kapr komentáře u knih

Oblíbený autor, a další z jeho krásných, milých a úsměvných knih. Tentokrát jsou ústředními postavami Dick a Dorotka Callumovi, které už známe ze Zamrzlé lodi kapitána Flinta, a jejich noví kamarádi.
K autorovým knihám se pravidelně vracívám vždycky, když mi okolní svět začíná připadat příliš šedivý. Klub L je další z knížek ideálních pro náctníky, potěší ale i děti daleko mladší. Přes tuto cílovou skupinu s touto knihou i mnohý starší čtenář stráví hezké chvíle. Rozhodně každému doporučuji!
V komentářích jsem narazil na Levušku s Pravuškou, zhrozil jsem se, přelétl mi mráz po zádech, a děkoval jsem osudu, který mne setkání s něčím podobným ochránil.
Samozřejmě, mnohé oblíbené postavy z předchozích knih série každému čtenáři, stejně jako mně chybí. Domnívám se, že původně autor o jejich účasti prostě musel uvažovat, nabízelo se to samo. I já to autorovi mám sklon vyčítat. Na druhé straně musíme uznat, že jeho knížky snad pro každého z nás znamenají hodně. Knihy s velkým počtem postav, které navíc vykazují navzájem určité podobnosti, v tomto případě by se všechny vešly do úzkého věkového rozmezí, trpí často nečitelností, která přináší nebezpečí jejich záměn. Když si autor volil ústřední téma, vybral si ochranu přírody, konkrétně ptačích hnízd. Toto téma autora dovedlo k příběhu jak jej všichni známe. Musíme se smířit s tím, že okruh postav je poněkud jiný než bychom si přáli. Buďme autorovi jednoduše vděčni za další krásný čtenářský zážitek.

2 22.09.2019

Vynikající kniha. Mnohým z vás, stejně jako mně, přinese často zcela nový pohled na přírodu. Mohu jedině doporučit. Už úvodní kapitola vás velice překvapí. Uvede vás do úplně jiného, nového světa. Když budete po jejím přečtení procházet lesem, bude se váš pohled na přírodu diametrálně lišit od toho jak jste ji vnímali doposud.

14 22.09.2019

Oblíbený autor, a další z jeho krásných, milých a úsměvných knih. Podle mého názoru jedna z jeho nejlepších. Tentokrát vám přináší zimní dobrodružství. Ke knize se pravidelně vracívám vždycky, když mi okolní svět začíná připadat příliš šedivý. Knížka je ideální pro náctníky, potěší ale i mladší čtenáře, a i mnozí přestárlí - tedy dospělí, s knihou stráví hezké chvíle. Rozhodně doporučuji!

9 22.09.2019

Oblíbený autor, moje jednička, a další jeho výborná kniha. Možná jsou Tři muži o chlup lepší, ale kdo Jeroma miluje, určitě si vychutná s potěšením další z jeho krásných, lidských a mile humorných knih. Neznalým určitě doporučuji!

2 22.09.2019

Celkem oblíbený, často i takový záchranný autor - když v místní knihovně nic nenajdu, tak toho tolik napsal, a tak moc mu toho u nás také vyšlo, že se tam vždycky najde jedna z jeho knih, na jejíž děj si momentálně nemohu vzpomenout, a tak si ji mohu půjčit a opakovaně přečíst. To k autorovi.
Teď ke knize. Docela mne zklamala. Určitě na to měly vliv ony tři stránky před spaním, kdy leccos omylem přečtete hned několikrát po sobě, a něco jiného omylem třeba přeskočíte. Četl jsem, a docela jsem si to užíval, jak bývá u tohoto autora pravidlem. Dočetl jsem a nějak jsem to nechápal. Ztrácel jsem se. Tak jsem se další den vrátil o deset stránek. Výsledek stejný. Nějak se mi to nezdálo. Následující den, tedy večer, jsem se vrátil celkem o dvacet stránek. a téměř každou větu jsem četl pro jistotu dvakrát. A ejhle, na předposlední stránce jsem, prakticky až při třetím přečtení, narazil na následující věty:

POZOR NÁSLEDUJÍCÍ ŘÁDKY BY BYLO MOŽNÉ HODNOTIT JAKO SPOILER, BYŤ JÁ JEJ TAK URČITĚ NEVNÍMÁM.

... byla během mé návštěvy zavřená nahoře v ložnici. Po mém odchodu se pohádali. Bodla ho do krku a propadla panice. Mně Fargo namluvil, že jeho žena letěla letadlem v šest, protože nechtěl, aby se vědělo, kde skutečně je. ...

