karol.cadex komentáře u knih

Tučková je jednou z nejlepších autorek v ČR. I přes tu ofinu :)
Za jejími knihami je vidět neskutečně odborná práce. Reálie v Gertě jsou perfektně zpracované, děti ve škole by se z ní mohly učit.
Ačkoli pro mne jsou srdcovka Žítkovské bohyně, Gerta si v mém srdci místo také našla.
Perfektní příklad toho, že nic není černobílé. Natož druhá světová válka a její konec.

19 29.02.2020

Prosim vás, četli jsme všichni tu samou knihu? Nebo jsem dostala do ruky její nehezkou nepovedenou sestru?
Já četla rádoby vtipnou humoresku z levných knih, kde dialogy by se daly přirovnat skřípání křídy po tabuli a kde místo smíchu jsem se cítila trapně za autora.
Děj mě úplně minul, možná jsem v tom hledala něco víc nebo jsem na tento typ literatury asi úplnej debil. Nevim.

8 28.02.2020

Annie/Milly je teda úplnej blázínek!
Samozřejme vyrůstat v rodinném prostředí kde ona - komu by pak nehouklo? Jenže zas tak věrohodně její psychologie popsána nebyla, což mě překvapilo vzhledem k tomu, že autorka s psychicky zasaženými dětmi má osobní pracovní zkušenost. Možná, kdyby trochu ubrala s tou divokostí... Jelikož v některých pasážích byl děj velmi přitažen za vlasy.
Ale jinak slušný thriller.

1 25.02.2020

Nejsem si jistá, jestli potomci indiánů mají šanci někdy zapomenout na všechna příkoří, která po generace zažívali oni i jejich předci.
Chanie byl jako dítě odebrán rodičům, aby se kulturně převychoval na kanadském internátu, kde byl bit a zneužíván.
V knize se střídají kapitoly vyprávění mezi Chaniem a dušemi ve zvířatech. Obzvlášť na mě zapůsobilo vyprávění štiky a klíštěte.
Hodně smutná věc.

5 24.02.2020

Já vím, že to píšu pořád dokola, ale děkuji bohu, že v Čechách nepíše jen ta arogantní paní od písmena T.!
Dvořáková mě mile překvapila už Vránami, ale tohle?
Vrátila jsem se v čase zpět k nám na ves, kdy ještě žila babička s dědou, měli jsme hospodářství, každou zimu zabijačku, chodily jsme s babičkou do krámu "dělat řeči"...
Popis zabijačky byl naprosto přesný, po přečtení jen vzpomínám na to, jak strejda Standa trefil prase, vykrvil ho, pak se s mým otcem nalil a ten se do úmoru hádal s mamkou, která se podívala na souseda... Dědina není pro každého, taky se naši naštěstí rozvedli. A nám dědina zůstala. I když dnes už trošku v modernějším pojetí. A říkám si - není to škoda? Hlavně jak voněly ty jitrnice, co se vařily postaru na peci!!!
Ale s mamkou se mezi sebou pořád bavíme jako za starejch, že nám kolikrát kdo sotva rozumí. Roužni, řežavý, uhlák, ...
Nečetla jsem příběhy něčí, ale naše. Do posledního slova tý šílený hantýrky.

23 24.02.2020

No... Dala mi zabrat, co si budeme povídat. Až jsem si občas říkala, jestli vážně takový rozsah knihy byl nutný. Chvílemi jsem četla jen vatu, poté jsem měla pocit, že čtu skripta pro doktorandy biologie, pak teda výjimečně bylo i sexuálno, mrtví lidé, mrtvé velryby, rychlo mušle, příšerka, vláda USA má v sobě ilumináty, nakonec akce, střih a konec. A červi!!! Na červy bych zapomněla.
Ale dovedu si představit, že se reálně vše popsané děje.
Lidi jsou zlo.

5 23.02.2020

Chvílemi jsem měla pocit, že se autorka nenachází ve stejném století jako já. Rusko je úplně jiný svět.
Nesedl mi styl vyprávění, ale to je můj problém.
Nesedla mi vlastně ani autorčina rebelantská povaha, ale to je problém hlavně odlišnosti kultur a politické situace.
Můj obdiv má autorka každopádně za sílu a výdrž.

