kapr komentáře u knih

Paradoxní YA post-apo, navíc už brzy po začátku, a pak už prakticky nepřetržitě až do konce třetí knihy velmi kruté. Přesto první z knih možná nedáte z ruky, dokud ji nedočtete. Rozlišuje se zde dobro a zlo, a připravuje na situace ve kterých můžete od každého očekávat cokoliv. Učí nás, poněkud paradoxně, že výjimečně může být dobré spojit se i s tím, kdo se nás pokusil kdysi zabít. Je jedno, zda se příběh odehrává v minulosti, nebo v budoucnosti, na planetě X, nebo ve vašem paneláku, vesnici, rodině. Učí nás rozhodovat se v krajních situacích, být připraven postavit se čelem v kterémkoliv okamžiku. Kniha formou drsné pohádky připravuje a připomíná, že je dobré a správné i tehdy být férový, tak jak nás učili naši dobří rodiče. Připomíná, že je dobré naučit se rozlišovat podstatné od toho co jenom dobře vypadá, ale v boji je přítěží, která vás o život může třeba i připravit. První kniha stojí za přečtení, byť to určitě není můj vkus, číst druhou pokládám v podstatě za zbytečné. Přesto je zde stále rušno, nudit se nebudete. I v polovině třetí knihy je to stále velmi čtivé, ale s každou stránkou začínám stále více pochybovat o koncepci této série. Dočetl jsem do konce. Přineslo mi to hlavně zklamání. Dějové a čtivé to je, ale je asi opravdu zbytečné číst všechny tři knihy. Krev odkapává z každé stránky. Nic pro mne. Zlaté detektivky, ve kterých pravidelně bývá jen jedna mrtvola. YA to přitáhne, ale nezdá se mi to. Trpím pocitem, že v poslední čtvrtině třetí knihy, kterou jsem už četl s mírným odporem a proto i velice rychle, jsem některé situace tak úplně nepochopil, ale upřímně, opravdu nemám chuť číst ji znova. Pociťuji to mezi 2 a 3. Závěrečné hodnocení. Plusy za připravenost a pohotovost v jakékoliv situaci, stejně jako za rozlišování podstatného od zbytečného. Mínusy pak za snahu to dokumentovat nekonečným počtem obětí. Konečným rozhodnutím je proto nakonec 2!

1 31.08.2020

Poctivě řečeno, spíše začínám číst. Respektive - nečtu. Vždycky knížku otevřu, a přečtu si stránku, na kterou jsem náhodně narazil. A mohu vám teda říct, že jsem se snad ještě nezklamal. Perly, perly, perly!
Zatím nechci hodnotit, počítám, že by mi mohlo toto náhodné otvírání vydržet, při cca 180 stránkách hezkých pár dnů.
Tak schválně, já to teď zkusím, a z toho, na co narazím, sem teď napíši úryvek. Pokud to bude něco kraťounkého, vložím to sem třeba i celé.

POMSTA

V koutku pusy
Držím žlutou
Kytku zubama
Našel jsem jí
Zašlápnutou
Nějakýma nohama

atd.

No uznejte, že tato knížečka dokáže doopravdy vyvolat úsměv, a především pak - potěšit!

Až budu mít doprohlíženo, tedy až budu narážet jen na stránky, které již znám, vezmu to od začátku, postupně, a to co se mi bude líbit nejvíc, tak sem ještě přidám. Tehdy přidám také i ony hvězdičky. Už dnes jsem přesvědčen, že jich bude nejspíše pět!
--
2020 09 05 - Je jich pět!

