KaRei komentáře u knih

Některé momenty, které měly působit překvapivě, jsem už tak nějak dopředu čekal, takže neměly až takový efekt a děj tak ztrácel svůj náboj. I tak tam ale bylo zajímavých událostí dost. Vtipné bylo, že jsem se tak zaměřil na vztah Eragona a Aryi, že mě důležité bitvy rozhodující o budoucím osudu celé Alagesie spíše zdržovaly od toho, jak se to mezi těma dvěma bude dál vyvíjet :D

2 18.08.2016

Skvělá knížka. Příběh mě chytil a už nepustil. Doslova jsem jej hltal. Děj krásně odsýpá a nepamatuju si na jedinou pasáž, u které bych se alespoň trochu nudil. Popichování Eragona a Safiry mě vždy pobavilo. Někteří mohou vyčítat Eragonovi jednodušší styl, kterým je napsaný. Díky němu se ale, myslím, tak dobře čte.

2 18.08.2016

Než jsem knížku začal číst, měl jsem z názvu "O zlatém vejci, Brahmovi a vesmírných světech" trochu obavy, zda nejde třeba jen o nějakou moderní indickou pohádku (ono to tak trochu vyznívá jako názvy dětských pohádek od Boženy Němcové). Nebo že by mohlo naopak jít o nezáživný akademický rozbor indických mýtů. Jde ale o pěknou sbírku převyprávěných indických mýtů, která se dobře čte.

Mýty jsou vybrány tak, aby seznámily se stvořením světa a těmi nejdůležitějšími indickými bohy. Řazení mýtů je podle jednotlivých bohů, takže časová chronologie mezi nimi bohužel není. Časově jsou na přeskáčku, pouze mýty týkající se konkrétního božstva jsou v časové posloupnosti. Jakmile jsem ale dočetl mýty o jednom bohu a začaly mýty o dalším, skočili jsme v čase zase zpátky. Chybí tak pocit jakéhosi ucelenějšího vyprávění napříč celou knihou.

Když jsem před touto knihou začínal číst Rámájanu a Mahábháratu, měl jsem v některých věcech zmatek, například postavení Indry vůči Brahmovi a Višnuovi. Tato kniha mi záležitosti mezi bohy a jejich vzájemné postavení dost vysvětlila. Dalo by se říci, že jsem možná právě s touto knihou měl začít, než jsem se do Rámájany a Mahábháraty pustil. Poskytuje velice dobrý úvod a představí některé mýty, na které se pak Rámájana nebo Mahábhárata jen zmínkou odkazují. Problém takového pořadí by byl ale v tom, že tato kniha děj Rámájany v jedné své kapitole v zestručnělé podobě vyzradí. Takže bych si uškodil zase jinak.
Ať tak nebo tak, jsem rád, že jsem si tuto knížku přečetl.

1 16.01.2019

Z Rámájany jsou, zdá se, v češtině dostupná pouze různá její převyprávění od různých autorů. Stejně tak i v tomto případě jde "jen" o převyprávění, nikoliv o plnohodnotný překlad originálu. Přeložená Válmíkiho Rámájana by byla přibližně asi 4x obsáhlejší. Svým způsobem je absence překladu škoda, protože český čtenář tak nemá možnost okusit skutečné Válmikího vyprávění a popis scén a seznámit se se stylem, jakým byl tento starověký epos napsán.
Toto vydání převyprávěné Rámájany jsem si nakonec pro čtení vybral, protože z dostupných českých vydání má nejvíce stran, a tak jsem předpokládal alespoň méně zkracování děje a větší věrnost originálu, než v jiných dostupných převyprávěních, která jsou kratší. A i když jsem jiná převyprávění nečetl, abych mohl posoudit, zda je toto skutečně lepší než ostatní, svého výběru jsem nelitoval, i když se nějaké mouchy najdou.

Pravda, od 10. kapitoly se to hemží překlepy. Kniha je plná indických výrazů, díky kterým budete velice často listovat na slovníček pojmů na konci knihy, i když by se spousta z nich dala jednoduše přeložit do češtiny přímo v textu. Člověk se takto sice něčemu novému zase přiučí, jenže rejstřík není úplný a během čtení tak budete narážet i na indické výrazy, které ve slovníčku zkrátka nedohledáte a budete se muset spoléhat pouze na kontext, ve kterém byly použity.

