karol.cadex komentáře u knih

Tak tohle pro mě bylo tak velké zklamání, jakého se mi nedostalo snad za celý rok. Možná ani nejsem tak zklamaná jako spíš překvapená, co to autor napsal.
Co vlastně měl v plánu? Tohle snad ne. Já dostala do ruky splácaninu všeho možného, od podivnejch ezo hipíků, samozřejmě totálně nesympatických a chovajících se jak podle šablony stupidity, pak jakési akční béčko, kde furt něco vybuchuje a všichni mají před sebou stále jen pět minut života, ale mně ho to čtení ubralo snad půlku.
Těšila jsem se na postavu bigfoota v jiném podání, to jsem teda dostala, ale úplně povrchně a opět nelogicky a zmatečně.
Kdyby tohle byl film, tak na csfd má přesně 16 %. A rozhodně by to nebylo to fajn roztomilý béčko.
Tam už chyběly jen hořící vlaky. I když počkat…

1 08.10.2022

Poslední dobou mě děsně nebaví psát komentáře ke knihám. Přitom bych o nich tolik chtěla říct, doplnit hodnocení a případně si pro sebe uchovat, jaké pocity jsem z knihy měla. Jasně, taky si klidně můžu psát doma čtenářskej deník, ale tady je to jaksi jednodušší.
Pokání bylo mou nejoblíbenější knihou na střední a tak nějak jsem najednou měla tendenci si ji přečíst znovu. A ano, furt je skvělá. Furt je asi má nejoblíbenější. Je v ní vše - křehké rodinné vztahy, propast mezi bohatými a chudými, velmi velmi pevná láska, strašná válka a její hrůzy a dopady, odpuštění. McEwan se tu rozjel a v knize se objevuje obrovské množství krásných metafor, což někomu může přijít protivné. Na knihu je opravdu třeba se dobře naladit. Pak chytne a nepustí. Akorát Briony mě srala pořád stejně.

8 06.10.2022

Moc fajn detektivka. Napínavá od začátku do konce. Jen ty postavy, s těmi jsem měla trochu problém. Tam nebyl nikdo normální! Všichni úplně mimo. Jestli to byl autorčin záměr, aby Bergman vynikl jako ten jedinej správňák, tak asi ok. Jinak se budu dál utápět v totální deziluzi, jak to jde s našimi spoluobčany z kopce.
Co mě teda hodně bavilo, byly vlastní flashbacky do roku 2007, kdy autorka knihu vydala. Volání z budky a záchvěvy nové doby, haha. Akorát kastrace ještě nebyly tolik v módě.

18 06.10.2022

Je mi to tak moc líto, ale ohodnotit musím tak, jak jsem ohodnotila.
V Anně jsem totiž nepřekousla tu její obrovskou zatvrzelost. Proti všemu a všem. Ono totiž je hrozně lehký vše shodit na okolí, že mi nikdo nerozumí a nechce rozumět. Jenže to by Anna k sobě někoho měla chtít pustit nebo chtít na sobě pracovat.
Něco hodně vzdáleně podobného máme teď doma. A já si do knihy asi projektovala tu “svou” situaci. Ať si je každý, jaký chce. Nesoudím. Ale to zvláštní, respektive jiné chování, nesmí ubližovat okolí.
Popisy bylin a celkově sběru super. Popisy vesnice a obyvatel slabší.
Kniha mě zasáhla, jen trochu jinak, než jsem očekávala. Viz hojně srovnávaná Houbařka - tam jsem měla opravdu pocit niterné zpovědi a nahlédnutí do světa hrdinky. Tady mám jen takovou pachuť na jazyku z neustálého utíkání a schovávání se před světem.

10 17.09.2022

Obálka skvělá. Prostředí skvělý. Pointa příběhu skvělá. Vřískající tasmánští čerti taky.
Postavy tak 50/50. Tam vlastně nebyl nikdo normální. Každej nějaké trauma, psychické problémy, flashbacky do šílený minulosti. Všichni spí se všema, intriky jak z předměstí unuděných paniček v domácnosti.
Všechno děsně zamotaný. Jako ano, já mám ráda napětí a když doopravdy až do konce knihy nevím, na čem jsem. Ale taky čtu převážně i kvůli tomu, abych se odreagovala. A jak se mam odreagovat od pracovního přemýšlení, když pak musim ještě abnormálně přemýšlet u knihy? U takovýho thrilleru přece nemůže nikdo chtít zázraky. Já se chci bavit!
Abych nekřivdila, vážně to není špatný příběh. Největší plus je v prostředí, kde se to celé odehrává a v mystice, na které je děj vystavěn. Jen konec mě vytočil, to opravdu fakt jo.