Určitě se na tom podepsalo ono čtení s napůl zavřenýma očima. Nejsem ten typ, který bere detektivky jako křížovky, luštěnky, spíše je vnímám jako svým způsobem zábavnou, ale také naučnou beletrii. Přesto si myslím, že prozradit vraha až na předposlední stránce je poněkud pozdě. Většina autorových knih bývá autorským i právnickým koncertem. V tomto případě ale právnické a soudní finále tak, nějak chybí. Občas jsem měl pocit, že snad v knize některé listy, jak v průběhu děje, tak zejména na jeho konci chybí.

Vůbec to není špatná knížka, přesto podle toho na co jsem u autora zvyklý, tentokráte jsem byl poněkud zklamán.

21.09.2019

Začínám číst. Povšiml jsem si, že těžké podmínky které trvají, nebo které se jen pomalu mění k horšímu jsme schopni, jakž takž snášet, a i ty největší obtíže zpravidla celkem úspěšně překonávat. Zvykáme si na ně, učíme se s nimi, v nich žít, naopak ty skutečně neočekávané tragedie nás naopak zastihují nepřipravené a my často ani netušíme jak se zachovat, jak si pomoci. Zatím jsem přečetl první část a začínám číst druhou. (Přiznám se, že mám z mnoha důvodů současně rozečtených snad deset různých knih.) První část je nádherně napsána. Podobné situace se stávají i v současnosti, byť dnes snad už probíhají přeci jen v o něco růžovějších kulisách. Pro jejich aktéry, ale situace přesto nebývá o moc lehčí. Už dlouho na mne žádná kniha nezapůsobila tak silně jako tato.
Hodnocení napíši až po jejím dočtení. Těžko by ale mohlo být jiné než na pět hvězdiček.
Možná je to knížka, (poučná,) pro děti, ale vůbec není jenom pro ně. Měl by se s ní seznámit každý. Nechápu, jak je možné, že se mi dosud nedostala do ruky. Asi za to může i určitý odpor k povinné školní četbě a klasikům typu Aloise Jiráska, zahrnujícím čtenáře podrobnými popisy do takové míry, že je zvláště v mládí nejsme schopni akceptovat. Z toho pak vzniká paušální nedůvěra ke všemu co nám ve škole kdy doporučovali.
- - -
2020 10 02

Poznámky:
Kováčovce - Lučenec 50km, nejkratší cestou napříč hranicemi, (což tehdy po zániku Rakouska-Uherska zřejmě nešlo,) kolem 36km.
Některé části na mne místy působily trošku jako agitka, generace padesátých let je na to velice alergická, a doslov Márie Jančovej to místy trošku dorazil.
Život před sto lety byl doopravdy proti tomu, na co jsou mnozí z nás dnes zvyklí, poměrně tvrdý. První polovina knihy se mnou zacvičila. Z původních pěti hvězd zatím slevuji na tři až čtyři.
- - -
2020 10 18

Postavení dítěte v "nové" rodině je vždycky složité. Dítě bývá předmětem lásky, ale také hračkou, a velmi často bohužel i pouhým zdrojem příjmu.
Dítě jako pracovní síla se ocitá v celé paletě vztahů, počínaje pozicí skutečného člena rodiny, v podstatě níže postaveným kolegou, až po služku, pomocnou sílu, a v některých státech dodnes dokonce otroka.
Dnes už se u nás s většinou těchto jevů v jejich nejhorší podobě nesetkáváme. Spíše podle toho, jak se mnozí naši "bližní" dokáží chovat ke zvířatům, můžeme usuzovat na jejich sklony k tomu se podobně chovat i k dětem, pokud by jim byly svěřeny do péče.
Dnes pociťujeme bolestivě spíše problém exekucí, a zvláště minimální důraz mnohých rodičů na vzdělávání vlastních dětí. Doufám, že jsem to napsal dostatečně korektně.
Kniha rozhodně každému přinese hluboký zážitek.
Pokusím se někde narazit na její původní, předválečné vydání. Konečné hodnocení proto ještě odkládám.

Vidím tady aktuálně 68% - 13 hodnocení. Většina uživatelů dala za slabší 4, pouze dva další dali horší hodnocení než tři. Pro mne byla kniha spíše příjemným překvapením, protože v minulosti jsem se setkal nejméně s jednou od tohoto autora, která mne naprosto zklamala, a matně se pamatuji, že i další kniha o soudci Ti, od nějaké autorky, jméno si teď nevybavuji, také nedopadla nejlépe.
Neříkám, že je to první liga, ale je to příjemné a dobré počtení, a to vůbec není málo. Zatím i já dávám, možná nepatrně slabší čtyři, po konfrontaci s dalšími díly autora hodnocení ještě upravím, ale pravděpodobně se i potom bude pohybovat mezi třemi a čtyřmi a půl.
Teď si přečtu ostatní komentáře, a možná k tomuto ještě něco dodám. Naleznu li později chvíli, přidám ještě i malou ochutnávkovou citaci.
-
Co napsala Nerevanin bohužel 100% platí. Jen jsem se snažil nebýt moc kritický.
A ještě závěrečná poznámka - kniha byla půjčena z místní knihovny.

