karol.cadex
komentáře u knih
Ekonomie
Robert Holman
V životě jsem ekonomii neviděla, nerozumím jí, proto jsem se přihlásila na VŠ na humanitní obor a ejhle - ekonomii zde samozřejmě máme taktéž!
První pokus zkoušky jsem samozřejmě nedala, na druhý pokus jsem se tedy kousla a celého Holmana přečetla.
Holman je velmi pochopitelný, termínů je sice přehršel, ale základ a povědomí o problematice v hlavě zůstane.
Příklady v knize jsou skvělé, často i vtipné a hlavně jsou z reálného života.
Zkoušku mám za tři dny, tak jsem zvědavá, zda-li mi Holman k úspěchu pomohl.
EDIT: Tu zkoušku jsem neudělala ani po přečtení Holmana! Tak zas příští rok. :)
Ostrov Sukkwan
David Vann
Popis přírody je v knize dokonalý - nic romantického, ale divoká příroda na Aljašce se vším všudy, která je sice krásná, ale zároveň nezůstane člověku nic dlužna.
Roy je hrdinou na svých 13 let velmi vyspělým a zručným, narozdíl od otce mu nechybí ani sebereflexe. Bohužel jak sám řekl autor, jinak kluk dopadnout nemohl.
Otec Jim je úplná nula - ubrečený snílek, co odmítá převzít odpovědnost za veškeré své činy, celou knihu jsem jím pohrdala a když jsem zjistila, že druhá část knihy je vyprávěna z jeho pohledu, chtěla jsem se na čtení vykašlat.
Jedná se o hodně smutnou a mrazivou věc. Popravdě jsem jen stále nepochopila to srovnávání s McCarthyho Cestou, to je úplně každý pes, jiná ves...
Nevítaný host
Shari Lapena
Prima oddechovka na dovču k vodě.
Mám ráda uvíznuté lidi pospolu, staré hotely a tenhle klasický typ detektivky.
Hotel byl super popsaný a celkově vraždy i postavy mi do něj zapadaly jako pasující ozubená kolečka.
Nic rušivého v knize nebylo, nikdo mě záměrně nedeptal, bohužel žádný masterpiece to také úplně není. Kniha rozhodně neurazí.
Váhala jsem nad třemi hvězdičkami, ale zas nudná patlanina toto není, takže dávám čtyři s odřenýma ušima.
Cesta
Cormac McCarthy
Srdcervoucí a silná věc.
Poslední zbytek lidskosti na posledním zbytku světa - tak vnímám Muže a Chlapce.
Veškeré dialogy a události popsané jsou znepokojivé a dostávají se čtenáři pod kůži stejně jako všudy přítomný popílek v knize.
S ohledem na dnešní stav naší planety mě napadá jen, zda-li se já nebo moje děti či moje vnoučata /pra-, pra-, .../ téhle situace dožijeme?
Každopádně Cesta je s přehledem jednou z nejlepších knih, které jsem kdy četla.
Pátá oběť
Jonathan Dylan Barker
Popravdě jsem se dlouho nemohla začíst, Sam mě po určité době začal sám mírně štvát a celkově jsem se chvílemi docela ztrácela.
Tohle pokračování je poněkud překombinované a opravdu doufám, že třetím dílem si autor u mě napraví reputaci.
Otevřené konce mi nevadí, ba naopak mi vadila ta dějová smršť, jako by se na mě valila lavina nepředvídatelných a občas i prapodivných událostí.
Betonová zahrada
Ian McEwan
Úplně odvařená nejsem, na druhou stranu nejsem ani tak hrozitánsky znechucena nebo pobouřena.
Ač se incest několikrát odehrál, myslím že je třeba na něj nahlížet z jiné strany - děti byly emočně vyprahlé a bez kontroly, to pak člověk dělá asi různé věci a o tom, co je a není tabu, moc nepřemýšlí.