Popisované reakce postav občas mohou působit poněkud přehnaně až hystericky. To ovšem může být relikt z původní Rámájany, která je epickou básní, zatím co toto převyprávění je prozaické. Když se nad tím zamyslím, dávalo by to i smysl. Zdejší reakce postav by do poezie pasovaly. Ta bývá svými popisy často vzletnější a opulentnější, a autor se třeba jen snažil zachovat více z originálu.

Větší problém jsem měl s nekonzistentností chování hlavního hrdiny v některých situacích. Po celou dobu děje je líčen jako ztělesnění morálky, a najednou na pár místech děje překvapí činem, který bychom hodnotily zřejmě jako zákeřný, podlý, nemorální, nebo opovrženíhodný. I když se autor v roli vypravěče snaží hrdinovo chování v těchto konfliktních situacích ospravedlnit vysvětlením z jiného úhlu pohledu, jen jsem nevěřícně a nesouhlasně kroutil hlavou. Pocitově tam zkrátka bylo něco špatně a vnitřní svědomí vnímalo ospravedlňující vysvětlení jako pokroucená a účelová. Změnou úhlu pohledu můžete najít ospravedlnění pro cokoliv.

Nekonzistentně působilo i dobývání Lanky, kdy je jediný hrdina nejprve schopen město sám zničit a nepřátele likviduje levou zadní, aniž by mu někdo byl schopný nějak ublížit, ale o chvíli později, když přivede celou armádu sobě podobných, tak mají najednou co dělat, aby vůbec přežili. Ve změnách velikosti postav se člověk pak už jenom ztrácí. Nepřátelé jsou často popisování jako obři tyčící se nad vrcholky stromů, a vzápětí se o nich hovoří, jako kdyby nebyli výškově odlišní od běžných lidí.

Na konzistenci v detailech se nehledělo. Rámájana je pohádka. Je to legenda. Šípy se střílí s kadencí kulometu a přesností sniperů. Zaklínadla a kouzelné zbraně s účinkem atomovky jsou na denním pořádku. Cílem bylo upoutat, zaujmout, nadchnout, a pobavit. A tento cíl Rámájana stále splňuje.

1 03.10.2018

Z této knihy mám rozporuplné pocity. Začátek byl výborný - pád Tróje, plavba, Dido. Po Odysseiy bylo zajímavé narážet na známá místa a vidět, jak se Odysseus a Aeneas na těch místech jen o nějaký čas minuli (třeba setkání s Polyfémem s již vypíchnutým okem). Jen jsem si po Homérových dílech musel zvyknout na to, že Diovi se najednou říká Jupiter, Héře Juno, Afrodítě Venuše, nebo Odysseovi Ulixes. Ale to byl jen malý detail.

Co mi vadilo, a knihu nakonec docela otrávilo, byla zmatečnost ve vyprávění válečných událostí v Itálii. Děj jako by neplynul kontinuálně, některé důležité přesuny jako by v něm chyběly, nebo byly zmíněny tak stroze, že jsem ani nepostřehl, jak se vlastně udály. Král Latinus v jednu chvíli chce svou dceru provdat za Aenea, a najednou s ním válčí. Aeneovo a Turnovo vojsko jsou na pochodu, jsou tak blízko, že jedno na druhé vidí, a najednou je Turnus na poradě u Latina. Turnus u oltáře obětuje bohům před duelem s Aeneem, a najednou je na voze na druhé straně bojiště. Při čtení jsem se častokrát nad textem pozastavoval s otázkou, jak k tomu vlastně došlo. Kdy se to stalo? Co dělá tam, když byl tady? Jak se tam dostal? Kdy se tam dostal? Jak se to stalo? Do Homérových vyprávění jste se mohli ponořit, představovat si jejich děj před sebou, a ten se před vámi rozvíjel a plynul. Děj v Aeneidě krásně plyne jen z první poloviny, a pak začne škytat. Konec je kvůli tomu docela únavný, otravný, a odrazující.