2 13.08.2019

Nevšední. Nevšední knížka. Nevšední detektivka. Nevšední Maigretovka.
Spíše psychologická studie. Velice mne to zaujalo a ke komentáři se ještě vrátím a doplním své dojmy.
Přiznávám, že na napsání skutečného komentáře momentálně nemám čas, ale kniha mne natolik překvapila a zaujala, že jsem se o svůj první dojem nedokázal nepodělit, byť velice stručně.
Všechny Maigretovky z běžné detektivní literatury tak trošku vyčuhují, ale tato z nich vyčnívá ještě o něco výše.

7 05.08.2019

Solaris, pro mne trošku v některých místech poněkud rozporuplná kniha mého jinak oblíbeného autora. V zásadě jsem byl ze setkání s Lemem po letech nadšen. V některých místech jsem přesto, že mne kniha velice nadchla, byl nucen skákat po prvních větách jednotlivých odstavců. Jsem přece jen spíše fanoušek technicky zaměřené SF.
Filmy jsem zatím bohužel neviděl ani jeden, přesto, jakmile bude možnost určitě si je nenechám ujít. (viz koment v závěru)
Přiznávám, že některé pasáže se mnou pěkně zacloumaly. Obávám se, že jsem se do knihy přece jen trochu moc vžíval. U neznámého, poprvé čteného autora by se mne to určitě nebylo dotklo tak hluboce. Snad i proto, že mám autora moc rád, odnesl jsem to trošku splínem.
Popisy chování „oceánu,“ jsou trošku tělocvikem, ba přímo exhibicí autorovy fantazie. Na druhé straně mi chybělo rozpracování kolegů hlavní postavy. Očekával a přivítal bych i určitou dějovost, která by narušovala ubíjející smyčku ve které se hlavní postava prakticky po celou dobu nachází, chce se mi přímo napsat zmítá. Je to tak trošku něco podobného jako divadlo jednoho herce.
S odstupem se mi vybavuje, že jsem zřejmě části, pravděpodobně prvního z obou zde zmiňovaných filmů kdysi snad viděl. Šlo ale o typicky televizní zhlédnutí, bez znalosti jakýchkoliv souvislostí, a navíc se vší pravděpodobností zprostředka. Na podrobnosti si prostě už nevzpomínám.
Ještě na závěr doplňuji, ta filmová zpracování byla zřejmě nejméně tři, pokud počítáme i krátkometrážní zřejmě experiment tak dokonce čtyři.
Nakonec jsem si ještě pečlivě přečetl všech, k dnešku celkem již vyčerpávajícího počtu 136 komentářů, a musím přiznat, že rozhodně více než polovina z nich by si zasloužila onen pochvalný palec vzhůru. Rád bych jej všem dal, sil ale už nezbývá. Už jen samotné přečtení těch komentářů bylo prostě vyčerpávající. Snad se k nim někdy vrátím, a pokusím se vybrat ten nejlepší. V tomto případě většinou nelze hledět na počet přidělených hvězd, dílo téměř každého zasáhlo natolik, že i vyvolání záporných pocitů může být knize svým způsobem být přičteno k dobru. Jen nemáme každý náturu na to abychom to bezprostředně po dočtení dokázali patřičně ocenit.
Mé hodnocení je prakticky vždycky o přínosu, o tom co mi kniha dala, a na to samozřejmě mnohé tituly musí zákonitě doplácet.
-
2019 06 21
Čtu teď Pirxe, a začal jsem si více uvědomovat přítomnost technických prostředků odpovídajících době vzniku textů. U Solaris mi to téměř nevadilo, jsem na to s ohledem na svoji generaci odolnější, u Pirxe jsem se ale už několikrát zarazil, a přeci jen mne to trošku rušilo. To je ale zákonitá daň tomu jak běží čas, a jak se ve vlnách projevují výsledky technického pokroku. U ostatních žánrů to nebývá zdaleka tak citelné. Sci-fi na to je zákonitě daleko citlivější.

