karol.cadex komentáře u knih

Už jsem to psala u jiné jeho knihy, ale kde nechal tu italskou náturu? Kdyby všichni Italové byli takto ploší, z jejich kultury by nezbylo nic.
Hrdinové jsou nevýrazní, rozmazlení, ba až i nesympatičtí. Ano, ne na všechno je člověk připraven, životy nás všech provázejí také nezdary a pochybnosti, ale fyzik je pro život absolutně nepoužitelný a jeho paní slepice odmítající opustit svou komfortní zónu. Navíc při každé sebemenší krizi se stáhne do sebe a nepustí k sobě ani své nejbližší.
Babette je typ člověka, se kterým bych si naopak nedovedla vytvořit vztah já ani kdyby mi za to platili. Pomlouvačná rejpavá babka, jejíž názor je jediný ten svatý (rozhodně jí nepřeju nic zlého!). Z toho je zřejmé, jak byli fyzik s manželkou dětinští a nevyzrálí, potřebujíc na sebou “kontrolu” jiné osoby, ačkoli založili rodinu svou.
Tenké, za to poněkud útrpné.

4 22.06.2022

Jsem si i chvilku myslela, že existují ty ženy Sofi Oksanen dvě - jedna napsala tohle a druhá ten zbytek, se kterým jsem dosud měla čest.
Nelíbilo. Fakt moc nelíbilo.
Ani nedokážu říct, co bylo pro mě větší utrpení. Postavy? Děj? Zápletka? Styl psaní? Všechno se to tak jako míchalo.
Nikdo mi nedokázal být sympatický, všichni mě iritovali a u toho haranta jsem jen doufala v kulku mezi oči. Do toho od začátku čtenář počítá s tím, že z marastu v podobě Rusáků se přejde plynule do ještě větších hoven Německa a pak fííí a jedem zase s Ruskem tam, kde jsme skončili. Bezmoc, nespravedlnost, bezpráví, hlad, zima. A do toho ta šílená zloba.
Původně jsem to chtěla napsat trochu víc distingovaně, ale ne. Hrozně mi to celý lezlo na nervy.

1 21.06.2022

To ti bylo tak pěkný! Milý, lidský, žádný hry se čtenářem, žádný chození kolem horký kaše. Prostě přímočarej příběh o v rámci možností životu za minulýho hnuso-režimu.
Popravdě jsem vůbec nečekala, že bych tomu dala 5 hvězd. Jenže Beny je děsnej sympaťák a i přes jeho podivnej vztah k ženám si mě opravdu získal. Nebudu přece hyperkorektní. Hodně jsem v něm viděla mou životní lásku Dannyho Smiřického. Asi tím drajvem, optimismem i přes aktuální dobu. A tak.
Příběhy z fabriky a smeťáku mi připomínaly dětství a vyprávění příbuzných, takže opět ten domáckej pocit toho známýho.
Možná ke konci už ve mně trochu hlodal ten červíček a říkal mi "Tvl, vážně tomu chceš věřit, že by se za komančů klukovi fakt takhle dařilo a každej mu strčil vše až pod rypák?", ale já tomu červíčkovi řekla "Hele, nech mě chvilku bejt, taky si chci aspoň na moment myslet, že ne všichni se museli mít úplně na hovno...". A tak jsem to dočetla s tím pitomým úsměvem a byla jsem spoko.

8 21.06.2022

Dneska jsme našli chudáka psa a shodou okolností jsem si vzpomněla, že jsem zde zapomněla nechat komentář!
Ač nejsem genderově vyhraněná, trochu mě překvapilo autorství. Tenhle beatnický nádech a zmar bych čekala od muže, nikoli od pěkný Irky. I když oni ti Irové asi nejdou nikterak škatulkovat, si myslím?
Jde o moc hezký vyprávění, jenže pak to sešupem přejde do deprese a frustrace. Jak z něčeho takovýho ven? Predestinace hlavního hrdiny by nešla změnit ani kdyby se stalo kdovíco. O to je to horší. Proč někdo nedostane vůbec tu šanci. Ray se pere statečně. Jedno Oko taky. Ale to mnohdy nestačí.
Není to rozhodně prvoplánová depka, jak by se z mého komentáře mohlo zdát. Ba naopak. Je to chvílema strašně milý. Nadějeplný. Protknutý láskou a důvěrou. Jen na optimismus se na tomhle světě už moc hrát nedá.