1 02.08.2020

1978, Albatros (ČR)
Nedávno se mi dostala do ruky tato tenká knížka, navíc v dost bídném stavu. Asi bych ji tam nechal ležet, ale poslední dobou se zaměřuji na dětskou literaturu pro cca desetileté, jako vhodnou pro výuku, případně zopakování cizích jazyků. A vůbec jsem nelitoval.
Krásný, řekl bych přímo očišťující příběh. Samozřejmě jsem viděl toto téma ve filmovém zpracování, a líbilo se mi.
Kniha je ale určitě o mnoho lepší, byť pár výtek by se, tak jako vždy a všude našlo.
Především by mne zajímalo, zda jde skutečně o původní příběh, což předpokládám, nebo zdali by někdo z dalších čtenářů přeci jenom věděl o nějakých, byť tematicky třeba i vzdálených předobrazech, ve kterých mohl pan Kästner najít inspiraci. V tom případě prosím o SZ. Děkuji.
Původně, ve věku, kdy se podobné knížky čtou především, jsem zřejmě knížku zařadil jako "je to jen pro holky", a ponechal v knihovně ležet bez zájmu.
O té doby se především pan Kästner stal mým oblíbeným autorem. Po roce 1989 se můj zájem o jazyky rozšířil o základní turistickou němčinu, kterou jsem už do jisté, nezbytné míry již ovládal. V té době jsem navíc získal inspiraci při sledování filmů na německé televizi. V posledních letech jsem pak objevil i cestu k cizím jazykům prostřednictvím dětských knížek, které se pokouším slabikovat v originále.
Knížku pokládám za jednu z nejlepších pro věk kolem deseti let. Pro mnohé, kteří řeší podobné problémy, byť některé jsou zde opravdu jen lehounce naťuknuté, přináší jemná, nenásilná upozornění, která mohou vhodným způsobem ovlivnit doposud tvárný charakter.
U knížky se mnohokrát dobře zasmějete, a rádi se k ní třeba i vrátíte, zvláště v nějaké situaci, kdy budete mít potřebu uvolnit se a zadívat na mnohdy černý svět trošku veselejšíma očima.

6 31.07.2020

Petra Procházková
Knihu jsem četl poprvé již před 10 lety. Před třemi roky jsem se k ní znovu vrátil . Na podrobnosti – gramatické chyby a překlepy, zmiňované dalšími čtenáři si tím pádem už nemohu pamatovat. Pokud tam byly, tak hodnota sdělených informací je prostě převálcovala. Na co se pamatuji velice dobře, je tehdejší výsledný fascinující dojem. Velký obdiv odvážné novinářce, která dokáže ne jen popisovat, ale přímo žít společností, kterou nám přibližuje.
S autorkou jsem se v posledních letech sice v mnohém názorově rozešel, můj obdiv k ní ale zůstal.
Knížku mohu doporučit každému kdo se chce podrobněji seznámit s životem v oné zemi, a co možná se jej snažit poctivě pokusit i tak trošku pochopit.
Předěl mezi společností horských národů Asie a současnou Evropou je obrovský. Na druhé straně je ale zapotřebí si uvědomit, že mnohé jednodušší části některých Evropských států „západní“ Evropy, které neprošly homogenizaci společnosti mechanizmem státního kapitalizmu vydávaného za socializmus, mohou zvláště ve venkovských oblastech připravit obyvateli velkoměst střední a východní Evropy nejedno překvapení. Společnost na vesnici může být totiž často pro vetřelce až příliš uzavřená. Pokud v obci nežil už třeba váš dědeček, nebo babička, budete po celý život v takové obci náplava, a přijímat vás jako sobě rovného budou jen opravdu velmi velice pomalu.
Ty rozdíly nejsou proto vždy a všude zase až tak velké, přesto je mnohdy dokážeme chápat jen obtížně. Přečtení této výborné knížky bude vaším prvním krokem k pochopení skutečných základů a mechanizmů jejich společnosti. Seznámíte se s ní s takovou jaká doopravdy je, bez toho, aby vás omezovaly zbytečné podvědomé přehrady mezi oběma společnostmi.
Knihu jsem měl zapůjčenu z místní pobočky naší městské knihovny.

8 29.07.2020

Prakticky první poválečný průvodce věnovaný Bulharsku jako celku, tedy nejenom pobřeží Černého moře, které je obvykle cílem naprosté většiny turistů z Českých zemí i ze Slovenska. Další plus této publikaci přidává ta skutečnost, že jde o publikaci zpracovanou cílovým státem, což bývá v nabídce knižního trhu u většiny zemí spíše ojedinělým jevem. Samozřejmě nemůže knížka o zhruba 150 stránkách podat opravdu podrobné informace, které bývají k pečlivé přípravě cesty pravidelně nezbytné. Tyto podklady je proto nezbytné následně hledat v jiných pramenech, zpracovaných jinými autory z jiných hledisek. Obvykle je nejlepší doplnit informace z publikací věnovaných konkrétní oblasti, kterou plánujete navštívit.

