporučit.
Česká bible vyznavačů boje za zkoumání naší skutečné historie, alternativám k uznávaným, oficiálně jedině správným verzím. Vynikající, nelze než doporučit.
Knihu jsem četl před velmi dlouhou dobou, a líbila se mi, ale už se jí před opakovaným přečtením netroufám hodnotit, natož skutečně okomentovat. Právě jsem si uvědomil, že by tento příspěvek patřil spíše do diskuze, kde by jednoznačně zapadl. Díval jsem se na žánrové zařazení této knihy, a zapochyboval jsem o jeho vhodnosti.
Jde skutečně o knihu (jen) pro ženy?, nebo jde snad o knihu naučnou?, nemám ten dojem. Spíše bych řekl, že zdravotnictví by bylo lepší chrakteristikou.
Vynikající kniha. Jedna z těch, které, je-li to možno mimo jiné připisovat právě knihám, nastartovaly události let 1967 - 1968. Pro každého, kdo tuto dobu nezažil, by mělo být povinností si ji přečíst tak, aby se seznámil s tím jak a proč k onomu vývoji došlo. Stejně tak je to kvalitní předloha, ba přímo učebnice, pro každého novináře - jak kriticky přistupovat k aktuálním problémům společnosti.
Učebnice budoucího cestovatele. Autorova konstrukce bájného ostrova, kde trosečníci naleznou prostředky k uspokojení všech svých potřeb. Podmínkou je nezbytné vzdělání, ale i schopnost své znalosti uplatnit v praxi.
V dobrém slova smyslu učebnice života v přírodě. Poklad světové literatury.
Velmi uspokojivé. Možno číst v každém věku. Jedna z knih, ke které se neustále vracím, zvláště ve chvílích nejtěžších.