7 18.06.2019

Tentokráte atypicky začínám od 2.dílu. Půjčené mám oba dva, ale dolní tok Vltavy ve mne vzbuzoval daleko více otázek, nežli ten horní. Horní - dolní myšleno na území pražské aglomerace. Miluji snad všechny autorčiny knížky. Připomenete si roky svého mládí, a dozvíte se i něco (a rozhodně ne málo) o městě ve kterém vyrůstali vaši rodiče a prarodiče. Poctivě přiznávám, že se ztrácím dokonce i na některých fotografiích míst, která jsem v době, kdy byly pořízeny určitě navštívil. Každá vzpomínka, která se při tom vybaví je prakticky vždycky velice milá.
Když jsem sledoval, byť přiznám, že pouze telegraficky, proměny vltavských ostrovů a poloostrovů v čase, pravidelně jsem nestačil zírat. Kdybych se na oněch místech ocitl v oné době, určitě by mi chvilku trvalo, než bych se dokázal v povltavských čtvrtích, zvláště na dolním toku řeky, zorientovat.
Jen bych rád ještě k celému úžasnému autorčinu dílu rád poznamenal: Publikace jsou krásné, poměrně rozměrné, a určitě i cenově spíše náročnější. Málokdo si z mnoha různých důvodů může pořízení celého kompletu dovolit. Domnívám se, že by mnohé z jejích knih bylo výhodné rozpracovat do daleko menších celků, které by si rádi pořídily rodiny, které v oněch místech samy bydlely, nebo tam žil někdo z jejich předků. Podobně by se uplatnila i místa, ve kterých v posledních staletích došlo k výraznějším změnám, například při bourání hradeb a pod. Další řadou by mohlo být třeba nejbližší okolí významných budov, ulice zlatého kříže i tramvajové trati. Podobných publikací by mohly být stovky, a práce na nich, ta je už v podstatě vykonána, stačí uspořádat a vydat. Na druhé straně je mi jasné, že jde o práci nikdy nekončící, na jedné straně se město proměňuje nepřetržitě, na druhé straně je vždy ještě naděje na to, že se objeví třeba i velmi staré fotografie míst, která doposud nebyla zdokumentována. Chci při této příležitosti poděkovat za krásné chvíle prožité při zkoumání historického vývoje našeho města. Nejdrobnější řada podobných publikací by mohla určitě sloužit, v různých jazykových mutacích, i jako dobře prodejný suvenýr.

2 18.06.2019

Už trošku ošoupaná, až ošuntělá knížka. Málem jsem ji tam nechal ležet. Protože jsem ji ale neznal, tak jsem si ji nakonec vzal do práce, s tím, že by bylo pěkné tam mít pár drobných knížek, když se vyjimečně najde příležitost.
Otevřel, přečetl, a výsledkem bylo překvapení. Prostě je to tak trošku jiný Simenon.
Já mám Simenonovy maigretovky moc rád. Tedy ne, že bych je miloval, ale každá je po profesionální stránce perfektní, a domnívám se, že i kdyby se změnila vodítka, jméno detektiva, město, a celá řada dalších, tak by stále bylo jasné, kdo je autorem. Prostě je to něco jako budova v čistém architektonickém slohu.
O této knížce povídek je těžké říci, zda jsou lepší, nebo horší, než autorovy maigretovky. Jak je vidět z ostatních komentářů, každý ze čtenářů má po této stránce jiný názor.
Mne osobně tyto povídky moc potěšily, zvláště pak ta první, u které to pro mne bylo naprosto neočekávané.
Maigret bývá sympatický, a čtenář si jej musí prakticky v každé z detektivek vážit.
Tyto povídky jsou trošku z jiného soudku. Na vaší tváři se často objeví i úsměv, a není to ale vůbec na škodu věci.
Maigretovky jsou pro mne tak trošku něco jako krásná literatura v detektivním žánru, často tam bývá akcentován i sociální rozměr.
Tyto povídky vás zaujmou a potěší.
Rozhodně z mého pohledu, kdy vždycky hodnotím především, zda působí jako lék, tyto povídky přeci jen tak trošku vyhrávají.
Podle mne je to způsobeno i tou neočekávaností, kdy se čtenář navyklý na maigretovky náhle setkává s trošku jiným, lehčí a sympatičtějším žánrem.
V každém případě na stupnici 0 - 4, (kdysi jsem se zařekl, že 5 dám každému autorovi maximálně jen jednou,) se všechny tyto povídky pohybují mezi 3 a 4, tedy spíše mezi 3,5 a 4. Celkově si všechny tu 4 zaslouží, nejméně jedna z nich určitě i tu 5. Pouze pokud je chci mezi sebou porovnávat, objeví se tam většinou hodnoty 3,7 a 3,8.
Knížka se mi moc líbila, informace o tom, že sbírka oproti originálu obsahuje jen polovinu povídek mne překvapila. Když si uvědomím co všechno také, prosím bez urážky, vychází.
V každém případě se poohlédnu zda v některém z dostupných jazyků nevyšly povídky všechny. Francouzsky neumím, nebo téměř neumím, znám jen pár slov a základních frází, ve vyposlechnutém hovoru maximálně vyrozumím o čem je řeč a to je vše, a tak budu hledat zda to nevyšlo v nějakých pro mne dostupných jazycích.
Časem se pokusím ke komentáři vrátit, a doplnit jej několika málo stručnými citacemi, které mne zvláště zaujaly, případně pobavily.
Závěrem: Kdybych začínal číst Simenona od této knihy, asi bych po dalších sáhl, na rozdíl od uživatele jprst.