1 27.07.2020

Stručný průvodce Národní kulturní památkou Vyšehrad s mapou dobře poslouží všem návštěvníkům Prahy znalým angličtiny. Brožurku považuji za vynikající, přesto si ji, s ohledem k jejímu rozsahu a zaměření, nesrovnatelným s jinými díly s podobnou tematikou troufám ohodnotit maximálně dvěma hvězdičkami. Chci, ale zdůraznit, že to její kvality naprosto nesnižuje.

25.07.2020

Stručný průvodce Národní kulturní památkou Vyšehrad s mapou dobře poslouží všem návštěvníkům Prahy znalým španělštiny. Brožurku považuji za vynikající, přesto si ji, s ohledem k jejímu rozsahu a zaměření, nesrovnatelným s jinými díly s podobnou tematikou troufám ohodnotit maximálně dvěma hvězdičkami. Chci, ale zdůraznit, že to její kvality naprosto nesnižuje.

Stručný průvodce Národní kulturní památkou Vyšehrad s mapou dobře poslouží všem návštěvníkům Prahy znalým italštiny. Brožurku považuji za vynikající, přesto si ji, s ohledem k jejímu rozsahu a zaměření, nesrovnatelným s jinými díly s podobnou tematikou troufám ohodnotit maximálně dvěma hvězdičkami. Chci, ale zdůraznit, že to její kvality naprosto nesnižuje.

25.07.2020

Stručný průvodce Národní kulturní památkou Vyšehrad s mapou dobře poslouží jak pražanům, tak i všem českým a slovenským návštěvníkům Prahy. Brožurku považuji za vynikající, přesto si ji, s ohledem k jejímu rozsahu a zaměření, nesrovnatelným s jinými díly s podobnou tematikou troufám ohodnotit maximálně dvěma hvězdičkami. Chci, ale zdůraznit, že to její kvality naprosto nesnižuje.

V hlavní roli zločin, a to zločin toho nejnižšího, nejhrubšího charakteru! Složité, spletité, místy až velmi nechutné - naprostá absence elegance klasické anglické detektivky, tak jak ji známe od oblíbených autorů. Příběhy jsou sice místy čtivé, ale rozhodně nedoporučuji! Nejvíce mne zaujaly Balíčky pro inspektora Westa, ale pocit naprostého znechucení to i tentokrát zdaleka převážil! Již nikdy více!
Knihy se asi co nejdříve zbavím!
-
17:25
Ano, takový bývá mnohdy, tedy často, (to jsou zřejmě synonyma,) organizovaný zločin. Bohužel detektivky tohoto zaměření mne prostě zaujmout, a především potěšit nedokážou.

Naprosto epochální záležitost názorně dokumentující a karikující poměry v české společnosti druhé poloviny padesátých let. Je jen obrovský zázrak, že v oné době mohla tato nádherná sbírka parodií vůbec vyjít.
Nedá se samozřejmě přečíst soustavně, stránku po stránce, dílo po dílku.
Spíše bych doporučoval náhodné otevření a čerpání potěchy z jediného, pokaždé jiného často krásného dílka.
Ano, takováto, nebo spíše i takováto byla kulturní fronta padesátých let.
Jak mi to připomnělo mé první roky ve školních lavicích, kdy nám byly pumpovány do hlavy podobné pitomosti.
- Ke knížce se vrátím, a pokusím se vybrat jeden, nebo několik příkladů, které vám přiblíží ony doby, a vložit je na konec tohoto komentáře.
Bohužel poslední roky ve společnosti i kultuře se zdají onu dobu čím dále tím více připomínat.
-
21:00 - Ještě přidám jednu kratičkou ilustraci pro neinformované, kterou možná postupně nahradím nějakou lepší z mnoha perel z této knížky:

S O U S T R U H
ve verši i próze
Thema nedávné minulosti

Jan Noha

E P I G R A M

Buď, básníku, jak soustružník,
čtenáři nechť jsou svědky,
pracuj vždy pilně, důkladně,
a nevyráběj zmetky!