7 16.06.2022

Oddychovka na dovolenou? Ale jo.
Někde ke konci knihy je psáno přesně to, co se mi honilo hlavou po celé čtení - "Co je to za posranou rodinu?". Rozmachaný zbohatlický haranti, všichni lžou hůř jak Baron Prášil, kydají na sebe špínu, tatík totální psychopat, matka slabá chudinka, co nechala otce vlastní děti terorizovat na úkor pohodlí a prachů. No jak tohle asi mohlo dopadnout, že jo.
Hra "uhodni vraha" mě už v závěru moc nebavila, poněvadž mi vlastně bylo úplně jedno, kdo to udělal.
Čtení hezky odsýpá, to jako jo. Jen zrovna tahle je z autorčina slabšího soudku. Nicméně k bazénu doporučuji. Furt lepší než kdejaká průměrná srágora.

6 16.06.2022

S řádovými sestrami jsem byla ve styku ve svém životě od puberty. A prakticky většina z knihy mi připomínala ty "moje". Ač tenkrát jsem nerozuměla všemu kolem nich, snažila jsem si je neidealizovat nebo naopak nedémonizovat - jako to dělal můj otec a jemu podobní. Protože přece víra byla pro starý babky, tohle jsou jenom pošahaný ženský, apod. Každý se s tím musel setkat. A (ne)překvapuje mě, že i v roce 2022 je ten odpor k víře a duchovnu v nás díky komunismu tak děsně zažranej, když člověk vidí, jakým způsobem ta nechutná propaganda fungovala.
Nejde omlouvat minulý režim. Ten, kdo by jej snad chtěl vrátit, je pro mě absolutní chudák a nic než prvok zasloužící si nezájem a lhostejnost.
Tučková si dala neuvěřitelnou práci. Má opravdu můj neskonalý obdiv. A ne, nechci její knihy mezi sebou srovnávat, protože všechny jsou řemeslně mistrně zpracované, z čehož Bílá voda je opravdu masterpiece, nemající v naší zemi obdoby. Ale... (teď to přijde) ...Žítkovské bohyně tak lehce plynuly a na závěr přišla katarze. Tohle mě utlouklo do hlubokých depresí a ještě dál. Hutná, temná, složitá a těžká věc.

24 15.06.2022

Až mi bude tolik, co Kingovi, budu ráda, že prdim do plínky a cucam oběd přes brčko. Absolutně nechápu, kde se to v něm furt bere. A furt a nadoraz a ještě víc a ještě líp.

Billy Summers je strašně specifická postava. Má v sobě stín, co ho už nikdy nepustí, zároveň je neskutečně lidskej. Nad věcma přemýšlí do důsledků. Tápe. A umí si to přiznat. Etické dilema by tu mohlo nastat v okamžiku, jestli mu přes jeho kontroverzní zaměstnání fandit a jak to případně omluvit. Protože na vysvětlení “zabíjim jen zlý lidi” už jsem asi moc velká.

Hrozně mě bavily Kingovo klasické popkulturní odkazy. Když jsem ho kdysi začala číst, milovala jsem flashbacky do šedesátek sedmdesátek, jak byly autentický. Ale teď tohle žijem. Příchozí covid už je sice pasé, Trumpova debilita taktéž, ale lidská povaha zůstává furt stejná. Z 90 % svinská a pak ten malej zbytek.

Já opět děkuju. O to hůř mi bude, až to jednou skončí. Ale na to myslet zatim nebudeme, že ne.

16 06.06.2022

Jak já ten patos miluju. Jak já nenávidím lidi.
Dlouho jsem nic neobrečela jako tohle. Chvílema jsem si připadala jako totální magor - vážně řvát u Kotlety? Asi jsem se s celou sérií až moc zvnitřnila a nezdravě se připoutala. Jsem ráda, ze už to mam za sebou. S dalším dílem by mi totiž doopravdy hráblo.
Naprosto skvělý poslední díl. Nemám co dodat. Ani nechci.

