karol.cadex komentáře u knih
V případě těchto knih je mi líto, že jsem se na ně vykvákla u maturity, zatímco jsem se mořila s nedůležitými hrůzami, a nečetla tohle, co by mi bylo v tu dobu bližší.
Po deseti letech reputaci napravuji, i tak jsem se ale s Holdenem dovedla částečně ztotožnit. O lidech si nemyslím v dnešní době nic moc dobrého, takže pohrdání jimi máme společné, jeho dětinské chování mi přišlo roztomilé stejně jako rádoby dospělácké námluvy a opíjení. Není tu znatelná žádná extra proměna, spíš poznání sebe sama u šestnáctiletého kluka.
Bohužel jsem od knihy nedostala vůbec nic. Nic. Ubrečená věc, převlečená jako rádoby psychologický román, kterou jsem prokoukla na první dobrou.
Sonda do časů minulých, kdy už jako střední bílá třída jste byli někdo a vlastnictví černé služky, respektive otrokyně i po zrušení otroctví, byla takřka nezbytnost.
Některé knihy, jako Černobílý svět nebo Jako zabít ptáčka (prostě klasiky), bych doporučila přečíst všem těm rasistkám a rasistům z diskuzí na iDnes, i když myslím, že by to jejich mozeček nepobral.
Rasismus nenávidím a příčí se mi. Já sama si nedovedu v hlavě uspořádat, proč by někdo měl být pro mě něco méně jen kvůli barvě kůže. Nepochopím to prostě.
A je mi šíleně líto, když i ve 21. století, kdy třídíme plasty a odpad, nemusíme jíst maso, protože ho nepotřebujeme, nemáme trest smrti, auta jezdí na elektřinu, apod., někdo stále někým opovrhuje, protože není bílej, ale je zelenej.
Když se vrátím zpět ke knize, nejvíce se mi líbily kapitoly Aibileen kvůli odkazu k Bohu a celkové její filosofii. A Minnyin koláč bych taky ráda dala občas někomu ochutnat. :)
Dle anotace jsem si myslela, že to bude to pravé pro mě, ale bohužel... Překombinovaný děj, mnoho zbytečných postav, kdy každá si odbyla svůj štěk a pak se dál o ní nevědělo, ukňouraná Caroline jako moje jmenovkyně naprosto selhala, Aiden chvíli působí jako frajer, chvíli zas jak nevyrovnané děcko. Bohužel mě autorka nepřesvědčila a jsem poněkud zklamána. Konec je super, ale co těch předchozích 300 prázdných stran?
Mám ráda chytrá děcka a young adult románky o nich, vždycky si tak představuji sebe před +10 lety v jejich pozici, hihihi.
Každopádně jsem čekala takový ten hezky plynoucí děj na internátu s možná i trošku kriminální zápletkou, první polovina nám všechny hezky představila a najednou mi autor zasadil totální ránu a už jsem se vezla.
Fakt je to moc hezká knížka, je v ní i hodně moc pěkně zaobalené filosofie, kterou jsem v ní rozhodně nečekala a charaktery postav mě všechny bavily.
Na páteční večer sama doma se sklenkou vína nebo celou lahví opravdu ideální.
U českých autorek mám strach a utápím se v předsudcích, že z knihy na mě vyskočí jednoduchá a trapná Radka Třeštíková. A proto je moc nečtu.
No a tak jsem se jednou zase hecla a doteď mám z Běsi zimomriavky.
Jedná se o rozsáhlý román plný několika časových rovin, propletených osudů, složitých postav a špatných rozhodnutí. Běsa je naléhavá kniha, ve které se nachází několik aktuálních společenských problémů - otázka drogové závislosti, adopce, návratu ke kořenům či jejich opuštění, mezigenerační otázky, apod.
Prakticky je v té knize vše, ale zároveň se nejedná o nepřehlednou blbost.
Jen jsem měla občas pocit, že aby dostalo prostor co nejvíce postav, ty nejzajímavější byly o to dost ošizeny. Ale to je věc názoru.
Dlouho jsem nelitovala peněz za knihu tak, jako v případě tohohle škváru.