4 14.09.2022

Kariku zásadně nečtu v češtině, ale v jeho mateřském jazyce, protože jen ve slovenštině vyniknou skvěle jeho myšlenky, obraty a hlavně nadávky, haha. Tady dám hodnocení ale u českého překladu, protože po slovenských knihách jsem si musela přečíst i ten.
Tohle je hlavně jedna z nejhezčích obálek, jakou jsem kdy viděla. Přidaná hodnota je v oboustrannosti knihy, narozdíl od dvou slovenských výtisků je v češtině dva v jednom. Do sbírky je to vážně must have.
Pán Karika nicméně dozrál. Sprostoty je v knihách pořád víc než dost, jenže hrdinové jsou jiní. Vážnější, méně zbrklí, více temní, věrohodní. To samé děj a pointa. Najednou je to jak kdyby všechno zahalené ještě těžší hmlou (haha) a otázkami po pravdě.
Miluju deníkové záznamy, těch jsem dostala až až a přidaly skvěle na autentičnosti. Trocha nádechu mystična, nějaká ta historie, fakta, popisy slovenských hor... A pak už jen magoři, oběti a strach doma na gauči.
Na něco jsem zapomněla? Rozhodně. V tomhle Karikovi je toho víc než dost. A ještě se to krásně prolíná. Člověk má vážně o čem přemýšlet. Po dočtení jsem se cítila velmi malá a vysátá.

7 12.09.2022

Kdo od Bengtssona čeká něco jiného, než severský realismus v tý nejhorší panelákový podobě, tak tvrdě narazí. Každopádně to, co dělá, dělá velmi dobře. Bez příkras, naděje.
Popravdě než jsem si přečetla kdysi první knihu od něj, tak jsem Dánsko viděla dost zkresleně. Města jako kulturní a upravená harmonická místa a rybářské vesničky jako vrchol romantiky.
Jenže Dánsko i přes svou vcelku pružnou sociální síť disponuje ghetty a fakt nepříjemnými vyloučenými lokalitami, do kterých se rodí stále nové a nové generace bez prakticky nulové šance na změnu života (viz autorova kniha Ze sídliště).
Sus se točí v kruhu, ač není hloupá, predispozice k destruktivnímu stylu života tam prostě jsou, ačkoli by možná i chtěla s tím něco udělat za předpokladu, že by dostala pomocnou ruku. A pomocná ruka od dealera drog asi nebude to pravé ořechové.
Ne, nedokázala jsem se do ní vcítit, ani s ní příliš sympatizovat, natož k ní mít třeba nějaký pozitivní vztah. Ale snažím se chápat a nesoudit (i když za několik míst v knize bych ji nejradši vzala a hodila pryč z velký vejšky). Konec mě mírně znepokojil.

2 12.09.2022

Dala jsem si od kluků chvilku oraz, abych pak úplně plynule navázala tam, kde jsem s nimi skončila. Už jsem to psala několikrát, jak nesnáším série, protože mě nebaví vzpomínat, co kde s kým jak, ale u Carla s tím absolutně nemám problém.
Jen pane autore, vážně, vážně se Vám na 560 stranách nepovedlo lépe/více nafasovat vztah s Monou? To samý s babkou a synem? Ráda čtu Carlovo eskapády z reálného života, nejen ty na stanici. Jen tady se mi jich dostalo poněkud méně.
Zápletka super, všechno a všichni tam divoce furt lítali, intriky a akce a pošmourné podnebí, jojo, tak to má být.
Za mě jedna z těch lepších. Asi že tam byly ty bezprizorní děcka. Pro ty mam taky slabost.