6 04.06.2022

Dovolím si trochu ujet a můj komentář bude možná trochu mimo. Nebo jsem jen mimo já a hledám v tom něco, co tam neni. Ale s ohledem na aktuální dění mi nemůže nikdo vyvrátit, že už teď je svět po kolena v hovnech.
Plukovníka Michálka miluju. V prvním díle ještě ne, ve druhým už tak jako byly náznaky, ale tady to bylo jasný od začátku. Čekala jsem, že se něco špatnýho mezi ním a Nacumi stane, Kotleta na to připravuje čtenáře vlastně od začátku, ale (tududutum, nechť si každý přečte). Alice dostala trochu méně prostoru, za to perfektní příběh.
Oni vlastně všichni ty lidi tam jsou strašně svoji. A teď se dostávám k tomu, co jsem avizovala na začátku. Kotleta nemá pravdu. Takhle bysme svět nikdy nezachraňovali, i když bych si to strašně přála. Jenže v naší dnešní společnosti nejsme schopný najít takovýho morálního hrdinu jako je David Michálek. Neni to reálný. Jsme tak hrozně vykořeněný a celá naše země je v takový prdeli, že bysme se pomlátili navzájem, rozutekli se do všech koutů a nebo vlezli do řiti celýmu Rusku.
A to je mi na celý týhle sérii strašně líto. Nevážíme si ničeho a nemáme důvod bojovat a bránit si naše hodnoty. Protože ty dávno vyčpěly.
No. Dostala jsem se jinam, než jsem chtěla. Muselo to ven.
Abych nebyla úplně trapná - sexuální scény jsem dokázala přečíst jen první dvě, pak jsem je musela přeskakovat, bylo to nějaký až moc živočišný. Masakry obyčejných lidí jakbysmet. Za to jednoduchý fórky, v těch jsem si libovala.

4 30.04.2022

Dvakrát (!!!) jsem to musela číst a stejně nemůžu tvrdit, že jsem nějak zvlášť rozumná z toho.
Kniha je o stavu společnosti a proč je tady ten problém, než aby nám říkala co je dobré a co je špatné. Budeme s tím muset něco dělat, ale jak přesně se neví – etika není záležitostí jen individuální, ale i společenskou (měli bychom mít společný základ, kde se setkáme v tom, co je dobré a co je zlé). Macintyre za celou dobu nevysvětlí, co to ctnost je, jaké jsou typy, apod., protože předpokládá základní přehled, což může být problém.
Točí se tam pořád tak jako v kruhu - Homér to myslel tak, Aristoteles zas jinak, pak to všechno podělal Kant a jeho parta... My jsme v blbý době, nemůžeš být dobrý, když jsi vlastně hloupý, a tak dále. Máme prostě zkorumpovaný a špatný pohled na etiku. Ale co s tím? Kdo ví.

3 29.04.2022

Barker má neuvěřitelný cit na psychopaty. Vykreslí tak negativního a zlýho magora, až je mi z toho blivno. Do toho pár hlavních postav s jejich problémy a moc pěkný thriler je na světě.
Bavila jsem se tak do 3/4. Při závěrečných scénách už toho na mě bylo moc a dle mého názoru autor příběh tlačil na sílu.
Iritovala mě přechytřelá jedenáctiletá dcera Jordan, nemám ráda děti, co snědly Šalamounovo hovno. Ale ono asi být dcerou takový matky taky neni žádnej med. Cole mě bavil hodně, nicméně jeho "životní" příběh byl o dost slabší, to jsem moc nepochopila, jestli bylo nutné.
Ale pěkný. Než ve zprávách večer hlásili, že v NY metru se konala střelba a výbuchy... Lidem už opravdu definitivně hrabe. Chci v knihách utíkat do říše fantazie a ne do všední reality.

5 13.04.2022

Tohle byla pro mě, víc než cokoli jinýho, taková sonda do způsobů, jak nastolit aspoň nějakej komfort v totálních srač.kách.
Dlouho mi žádná série takhle nesedla, nečtu je ráda, nemám ráda protahovaný příběhy (ano, nesnáším i seriály), chci, abych dostala všechno klidně na 800 stranách, ale najednou! A tady mi to nevadí. Klidně budu číst Spad celej život. Vlastně ho klidně i budu žít. Protože to, co Kotleta v příběhu dovede, je masakr. Představivost jede na milion procent a já tam s nima rajtuju na koních, sprostě nadávám, mluvím podivnou hantýrkou, vrham nože, jsem děsně ostrá a vím, že to, co bylo normální, už se nikdy nevrátí.
A pak jsem zase zpátky tady, haha. Jen si fakt nejsem jistá, na jakým základě se Spadová série označuje jako brak? Vždyť se celý ten děj k nám blíží sedmimílovými kroky, haha. Haha...