Celkově z knihy jsem měla takový zamlžený snový nejasný pocit. Asi jsem možná čekala víc. Ale na jeden sobotní osamocený večer naprosto stačí a uspokojí.
Norské dřevo
Haruki Murakami
Krásná věc.
Asi od čtrnácti let jsem trpěla předsudky, že Murakami se mi prostě líbit nebude, že to nepochopím, že to bude moc japonský a že se mi to opravdu nebude líbit.
A ejhle!
Nádherný popis Japonska v šedesátých letech, kastovních systémů, úplně jiného způsobu lásky, jídla, vlaků, dospívání, ...
S čistým svědomím můžu říci - tohle je opravdu krásná kniha.
Když Hitler bral kokain a Stalin vyloupil banku
Giles Milton
Když mám opravdu obrovskou nouzi, například v čekárně u lékaře, kam si zapomenu vzít knihu, koupím si časopis Epocha. A tahle kniha je takovou Epochou v knižním vydání. Žádný literární zážitek, ale příběhy do čekárny nebo pro pobavení mladšího bratra či rodiny večer u piva. Víc nic, bohužel.
Dětské zoubky
Zoje Stage
Pro příště si dávám předsevzetí "nečti zdejší komentáře, dokud nedočteš danou knihu", protože při čtení knihy jsem se musela v duchu pořád usmívat hlavně nad zdejším komentářem paní (a její mentalitou), ve kterém dítě z knihy nazvala "sviní" a děsně se nad knihou rozčilovala. Paní, pokud naopak čtete Vy můj komentář, prosím Vás, je to fikce a nemusíte mít z toho psychickou újmu :)
Můj vkus, ani city, ani mateřské pudy újmu ze čtení naštěstí neutrpěly, nejedná se rozhodně o zas tak kontroverzní dílo. Není to dokonce žádný masakr, jen pár sprostých slůvek a ohníček, dětské myšlenkové pochody mohou někoho zarazit, ale opakuji - je to fikce!
Co mě na téhle knize potěšilo je to, že se autorka nevěnovala pouze narušenému dítěti, ale skvěle nastínila život s Crohnem, kdy hlavní hrdinka matka prošla různými fázemi choroby a čtenářům je i laickým způsobem vypráví. No a do toho to šílené dítě, hihi.
Manžela bych každopádně vyměnila, nemusím moc tyhle plytké nevěřící Tomáše.
Ve finále jsem docela spoko, dostala jsem, co jsem od knihy chtěla.
Vermontské psycho
Jennifer McMahon
Na tenhle typ “hororů” jsem už vážně velká, ale i tak se vždy nechám napálit a nějaký nový otevřu. Cílovkou jsou v tomto případě bystřejší dvanáctiletá děcka. Příběh je ok, před patnácti lety by se mi to asi i vcelku líbilo. Teď jsem spíš rozpačitá sama ze sebe, že jsem to vážně přečetla. Ale na nedělní nicnedělání dobrý.
Každopádně všechny hrdinky v knize mi byly krajně nesympatické, Jay Jay má post ultimátního hňupa a motel jsem si moc dobře neuměla představit, takže popisy zde nezafungovaly. Dějová linka rozvrkočená a na konci mi už popravdě bylo úplně jedno, jak to dopadne.
Malé temné lži
Sharon J. Bolton
Sice bych ráda dala plný počet, ale moje očekávání bylo hodně vysoké a úplně nebylo naplněno tak, jak jsem si představovala.
Catrinina část byla nejlepší částí. Callum mě trochu nudil, ačkoli mám pro zrzavé válečné veterány slabost a Ráchelin part mě upřímně vytočil. Konec ale vykreslila pí. Bolton pěkně, husina se dostavila.
Teď vážně - Falklandy mě nikdy nepřestanou fascinovat, lidi jsou jiní než my pupkatí Evropani, příroda je svérázná a nehostinnost zdejšího prostředí je svým způsobem vzrušující. Kdybych nebyla srab, tak bych se tam hned nastěhovala. A jelikož srab jsem, chtěla jsem si alespoň odsud přečíst hezkou knížku. Jenže mi v ní chyběly větší popisy krajiny a psychologie místních. Je to sice asi můj problém, ale i tak jsem tu hvězdičku odebrat musela.
