karol.cadex komentáře u knih

Nechápejte mě špatně, ale kdybych si měla vybrat mezi syrovými zápisky z Osvětimi a Posledním zeleným údolím, vyberu si první volbu. Osobně mi nesedí tyhle zromantizované hrůzy války. Ač některé pasáže nebyly zrovna příjemné, viz přejeté nohy vlakem a mrtvé děti, stále jsem se nemohla ubránit pocitu, že se mi někdo snaží namluvit, jak válka rozhodně nevypadala. Holodomor na Ukrajině byla absolutní tragédie, kterou si ani neumíme představit. Autorovo líčení připomínalo maximálně hlad na pionýrském táboře. Smrt dětí? Pohoda, pani to rychle překousne.
I tak dávám ale vysoký počet, protože kniha se čte hezky a téma Ukrajiny se moc často v kontextu druhé světové války jako ústřední nenajde. Každopádně je to spíše románek dobro versus zlo.

1 06.12.2024

Konečně mi to tam cvaklo! První tři díly jsem si s Harrym moc nesedla a Nemesis měla rozseknout, jestli budeme vztah budovat dál nebo to raději skončíme ještě v dobrém. A tady se láska nadobro zpečetila. Respektive u prvních dílů mi přišlo, jak kdyby JO NESBO (hahaha takhle to zcela vážně vyslovuju nejen ve svý hlavě, ale i před lidma) hledal, jakou cestou se ubere, jak kdyby měl v hlavě tisíc dějových linek a charakterů a nevěděl co dřív si vybrat. U Nemesis prodělal jakousi očistu a jel jak podle šablony “jak napsat světovou detektivku. Pecka. Cikáni, tisíc zvratů, do toho si táhneme ještě trilion věcí spolu z Harrym z minula, občas už jsem pomalu ztrácela nervy. Velmi si mě získala Beáta svou podobností s Kingovou Holly. Jsem zvědavá na další díl. Jdu na něj.

6 06.12.2024

Když je marketing silnější než výsledný produkt… To tady platí natřikrát, bohužel. Tím ale nezpochybňuji autorčin um, rozhodně ne. Ale pokud all day all night na všech platformách řve obálka knihy a lákání na nejhororovější příběh ze Šumavy a pak dostanete jakýsi pelmel psychedelična… Opět ale říkám, že kniha není špatná.
Kdo má rád Kariku, něco málo z něj v knize najde. Kdo má rád toulky Šumavou, nenajde tu skoro nic. Kdo rád nadává na komunisty a jejich praktiky, jste tu taky dobře.

6 18.10.2024

Miluju. Miluju autorovy knihy, jeho poetičnost a zároveň surovost a přirozenost. Ač jsme celou dobu v italských horách kdesi nad Turínem, stejně tak by mohl Cognetti vyprávět o Šumavě. A přesně takový pocit jsem při čtení měla, jako když se vrátím domů. Možná jsem se i chvíli cítila sama před sebou trapně, jak rychle a bez výčitek došlo v mým hlubokým přesvědčení o potřebě žít na samotě k převratu. Jak bez výčitek se člověk stane ve třiceti tím, čím v mládí pohrdal a proti čemu bojoval. Tak alespoň při čtení jsem na chvíli ucítila naději, že nic není definitivní.

Krásný doslov mě pohladil o to více, když jsem viděla, že jej psal p. Žák.

6 17.10.2024

Mnoho mých známých Rudiše miluje, ja s ním dosud neměla nic. Říkala jsem si, že začnu vyčpělým punkáčem, na tom se nedá nic zkazit, přece jen jsem v mládí taky byla punk! No a jaksi jsme se s autorem moc nepotkali. Dlouho jsem se u knihy tak nenudila. Dialogy psal robot stoprocentně. Postavy tak bezcharakterní, že se jim ten životní styl nedal věřit. Kdybych si svůj smradlavej punk neodžila, zavírám knihu hned na začátku. Bavilo mě max srovnání doby v obou zemích, uchechtla jsem se u dvou tří pasáží. A ne, opravdu to nebylo tím, že jsem při převratu ještě nebyla na světě. Je mi líto.