Ráda čtu o Grónsku, problémech dětí a dospívajících s nejasnou identitou, kterou mají dost podobnou gróňani a potomci indiánů. Čekala jsem psychologickou sondu, hledání sama sebe, obrázek Grónska očima depresivních jedinců.
Ale toto je slátanina bez hlavy a paty, cílovka je pro teenagery ve věku 16 - 20 let, vyloženě mě deptaly screeny z messengeru a co teprve rádoby cool výrazy v angličtině v každé druhé větě... Sprosťárny mi rozhodně nevadí, pokud mají účel, ale s ohledem na nijaké sdělení jsem se při čtení “kunda mě nebolí, bolí mě duše” regulérně styděla za autorku.
Skoro nikdy nečtu série a Grónsko je opravdu výjimka.
Je tu všechno - sympatický novinář aka hlavní hrdina, co odkrývá všechnu špínu, jež se vejde do jednoho malého Grónska a s každou kapitolou je jí víc a víc. Pak je tu potetovaná lovkyně lidí, která se mstí za svoje šílené dětství. Občas je tu pár vyšinutých eskymáků, děti s depresemi, dva tři policisti, protože víc jich být na tom metru čtverečním být nemůže, kdy nejméně jeden z nich vždy umře. Mrtví tuleni, ledová voda, fjordy, skály, vlny, šílená zima. Něco málo historie, něco málo geografie, taky demografie a politické souvislosti. Prášky bych zapomněla! A vojáky, co vstávají z mrtvých. A prima konec v rámci možností.
Někomu to může přijít jako slátanina. Ale mně ne, mně se to vážně moc líbí. Tak moc, že jsem se dnes i dívala na ceny nemovitostí na jihozápadě Grónska.
Technicky skvěle napsaná kniha.
Dějově vyčichlá kopírka. A to mi opravdu drásá nervy.
K autorce mám rozporuplný vztah. Na jednu stranu bych ji opravdu chtěla mít ráda. Ale proč nenapíše něco jen čistě ze sebe? Ne, nejde to, bohužel.
SPOILER
Thriller se třemi ukrytými rodinnými dramaty.
Na jedné straně Meja s asociální a nemocnou matkou, celý život stěhující se od chlapovi k chlapovi podle toho, s kým se afektovaná a psychózní matka seznámí. A shodou náhod si na seznamce najde Pornbjörna a Meja s matkou se odstěhují k němu na švédský kraj světa.
Dále tu máme Lelleho (to přízvisko se mi šíleně líbí :)), který tři roky v kuse hledá svou ztracenou dceru a klame sám sebe, že se dcera ještě někdy najde živá. Hledáním rozvrátil svou rodinu a v obci platí za podivína.
No a do třetice je tu na jednu stranu šíleně zajímavá rodina Carla-Johanna žijící na okraji města i společnosti, bez elektroniky, ale za to s obrovskou zásobou potravin a zbraní, protože určitě bude válka a nikomu se nedá věřit!
No a tohle všechno se dohromady zamíchalo a vznikla z toho fakt pěkná kniha plná zajímavých osobností a charakterů a švédských samot.
Krátká, zato velmi intenzivní sonda do ubohých německých duší. Je to naprostý opak všech aktuálních moderních detektivek a už jen kvůli tomu mám obrovsku potřebu knihu obhajovat. Nemusí být všechno jen provoplánově průhledné, nenene.
Tady prostě sedí alkoholik Fritz v nechutné smradlavé hospodě plné šílených ztroskotaných existencí, měl holt hodně smutný osud, no a tak mu s ohledem na dosud vypitý alkohol a jeho osobnostní nicotnost mrdne v hlavě a zabije pár zbytečných starých prostitutek.
Pak je tu ještě pár takových smutných dušiček, ale to je jen přicmrndávání k Fritzovi, aby se neřeklo.
Kniha je o něco víc vulgární než snese průměrný čtenář, chvílemi jsem si připadala jak v horším a víc smrdutém německém Trainspottingu pro chudý.
Víc než z Fritze se mi navalovalo z představy německých klobás (a přeberte si to, jak chcete).
Ale jako já jsem spokojená a těším se na film.