O myších a lidech
John Steinbeck
Nádherné dialogy, nádherně vykreslené prostředí, nádherně popsaný vztah mezi dvěma muži, nádherný a neskutečně smutný příběh, do kterého člověk musí dozrát, aby si ho vychutnal tak, jak si Steinbeck zaslouží.
Lennieho malost je v jejich období tak krásná a bezelstná, v dnešní době v Čechách by z něj byl bohužel zlý buran poslouchající Ortel a k černochovi do kamrlíku by si jen tak sednout nešel.
Sny jsou úžasná věc, škoda jen, že klukům zde nebylo přáno.
A slovo “hospodářstvíčko” a prakticky celá kniha mi správně zabrnkalo na tu moji melancholickou strunu, takže jsem z toho tak jako hezky smutná.
Tatérka
Alison Belsham
Tattoo komunita je mi bližší asi víc než cokoli jiného, možná i proto jsem z knihy měla strach a odkládala ji a moje strachy (až na pár termínů a nepřesností) byly zbytečné. Jo akorát trochu mě svými předpotopními kecy a předsudky v pár odstavcích Francis vytočil, ale přisuzuji to suché Anglii a po líbačce jsem mu vše odpustila. Kdo mě ale neskutečně vytáčel byl jeho šéf, tomu bych zakroutila krkem. A Marni? V té jsem se totálně viděla. Upřímná a výbušná tatérka, která se do všeho hrne po hlavě a na vše chudák doplatí.
Děj knihy se odehrává v Brightonu, žádný Boston ani New York nebo norské městečko, což je příjemná změna. Popisy města, charaktery lidí a dialogy super, kniha nenudí, ba naopak, moc hezky napsaná detektivka. A dokonce jsem neuhodla vraha, to se často nestává!
V pasti lží
B. A. Paris (p)
Tuto autorku jsem si nechávala vždy jako odreagování od hutné nebo těžké literatury, je to taková moje guilty pleasure.
Každopádně V pasti lží vůbec není jednoduchá blbost! A vůbec to není prvoplánová fraška pro matky na mateřské!
Jsem velmi mile překvapena, děj má spád a dokonce ani hlavní hrdinka na mě nepůsobila jako úplný debil, ale opravdu jako chudák, zápletka kvalitní. Samozřejmě, že hluché místo by se našlo, ale nad žádným jsem si zcela nekroutila hlavou.
Takže děkuji, já jsem spokojena.
Není úniku
Taylor Adams
K odreagování dobrý, že by to byl úplně literární zážitek, to se říci nedá, ALE bavilo mě to.
Jen pokud v nejbližší době ještě uslyším nebo uvidím slovo Beretta, tak si jí opravdu pořídím a zastřelím se s ní.
Svým způsobem mi Darby jako hrdinka přišla sympatická, i s těmi nahoněnými superschopnostmi a Ashley mě přitahoval skrz svou porušenou psychiku. Místo pro děj bylo vybrané a popsané skvěle, to se musí nechat.
No a pak nastal konec a autor to takříkajíc prostě posral. Vůbec jsem ty manévry nepochopila, nelíbilo se mi to a vážně mě to otrávilo.
Psát k téhle knize víc je absolutně zbytečné.
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Autorka mě překvapila neuvěřitelným způsobem. Potenciál knihy je obrovský, nedovedu si ani představit, jakou práci si autorka s tímhle dílem dala.
Pro mě jedna z nejlepších knih, které jsem letos přečetla.
Neskutečné dílo plné dobových reálií, bezmocností nad daným osudem, bylinek, zaříkávání, STB, nacistů a nehostinné přírody.