3 13.10.2024

Knihu jsem přečetla přesně minulý týden a rozhodla se dodatečně napsat komentář. Ale... O čem to vlastně bylo? Jasně, můžu tady psát neurčitě, jak jsem v tom cítila hledání identity postav, o tom, jak kdo řešil své vnitřní konflikty, o tajemstvích z minulosti, výzvách a smíření...
Jenže Bellová umí strašně surově zachytit hlavně prostředí a čas a celkovou realitu, která na člověka doléhá v celé své síle. Umírající kluci na nemocničním oddělení bez léků na bolest, tlak společnosti na jakési kulturní povinnosti, válka a beznaděj. Plus perfektně popsané vnitřní pochody Mony nebo Háního.
Hodnocení knihy směšně nízké.

4 05.10.2024

RuSSko je hovno. Tím bych začala.
Hned na začátku jsem se zarazila nad autorčiným výrokem o tom, jak Rusko miluje. Kdo chce kam... Ale asi chápu, jak to myslela, jen ve světle dnešních/už skoro tříletých událostí to není ani úsměvné. Navíc autorčiny dojmy a zkušenosti mě mírně rušily, chvílemi víc než naivní, asi se Laura ráda analyzuje a poslouchá.
Příběh holek "tří sester" jsem neznala. Vlastně... Kolik jich tam takových je? Rusko je středověk, Rusko je mentalita vymytých mozků - ať už vodkou nebo propagandou, v Rusku nemá lidský život žádnou cenu, natož nějaká solidarita nebo respekt. Možná ještě dva roky zpět by ve mně kniha vyvolala nějaké emoce. Teď už ne.

1 05.10.2024

“Nedokážu ho nechat jít. “

Jak mám nechat jít Pistolníka já? Po tom všem? Celé léto jsem věnovala prakticky jen Temné věži. Co ted?

Temná věž se stala neplánovaně mou tisící přečtenou knihou na databázi. A to je ka. Od Kinga mi toho k přečtení už mnoho nezbývá a jak jsem komentovala u prvního dílu - nechtěla jsem Věž číst, ale ona si mne přitáhla a nepustila a přesně v tu nejlepší dobu a já říkám díky.

Popisovat obsah nebudu. Není důvod. Nic z toho, co bych řekla, nevyjádří to, čím celá série je. Je to kult. Každopádně druhá polovina knihy měla neuvěřitelnou dynamiku. King není mistrem hororu. Je to mistr dynamiky. Nahoru, dolů, dopředu, dozadu, teď z tebe chvíli vytřesu duši, teď si chvilku mysli, že všechno dobře dopadne, ale neeee fakof, jedeme dál a ještě hůř by mohlo bejt!

Posledních asi 40 stran jsem jen brečela. Stejně jako Susannah, která věděla, že konec se blíží. Nechci být patetická, nicméně jinak to nejde. Až budu stará bába, celý si to přečtu minimálně ještě jednou.

8 25.09.2024

U Zpěvu Susannah jsem musela s hodnocením o hvězdu dolů. Pro mě osobně nejslabší díl Věže. Iritovalo mě Susanino/Miino těhotenství, jejich vzájemné napojení/vztah, vůbec celá ta dějová linka. Regulérně mě to obtěžovalo. Chápu, že King si nepíše příběhy pro nic za nic, že vše má svůj důvod, ale čeho je moc, toho je příliš.
Naštěstí o to víc mě bavil příchod Rolanda a Eddieho do jiného světa, miluju je, když jsou spolu. A teď hurá na poslední díl!

2 06.09.2024

Typ knihy, ve které se dá pokaždé najít něco jiného. Doporučuji na cesty nebo při echt nudě. Pro mrňata i předškoláky - v knize se dá hezky procvičit počítání, barvy, první písmena.

1 05.09.2024

Z určitých důvodů jsem přestala využívat Facebook pro osobní účely, jednoduše proto, že se tam od covidu kumulovalo až moc velkých šílenců. Tento trend má bohužel vzestupnou tendenci, takže k popíračům covidu se v průběhu času přidali milovníci určitého typu “mocných bílých mužů (dosaďte si Babiše nebo Trumpa nebo klidně Putina) připraveni svými bezduchými názory utlouct kohokoli, kdo by se jim o jejich führera jen sebeméně otřel, do toho odborníci na Rusko a válečnou problematiku, vynechala jsem něco? Prostě svět je totálně postavenej na hlavu, každej druhej je latentní nácek a homofob a mně neni na sociálních sítích z toho dobře. A teď si chci počíst komentáře na knihu a mam dežaví, nechápu už nic, opravdu, delulu z facebookových diskuzí se ocitli na databázi knih.