3 14.06.2019

Po dlouhé době se mi podařilo narazit na další knihu z dílny mé oblíbené dvojice Sjöwall-ová - Wahlöö. Zatím mám přečtený jenom první z obou detektivních románů. Přestože jsem zvláště v samotném úvodu, ale i později, hned několikrát váhal, protože některé scény mi totiž nešly tak úplně pod fousy, nakonec jsem nadšen. Román je, jak jinak, věnován práci policie, ale i činnosti zločinců, a také "zločinců".
Především ale vypovídá hodně o kompetentnosti a nekompetentnosti, která se projevuje všude v životě, a nejen v policejní práci. Samozřejmě, právě u detektivek je jen obtížně možné se vyhýbat líčení všech možných záporných rysů těchto činů. Vždy jsem si ale velice vážil autorů, kteří uměli nalézt tu správnou hranici, která je pro pravdivé vylíčení příběhu včetně přiblížení detailů nezbytná, a při tom je to nesvádí si bahnit ve zbytečných odpornostech. Obvykle jde o autory, kteří nám dokáží za každou osobou na obou stranách hry na četníky a zloděje, ať už se jeví jakkoliv záporně, vidět především člověka. Jejich postavy obvykle nebývají černobílé. To je asi jeden z hlavních důvodů, proč mám právě knížky této dvojice autorů moc rád.

Až dočtu i druhý příběh, budu se snažit i komentář k prvnímu doplnit některými citacemi. Rozhodně se k tomuto komentáři ještě hodlám vrátit.

Nejdříve jsem dal pět hvězd, vzápětí jsem si vzpomněl na své předsevzetí, že si tu pátou hvězdičku budu šetřit pokud možno jen na jediné, podle mne nejlepší dílo onoho autora. Pouze z tohoto důvodu jsem prozatím snížil hodnocení na čtyři. První z obou příběhů by si ale rozhodně tu pátou zasloužil. Některé kritické aspekty mne opravdu zaujaly, a až se mi podaří vrátit se k ostatním dílům této autorské dvojice, možná tu pátou hvězdičku některým z nich zase přidám.
-
2019 06 18
Tak už jsem dočetl i druhý příběh, který do jisté míry navazuje na ten první, sympatické prvky zůstávají, ideologický balast narůstá. Tak maximálně za 3 hvězdičky, a ještě bylo nutné některé odstavce přeskakovat.

Bude-li příležitost, k citacím se vrátím, a něco sem ještě doplním.

2 28.05.2019

1974 - Odeon - přeložil Miroslav Čejka

Velice milá knížka jednoho z mých oblíbenějších autorů.

V naší převážně ateistické a velice realistické společnosti přeci jen poněkud obtížněji nachází právě takové čtenáře ve kterých by téma pilulky, (zda ano, či ne,) opravdu naplno rezonovalo.
Dávám 3,6 - tedy 4 hvězdičky. Rád bych tento komentář ještě doplnil několika citacemi. Proto se k němu chci ještě vrátit.
Prozatím tedy opravdu jen stručně: "Včera dostal náš nejmladší jakousi vyrážku, asi to bude křivice." - (kapitola 8 - strana 151)

Za přínos a aktuálnost 3, ze setrvačnosti - oblíbený autor 4.

Mimochodem příjmení hlavní postavy - Jablick, se zdá nasvědčovat možnému českému vlivu???