9 30.08.2022

Moc pěkný čtení. Mrzí mě, že jsem ve čtrnácti měla k dispozici maximálně Lanczovou, Rudolfa a Dostojevského. O Charlesi Bukowském ani nemluvě. Trochu dnešním dívkám ve světě tolika YA literatury závidím, ač ji sama nevyhledám.
Tady jsem ale udělala výjimku. V Černobylu jsem kdysi byla a už mě nepustil. Proto čtu veškerou literaturu s jeho tématikou. Tady šlo nejen o havárii, ale hlavně o dopad na obyvatele Pripjati - samotné zaměstnance, seniory, partnery, děti. Kniha je psaná střídavě z pohledu dvou dívek, kde je velmi znát jejich výchova, stereotypy, postoje. A samozřejmě jejich následná proměna.
Pro mě velmi příjemná změna od všemožných víceméně dokumentárních knih o Černobylu.

2 28.08.2022

Celé léto jsem se na ní dívala, jestli teda už. Nakonec jsem ji zmákla za pár dní, bylo to perfektní! Hoover má u mě jen dva póly - buď mě totálně nudí nebo naopak chytne a nepustí. A tak se vždy bojím, co mě zrovna u ní čeká.
Tady ten děj gradoval. A od začátku jsem opravdu netušila, kdo ten magor je a vážně jsem slepě věřila jen tomu, co bylo psáno. Konec mě neuvěřitelně dostal. Zápletka a celkově příběh fakt originální. Regulérně tady se trefila na první dobrou.
Ale to bych nebyla já, abych nezkritizovala ty šílený sexuální scény. Proboha, tolik??? Na každý třetí stránce se řeší, jestli oš.kal (ano, cituji!) první Jeremy Verity nebo ona jeho, tisíc popsanýho orálního sexu, při kterým jsem oběma viděla až do žaludku. To bych si ráda příště nechala ujít, děkuji.

13 24.08.2022

Mně to nepřišlo ani tak literárně zlý, jako úplně postavený na hlavu, a to že pár ohrošilých knížek jsem už přečetla. Tak nějak v rozmezí svých 13 až 15 let si dovedu představit, že jsem z toho nadšená.
Dnešní děcka jsou strašný haranti, to říkám pořád. A burani na americkým venkově se za ty časy asi taky úplně nezlepšili. Až sem teda dobrý. Jenže pak už to bylo nějaký moc divoký.
Já vlastně ani nevím, co k tomu napsat. Není třeba očekávat žádný zázraky, ale hanět to odpadem a jednou hvězdou mi přijde jak nějaká davová psychóza tady. Napsal to mladej kluk, děti vystihl pěkně, i ten venkov vykreslil úplně v pohodě, jen se asi nechal pak unést všemi horory, co za svůj život viděl. V tom fakt nevidím nic špatnýho.
Nepotřebuju číst furt prokletý básníky a francouzskej realismus a pak sázet každýmu jinýmu autorovi nízký hodnocení, abych se cejtila líp nebo na úrovni.

5 21.08.2022

Tak toto???!!! To bylo tak strašně krásný a čistý a zlý a surový a všechno dohromady. Nádherný osmdesátky v tý nejlepší formě. Pro nás dnes už trochu naivní, přitom nadčasový a moudrý.
Popravdě ani nevim, kde jsem se o knize dozvěděla, někde jsem na ní narazila mezi řádky. Obálka mě fascinovala, anotace ještě víc, ale zarazilo mě zdejší malé povědomí o knize.
A nelituju ani řádku! Gordona jsem si zamilovala hned při prvních kapitolách, jeho putování a filosofování ještě víc. Gordon byl přístavem morálky v největších sračkách, ačkoli sám o sobě jen pochyboval a furt se sebemrskal, to mě trochu štvalo. Naopak jsem byla moc ráda za to, že děj nebyl vůbec vyhrocenej do co nejvíc umírání a popisů brutalit a humusů, všechno to tak "přirozeně" v rámci situace plynulo.
Za mě jedno z nejlepších postapo, co jsem kdy četla. Optimální délka, zběsilej konec, prima popisy. U Gordonovo pošťáckých litanií jsem se musela až smát. Fakt miluju.

9 13.08.2022

No. Jsou knihy, které jsou Simmonsem vyšperkované k dokonalosti. A pak jsou ty druhé. Ty, které brutálně předimenzoval, až to může leckomu být velmi nepříjemné číst.
Pasáže s upíry? Pecka. Pasáže s monology a dialogy o AIDS, samouzdravování organismu, reakcích krve, apod.? Vhodné leda tak pro mediky. Celkově se to tak jako vyrovnávalo, ale rozhodně jsem nebyla při čtení v komfortní zóně. Taky jsem to četla asi dva týdny. Příběh byl každopádně fajn.
Dlouho se s autorem nechci vidět, ač ho mám moc ráda. Jsem přesycena.