2 21.02.2020

Palán se prakticky přiznal již na začátku knihy - mermomocí chtěl udělat pokračování, ale neměl napsanou ani řádku. A takový pocit mě provázel po celé čtení, které trvalo dvě hodinky čistého času, a to přísahám, že jsem si každé slovo vychutnávala.
Obsahově prázdná kniha, ale nás, srdcaře ze Šumavy, i tak dovede k nostalgii a k mlčenlivému přitakávání, že svět těchto protagonistů je ještě v pořádku.
Kluci Klišíků je Palánův životní objev a nelze je nemilovat, proč je tedy znovu nedat na obálku.
Nechci být negativní a pesimistická vůči autorovi. Protože s prvním dílem si dal opravdu práci a vyšel z toho masterpiece. Ale je tu to malé/velké pochybování.
Každopádně kniha je krásná a kvalitní a fotografie dechberoucí. Výjimečně nehodnotím hvězdičkami. Ať si každý udělí hvězdičky ve svém podvědomí.

Jasná a stručná odborná literatura a kazuistiky jsou skvělé!

1 19.02.2020

Asi jsem čekala od autorky něco jiného. Chápu, že chtěla podat nejvěrnější popis života své matky, ale dle mého toto knize nejvíce uškodilo.
U de Vigan jsem zvyklá na popisy mrazivých depresí, životních selhání, ztracenou víru v lidstvo nebo celý život, na francouzský naturalismus v jeho pravé podobě.
Tady jsem dostala cosi zahalené do pláště nedůvěry - jak kdyby ona sama nevěřila, že o své matce píše, nebo jak to přijmou lidi.
Samozřejmě, že smutných osudů je v knize přehršel, ale jako celek to na mne nepůsobí vůbec důvěryhodně.
Za mne nejslabší kniha autorky.

4 17.02.2020

Ale jo... Jako co si budeme povídat - číst tohle v pubertě a pak to číst znovu ve třiceti je pro mě to samé, jak kdybych se rozhodla, že se po patnácti letech zhulím. Neni to už cool a nechci to úplně furt dělat, spíš jsem jen zvědavá, jaký to má aktuálně efekt.
No a ten efekt je takovej nijakej. Nedokážu už to ocenit tak, jako v tý pubertě.

7 15.02.2020

Jsem poněkud rozpačitá.
Rollins píšící pro peníze rádoby dobrodružné krimi thrillery komedie všechno dohromady tohle téma v jedné ze svých knih uchytil daleko lépe. Četla jsem jej sice před x lety, ale na ilumináty, kteří schovali včely do skleníků v Norsku, si moc dobře pamatuji.
Na tyhle včely jsem se moc těšila. Jenže jsem se moc nedozvěděla. V ději jsou dost mezery a čas se těch sto let tak šíleně vleče... Pro mě super téma, alébrž velmi nešťastně zpracováno.

5 15.02.2020

Jsem ve velmi příjemném šoku! Knihu jsem vzala do ruky opravdu jen ze zvědavosti a jako nouzovku při zkouškovém, ale toto jsem nečekala.
Naprosto vyzrálý styl psaní, nadčasové téma, odlišení na liché a sudé kapitoly, kdy liché kapitoly jsou psány zajímavým slovosledem a jsou plné beznaděje, za to sudé kapitoly jsou již psány "normálně" a tluče se v nich dilema nakladatele spolu s jeho myšlenkovými pochody a zajímavými úvahami.
Rozhodně doporučuji si tuto knihu přečíst a pak se podívat, kdo je autorem :)

7 11.02.2020

Krásné a pokorné vyprávění od Garyho, který si myslel, že přírodu zná, ale ta ho neustále nepřestává překvapovat.
Chvílemi mi kniha připomínala takové drsnější Vejce a já se psím spřežením.
Ačkoli vidím radši umírat lidi než zvířata, což je můj problém, Gary popisuje přírodní koloběh přesně tak, jak má být.
A díky těmhle knihám je mým největším snem odstěhovat se na sever, být soběstačná a dřít do úmoru na něčem, co má smysl. Utopie, ale představa je to krásná.

8 11.02.2020

Velmi intenzivní jednohubka.
A opět mě mile překvapila česká autorka, jsem moc ráda, že tu nepíše jen ta šílená Třeštíková.
Co říci k obsahu? Syndrom CAN je dost závažné téma, ačkoli by se někomu mohlo zdát, že se jednalo jen o pár plácnutí přes prdel a že v dnešní době školský a sociální systém dělá z rodičů větší zrůdy, než mnohdy jsou. Může to být ale přesně naopak, jako tomu bylo v případě Bářiných rodičů - rodiče nevidí žádný problém, protože "takhle jsme přece byli vychovávaní taky" nebo "nevim, proč ta holka se nechová hezky jako její sestra", apod. Jenže dítě je křehká entita, kterou není vůbec těžké poškodit. A často stačí jen slovo.
Jinak jazyk autorky je lehký, dialogy nejsou nucené, styl jejího psaní musí rozhodně sednout každému, jelikož vůbec není náročný.
A to, že se děje násilí na dětech na každém rohu, by lidé měli přestat přehlížet a zlehčovat.

