karaliene
komentáře u knih
Hana
Alena Mornštajnová
"Jak málo někdy stačí..." je leitmotivem celé knihy. Jak málo někdy stačí, aby život člověka a jeho blízkých nabral úplně jiný směr, aby člověk přišel téměř o vše, zažíval neskutečnou bolest, zoufalství, utrpení; a zároveň v sobě odhaloval životaschopnost těla i sílu zlomené duše a lásku v tom nejsyrovějším významu. Ten příběh jde k samotné podstatě lidství - dobré i špatné. V tom příběhu je všechno a to všechno umí Mornštajnová podat přirozeně, bez rušivé stylizace a přehnaného dramatizování.
Saturnin
Zdeněk Jirotka
Podruhé pobavila stejně jako poprvé. Po třicítce stejně jako v patnácti. Jak mi nesedne Švejk (ani poprvé, ani podruhé), tak mi sedne Saturnin. Se svým nevtíravým, leč inteligentním a břitkým humorem se řadí ke skvostům české literatury.
Děvčátko
Martin Goffa
Už několikátou knihu přemýšlím, proč mi Goffova tvorba připadá tak příjemně lidská (navzdory tématům, která řeší). Pravděpodobně to bude rozhovory - příběhy stojí de facto na nich. Snad proto četba tolik odsejpá, snad proto člověk k protagonistům tak emočně přilne (kam se na Terence hrabe Oliver Twist!) a záporáky může chápat (jako v tomto případě).
Dávám opět pět, nemůžu jinak.
Kroky vraha
Michaela Klevisová
Sérii J. Bergmana nečtu chronologicky a tento díl považuji za jeden z nejzdařilejších (nevím přesně proč, snad pro jeho konzistentnost, souběh sofistikovanosti a uvěřitelnosti příběhu, pro kvalitu podání slabosti a sobeckosti v rozdílných lidských charakterech).
Získaná ocenění si kniha zaslouží.
Zlodějka příběhů
Michaela Klevisová
Jeden by řekl, že v detektivách či psychothrillerech už nic nového vymyslet nejde, ale autorka to prostě umí, do každé ze svých knih vsadí prvek originality.
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Impozantní dílo. Odráží se v něm odhodláni, tisíce hodin dřiny a talent. Opakuji se, ale nedá mi to: Kateřinu Tučkovou považuji za nejlepší českou spisovatelku součastnosti.
Jako bychom dnes zemřít měli
Miloš Doležal
"Jako bychom dnes zemřít měli" je výsledkem dlouholeté mravenčí rešeršní činnosti pana Doležala, kterou musel provádět s houževnatým zaujetím až oddaností věci, aby předložil tak kvalitní výsledek, kterým kniha je. Ze zpracování čiší poctivost, popis života pátera Toufara je komplexní, podpořen mnoha různorodými zdroji, strhující od začátku do konce.
Jedná se bezesporu o nejlepší biografii, jakou jsem kdy četla. Nejen díky síle příběhu, síle pátera Toufara, hrůzostrašné síle lidské nelidskosti, ale i díky síle vnitřní motivace a spisovatelským schopnostem autora.
Díky. Slibovala jsem si od knihy hodně, ale kniha všechna má očekávání předčila (jak informační, tak emoční).
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
K. Tučkovou považuji za nejlepší současnou českou spisovatelku. Z příběhů i způsobu jejich podání mrazí.
Vypravěčka
Jodi Picoult
Řadím mezi nejlepší knihy, které jsem kdy četla. Málokdo dokáže propojit zdánlivě nesouladná témata s takovou lehkostí jako autorka.
Je zde často vyčítána nereálnost příběhu (nebo jeho určitých aspektů), ale kniha je románem (a jako taková má právo na uměleckou licenci) a nikoli článkem do faktografického časopisu.
Dechberoucí dílo.
Mezi dvěma ohni
Martin Goffa
Jo, tohle můžu. Goffa nenahání body šokující morbiditou ani zbytnělým protahováním příběhu. Jeho detektivky mají realistické zápletky, jeho postavy lidskost s jejími slabostmi i ctnostmi a jeho literární um výjimečnost skrytou v obyčejnosti.
Šepot z lesa
Kateřina Surmanová
Miluju knihy, které nad rámec skvělého příběhu a dokonalého podání ještě nenásilně poučí. Tahle je jedna z nich.
Analfabetka, která uměla počítat
Jonas Jonasson
Chvíli jsem si říkala, že je Nombeko černý Saturnin v sukních, pak se mi vybavil suchý humor Tří mužů ve člunu, blahosklonná genialita Cimrmanova, až jsem dospěla k tomu, že kniha i její hrdinové jsou zcela neopakovatelné unikáty. Do jednoho.
Živý mrtvý a další policejní povídky
Martin Goffa
Absurdní realita každodennosti, občas tragická, jindy komická, místy obojí zároveň. Celkově top! Protože takové příběhy napíše jen život...a Goffa je dokonale převypráví.
Klekánice
Tereza Bartošová
Rychlé, čtivé, nepředvídatelné, přesto uvěřitelné.
Dovedu si představit, že by si jiný autor s příběhem pohrál víc, ale zásadně to nechybělo.
Stvůra
Kristýna Trpková
Příběh těžko uvěřitelný, až příliš popisný, podání plytké.
Ocenila bych poodkrytí toho, jak postavy přemýšlí, vnitřních motivů jejich chování, dynamiku vztahů.
Minimálně dvěma postavám autorka vytvořila takovou osobnost, až jsou psychologickým nonsensem (dovoluji si, coby psycholožka, skromně soudit).
Ale dočetla jsem, to ano.
Veselí
Radka Třeštíková
Barevný a veselý je na knížce jen přebal.
400 stran je na takový nijaký a povrchní příběh příliš mnoho, upřímně jsem se zasmála asi třikrát.
Opravdu bych si nepřála, aby někdo odvozoval charakter všech třicátnic z myšlení a chování hlavní protagonistky...
Robert Šlachta: Třicet let pod přísahou
Josef Klíma
Kéž by v sobě víc lidí vykřesalo odvahu otevřeně, do hloubky a velmi konkrétně mluvit o moru dnešní doby. O zvůli, vládě strachu, amorálnosti, manipulacích, bludné bohorovnosti...nejsou totiž jen otázkou policistů, politiků, soudců. Mám pocit, že pomalu, zato s nabírající silou, prostupují vším.
Dceřina kletba
Tereza Bartošová
Čtenářům zběhlým v trestním právu neunikne svévolné zacházení s některými zákonnými termíny, ale číst se příběh rozhodně dá.
Jako hvězdy v temné noci
Jojo Moyes
Kniha mile překvapila, dokázala ve mně probudit dojem, jako bych byla na místě s hrdinkami; tak silně prostoupená příběhem jsem se už dlouho necítila.
Nevím, jestli je fér ubírat hvězdu jen za to, že mi jsou bližší jiné žánry...