Takže jo, Kingovi rozumím, Holly mě jako kniha vůbec neurazila, víra v covid v ní také ne, negativní zmínky o USA politické situaci mě nijak netrigrovaly, vždyť všechno, co ten King popsal, je/byla REALITA, nic víc, nic míň. Možná zdejší bílí muži měli při čtení problém s tím, že by z dětství traumatizovaná holka, i když je Holly tady už pade, pořád působí křehce, mohla mít peníze a schopnosti, nevim. Chyběl zde pořádně maskulinní typ hlavního hrdiny pravděpodobně. Super příběh, Kingovi klasicky děkuji.

12 26.07.2024

Je léto 2005, je mi 14 a začínám s Kingem. V noci sedím v otevřeným okně, tajně kouřím babičky Startky, poslouchám punk a hltám knihu za knihou. No a pak do ruky dostanu Pistolníka. COTOJE. Já chci TO, chci Svědectví a Tommyknockery, nechci podělaný fantasy křížený s filosofickým eposem.
Střih.
Je léto 2024, táhne mi na ehm no a ve čtečce mam pár nepřečtených knih, mezi nima Temnou Věž. COTOJE. Nechci už nikdy číst nic jinýho. Nebudu komentovat každý díl zvlášť, na to nemam čas ani nervy, každopádně jsem aktuálně u čtyřky a žiju tim. Zcela vážně. Dospěla jsem? Nebo naopak odmítam dospět? Nevim.

Hodnotím velmi subjektivně, dílo samotné popisovat nechci, je tu přes 300 komentářů. Ale čím jsem dál, tím víc jsem v tom všem s nimi.

6 23.06.2024

WOW. Nevěřím moc na žádný literární ceny, takže získaná Magnesia Litera mě nerajcuje, ale za tohle by měla dostat Bellová všechny poháry a sošky světa.

Dlouho se mi nestalo, abych se nechala čtením takhle unášet. A abych si u českého autora musela hledat význam použitých slov, haha. Autorčin jazyk je nádherný, zároveň lidský, a dialogy, respektive to minimum, skvěle doplňují charaktery.

Namiho jsem chtěla objímat od první stránky, naopak Rusáky a omezence bych bodala mezi žebra. Co mě osobně ale hrozně rušilo, byla má neustálá potřeba konkretizovat místo a čas příběhu. To jsem prostě nedala. Když už jsem si říkala joooo to bude tenhle Kazachstán, tak jsem se octla někde na Balkáně. To samé doba - nedefinovatelná. Nakonec je to asi jedno, zmar a bída je všude, kam Rusko šláplo. A to nechutný jezero mě bude děsit ještě dlouho.

8 11.05.2024

Knihu jsem si půjčila omylem v on-line knihovně, ačkoli jsem ji měla dlouho v “ chystám se číst “, zmátl mě pán na obálce a celou dobu si myslela, že se bude jednat o pandemické čtení. A najednou takový peklo??? Na jeden zátah jsem musela přečíst první a druhý díl, načež překvapení - je jich pět? To už v nejbližších dnech nedám, měla jsem z toho regulérně hnusný sny. A to nejsem žádná citlivka!

Píšu to pořád dokola, že nemam ráda série. Pokud ale bude pokračovat styl prvních dvou dílů i dál, tak toto bude jedna z nej sérií, co jsem četla. Emotivní, příšerně zlá, co jako se asi může z lidí stát v pekle, že jo. A autor má evidentně velký problém, protože zakončit každý díl takovým heartbreakerem, to teda děkuju pěkně. Všech kluků mi bylo počas čtení extrémně líto, pak i vlastně sebe, že to čtu, haha.

Víc asi nemá cenu psát, vcelku dost toho řekne anotace, kterou já před čtením přeskočila. Hnus, zmar, zoufalství, nespravedlnost, fakt. Přitom moc hezky popsaná psychologie postav, vhled do hlav kluků hozených do nejhoršího inferna.

5 16.04.2024

Četli jsme prosim vás stejnou knihu? Vždyť tohle byl absolutní masterpiece! 69 % proč? Já chápu, že když si někdo přečte třiasedmdesát románů s Joonou Linou, že je pak těžký vystoupit z komfortní zóny a číst si o posmrtným světě, ale tohle šlo úplně samo, fiiii.