3 11.08.2022

Stejně jako u Eddyho B. nemůžu hodnotit plným počtem. Na vině je opět ta emocionální prázdnota a plochost. Chápu, že autor z toho dětství může být po tolika letech už otupělý, ale rozhodně by trocha emocí byla fajn přidanou hodnotou.
Stejně jako u Eddyho B. jsem viděla své vlastní dětství, autenticky, bez příkras. Žádný peníze, rodiče měli děti, když sami ještě byli dětmi, navíc si s sebou nesli svá traumata ze svýho dětství. Naprosto nesmyslný řešení různých všedních problémů. A chlast. Sociální stát o ničem. Politika nesrozumitelná a proti lidem. Nastavení společnosti rasistický, homofobní a zaměřený nejvíc na výkon ve fabrikách.
A hlavně to šílený odcizení se. A to už se jen tak nespraví.

4 10.08.2022

Mé první rande s autorem, které se velmi vyvedlo a myslím, že se ještě určitě párkrát shledáme!
Co mě příjemně překvapilo? Původně jsem chtěla napsat popis rockové scény, ale nejvíc rozhodně autorovo využití přechodníků, haha. A pak dějová linka, točící se kolem života postpubertálního rockera z úspěšné kapely. To je moje až moc známé prostředí, takřka domácí. Jindřich je svéráz, avšak místy mě sral svou neschopností přijmout odpovědnost za svůj život. Dušek je postava filosofující, skoro jako pravej Dušek (který mě vlastně v reálu taky dost sere), naštěstí tento Dušek nebyl úplně tak vyhrocenej. Vyvrcholení děje epesní, to jsem nečekala.
Co mi vyloženě vadilo, byly ty desítky sexuálních scén. Hele já nejsem žádnej puritán a vím, že ten sex na záchodech se děje, jenže týpkům z kapel od určitýho věku by to mělo být zakázaný, na prahu čtyřicítky to bezprizorní souložení působí už jen směšně. Jindřich na mě proto působil nikoli jako sexuální mašina, nýbrž vyčpělej vošoust, fuj. Prostě ne, děkuji.
Každopádně jsem se fakt bavila!

5 21.07.2022

Rok jsem tak jako kolem ní chodila a furt se mi do ní kdovíproč nechtělo. Asi jsem byla trochu skeptická kvůli anotaci, protože "detektivka z Pošumaví" ve mně evokovala něco na způsob Policie Modrava.
Tak jsem se teda překonala a najednou to jelo. Prachatice, Zbytiny, Volary, vojenský újezd. Moje dětství a dospívání. Místa, kde jsem vyrostla, kde jsem trávila tábory, sbírání hub s tátou a babkou, kam doteď pravidelně jezdím. Kde to pro mě navždycky bude to původní "doma". Kam pořád říkám, že se nevrátím, ale ono to přijde. Stejně jako u Gerdy, hrozně, ale hrozně jsem se v ní viděla.
Ono prakticky všechny postavy jsem znala. V každý vesnici, obzvlášť na Šumavě, jsou vždycky totožní lidičky. Osoby, které se chovají podle stejného vzorce, stejně mluví, stejně přemýšlí. Vliv prostředí je obrovský. A o to víc je znát, že Linda k nim absolutně nezapadala, její postava mě neuvěřitelně iritovala a byla pro mě hrozně navíc.
A před autorkou klobouk dolu. Má veškerý můj obdiv, protože já, ač rodačka, bych nikdy nesvedla vykreslit šumavskou přírodu a náturu vesnice tak jako ona.

19 18.07.2022

Uáááá, co to bylo, prosim vás?!
Po dlouhé době velmi, ale velmi kvalitní čtení pod nálepkou "thriller" a "literatura světová" dohromady.
Začnu mouchama. Když se mi na začátku čtení objevovaly na konci každý kapitoly výhrůžky typu "hmmm, jak já byla bláhová", "... a pak se schylovalo k bouřce", "... jak naivní jsem byla!!!", to mě trošku iritovalo. Každýmu muselo být jasný, že se prostě něco posere. Taky srovnávání praxe, kterou absolvovala Maddie v nějakým kanclu, s agresí psychopatickejch zhoubovanejch spolunocležníků na ostrově - poněkud úsměvné (ano, i já zažila praxi v korporátu, bohužel mě moje kolegyně s dvoumístným IQ nijak nepoznamenaly).
I přes tyhle maličkosti jsem se velmi bavila. Psychologie postav jela přesně jak podle křivky vzorového "jak se stát magorem na pustým ostrově". Ač jednoduchá zápletka byla doslova nervydrásající. Prolínání minulosti a přítomnosti příjemně příběh osvěžilo.
Hodně mě bavily popisy kytek, i když bych ocenila ostrovní přírody mnohem víc. A méně mrtvých králíčků.
Na léto skvělý čtení, fakt.