Přečetl jsem zde pár komentářů, a zhlédl ona hodnocení. Uvědomil jsem si, že kniha vycházela nejméně po celých čtrnáct let stále se stejnou obálkou, a pravděpodobně i ve stejné, nebo téměř stejné autorské sestavě. Do jaké míry se měnil obsah netuším, a rozhodně nehodlám ztrácet čas tím abych jeho postupný vývoj zkoumal. Dnes jsem si domů přinesl jeho první vydání, spíše tedy jeho trosky. Někdo si vystřihoval hezké barevné obrázky. Knížku jsem otevřel, a nostalgicky jsem si zavzpomínal na své dětství. Nemohu odolat, rozdělími se s vámi o pár citátů - z mého pohledu smutných perliček.

Trosky stránky 83:

Zítra bude 1.máj.
Letos půjdu s tátou
Jsem už pionýr.
Budu mít rudý šátek.
Nemohu se dočkat.
Tvůj Slávek

Trosky stránky 84:

1.máj
(podle obsahu je autorem J.V.Svoboda)

Je modré ráno, zase máj!
Nad Prahou slunce září.
Do kroku, tance, hudbo, hraj!
Práce se u nás daří.

Tátům se daří, maminkám.
Proto se dobře máme.
Praporku, vlaj! A kam jdem, kam?
Průvodům zamáváme.

Stránka 85:

Májový průvod

Od rána je na ulici živo. Hraje hudba.
Lidé jdou ulicí a zpívají.
Nad hlavou jim vlají prapory. Je 1.máj.
Malý Jirka stojí u okna a pozoruje průvod.
"Babičko, to je krása! Kdy už půjde táta a máma?
Já jim zamávám."
"Zamávej, hochu, zamávej! Dnes je Svátek práce."
"A kdy půjdu také v průvodu?"
"Až budeš velký jako Slávek."
Slávek kráčí mezi žáky a celý září.
Je přece již školák. Také pracuje.
Vesele zpívá.
Volá jako velcí:"Mír všem lidem!"

Strana 90:

Jednou ráno budila maminka Janu.
"Honem, Janičko! Přijela Rudá armáda."
Vyšly na ulici. Bylo slyšet jásavé výkřiky.
Lidé se sbíhali. Smáli se, mávali, líbali vojáky.
Volali:"Sláva! Sláva!" Jana volala s nimi.
Maminka povídala:"Dobře se na vojáky podívej!
Bojovali s našimi nepřáteli. Budou nás chránit."
Jeden voják vzal Janu do náruče. Mile se na ni smál.
Jana se ho nebála. Přijel zachránit tátu a mámu.
Jana mu dala pusu. Pak druhou.
Šeptala:"Ta je za tátu a za mámu."

Strana 90:
(neúplná - část byla odstřižena - nahrazuji ___)

Vojákům Rudé armády.

V parku stojí socha vojáka.
Je to památka na Rudou armádu.
U sochy se sešel Jeník s Hanou.
Upravili záhon macešek.
Okopali růže. Pionýři je sem vloni zasad___
Ráno se sešli žáci z celé školy.
Půjdou k pomníku Rudé armády.
Jeník nese kytici šeříku. Povídá Haničce _
"Maminka mi ulomila šeřík.
Zrovna takový dala vojákům, když k nám _
Říkala, že na Rudou armádu nesmíme n____

Vrátili nám svobodu.
(podle obsahu je autorem J.V.Svoboda)

Přijeli k nám, přijeli
přes hory a doly,
zachránili celou zem,
i ty naše školy.

Strana 92:

Voják
(podle obsahu je autorem J.Hostáň)

Když je horké léto,
když je vánice,
voják musí hlídat
naše hranice.

Hlídá ve dne, v noci,
klidně můžeš spát.
Nepřátel a zrádců
nemusíš se bát.

Tolik mé citace ze zlomků této knihy, kterou jsem si dnes přinesl domů.

Vzpomněl jsem si při tom na několik momentů ze stejné doby:

Na jedné z titulních stránek časopisu pro nejmenší Mateřídouška, asi rok 1952:

Přijeli k nám přes hory a doly,
zachránili továrny, zachránili školy.
Zachránili maminky, zachránili táty,
já byl tenkrát klučík košilatý.
Na čepicích hvězdičky
rudé jako z malin,
víte kdo je poslal k nám?
Stalin, soudruh Stalin!
(psáno podle paměti - zhlédnuto na vlastní oči na večírku střední školy zhruba kolem roku 1965-6)

Nezapomenu na okamžik, kdy nám v první třídě, pravděpodobně to mohlo být hned v listopadu, na výročí
Velké říjnové socialistické revoluce, naše učitelka vyprávěla Pohádku o Leninovi.
Už se nepamatuji na podrobnosti, ale byla další intoxikace, podobná těm, které jsem z tohoto vydání Slabikáře pro vás vybral.