3 03.07.2020

Vydání z roku 2011. Hodnotím 4,49, tedy 4. Brilantní detektivka opět z pohledu hlavní soudní lékařky, byť tentokrát poněkud morbidnější nežli obvykle. Vyšetřování probíhá ve vlnách, každé další odhalení vám znovu pořádně zamotá hlavu a vyvrcholení příběhu vás přinejmenším překvapí. Kniha vás poučí o tom, že i u osob na první pohled veskrze důvěryhodných a sympatických, (tady určitě poněkud přeháním,) není od věci dvakrát zvážit každý vstřícný krok. Ve stručnosti: oblíbená autorka a asi to nejlepší co jsem od ní kdy četl. Pamatuji si ale i jiný autorčin titul, který mne kdysi zklamal. Přesto mohu její detektivky jedině doporučit.
Obvykle, až na vzácné výjimky v jejích detektivkách nepřevažuje zbytečné (nadbytečné) násilí, mafie, ani drogy, byť v dnešním světě je asi velice těžké se těmto tématům ubránit.

Přehled výrazných postav české literatury počíná Kosmasem, a končí 20.stoletím, přesněji koncem socíku, který jinak zajímavou publikaci nemohl nepoznamenat.

Bezplatná prémie 24.ročníku Klubu mladých čtenářů.

Celkem drobná a tenká knížka mne k přečtení upřímně nijak zvláště nelákala. O to větší překvapení nastalo když jsem se do ní začetl. Jako jediné mínus jsem zaznamenal okolnost, že přes úvodní návod jsem občas ztrácel přehled o tom, zda jde o vzpomínky otce, či syna. Všechno ostatní hodnotím jako maximum. V knížce naleznete spoustu informací o vývoji české, zpravidla pražské společnosti prakticky od poslední čtvrtiny 19.století do poslední čtvrtiny století 20. Prožijete postupnou přeměnu české společnosti jako součásti Rakouska-Uherska k první republice, přes období 2.světové války, "osvobození," i jednotlivá často roztodivná období "socialismu." To vše na pozadí rodin obou autorů. Mnohé se dozvíte o jejich životních osudech i tvorbě. Zajímavých informací o mnoha známých jménech české kultury zde najdete povícero.
Kniha mne velice překvapila a potěšila, i skutečnost, že vyšla už v roce 1986. Rozhodně si pro zajímavost zkusím přečíst i druhé vydání.
Knihu mohu vřele doporučit nejen fanouškům obou autorů, ale prakticky každému zájemci o seznámení se s vývojem české společnosti v průběhu 20.století. Myslím si, že tato kniha poslouží mladé generaci daleko více, nežli seriály typu Vyprávěj. Mne osobně knížka přinejmenším bude motivovat k bližšímu seznámení s díly obou autorů.

6 11.06.2020

Půjčoval jsem si tuto knížku s velkými nadějemi. Zkoušel jsem ji číst hned několikrát. Nakonec jsem to zatím na určitou dobu raději vzdal. Možná mne ovlivnila i podle mého názoru trošku nešťastná anotace. S odstupem pár měsíců to ale chci rozhodně zkusit znovu. Nejdříve zkusím pravděpodobně některou jinou z autorových knih. Jeho Letmý sneh, který u nás v jedné pobočce mají jak jsem si právě ověřil má tady na DK celkem slušné průměrné hodnocení, a ještě je to průměr hned z několika desítek hodnotících. Ne, že bych na ta místní hodnocení příliš dal, ale pokud nemám k výběru jiné vodítko, tak si tím zkouším občas pomoci. Tak snad zase příště.

Praktická a potřebná příručka. Po pečlivějším seznámení s textem své závěry samozřejmě ještě upřesním.

Knihu jsem prolistoval v tramvaji cestou z práce, a přiznávám, že jsem byl poněkud zklamán. Mám z toho jak jsem se na několika místech snažil do publikace začíst trošku matný dojem. Trochu jinak, jak zní v názvu knihy je velmi slabé slovo. Já sám bych spíše napsal, že to všechno je o něčem jiném. Ještě knihu projdu znovu a pokusím se změnit svůj současný názor.