Právě hodnocení mě poněkud vyděsilo a ještě než jsem začala číst, jsem už hledala, za kolik ji prodam na bazaru, haha. Jenže já si ji nechám! A myslím, že mezi námi vzniklo i trošku pouto.

Manželé Alexandr a Alexandra jsou trochu mimo, jinak by nemohli být tak geniální dvojka, akorát tady tu hranici šílenství překročili xnásobně. Filosofický úvahy o smrti a životě, temnota, šeď a zmar. Zároveň i mini naděje, strašně silný emoce, obrovský pouto vůči dítěti a absolutně skvěle vykreslený svět pro ty, kteří jsou na rozhraní života a smrti.

Trochu jsem v tom cítila, mimo Keplera v tom extrému samozřejmě, i špetku Kinga, Murakamiho, Camuse a vlastně si v tom každý může najít to své, pokud ovšem bude chtít. Já děkuji!

P.S.: Když nad tím přemýšlím víc, ono to lecckomu mohlo přijít přitažené za vlasy i s ohledem na to, s jakou samozřejmostí Jasmin podstupovala všechny ty “přechody “ (nechci spoilerovat). A proč? Protože nebyla srdcem vojačka ani magor. Ale matka. Ani by mě nehlo neudělat sebevětší debilitu pro záchranu svých dětí. Pani tady se musíte polejt benzínem a proskočit hořícím kruhem a nakonec zabojovat ve žraločím bazénku! Ok.

13 11.04.2024

Občas jsem děsnej pokrytec, takže třeba 10 let v kuse tvrdím, že Jo Nesbø není nic pro mě, protože jsem kdysi dávno něco od něj četla (Sněhuláka?) a vůbec mi to nesedlo, vlastně jsem to možná ani nečetla. A tak jsem teda chtěla sama pro sebe vědět, jestli ten Jo Nesbø vážně není nic pro mě? Ještě si musim vygooglit, jak se Jo Nesbø čte, protože zcela vážně to mezi lidma vyslovuju jako JO NEZBO.

A Království bylo jako návrat domů. Do teplé náruče někoho, kdo mě má rád a kdo to se mnou umí. Fakt. S oběma klukama od začátku neuvěřitelná chemie, s jejich vesnicí i benzinkou taky. Nechtějte po mně, abych musela říct, kdo tu vlastně byl záporák. Sofiina volba! Ne, teď vážně. Popravdě jsem nečekala, že se mi to bude tak dobře číst. Perfektně vystavěný příběh, skvělá depresivní atmosféra severské vesnice na kraji světa, a to včetně jejích postaviček. Konec příšernej, lapala jsem po dechu. Při flashbacích do kluků dětství jsem měla celou dobu pocit, že jsem na těch zábavách a při potápění s nima.

Při čtení dnešních thrillerů se často nemůžu ubránit pochechtávání, pocitů trapna a absurdna. Tady ne. Tohle byla absolutně uvěřitelná realita dnešních dnů. I těch minulých vlastně. A já se teda vrhnu v co nejbližší době na toho Harryho Holea.

11 09.04.2024

Chtěla jsem napsat o knize rozsáhlý elaborát, ale je tu přes sto komentářů, tak to zkrátím.

Výhoda při čtení je, a to obrovská, pocházet z míst, kudy Hasil denně šlape. Pokud by se kniha odehrávala třeba u Liberce, asi bych ji nečetla. Asi určitě. Takhle přesně jsem věděla, kudy cestičky vedou, jak velké kopce museli převaděči šlapat a při představě, jak si svištím z Budějovic na kole na Šumavu, mi bylo upřímně zle od žaludku.
Tři čtvrtě jmen jsem znala, jelikož v Prachaticích se tak jmenuje každej druhej.
Možná jsem očekávala víc popisů přírody, ale od toho tu jsou jiní.
Bála jsem se, jak udrží autor hranici mezi literaturou faktu a románkem na styl Mornštajnové, a dobrý! (Proboha tím neurážím Mornštajnovou, kdybyste mi zas někdo chtěl psát zprávy).
Na konci mi slza ukápla, než jsem si uvědomila, jak hovořila moje babička třeba o Mašínech. Ta komunistická agitka byla do člověka zažraná, opravdu až do morku kostí.
Kniha na mě působila skoro až intimně právě s ohledem na místní znalost. Některé nuance pochopí pravděpodobně jen rodáci.
Knihu jsem odkládala prakticky deset let, ačkoli ji máme doma včetně věnování, musela jsem si do ní dozrát.