Chápu, že mnozí z uživatelů nostalgicky vzpomínají na své dětství, a při spatření Slabikáře jim málem vlhnou oči.
Ona ta knížka obsahuje i celou řadu dobrých textů, a já už autorům za ty hříchy dávno odpustil. Museli se nějak živit, a dnes už jsou všichni na pravdě boží.

Já dávám za sebe - odpad!

Našly by se ale určitě ještě daleko horší příklady, a především daleko horší knihy, které jsou šuntem od první do poslední stránky!
Intoxikaci dětí kolem šestého roku života považuji za jeden z nejhorších zločinů. Horší jsou snad jen dětští vojáci, například v Africe. Bohužel v současnosti jsme opět svědky podobných aktivit - indoktrinace a vymývání mozků v našich základních školách.

Půjčeno. Nádherná, drobná knížka. Jde krásně do ruky. Možná by si zasloužila přidat pár stránek navíc, které by zlepšily orientaci čtenáře v popisované oblasti. Našel jsem v ní mnoho pro mne nového, co jsem do té doby neznal. Zvláště první části knihy mne přímo uhranuly. Našel jsem tu i nádherné fotografie, které mne moc potěšily. Pokud něco miluji, nebo jsem tím nadšen, tak posuzuji tvrdě kriticky.
Kvalita knihy postupně klesá. Co mi vadilo. Ne vždy jsou uvedeny oba názvy místa, starý i nový, především jde o ulice. Pokud má text předat informaci čtenáři který sice celou oblast v minulosti často i opakovaně prošel, nikdy v těch místech nežil, a nikdy se moc nedíval po názvech ulic, je potřeba mu takovou informaci více přiblížit, třeba i malou schematickou mapkou. Význačné objekty je potřeba vždy doplnit i fotografií tak, aby je čtenář mohl jednoznačně identifikovat, spojit s místy která prošel, která zná. Občas jsem se ztrácel, a zvažoval si text projít znovu s mapou oblasti.
Hodnocení - v zásadě za pět hvězdiček, postupně jsem musel ubírat tak končím na čtyřech. Knížka by si zvláště ve své druhé části zasloužila dodělat. První části jsou ale výborné, nikdy jsem dosud nečetl něco tak dobrého o některé části města. Jen velice nerad dávám tentokrát pouhé čtyři hvězdičky, kniha si jednoznačně zaslouží vyšší hodnocení, přibližně mezi 4,4 a 4,6!
Budu se snažit přečíst všechny autorovy knihy.
Některé jsem už kdysi četl a moc se mi líbily.
Poznámka k údajům na DK k 20.4.2019:
ISBN souhlasí, ale kniha je v pevné vazbě pokryté omyvatelnou folií.

2 20.04.2019

1970, Albatros (ČR)

Už nevím proč jsem po této knize sáhl. Zřejmě detektivky aktuálně došly, a já potřeboval něco na odreagování od běžné četby. Autor je osvědčený, již kdysi jsem od něj něco četl. Dnes už nevím která z jeho knih, ani z jakého zdroje tehdy byla.

Knížka je rozhodně čtivá. Přesto povolání hlavní postavy, postav, jde o historii tří generací jedné rodiny, poněkud odrazuje. V každém případě mohu doporučit. Nudit se určitě nebudete.

Jak jsem v průběhu čtení zjistil, kniha je nevratně poškozena, což ale nebrání tomu, aby si ji někdo další s radostí nepřečetl. Není vhodná ani do mé vlastní knihovny, ani k prodeji, a tak půjde co nejdříve do dalšího kola, pravděpodobně v naší Petřinské knihovně, mezi knížky označené Čtenáři čtenářům. Někdo si zase jednou hezky počte.

STRUČNÝ OBSAH:
Autor nás provází životním příběhem tří generací rodiny Mydlářů. V úvodu vysvětluje, jak a proč se její zakladatel ke svému řemeslu dostal. V dalších částech nás na romantizované historii rodiny seznamuje s některými událostmi kterými Praha za života všech jejích tří pokolení prošla.

SPOILER:
Už samotné hlavní téma je rozporuplné. Osudy první generace, stejně jako té poslední jsou, v některých okamžicích mírně řečeno neradostné.

Váhám s hvězdičkovým hodnocením mezi dvěma a třemi hvězdičkami. Faktem je, že jsem přitvrdil, v poslední době dávám často po pouhých čtyřech hvězdičkách knížkám, které jsou v podstatě vynikající. Především proto nakonec končím u dvou, v tomto případě ale velice zasloužených hvězd.