Jeden z lepších thrillerů letošního roku.
Dějová linka super. Jediná postava, o které si nemyslím, že byla úplný debil, byl teplý Emilyn kamarád. Jinak co charakter, to děs.
Emily nemůžu nazvat ani naivkou, Emily byla prostě nepochopitelná blbka. Adam rozmachaný smrad, matka magor (ale počkejte si na konec), brácha by Emily nejradši dostal do postele, Emilyna matka stejně mimo jako její dcera...
Ale to tomu prakticky moc nevadilo, až na moje vnitřní občasné výlevy "proč to jako dělá?", opravdu uspokojivý thriller.
Nejenže Sisi byla zacyklená sama v sobě, v minulosti a v houbách, občas mi přišlo, že se zacyklila i sama autorka. Nevím, jestli se snažila nahonit stránky, ale hluchých míst jsem našla v knize víc než dost.
Ale to nemění nic na tom, že se jedná opět o naléhavé téma a ač zpracované pouze v náznacích, čtenář nemá vpáleno nic přímo, postupně si sám odkrývá střípky.
Prostředí Šumavy a lesů je moje domácké, takže mi chvílemi přišlo, jak kdybych Sisi znala a po houbách lezla s ní.
Jsem moc ráda, že v Čechách ještě někdo dokáže napsat reálnou knihu, z reálného prostředí a s lidskými problémy, které jsou všude kolem nás.
Kniha měla původně 100% a po mých hvězdičkách 88%, což je velmi škodolibá náhoda s ohledem na téma knihy...
Ale nemohla jsem hodnotit jinak. Styl psaní mi zcela nesedl, ač nejsem ateista, zdejší filosofie a víra mi spíše vadily...
Není to úplně dílo pro každého.
Asi mi úplně nesedlo vyprávění ze strany extrémně naivního Bruna, každopádně mi kniha přišla poněkud prvoplánová.
A jsem nespokojena spoustou otázek, které se mi honí hlavou - spala matka s devatenáctiletým poručíkem Slizákem? Zabil Slizák Pavla? Kdo byla Marie? Herr Komandant tatínek svému “poslání” opravdu věřil nebo co, protože mi úplně mimo nepřišel, i když mnoho prostoru nedostal. Atakdále.
Kdyby konec nebyl tím, kterým byl, dala bych hvězdičky tři.
Ona je prostě Émile Zola v sukni po sto letech. Nevím, čím to je, ale ti Francouzi mají naturalismus prostě v krvi. A de Vigan ho tam má ještě pětkrát tolik. Nesnaží se zkreslovat realitu, vše podá čtenáři syrovým a pravdivým způsobem. Navíc dokáže na minimu stránek udělat neskutečný vítr - styl psaní je úsporný, přesto je v něm obrovský apel a na druhou stranu lyričnost.
Pouta jsou hodně smutné dílo, hrdinové jsou v nich ztracení jak v rámci společnosti, tak v sobě sama. Obecně děti (a občas i dospělí) v jejích dílech jsou hozeny do světa a je jen na nich, jestli se potopí, či vyplavou.
Autorka by udělala větší parádu na méně stranách, protože myšlenkové pochody zbohatlických fracků jsem musela opravdu přeskakovat. Bohužel se v ní najde spoustu zbytečných hluchých míst. Ale i tak se jedná o jeden z lepších thrillerů letošního roku. I když už se k autorce asi úplně vracet nebudu.
de Vigan v mysli svých hrdinů a po jejich myšlenkových pochodech klouže jako po másle. Její věci jsou neskutečně realistické. Kdo by jen tak z plezíru zvládl napsat existenční román o bossingu v kanceláři a na druhé straně o muži středního věku, jež opustil nefunkční vztah? Jen minimum spisovatelů.
Klobouk dolů před de Vigan u mě již podruhé. A ne naposledy.
Po přečtení mě jako přirovnání napadají ke knize jen zdrobněliny - jednohubka, novelka, roztomilá věcička a na tváři mám takový malinký úsměv.
King nemusí jen děsit na šestisetstranách.
A moje aktuálně nejoblíbenější slova? Povznesení a lesbice. :)