Opravdu jsem nadšená. Nevím, co napsat víc. Jen je mi líto, že moje babička již není živa, jelikož ta by knihu jako stará spiritistka velmi ocenila.
Jako zabít ptáčka
Harper Lee
Čipera je aktuálně mou nejoblíbenější knižní postavou! Milé, zvídavé a na svůj věk velmi vyspělé dítě, s perfektním rodinným zázemím a vlastním názorem.
Naprosto unikátní záležitost, kterou jsem deset let odkládala, že si ji přečtu "až někdy".
Rasismus a nenávist je opravdu nechutnou věcí a v knize je perfektně vystiženo naše dnešní "nejsem rasista, ALE". Paní učitelce se sice velmi hnusil Hitler, ale lynčovat černocha jí nevadilo... Nevím, jestli jsme se od ku-klux-klanu posunuli v 21. století o tolik dál.
Musíme si promluvit o Kevinovi
Lionel Shriver
Ze začátku na mě Eva působila jako fňukna, nemohla jsem se zbavit dojmu “proč si tahle zazobaná Američanka pořád stěžuje?”. A pak jsem se za svůj soud styděla. Jedná se o zpověď, úplné odhalení matky syna, který byl špatný až na kost i přes svůj původ a rodinné zázemí. A ona mohla udělat spoustu věcí jinak, ale bohužel čas nevrátíš a Evě zbyl jen dopisní papír a soboty v ústavu s jablkem, které padlo od stromu až k bráně pekelné. Strašně silná věc s varováním o nezvratném osudu uvnitř. 100/10.
Modlitba za Černobyl – kronika budoucnosti
Světlana Alexandrovna Alexijevič
Jsem za tuto knihu velmi ráda už jen proto, že faktu bylo napsáno xxx. Znám nazpaměť datum a čas, jména účastníků testu, kroky, které se v řídícím centru odehrávali, co se vše muselo evakuovat, kdy probíhala jaká evakuace, kolik lidí zemřelo v jaký čas apod.
Ale jen tady je naprosto syrově popsána bezmoc obyvatel, naprosto příšerný osud, který si ve 21. století na Západě ani neumíme představit.
Když jsem byla na Ukrajině na jaře, ukrajinské holky v mém věku se mně ptaly, co v Kyjevě dělám a já jim řekla, že jsem se přijela podívat do Černobylu. Obě byly v šíleném šoku, opakovaly, že tam v žádném případě nesmím a že je to nebezpečné. Na moji otázku, co přesně je tam dnes nebezpečné, neuměly odpovědět, protože odmala slýchaly doma jen to, jak je Černobyl nebezpečný a jak ho rodina nenávidí. (O přeměně Černobylu v zábavní park po odvysílání seriálu bych raději pomlčela, jsem ráda za svou návštěvu před seriálovým boomem).
Každopádně forma monologů je velmi autentická, autentičtější, než kdyby autorka texty uhladila i pro průměrné čtenáře, kteří tyto monology neumějí skousnout.
Temný experiment
Gwenda Bond
Velmi jsem se obávala, jestli si po třetí řadě seriálu knihou nezkazím chuť a nezkazila.
Šedesátky a sedmdesátky jsou moje oblíbená léta, takže mě těšily i drobné dobové reálie v knize (rozběhnutá válka ve Vietnamu, Woodstock, rasismus, značky aut a typy punčoch, apod.).
Temný experiment je třeba brát opravdu jako doprovodnou věc k seriálu, nepřidává nic, co by fanoušek neznal, ba naopak ukazuje jen cestu vedoucí k Eleven. A i když jako fanoušci víme, jak to skončí, příběh v knize nenudí. Ačkoli konec mi přišel trochu z vody uvařený, na druhou stranu co si tam Gwenda měla asi tak vymýšlet.
Kniha je rozhodně v rovnováze mezi svým vlastním příběhem a seriálem, vůbec mě neurazila a nevidím důvod dávat jí minus devětsettřicetpětcelýchosmdesátšest hvězd, u mě si vedla na plný počet.
