karol.cadex komentáře u knih

Poslední číslo jako první díl se mi popravdě líbilo o dost více a přišlo mi víc naléhavější a rozhodně ne jako YA literatura.
Zloděj čísel ale na mě působil šíleně naivně, dialogy byly strojené, neustálý boj dobra se zlem dokola, nic navíc.
Hošiko miluje Bena, Ben miluje Hošiko, Benova matka je stupidní nacistka, cirkus je plný smutných dětí, Ben zachrání děti, Hošiko zachrání Bena. Asi takhle v kostce.
Budu ale o dost radši, když puberťáci budou číst tohle než aby poslouchali Ortel a sdíleli příspěvky Tomia Okamury a rostli z nich odporní rasisti.
Pro třináctiletá děcka to asi účel splní.

1 18.01.2020

Krásná kniha plná náhod.
Saařino vyprávění bylo nejzajímavější a z pohledu dítěte naprosto bezelstné. Teta Annu a její dopisy s panem Bleskem byly naopak plné filosofických otázek a životě a smrti. Kristina část mě bavila nejméně, vůbec nevím, co na ní otec viděl a proč se s ní dal dohromady.
U čtení jsem měla husinu, ale svým způsobem je v ní i plno úsměvných pasáží.

3 13.01.2020

Nejsem cílovka - ani homosexuál, ani teenager, ale pobavilo. Jednoduché čtení na líné odpoledne. Dostala jsem, co jsem chtěla.

2 05.01.2020

My máme Mornštajnovou, Němci mají Hansen.
Nádherná kniha obsahující několik příběhů postav, které na sebe vzájemně působí a ovlivňují se. Je tu Vera, která ve svém domě a v kraji, kde vyrůstala, nikdy nebyla doma. Je tu Anna, která se s malým synem Leonem nastěhuje k Veře z města a o životě na vsi nic neví. Je tu jejich soused, který trpí nezájmem synů. Atakdále. Všechny postavy jsou ovlivněny špatným dětstvím až do dospělosti. A pak je tu krásný Starý kraj, který nikomu nic nedá zadarmo.

9 05.01.2020

Mně dost pomohlo, že jsem Beznaděj četla jako první, takže jsem se v postavách zvládla orientovat s přehledem a na začátku jsem měla radost, že jsem se s nimi znovu setkala.
Ale je to snad první kniha, kde nedám Kingovi/Bachmanovi plný počet. Já nevím, ale Strážci zákona mi prostě přišli jako ušití hodně horkou jehlou, nemůžu si pomoci. A navíc oproti Beznaději je to děsně ploché příběhově a pomalé a takové jako nooo tak tady někdo umře, tady perfektně popíšu jeho alkoholismus, pak si zastřílíme a tak pořád dokola.
Ale líbily se mi v knize výstřižky a obrázečky a prokládání děje jinými staršími informacemi.

2 03.01.2020

V těch čtrnácti jsem knihu a vůbec Christianu chápala úplně jinak - jasně, že naivně a děsně jsem jí rozuměla a ve skrytu duše jsem si možná přála prožít to samé, protože ač mě to svým způsobem děsilo, taky mi to přišlo dost lákavé.
Teď ve třiceti už to rozhodně tak nevidím. Jako jo, dětství neměla úplně růžový, ale přece se pořád člověk nemůže jen vymlouvat na to, že ho rodiče měli málo rádi nebo tak. A proto se dám na drogy a budu spát s hnusáky, abych měla na dávku a budu na to prakticky pyšná, že se o sebe umim takhle dobře postarat.
Závislost na drogách je mimo jiné projevem totální slabosti osobnosti a vůle. S drogově závislými jsem byla a jsem v kontaktu doposud ať už v osobním životě nebo v profesním a ne, opravdu to nejsou chudáci.
Co se týče jazykové stránky, stylistiky a vůbec knihy celkem, je psaná poutavě a flashbacky matky nebo sociální pracovnice jsou super oživením, ke knize jako takové nemám jedinou výtku.
A Christiana mi velmi vadí, takže její pokračování si opravdu nepřečtu.

11 03.01.2020

V Beznaději je cítit takový ten střední vítr Kinga - dobro a zlo, veškerá predestinace ze strany Boha, pár postav, které musí zachránit všechno za každou cenu, velká krvavá a smrtelná spoušť, pár ujetých sexuálních odstavců a tak.
Nevadí mi Bůh ani trošku a teologické úvahy mě v knize nijak neurážely.
Jen mě trochu mrzelo, že policajt Collie Entragian nedostal víc prostoru, jeho monoglogy mne velmi bavily, znenadání je z něj břečka krve a pak puf a je pryč.
Tek!