8 14.07.2022

Když mi bylo dvacet, chodila jsem s mladším klukem. Ten kluk byl děsně hezkej a chytrej, ale děsně zakomplexovanej. Teď překvapivě učí dějepis a angličtinu, myslim, haha. Každopádně když jsem četla Grahamovo myšlenkový pochody a jeho eskapády, totálně jsem viděla tohohle svýho mladýho uzurpátora. No skončilo to a nevzali jsme se, co si budem povídat. A je to hlavně jen tím, že v těch dvaceti je mnohem jednodušší se s takovým blázínkem rozloučit. Anne takový štěstí neměla. Přes to v sobě měla spoustu lásky, porozumění a naděje. K ničemu.
Ten, kdo něco podobnýho zažil, ať už v jakýkoli formě, tu knihu dokáže pochopit. Neříkám ocenit, spíš se do ní vcítit.
Mně se líbila. Zatím asi z autorových knih nejvíc. Postavy byly lidské, uvěřitelné a svým způsobem hodně speciální.

4 14.07.2022

Hodnotím jako moje dvacetileté já. Protože při čtení jsem zas byla já v prváku na vejšce, poslouchala underground, chodila na divný koncerty, tahala se s intelektuály, kterým jsem ale inteligenčně nestačila a kouřila balený cigára. Tehdy jsem to žila. Hledala jsem se a hledala jsem směr, jakým budu svět vnímat. Proto jsem i Topolovo jazyku rozuměla. Neztrácela jsem se v něm, naopak jsem se v něm rochnila a zabředávala v tom zběsilým marastu slov. Chlastu a lehkejch drog nevyjímaje.
Teď už ne. Abych to dočetla a ocenila, musela jsem se opravdu přepnout. Vyjít ze svý komfortní zóny člověka, co se našel, a nemusí dál usilovat o jakýsi nedosažitelný popis dnešní reality a jejího uchopení. Tehdy to prostě bylo jiný. A jsem ráda, že jsem v tom neuvízla. Občasný exkurs do minulosti pouze prostřednictvím čtení ale není nic proti ničemu. Vedlejší účinek může být maximálně to, že se člověku vybaví, jakej magor tenkrát byl.
Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě, že jo.

11 07.07.2022

Překvapuje mě tak malé povědomí o této knize. Dostala jsem se k ní prakticky omylem, anotace mě nalákala i přes nízké hodnocení. A je to pecka.
Svět totálně postavenej na hlavu. Hlavní hrdinka žije s dost divnou "poruchou" (to mi snad jediné kazilo trochu dojem z knihy, protože jsem netušila, jak to rozumově uchopit, neuvěřila jsem tomu prostě), v dost divném společenství, které se jakžtakž smířilo s tím, že je kolem nich peklo a oni musí přežít. Ona, Lauren, je ale přes svůj nízký věk natolik vyspělá, že se snaží myslet na zadní vrátka a navíc v ní bují touha po "záchraně" lidstva. Najednou bum prásk, všechno ještě horší než bylo. Tak se vydá na cestu, potkává různé lidičky a společně zažívají různé hrůzy. A tak.
Moc bych si přála číst další díl, jestli se z postapo děsu stane opravdu vyprávění o "lidech semena" jakožto prvních osvícených.
Realita jejich všedních dní je popsána hodně surově a naturalisticky, což přidává knize na věrohodnosti. Autorka se při popisech rozhodně neupejpala. Ke kafíčku při neděli to čtení doopravdy není. Původně jsem chtěla dát o hvězdičku míň, ale vzhledem k tomu, že jsem knihu dočetla už pár dní nazpět a pořád ve mně rezonuje, dávám plný počet. Minimálně mě znejistila.

4 07.07.2022