karol.cadex komentáře u knih
Knihu jsem půjčila pro mladšího bratra na doporučení mého židovského známého.
Pro děcka krásně zpracovaná kniha, psaná z pohledu dítěte. Hezky znázorněná nálada 2. světové války, všudypřítomný strach, etická dilemata. Ale žádná agitka, dítě si to přebere po svém tak, jak je to správné.
(SPOILER) Dost divočina... Kapku přitažená za vlasy.
Jak jsem pochopila, v knize vlastně vůbec o zmizelou Lenu nejde, což mě zamrzelo, protože jsem popravdě čekala psychologickou hru mezi únoscem a jí. A tu jsem nedostala.
Namísto toho se v knize prolíná vyprávění psycho otce Leny (kdo by ale magor po 14 letech hledání své dcery nebyl, popravdě mě chvílemi velmi obtěžoval a nechala bych ho taky na pár dní někam do temna zavřít, aby se vzpamatoval), dítěte (to, jak mě štvalo???), ženy Leny/Jasmín (jednoduché a sebestředné pasáže).
A to takhle dohromady autor zamíchal a já četla a četla a na konci je najednou ještě ke všemu úplně zbytečná “přestřelka” mezi všemi hlavními aktéry a vyústění situace už jsem se jen smála, fakt.
Myslím, že kniha by měla velký potenciál, jenže je z ní opravdu jen takovej ten moderní thriller. A to mě mrzí. Co do čtivosti dobrý, obsah vázne.
Moje oblíbená americká doba, kterou umí vykreslit snad jen King.
Téma predestinace, které ateistu nenudí, ba naopak mu dává možnost chytit se toho svého, to také umí udělat snad jen King.
Tak strašně smutný osud hlavního hrdiny, to umí napsat stoprocentně jen King.
A vysvětlit politickou situaci v USA, aby poznalo rozdíl i dítě. A napsat o týrání psů, ze kterého je mi špatně. A všechny ty hajzly nakonec poslat k šípku.
Milý příběh, i když trochu naivní (stejně na mě působil i Chlapec v pruhovaném pyžamu a ejhle, on jej napsal stejný autor).
Pohled bratra transgender sourozence byl osvěžující, mohli jsme vidět pohled jiného než přímého aktéra.
A anglický konzervatismus je v knize vykreslen perfektně - hlavně nemít za sousedy Pákistánce a gaye, a transgender dítě v rodině političky??? Nepřípustné!
S ohledem na koronavirové opatření bych byla bez téhle knihy naprosto ztracená, jelikož je zrušena prezenční výuka a sociální zabezpečení je státnicový předmět.
V "Kahounovi" je VŠE. Použila jsem jej jak pro samostudium, tak pro státnicové okruhy.
Výjimečně mě korejci zklamali!
Judžina jsem si původně chtěla koupit do sbírky, pak jsem se k tomu naštěstí nedostala, jelikož bych litovala.
Autorka mě regulérně utloukla ničím. Nebylo tam nic. Nuda, Judžin magor pobíhající v bytě, venku, na kolejích, kdyby radši pořádně bral ty prášky! Matka o to větší magor, poté tedy mrtvá, ale stejně se objevuje skrz celou knihu a neskutečně mě iritovala...
Korejské knihy jsou většinou živočišné, správně divné a postavy jsou rozeřvaní psychopati, ale v tom nejlepším slova smyslu. Tady nebyl nikdo nic.
Kdysi jsem viděla kus filmu a byla nadšená, jenže jsem u něj usnula. Ale věděla jsem, že kniha se mi bude líbit moc. A odkládala jsem ji, že si ji přečtu, až tohle a až támhleto a konečně jsem se do ní pustila přes víkend!
A i když jsem počítala s tím, že to bude pecka, i tak kniha předčila moje očekávání. Fakt, nekecám.
Je to mnohovrstevnatá detektivka, záměrně nepoužívám slovo thriller, protože se to pro tuhle knihu prostě nehodí, ve které je prostě všechno a ještě neskutečně velká přidaná hodnota.
Žádná hluchá místa i přes objem knihy. Obsahově i stylisticky super.