1 12.04.2019

Prozatím dávám 4 x *. Možná, že nakonec to bude těch * pět. Knížka se mi líbí, čtení si dávkuji, prozatím vybírám z každé skupiny stránkově nejkratší útvar.
Příjemně mne překvapilo, že jsem v pražské městské knihovně narazil přímo na první slovenské vydání této knihy!

2 08.04.2019

Prozatím dávám 4 x *. Úvodními částmi jsem nadšený, myslím si, že nakonec to bude těch * pět. Uchvátil mne mimo jiného především jazyk, což se mi zase tak často nestává. Starší vydání knížky zatím hledám po českých i slovenských antikvariátech marně.
-
2019 11 20
Tak dlouho jsem si jí šetřil. A už mne vyhmátli. Už to někdo nevydržel, a dal si na knížku rezervaci. A tak urychleně dočítám. Asi zůstanu u těch čtyřech hvězd. Je to skutečně nádherná knížka. Přesto se občas v některých místech trochu ocitám ve vzduchoprázdnu. Ale to je možná mojí vlastní vinou. Uvidím jak se budu cítit až to dočtu. V každém případě jsem narazil na pár nádherných momentů. No, na pár, bylo jich mnoho. Včera jsem učetl snad 100 stran. Zhasnul jsem v 11, a budík byl nastaven před půl čtvrtou. V každém případě se s prvním vydáním této knížky budu opravdu jen nerad loučit. Jen doufám, že na ní někde narazím. V každém případě se k ní určitě budu chtít znovu vrátit, a některé momenty s autorem prožívat znovu.
22:50
Bohužel si pořád vybavuji onu letošní událost.
Škoda, že vždycky nejdříve ti nejlepší.

08.04.2019

Z Tbilisi do Pekingu. Autor nás provází na této trase po železničních tratích. [Tbilisi je hlavní město Gruzie, nacházející se ve vnitrozemí této země na řece Kura. Má 1,345 milionu obyvatel, do roku 1936 bylo také známé pod názvem Tiflis.] Cesta v té době ještě vyžadovala přeplout úsek přes Kaspické moře lodí. První úsek cesty vede z Tbilisi do Baku. [Baku (někdy také jako Baky nebo Baki; ázerbájdžánsky Bakı, rusky Баку) je hlavní a největší město, obchodní a kulturní středisko a zároveň největší přístav Ázerbájdžánu. Leží na západním břehu Kaspického moře, uprostřed naftových polí, odkud vedou početné ropovody.] Druhý pak z přístavu na protějším břehu do Pekingu. Přístavem na protějším břehu by mohlo být dnešní Türkmenbaşy, [v době kdy oblast byla přičleněna k SSSR se nazýval Krasnowodsk/Красноводск.] Pro přesnější určení by to chtělo prostudovat historii místní železnice. Další cesta pak vede přes Ašchabad [(turkmensky Aşgabat) dnešní hlavní město Turkmenistánu. Ve městě žije podle odhadů z roku 2012 1 031 992 obyvatel. Roku 1917 zde byla ustanovena sovětská moc, město bylo přejmenováno na Poltorack (Полторацк) po místním revolucionářovi, bolševiku P. G. Poltorackém. V roce 1927 však byl po obnovení Turkmenistánu v rámci SSSR jako svazové republiky původní název obnoven.] Dále pak na čínské hranice a do Pekingu. Většina uváděných informací zřejmě pochází z mnoha různých encyklopedických zdrojů té doby. Čtenář se seznámí s tím jak se před sto lety po světě cestovalo. Nejzajímavější je asi pohled Francouze na občany Velké Británie, Německa a Spojených států v době před 1.sv.válkou. Chování a projevy jejich obyvatel zde autor vykreslil formou mírně karikovaných a lehce paušalizovaných portrétů spolucestujících našeho vypravěče novináře. Názorně je zde zobrazen pohled Evropana na ruské a čínské kolonie i Čínu té doby, včetně jejich obyvatel. Kniha nepatří mezi souhvězdí nejlepších autorových děl, jeho fanoušek se s ní ale přesto seznámí velice rád. Dnes už je tato kniha zdrojem trošku jiného druhu informací, nežli pro které byla původně napsána. Přesto, nebo spíše právě proto ji považuji za velice významnou.
[Informace v hranatých závorkách jsem čerpal z wikipedia.org]

4 18.03.2019

Výborná inspirativní kniha která pomůže s vlastní tvorbou, zvláště pokud potřebujete zaplnit mezeru na trhu. Dávám lepší 4 (4+).
Ke knize se chci určitě vracet. Rezervace mne donutila k jejímu urychlenému vrácení.

08.03.2019