12 11.04.2022

Je mi to celý strašně moc líto, počínaje dějem, přes styl psaní, po moje hodnocení.
Ten příběh je naprosto hroznej. Zlej. Surovej. Autentickej. Už jen ta představa vzdát se dítěte, ne vzdát, ale zbavit ho sama života, protože mrtvýmu mu bude líp... Živý děti bez dětství, dospělý lidi bez naděje, budoucnosti, bez špetky radosti. Jen bída a pustoprázdno v duši.
Styl psaní mi nesedl. Je krásnej, to musím nechat. Dost mi pomohlo, že knihu přede mnou četl někdo, kdo si dal tu práci a podtrhal všechny důležité symboliky a důležitosti. Ale právě proto se mi ta lyričnost absolutně nehodila do toho brutálního životního marastu.
Proto hodnotím, jak hodnotím.

3 01.04.2022

Já na ten hajp kolem knih moc nejsem, protože pak k tomu nechtíc automaticky přistupuju trochu s averzí. Akorát u "žen pro útěchu" mě zmátla anotace, protože ta mě nalákala, jelikož není úplně pitomá.
Ona není ale pitomá vůbec ani kniha. Jen je pro trochu jinou cílovku. Přitom by stačilo, aby ji autor uchopil trochu víc vážně a udělal z toho doopravdickej dospělej historickej román. Anna mě strašně iritovala. Za předpokladu, že by tam nebyla, bych dala opravdu plný počet. Jenže ona tam byla.
Vypravování staré Korejky je srdcervoucí, bavily mě dobové reálie a historický kontext. Knihy o Koreji (hlavně severní samozřejmě) mám ráda a vyhledávám, tady bylo pro mě plus, že se děj prolínal severem i jihem. A s ohledem na probíhající dění na Ukrajině nejde zavírat oči ani před válečným běsněním, co bylo jinde a jindy. Kladně hodnotím i zachování hovorové korejštiny. Jen bych možná trochu ubrala s tou symbolikou hřebenu, ono v dnešní roztříštěné době se dá chytnout, až patologicky, čehokoli.

4 31.03.2022

No. Chápu, že na krizový situace reaguje každej velmi individuálně a různým způsobem. Někdo hledá v beznaději smysl života, někdo to přetaví do uměleckýho díla, někdo vůči sobě jedná destruktivně.
A pak je tady taková skupinka lidí, co si ze všeho dělá humor. Jenže mně je tohle švejkování a šaškování takový prostě nepříjemný. Ne, že by mi smysl pro humor úplně chyběl, jen některý věci jsou pro mě přes čáru a zbytečný. Ta absurdita tak jako vyčpěla a zbyl jen odér čehosi.
Takže se mi Hlava nečetla dobře, necítila jsem se Yossarianem ani trochu komfortně. A taky nemám ráda ten pocit, když je mi trapně za cizí lidi.

6 29.03.2022

Po patnácti letech jsem ji četla znovu a prakticky jinak. Ne jako teenager, ale jako matka. S Carrie jsem uměla jako dítě soucítit, i když jsem byla jejím opakem. Jenže jako matka holčičky je to daleko horší. A nemůžu v tom vidět stoprocentní vinu spolužaček, ale jen a jen matky a jejich okolí. Takže vážně se mi potvrdilo, že v určitých dílech je velkej rozdíl, kdy je člověk čte.
King dokázal neuvěřitelným způsobem rozebrat psychiku šikanovaný holky, která je celej život pod nadvládou totálně mrdlý matky. Celá ta kniha je rozdělená na světlo a tmu, profánno a sakrálno, naději a beznaděj.
A je mi to strašně líto. Jasně, byla jiná doba. A jasně, je to vymyšlený, haha. Ale určitým způsobem si některé životní vzorce neseme s sebou po desetiletí a já věřím, že pokud budeme lepšími rodiči, budou naše děti lepšími lidmi.

Napsala jsem úplně něco jinýho, než jsem chtěla, ale snad budu pochopena.