Hlavní postavy jsem si bezkonkurenčně zamilovala, jak Mikaela, tak mrdlou Lisbeth. I celá rodina Vangerů má do sebe hrozně moc.
No a je tam i sex, je tam nebezpečí, je tam fakt promakaná zápletka, i když všem je od začátku určitě jasné, kdo je ten psychopat, je tam krásná švédská příroda. A opravdu to všechno dohromady není žádná hovadina!
S dnešními thrillery, co vycházejí jako na běžícím pásu se zlatými nálepkami bestseller, se vůbec Larsson nedá srovnat. Tohle je klenot.
Musela jsem chvíli počkat a vydýchat to, než napíšu recenzi, protože tahle kniha je velmi úmorná, ale v tom nejlepším slova smyslu.
Žádné předsudky jsem v knize necítila, ba naopak mi přišla kvalitně a objektivně zpracovaná, nevím, jestli je to dobře nebo špatně s ohledem na komentáře níže.
Východ mě láká odjakživa, ale spíš jsem raději četla o Ukrajině než Rusku. Bohužel semestrální práce na Ukrajince mi byla vyfouknuta a zbyli na mě Rusové, proto jsem tuhle bichli (nové vydání o 800 stranách) přelouskala.
Dala jsem si díky ní do souvislosti mnoho věcí, které mě dřív nezajímaly nebo nenapadly. A co si budeme povídat, ač moji rodiče by se mnou asi nesouhlasili, ti Rusové to úplně jednoduché nikdy neměli a nemají.
Ale opakuji - je to opravdu úmorné čtení. Tohle si představuji číst, až mi bude 70 let, na klíně kočku a v hubě fajfku.
Já ty osmdesátky miluju! Hlavně proto, že jsem je nezažila :)
Kniha super, přesně jak podle vyprávění mých rodičů. Ani nevím, co bych víc řekla, vše je napsáno pode mnou.
Každopádně Kars mě mile překvapil, trochu jsem v tom cítila takový berlínský nádech, ne typickou komunistickou Prahu. Andyho mi bylo chvílemi fakt líto, ale ty jeho některé kiksy, to se fakt nedalo. A setkání s Havlem se mi moc líbilo!
Šumavští samotáři jsou nepřekonatelní, co si budeme povídat. Jsou lidští, obyčejní, pokorní a já osobně se s nimi dovedu v devadesáti procentech názorů naprosto ztotožnit.
Tihle samotáři byli od sebe velmi odlišní a dokázala jsem si najít cestu asi jen k paní Kateřině na Človečím a panu Zdeňovi - moc se mi líbila i jejich hantýrka. A ta jednoduchost, kterou v Palánových knihách hledám. Oproti tomu Kocumová mi velmi vadila.
Ale zopakuji opět svůj názor od šumavských samotářů - respekt všem těmto lidem, kteří se rozhodli žít opravdový život.
Co mi tahle kniha dala? Snad poprvé v životě jsem se stoprocentně oprostila od toho, co by mi bylo nepříjemné - a to číst totálně ubohé a zbytečné pasáže o trápení a zabíjení zvířat. Do prdele, není to v pořádku ani dělat, ani o tom číst, natož o tom psát, pane Banksi, co vy jste za magora, to fakt nevim.
Jinak ale vypravování Franka o jeho dětství a zbláznění se jeho bratra bylo velmi barvitě a podrobně popsáno, to člověka pobaví. Psychické pochody Franka jsem mu prakticky i věřila a svým způsobem si k němu udělala jakýsi pozitivní vztah. Naopak Erik je lidsky úplně odpornej.
Někdy to možná i ohodnotím, ale dnes ještě ne.
Opravdu krásná kniha! Dlouho jsem ji odkládala, jelikož mě děsil na obálce nápis LÁSKA PROTI ŘÍŠI a představovala jsem si různé šílenosti počínaje Danielle Steel, konče Esmeraldou za druhé světové.
Je to román, ale je moc pěkný. Dost mě potěšila i pasáž s bombardováním, flashbacky Franky i Johna super, i to jejich oťukáváníčko bylo příjemné a nikoli trapné.