Zatím jsem po zběžném prolistování v tramvaji cestou z práce poněkud zklamán. Na druhé straně některé ze stoky inspirací - například: "100. Prožijte tento den, jakoby byl vaším posledním. Mohl by být!" To je heslo závěrečné části knihy. Pravda poněkud nepůvodní. Přesto velice podnětné, a takových se tu najde povícero. Na skutečném komentáři budu ještě pracovat.

Začínám číst. Tedy teď čtu "Příliš mnoho kuchařů." Mám tohoto autora velice rád z mnoha důvodů, především pro onu špetku humoru, která bývává v detektivkách jinak spíše vzácná, ale i k onomu pomníku dobré kuchyni a výborným kuchařům, stejně jako k dalším libůstkám obou hlavních postav.
-
Knihu jsem bohužel získal v poněkud tristním stavu - vytrženou z vazby. Čte se mi proto, při snaze nepokračovat v její destrukci, poněkud obtížně.
-
Přiznávám, že z úvodního překuchařovaného titulu jsem v některých okamžicích přinejmenším trošku co do odlišení jednotlivých vystupujících osob poněkud zmaten.
-
Postupně tento pokus o začátek komentáře budu doplňovat, a pravděpodobně i částečně korigovat. Předpokládám tedy, že do textu tohoto původního zárodku komentáře budu ještě, třeba i výrazně zasahovat.

(SPOILER) Komentář ke v současné době poslednímu, pátému vydání z roku 2018.
Ještě poznámka: Spoiler, spoilery v komentáři ke knížce po výtce humorné samozřejmě neznamenají, že by vám zde bylo prozrazeno kdo že byl vrah, spíše jde o upozornění, že zde najdete i několik vět, ve kterých paní autorka opravdu přímo perlí humorem, a které jsem si vybral pro názorné doložení kvalit této knihy. Jak jsem už psal v komentáři k autorce samotné, tato knížka na mne zapůsobila jako blesk z čistého nebe. Dlouho jsem se nad žádnou českou knížkou nenasmál tolik jako nad tímto poměrně útlým svazečkem. Knížka má tři části, většina obsahu je osobní, převažují autorčiny vlastní zážitky nebo pohledy. Ilustrace k prvnímu vydání byly dílem autorčina prvního manžela, stejně jako předmluva Knize na cestu, která je ve vydání, které komentuji. Původní předmluvu tehdy napsal autorčin syn Marek. Prostě, od začátku do konce, RODINNÝ PODNIK!
Jde o soubor vybraných a přepracovaných fejetonů a povídek, jež autorka začala na přelomu osmdesátých a devadesátých let publikovat v časopise Vlasta a některých dalších novinách a magazínech. (Doslovná citace z předmluvy.)
První část, 'Nám, nám narodil se', je přímo rodinného charakteru, a obsahuje celkem sedmnáct miniatur.
Druhá část, přináší dvaadvacet fejetonů, a je nazvána jednoduše - 'Fejetony'.
Třetí a poslední část, 'Povídky a monology', to je šest útvarů, včetně závěrečného, 'Zdaleka ne posledního slova'.
Dlouho jsem zvažoval k čemu z české literatury tuto knížku přirovnat. Skutečně neznám nic podobného. Snad jen hodnotou přinášeného zážitku bych zmínil Saturnina a Dobrého vojáka Švejka. Ne, není to něco co by bylo těmto knížkám snad podobné, za to zasmějete se nad ní stejně dobře, v některých okamžicích, bojím se to napsat, snad dokonce i o trošku víc.