Celkově tedy kniha s dobrým začátkem, a příšerným koncem.
Nemyslím si, že bych si ji chtěl někdy přečíst znova. Určitě tedy ne do konce.

1 13.01.2018

Tak s touto knihou jsem šlápl hodně vedle.
Sbírka fragmentů z různých ság, které dohromady vytvářejí guláš, pod který by se mohli podepsat Pejsek a kočička.
I když jsou jednotlivé fragmenty seřazeny podle příslušnosti k ságám, a autor se u každého střípku snaží uvést čtenáře do kontextu, o nějakém vtažení do děje a jeho sledování nemůže být ani řeč. Na to je to příliš roztříštěné. Kniha je vhodná pro někoho, kdo to studuje a zabývá se staroseverskými ságami a básněmi odborně. Takovému člověku poskytne velké množství materiálu. Ale pro laického čtenáře je toto dílo nezkousnutelné. Pro laika je lepší sáhnout po nějaké kompletní sáze a přečíst si její ucelené znění. Bude z toho mít mnohem lepší požitek.
V jedné věci by se ale mohli vydavatelé ság touto knihou inspirovat, a to mapkami na vnitřní straně desek s vyznačenými místy se jmény, pod jakými se v ságách vyskytují. To by u množství ság pomohlo ve sledování jejich děje.

1 07.12.2016

Asi je to tím, že ságu o Volsunzích jsem už četl v Tolkienově podání, i v obou Eddách, ale tato kniha mě zkrátka nedokázala příliš zaujmout. Je pravda, že prozaické podání ságy bylo něčím novým a vyskytly se v ní drobnosti a detaily navíc, které v poetických verzích obsaženy nebyly, nebo byly trochu jinak, ale nějak super převratné to nebylo. Další ságy (o Ragnarovi, Bósim, atd.) mi pak připadaly bez náboje, nevýrazné, a jako by se pořád omýlal jeden a ten samý princip. Vyprávění občas obsahovalo nějaký zajímavější prvek, ale spíše jen okrajově. U ságy o Volsunzích (když jsem ji četl poprvé) jsem byl v neustálém napětí, co dalšího se přihodí a příběh jsem hltal, u těchto dalších ság nikoliv.

1 07.12.2016

Nádherná knížka s překrásnými velkými ilustracemi. Vlastně je to obrázková encyklopedie pro děti. Obrázky jsou velice povedené, a zabírají vždy celou dvoustranu. U každého zvířete je pak jeden odstavec textu s popisem. Na začátku jsou běžná domácí hospodářská zvířata, následují u nás běžná divoká zvířata z lesů a polí, a dále ve knížce jsou pak zvířata cizokrajná (ta nám při listování připadala ze začátku poněkud neuspořádaná, ale nakonec jsme usoudili, že jsou zřejmě řazena podle oblastí výskytu). Kromě zvířat samotných je v knize i pár kapitol o chovu a využití zvířat, pěstování plodin (setbě, sklizni), trzích, a podobně. Je tam toho opravdu hodně.
Narazili jsme na ni náhodou v obchodě a po otevření to byla jasná volba na dárek pro neteř. Je to opravdu nádherná kniha.

1 10.10.2016

Tuto knížku jsem si pořídil ze zvědavosti. Mám rád různé mýty a legendy, a byl jsem zvědavý, o čem bude tato. Už v úvodu ve mě kniha vyvolala chuť doplnit si literární vzdělání přečtením Eddy.
Kniha obsahuje jak anglický Tolkienův originál, tak český překlad. Přečetl jsem si obě verze. Angličtina se mi líbila asi o něco víc. Možná ty aliterace bez koncových rýmů v ní pasují líp. V české verzi jsem měl problém s tím, jak báseň zní. U české básně prostě očekáváte koncový rým, tady to bez něj znělo dost kostrbatě, a někdy i básnicky neučesaně. Cílem překladatele ale nebylo aby se to bylo "hezké", ale aby to bylo věrné. Snažil se tedy o dodržování stejných básnických pravidel, jakých se drželi staro-severští básníci, a jakých se při psaní tohoto díla držel i Tolkien.
Bylo to hezké seznámení se stylem severských ság, ačkoliv dějově jde o brutální thriller. Celkově mě knížka nadchla tak, že jsem si po ní hned musel pořídit Eddu (jak poetickou, tak prozaickou), i Ságu o Volsunzích.