10 11.03.2024

Jedna z nej historek z dětství mého a mé sestry je ta, jak jsme si v raném věku vyrobily svá vlastní pravidla šachů, protože jsme znaly jen základy a nikdo nám nevysvětlil víc, a naše rodina, typická working class, nechápala, jak jejich děti pod 10 let mohou šachy takhle válet.

Beth měla ale dar. Jak moc jí byla přidána inteligence šachová, o tolik jí byla ubrána inteligence emoční. Její sociální pasivita mě při čtení extrémně vyčerpávala. I když co já vím, co s dítětem udělá děcák a ztráta rodiče. Z Bethiny závislosti od raného věku mi bylo příšerně úzko.

Turnaje byly skvěle popsány, kvůli nim jsem se knize dlouho vyhýbala, ale nebylo proč. Sice jsem si horko těžko představovala věž na a6 a střelce na e7, ale dělala jsem, že jo. Konec pěknej, popravdě jsem čekala nějakej breakdown a ten se nekonal.

9 05.02.2024

Asi jsem neměla číst Ketchumovo předmluvu, protože ač rozhodně nejsem žádná měkkota, natož feministka, chvílema mi to obočí vystřelovalo až za temeno hlavy. On se v ní ještě tak blbě odkope, jak vypráví o neúspěchu příběhu, že jsem si to pak při čtení s sebou trochu nesla.

Kniha je krátká. I tak jsem si ale dávala pauzy, protože jsem leccos chtěla vydejchat. Už jsem to psala asi u Po sezoně nebo Reda, Ketchum si odmítá brát servítky a s ničím se nepáře. Je mu jedno, jestli na jedné straně vylíčí incest a k tomu jedním dechem zabije pár lidí, jsou mu jedno mrtvá miminka. U pár scén jsem se popravdě i bavila, nejvíc u mužských dialogů, ony ženský tu toho tolik nenamluví. Co by na knihu řekly levicové antikapitalistické hrdinky dnešní doby zakládající bezpečná knihkupectví pro ženy, to nevím, hihi.

Plný počet jsem nedala, protože mi tam chybělo něco navíc. To něco, co jsem měla v Dívce od vedle a v Redovi, ten kousek lidskosti nebo naopak ještě horšího svrabu a beznaděje. Prostě něco.

A miminka se nezabíjí!!!

5 14.01.2024

A pak má člověk chtít něco psát, když vidím ty komentáře, haha. Poslední dobou vlastně ani nemám chuť komentovat, mám pak pocit, že nejsem k dané knize dost intelektuálně vybavena, když se mi náhodou třeba líbila.

A že tahle se mi líbila! Všechny autorkou popsané šumavské body mám prošlápnuté, takže mě u čtení provázel pocit, jako bych se po dlouhé době vracela domů. A to nebyl jedinej pocit, který jsem měla. Naopak skvěle gradující atmoška, z toho trochu diskomfortu a napětí a představivost jen jela. Kdyby autorka použila na každé straně pár vulgarit, tak je to totální Karika. Hlavně ta nejistota, co přijde dál.

Šumava nejsou jen krásný vyhlídky, kůrovec a dřevěný chodníčky s instagramovými místy. Šumava pamatuje a nezapomíná. Kdo byl na Šumavě v sychravu a zimě ví, že slyší jen extrémní ticho a cítí mráz po celé páteři. Ale ty restaurace jsou tam rok od roku lepší, to zas jo.

Nechtěla jsem, ale musím. Ty komentáře tady jsem vážně pročetla všechny a z drtivé většiny do autorky tepou ženské profily. Proč? Ty vole ta holka napsala dobrou knihu, bez hulákavýho PR, s obsahem a přesahem nad jakousi dnešní realitu a někdo to bude srovnávat se slohem základní školy? Eseji na gymplech? Proč? Čtu knihy, aby mě obohatily a něco ve mně nechaly a tahle to udělala. Autorce přeji jen to nej a těším se, s čím přijde příště.

12 13.01.2024