Velmi doporučuji!
Velmi čtivá věc.
Jen mi v ní něco pořád chybělo. A občas přebývalo - v knize je dost hrubek, což mě dovede vytočit do běla.
Není to žádné složité čtení co se týče stylu, takový dost předvídatelný dnešní thriller, ač vystavěný na skutečné události.
Sallyina psychika a její části jsou popsané velmi věrohodně. I ta bezmoc. A původní naivita.
Možná bych uvítala i části ze strany toho psychopata, ale zas nemůžeme mít všechno.
Bohužel jsem asi čekala víc.
Těšila jsem se na takový to tajemno se ztraceným dítětem s vůní babího léta a urputnými Švédy...
A místo toho jsem dostala změť magorů, nesympatických postav, které se všechny do jednoho chovaly úplně neuvěřitelně, Veronika mě ultimátně srala, flashbacky do minulosti a pátrání mě unudily k smrti...
Ani ten vcelku “překvapivý” konec to nezachránil.
Ve třinácti jsem milovala tyhle staré detektivky a horůrky, co měla babička knihovnice ve sbírce. Tak jsem se při čtení Rukavic vrátila do dětských let a moc mě to potěšilo.
Dost naivní čtení, ale děj a zápletka super.
Panebože.
Ove byl pro mě utrpení.
Chtěla jsem dát panu B teda ještě šanci a přečíst si tohle, když čekám to dítě. Jenže jsem se zas napálila.
Backman se snaží být vtipný za každou cenu. Ale není tam žádná chemie. Vůbec. Jen ten pocit trapnosti ve mně. Opravdu je mi regulérně trapně za něj a jsem deprimovaná, že ve mně dokáže kniha vyvolat takovéhle pocity.
Ach Hrabale, ty jeden blázínku, tys mi zase dal...
Začátek nesmírně vtipný, tetovačce jsem se smála nahlas. A pak už to jelo. Osudy Hrabalovy rodiny v pivovaru nebyly vůbec jednoduché, což v poválečné době byly málokoho. Možná jen mi bylo trochu líto, že Městečko pojal opravdu jako vyprávění o Francinovi a Pepinovi, kdy Hrabal a maminka měli prostoru méně.
Ale i tak je kniha nádherná.
Škoda Hrabala, že již o něj opravdu takový zájem není.
Popravdě nevím, co říci.
Strašně specifické a "svoje" dílo.
Mám hroznou averzi na korejštinu a tady jsem si pořád představovala, jak ti Korejci řvou a když začal v Mongolské skvrně přikazovat Jonghje její švagr, aby se svlékla, to už jsem se viděla v BDSM korejském pornu (mají vůbec Korejci BDSM porno?). Ale pořád v dobrém, velmi mě to bavilo. Nic laciného ani nechutného.
Povídka Vegetariánka skvělá - Jonghje manžel ultimátně nesympatický unylý tvor, rodina plná předsudků a starých zažitých tradic, všichni nešťastní ze svého života.
Mongolská skvrna naprosto top věc, myšlenka neuchopitelná pro "normálního" člověka (jak někoho tohle napadne?).
Hořící stromy šíleně smutné, ale perfektní jako tečka celé knize.
Exorcistu jsem přečetla hlavně z povinnosti, abych si jako hororový fanoušek mohla udělat fajfku, že je splněno.
Ve své době to jistě bylo dílo jako kráva, obzlášť co se týče jazyka a těch nemravných scén, hihi.
Ale v roce 2020 to snad už asi nikoho nepřekvapí, nepohorší a bohužel ani nevystraší.
Dost mě mrzí, že u nás vyšla jen tato kniha a Pohřbený život. Protože Eskensovy detektivky jsou dost nedoceněné. Škoda zlatých kulatých nálepek "světový bestseller" pro tu většinu braků, když Eskensovy dvě knihy se prodávají v Levných knihách...
V cizí kůži je detektivka na nedělní odpoledne jako z učebnice. Napínavé čtení, sexík, magor z s jizvou, co střílí po všech kolem, vydíráníčko, dobromyslný policajt, který zas tak dobromyslný není... Má to všechno!