Když to porovnám se Ságou o Volsunzích, tak Tolkien ve svém podání některé pasáže zestručnil. Ty se v díle projevily drobnými dějovými skoky. Třeba se nemluví o tom, jak Sigurd porazil vlčici. Prostě má vlčice najednou vyrvaný jazyk. Takovýchto skokových zestručnění je v Tolkienově verzi několik.

1 23.09.2016

Některé povídky úžasné (třeba Tulák Rover se mi líbil opravdu hodně), některé mě zas tak moc nenadchly. Zajímavá ukázka Tolkienovy tvorby, když zrovna nepsal o Středozemi :D

1 22.09.2016

Nádherná obrázková knížka k pokochání.
Můžete si prohlédnout třeba lembas, skřetí dryják, trpasličí válečná kladiva, elfí prsteny moci, a spoustu dalších věcí.
Jedinou výtku bych měl k výběru obrázků mečů a některých přilbic - ta křesťanská tématika v podobě různých templářských křížů a podobně na hlavicích a záštitách moc do Tolkienovy Středozemě nezapadá :D
Pokud jde o texty, není v nich nic nového. Ale zato hezky organizovaně shrnou nejdůležitější informace o předmětech, rasách, a národech Středozemě.

1 01.09.2016

Úžasný příběh který jsem zbožňoval, doprovázený krásnými ilustracemi.
Mít tak tu možnost zůstat dítětem a nezestárnout :-)

1 18.08.2016

Ze začátku to vypadalo na knihu o mýtech bez mýtů. Autorka se sáhodlouze rozepisuje o tom, jak byly konstruovány chrámy, jak byli pohřbíváni mrtví, v jaké bohy egypťané v tom kterém období věřili a jak jedno státní božstvo střídalo jiné. Zkrátka jaký vliv měla egyptská mytologie na život egyptských obyvatel. Ale mýtus jako takový v knize skoro aby člověk pohledal. Sem tam se mezi autorčiným výkladem nějaký objeví.
Těch pár, co se do knihy dostalo, bohužel nejsou překlady originálů, ze kterých by čtenář mohl ochutnat styl, jakým je staří egypťané zaznamenali, ale jen o jejich převyprávění přežvýkané autorkou. Jsou národy, kde se staré mýty předávaly ústní tradicí a kde to zkrátka jiným způsobem, než převyprávěním, nejde. Ale když už si egypťané dali tu práci a své mýty zapsali na papyrus a vytesali do kamene, proč je nepředložit tak, jak jsou?
Čekal jsem soubor egyptských mýtů, které si budu moci přečíst a vyvodit si z nich nějaké vlastní závěry a udělat si o egyptské mytologii vlastní obrázek, něco na způsob "Starověkých bájí a pověstí" (soubor řeckých mýtů od R.Mertlíka) nebo "Řeckých mýtů" (R.Graves). Autorka jde ale jinou cestou. Místo knihy mýtů a legend starého Egypta napsala knihu o mýtech a legendách starého Egypta. Ač to zní podobně, obsahově jde o velký rozdíl.

14.02.2019

Po prvním díle jsem pochyboval, jestli se do druhého vůbec pustím. Nakonec jsem jej zkusil a musím říct, že se mi líbil o dost víc, než ten první. Druhý díl je věnovaný především Héráklovi a Argonautům, a uzavírají jej události Trojské války. Zpracování těchto témat je volnější, než u mýtů v prvním díle. Čtenář s hrdiny tráví více času, a dílo nepůsobí tolik chaoticky. I přeskakování mezi variantami jako by ubylo, nebo jsou možná lépe zakomponovány. Kniha se tak čte mnohem příjemněji.

20.06.2018