5 28.12.2019

Po přečtení Poledníku jsem ihned začala pátrat po McCarthyho osudu a dětství, ale nevybaflo na mě žádné zneužívání otcem, ani pobyt v dětském domově, ani bouřlivé mládí, nic!
Z čeho teda McCarthy čerpá do svých knih takovou syrovost, beznaděj, zlost? To teda nevim.
Poledník je geniální věc. Je v ní šíleně biblických, filosofických a beletristických odkazů a já si nedělám naděje, že jsem přišla na víc jak 30% z nich.
Kluk mě až skoro eroticky přitahoval. Soudce mě velmi (hlavně osobnostně) odpuzoval, ale scéna u sopky mě bavila asi nejvíc z celé knihy - představa, jak velký špekatý muž s alopecií míchá střelný prach ze chcanek a svého vlastního uhlí, je vážně impozantní.
Co se týče násilí, čekala jsem naturalisticky popisované systematické týrání indiánů, kterého jsem se úplně nedočkala. Jako samožejmě kniha násilná je, ale ne tak, že by musela čtenáře úplně zvedat ze židle. Z pár skalpů a mrtvých dětí se přece nemůže nikdo posrat. Navíc k téhle době vraždění patřilo asi jako prach, který jsem po celou dobu čtení cítila v puse. A žízeň jsem měla teda z těch kluků taky. Možná mi bylo líto jen těch koní, ale to je můj problém, že si vážím víc zvířat než lidí.
McCarthy mi zde dal opět to, pro co jsem si přišla, takže dobrý.

3 24.12.2019

Klasický thriller s klasickou zápletkou, nic nového pod sluncem, ale rozhodně mě to neurazilo. Postavy byly sympatické, jen škoda, že Lady matka neměla víc prostoru, zajímalo by mě asi víc retrospektivy z jejich života než Jo fňukání.
Ale dobrý!

4 23.12.2019

Nejen kniha, ale celý Maxim Habanec je výsměchem světu reálného skateboardingu. "Nejpopulárnější a nejuznávanější skejťák"? Spíš jen youtuber, co honí penízky za každou cenu motáním dětských hlav. Jak ale řekl můj manžel "to je prostě dnešní svět".
Ale abych nebyla úplně negativní - PR a matrketingový tým asi dobrý, v knize nejsou hrubky a i věty dávají občas smysl. Jinak brak.

Selský baroko mi doporučovala moje nejoblíbenější profesorka politologie a věděla jsem, že mě kniha nezklame. Jenže to jsem netušila, jak moc mi bude blízká!
To je totiž tak - každé ráno venčím psa se sousedem, jehož tatínek byl označen jako kulak a komunisty vyhnán někam do hajzlu a o všechno přišel. Naši sice statek na Šumavě měli (a dodnes mají) také, ale komunisti jim ho nechali a za mlčení a šoupání nohama je připravili "pouze" o zvířata a pravidelné odvody vypěstovaných plodin. A tohle pravidelně s tím mým sousedem v šest ráno řešíme. Tu tehdejší šílenou beznaděj a nespravedlnost a bezmoc.
A Pavel zde bádající mi byl velmi sympatický, takovej správnej týpek, co nic nemá a je zamotanej v kruhu a problémech reálnýho života, do kterých si ještě přidá něco z minulosti.
Úzké silničky a rozpálené polňačky na mě z knihy úplně dýchaly, pak na mě dýchl ještě opar zelené na hasičských sedánkách a budějcký archiv byl vystižený taky naprosto přesně.
Krátká, ale super sonda do minulosti i přítomnosti.

10 20.12.2019

Já nevim, no. Jako před patnácti lety bych z toho asi byla nadšená a Burroughse obdivovala. Ale ve třiceti už to tak necítím. Fet, krádeže, nástřel, zoufalství, monolog, a tak pořád dokola. Jako forma dobrá, což o to. Jen ten obsah už mi asi úplně nic nedává.

1 19.12.2019

Skvělý!
Chvílemi jsem myslela, že chytnu infekci nebo gangrénu nebo mor nebo cokoli jiného už jen ze čtení, při operaci prsu ženy s rakovinou jsem skoro brečela bolestí a odsávání hnisu z královnina podpaží byla už jen třešnička na dortu. Londýn naprosto úžasně popsán jako smradlavá žumpa, kterou v tu dobu byl a snaha lékařů byla spíš bojem s větrnými mlýny.
Knihu mám pro sestru medičku jako dárek pod stromeček, tak doufám, že ji ocení alespoň tak, jako já laik.