Co mne zaujalo, čili citace z textu knihy:

I. - 'Nám, nám narodil se'

Zaujala mne část v pořadí šestá, která nese název 'Což takhle Hadrián?', a je věnována klasickému manželskému dialogu, v tomto případě věnovanému výběru jména očekávaného potomka, a v ní bych vypíchl závěrečné dva odstavce, překrásně dokumentující onu situaci:
Nuže, my jsme tenkrát vybírali, a vybírali a já navrhla Marka. V té době bylo v Čechách Marků asi tolik jako Na příkopě lanýžů. Miloš se však projevil coby konzervativec, řka, že je to až moc neobvyklé, zní to jako příjmení, a tak vůbec. I přetřásali jsme dál, dny a týdny, všechny Šimony, Hynky a Cyrily, až zbýval snad už jen Hadrián a my z toho dočista zhloupli. Miloš zhloupl do té míry, že zčistajasna prohlásil: "A což takhle Marek?"
Tu jsem náramně rychle vzala rozum do hrsti, a místo co bych dotčeně opáčila: "Když jsem to navrhovala já, tak ti to nebylo vhod," jsem se na něj uchváceně zahleděla, jakoby to byl Michelangelův David a ne zvrtačený mužský, a vydechla:
"No, Mílo! To je nápad!" - A bylo rozhodnuto.
Hle, manželství - vysoká škola diplomacie.

II. - 'Fejetony'

Jedenáctý v řadě se jmenuje:

'Škola v přírodě'
/Vytrhuji z kontextu pouze samotný závěr:/
Vydrhnuté dítě zásobené skrovným kapesným a bohatými radami je pak přepraveno k autobusu, usazeno, násilně zulíbáno a odvezeno. Velmi by se mýlil ten, kdo by se domníval, že se rodiče neprodleně oddají zábavě a radovánkám! Sotva totiž zmizí autobus v zatáčce, přepadnou je nejrůznější obavy a předtuchy, které si žertovně pohrávají s jejich nervy až do té doby, kdy dojde první zpráva od dítěte, nebo dokonce od paní učitelky.
Zprávy se často výrazně liší. Když byl syn na škole v přírodě v sedmé třídě, psal veselé dopisy, z nichž vyplývalo, že je spokojen se školou, s celým světem, a nejvíce sám se sebou. Ne tak paní učitelka. Byla to však žena rozumná, nechtěla přidělávat rodičům starosti podrobným líčením prohřešků svých svěřenců, omezila se tudíž v krajním případě na stručná sdělení.
Zpráva pro nás zněla:
----------- Adam strávil noc v mém pokoji. Nejsem s ním spokojena. ----------
Kolegové řvali smíchy a naváděli mne k odpovědím jako:
-------------------------Paní učitelko, mějte trpělivost!------------------------------------
----------------Každý začátek je těžký, on se chlapec do toho vpraví. ------------

III. - 'Povídky a monology'

Poslední, nebo spíše předposlední část třetího dílu mne zaujala snad nejvíce.

'Premiéra'

Pravděpodobným vrcholem této knížky je povídka Premiéra. Když jsem se nad ní zamyslil, napadlo mne, že by jí slušelo rozvedení a úprava. Je to skvost české literatury, který by si možná zasloužil stát se námětem pro divadelní hru, nebo film. Vybavil se mi například Brouk v hlavě, a podobné klenoty. V každém případě už tak, jak je, jde o nezapomenutelnou záležitost, hodnou porovnání snad jedině s podobně zaměřenými literárními útvary světové literatury.
K této povídce žádný spoiler uvádět nebudu, nechci případného čtenáře připravit o ten krásný zážitek, kdy se v tomto případě opravdu budete smát na plné pecky.
Knížce dávám 5, slovy pět hvězd. Původním úmyslem bylo dát dohromady něco mezi 4 a 4,5, přičemž jsem si byl vědom, že některé části díla jsou tak mezi 3 a 4. Zvláště ty části, které v komentáři přímo uvádím, hodnotím zhruba za 5. Vzhledem k tomu, že pro mne jde po dlouhé době o objev, navíc tam, kde bych jej nebyl čekal, považuji těch 5 * za zasloužené. Rozhodně se budu snažit přečíst všechny autorčiny knihy, a při hodnocení dát, případně ponechat té, kterou budu považovat za nejlepší, pět hvězd, a druhé nejlepší pak nejvýše čtyři hvězdy.
S mnohými komentáři ostatních uživatelů souhlasím, a líbí se mi, nedokáži ale dávat palce za sice milé, ale až příliš stručné, ve své většině prakticky jednořádkové komentáře.