14 29.03.2022

Měla jsem rozepsaný sáhodlouhý komentář a on se mi smazal. Nemám sílu tomu dávat podruhé tu samou energii, takže ve zkratce.
Francis se přestal chovat jako debil, hurá. Je zas milej na Marni a moc bych jim přála, aby měli klid, usadili se spolu a dřepěli spolu na gauči při popíjení vína. Což se nestane.
Děsně mě irituje Marniin syn Alex, jelikož je děsně hrc prc a fakof autority a na to nemam nervy.
Marni to má ve svým životě pořád dost divoký.
Zamilovala jsem si novýho kolegu Gavina a nekorektní vtipy na jeho osobu.
Balzamovač byl nejlepší magor z téhle série. Od začátku sice bylo jasný, že to bude šouplej šílenec s podivným dětstvím, ale jeho dějová linka je skvělá, vůbec celá ta orientace na egyptskou mytologii a jeho vzkazy.
Od prvního dílu nenávidím Francisovo šéfa a už konečně se nad ním začíná smrákat.
Ráda bych se díky autorce podívala do Brightonu, ale neumim anglicky, takže nic.
Trojka předčila velmi slabou dvojku, za což jsem upřímně ráda.
(ten první komentář mě stejně mrzí.)

3 22.03.2022

Hrozně vyzrálá a dospělá věc, to jsem popravdě od Ketchuma nečekala. Tím ho nechci nijak srážet, ale kdo od něj četl cokoli jiného, tak ví, jak na tom autor je. Že je trošku blázínek, co si libuje v extrémech. Kdežto Red je vážnej a strašně upřímnej. Ačkoli vlastně jednu věc si klasicky Ketchum neodpustil, tomu jsem se uchechtla, hlavně kamkoli nacpat bizarní příhodu z jeskyně, haha.
Každopádně Red na mě chvílema působil až Kingovsky, takovým tím apelem na konání dobra a trestání zla, že prostě na světě se dějou strašný srajdy, ale my musíme hlavně od sebe pořád chtít víc, i když život nás úplně podělává. Na hlavního hrdinu totiž celej život z nebe doslova sere. Při některých pasážích pravej Ketchum tak nenápadně probleskoval, obzvlášť při popisech různých tragédií, kdy fakt hezky zajde do krajnosti, ale nepřežene to, jen se člověk otřese a udělá ááách jo.
Nenávidím zlý lidi, nenávidím nespravedlnost, nenávidím bezpráví, nenávidím týrání zvířat a lidí, nenávidím macho zbohatlíky, co si myslí, že jim projde všechno, nenávidím jejich syny, ze kterých vyroste ještě horší experiment než z jejich debilních otců.
Obdivuji Averyho odhodlání na starý kolena.
Redem jsem si Ketchuma krásně uzavřela. Důstojný rozloučení s autorem. Já děkuji.

8 21.03.2022

Ještě kousek a bylo by to tam. Je to krásná kniha, to se musí nechat. Přírodní metafory a naturalistické popisy bezva. To samé nádherně vykreslený tok času na vsi i spolu s jejich zaběhlými rity a náturami obyvatel. Část se včelami byla podle mě nejhezčí a nejvíc sdělující.
Ale trošku mi tam haprovala ta psychologie postav. Je mi to moc líto, protože na knihu jsem se vážně moc těšila a nedostala jsem úplně, co jsem očekávala. Možná kdyby autor ubral trochu anorexie a dramatu kolem holek. Že by to bylo mírně zahalený oparem neznáma, čtenář by si jistě rád domyslel. A spolu s tou vsí a prakticky deníkovým vypravováním by to jistě fungovalo lépe.

6 19.03.2022

Je naivní Alice opravdu tak naivní? Protože kdo normální by se nastěhoval do baráku s chlápkem, se kterým do té doby udržoval prakticky jen vztah na dálku? A kdo by se furt chtěl doprošovat o přátelství lidí, které vůbec nezná? A kdo by se upnul na prvního hezouna, co projeví jakýsi zájem? Kdo by dobrovolně zůstával v baráku bez jedinýho zavolání policie, když se mu tam furt někdo courá?
Hehe, je to prostě holčičí limonáda, ale svým způsobem mě to děsně baví. Přečteno za jeden líný den, účel to splnilo.
Alice na mě působila strašně starosvětsky, nejradši bych s ní zatřásla a zařvala “Co děláááš???”. Takový autorčin průměr, ale nijak mě to neuráželo, ba naopak.

5 18.03.2022