4 18.12.2019

Působilo to na mě jako dospělejší a vážnější James Rollins. Avšak chvílemi jsem měla pocit, že na mě vyskočí ještě navíc Kámen mudrců nebo skarabeové napuštění epidemií. Míň detektivka, víc konspirační teorie. Působivé, ale dost překombinované. Úplně moc mě autor nepřesvědčil.

2 13.12.2019

Popravdě jsem byla z nízkého hodnocení překvapená, ale jen do doby, než jsem Cilku přečetla sama.
Mrzí mě to, ale je to opravdu povrchní a plytká věc. Nechápu, jak mohla autorka šíleně zjednodušit takové téma.

5 11.12.2019

Mrazivě nádherná věc.
Nevyrovnaný otec magor, matka slaboch, dcera neuvěřitelně silná a inteligentní a bláznivě zaláskovaná.
Chvílemi jsem četla Betty McDonaldovou a její Vejce a já, když se tahle smutná rodina pokoušela usadit na Aljašce, ačkoli nic neuměli ani neznali. Chvílemi jsem četla Davida Vanna, když se v otci projevovali všichni jeho démoni.
Popis života na Aljašce autorka vykreslila precizně. Bezmoc, tma, nebo naopak moc světla, mrtvá zvířata, mrtví lidé, alkohol, agrese, paranoia, silné přátelství. Ale hlavně ta bezmoc - nad přírodou, nad vlastními osudy.
Klobouk dolů.

16 08.12.2019

Knihy od Dity Táborské jsem četla nevědomky naopak - nejprve Běsu a pak až Malinku. Z Běsy jsem byla nadšená, doteď ve mě rezonuje. Ale Malinka... Malinka ne. Malinka byla pro mě dost těžko stravitelná, neudělala jsem si k ní zaboha vztah. Prakticky k nikomu z knihy. Je to příběh plný strašně smutných osudů a postavy se v sami sobě plácají, zabředávají ještě do větších průserů a člověk si říká, jak by jim chtěl tak moc pomoci, ale to nejde. Každý má něco, bohužel. A nejsem si jistá, jestli ke svým problémům chci ještě číst o dalších ať už podobných nebo vzdálených.
Ale jinak Táborská je skvělá autorka a na jejích knihách je znát obrovský kus práce.

2 07.12.2019

Dávám plný počet, i když vnitřně s hodnocením zcela nesouhlasím. Úplně jsem uspokojena nebyla tak, jak jsem chtěla, ale věřím, že pro normálního čtenáře je tahle kniha ok. Já potřebuji trochu víc. I bych ji doporučila jako povinnou četbu dětem na druhém stupni. Způsob psaní je stravitelný a odehrávající se hrůzy uvnitř mají spíš informativní charakter, než aby někoho děsily.
Konec mě mrzel velmi, v celé knize je rozepsán rok dva a kde je zbylých deset let? Bylo to ještě horší přece.
Každopádně ve svém žánru je to jedna z mála knih psaná románovou formou, nejedná se o klasické téma holocaustu nebo druhé světové války ze strany Německa, ale naprosto totožného chování ze strany Ruska na malé zemičky kolem. A za to jsem ráda, jelikož už je všude přehitlerováno.

11 05.12.2019

Snový Murakami, snový příběh, zasněný hlavní hrdina. Hadžime je sobec, co si budeme povídat, ale skrz Murakamiho poetičnost mu nelze nic zazlívat. Nádherné popisy - jak měst, tak přírody a ještě hezčí popisy osobností v knize. Na Murakamiho musí být nálada, člověk se na něj musí umět naladit, jinak si ho nevychutná na sto procent. Nemám skoro z žádné knihy tak nasycený pocit, jako z jeho knih. A taky je to skoro jediný autor, u kterého mi nevadí číst o "stříkání".

11 02.12.2019

Silný příběh ze života, který nám ukazuje, kam až se člověk (ne vždy vlastní vinou) může dostat.
Roz jako samoživitelka v dluhové pasti dostane nabídku, co se neodmítá - stráví noc s distingovaným boháčem, avšak známým své sestry, a výdělkem má možnost zaplácnout část svých dluhů. Roz na toto kývne, a tím začne další peklo v jejím životě.
Nesoudím. Tudíž nemohu o Roz říci křivého slova. A nevím, co bych v její situaci dělala sama.
Troufám si říci, že dějově je kniha jedna z originálnějších letošního roku. Žádná severská detektivka, žádný románek cílený pouze na sex. Jen přímočará zpověď zoufalé ženy, která navíc skvěle popisuje fyziologii člověka s ohledem na svou praxi fyzioterapeuta. A to se mi moc líbilo. Blbý je, že napravit duši není tak jednoduché, jako napravit tělo.

9 27.11.2019