25 06.02.2020

Jediná věc, která mě na knize mrzí, jsou ty občasné dětské naivity. Jako kdyby autorka chvílemi nevěděla, pro koho píše - jestli pro pubertální holky nebo chce udělat vážný feministický román, ale neví jak na něj.
Vyprávění se prolíná někde mezi smířením se s brutálností jejich světa, jenže následně nechá Tierney zfetované magorky v aréně smrti, aby se vraždily navzájem, a pak nutně potřebuje udělat převraty.
Ale nebudu spoilerovat.
Velmi čtivá a zajímavá věc, kterých je na trhu poskrovnu. Příjemné osvěžení od nálože thrillerů a detektivek.

3 06.02.2020

Simmons je moje láska. A Zimní přízrak ho nijak nezahanbil. Temné léto je jedna z mých nejoblíbenějších knih a na pokračování jsem se velmi těšila. A i přes moje vysoké nároky a očekávání mne vůbec nezklamalo.
Dale nebyl mým favoritem při čtení prvního dílu, byl to právě chudák Duan, takže jsem se těšila, co se o jejich rodině po Daleovo nastěhování do Veselého nároží ještě dozvím.
Román je to mnohovrstevnatý a jestli někomu toto nepřipadá jako horor, jak by měl tedy horor vypadat? Kdo určuje správná měřítka hororu? Nejenže je to skvělý horor, je to i drama, v případě aféry se skinheady v lese je to prima komedie (jako při popisu honičky s vymletými rádoby fašounky při 1 km/h jsem se opravdu smála nahlas), je to psychologická sonda do rozpadající se duše zoufalého chlapa, je to i klíč sloužící k dalšímu uchopení událostí tenkrát v létě.
Všem škarohlídům ukazuji vztyčený prostředníček, protože špatné hodnocení si Simmons v tomto případě opravdu nezaslouží.

8 04.02.2020

Rozhodně nechci téma zlehčovat, ale nevěřila jsem prakticky ničemu. Celé je to přitažené za vlasy, ta kniha úplně řve “lituj mě!” a to fakt nemám ráda. Sama si chci udělat na situaci názor a nepotřebuji, aby mi ho někdo velmi uměle a velmi neobratně podsouval.
Takže dle mého názoru je to kravina založená na “jedna pani povídala”. Něco jako ta historka o znásilněném bezdomovci v kontejneru - kdokoli vám potvrdí, že se to stalo zrovna v jeho městě.

5 25.01.2020

Rok jsem ji odkládala kvůli horšímu hodnocení a rozpačitým komentářům. Rok!
Pak jsem se přece jen odhodlala a jsem sice ne úplně nadšená, ale jsem ráda, že to nebyla kravina, jakou z toho čtenáři zde udělali.
Kar je přinejmenším divná kniha. Ale správně divná!
Hlavní hrdina Julián Uřídil je takovej ztracenej týpek, co dělá spoustu věcí a 90% věcí je prostě špatně. Dělá kraviny, převážně si za všechno může sám. Občas se vyspí s něčí holkou, aby nakonec zjistil, co to bylo za psychopatku, i když mně to bylo jasné ihned - o dvacet let staršího Itala si reálná ženská dobrovolně nevezme, aby se pak vrátila zpátky do Karlových Varů žít s asociálním blbečkem.
No a Julián se v tom tak jako plácá, občas mu na hlavu skočí kousavý dítě nebo se honí s šílenou babkou po hřbitově...
Jako některé pasáže mě fakt bavily, Urban má neskutečnou fantazii a jeho svět strašně příjemně narušuje tuhle aktuální šeď.
Za mě opravdu super.

12 24.01.2020

Velmi šikovná autorka, s knihou si evidentně dala dost práci. Navíc je Oksanen dost naturalistka, její styl je trošku strohý a úsporný, pak ale dovede rozbít kompozici sáhodlouhým mazlivým souvětím. Reálie měla popsány velmi přesvědčivě.
V příběhu se prolíná několik rovin - od druhé světové války do devadesátek a odehrávají se zde příběhy dvou rodin, které se navzájem doplňují.
Téma zneužívání je velmi aktuální v dnešní době a surově popsaná prostituce rozhodně nepůsobí rušivě.
To samé otázka komunismu - baví mě číst o komunismu v ČR, komunismus v Estonsku byl příjemné osvěžení.
Vsuvka s Černobylem mě potěšila velmi.
Knihu jsem četla déle, než je pro mne obvyklé, takříkajíc jsem se s ní mazlila a jsem velmi spoko.

4 21.01.2020