karol.cadex komentáře u knih

No Karolíno, AŽ PO MĚSÍCI HODNOTÍŠ NOVÉHO KINGA? Cože???
Jenže jako co mám k tomu říct. Nic novýho než jsem doposud ke Kingovi někam napsala.
Takže jedu.
Jamieho miluju. Takový dítě bych si přesně přála mít. Dialogy jsou někde mezi filosofickým pojednáním starověké antiky a brakovými sešítky Stopy hrůzy (přesně jak to mám ráda, haha).
Příběh je absolutně jednoduchej, okoukanej, vyčpělej. A vadí to? VŮBEC NE.
Ono totiž když někdo umí uplést z hovna bič jako King, tak je prostě všechno jedno. A taky je jedno, že tam nestříkaj litry krve, nebafaj tam nadpřirozený stvůry, nic tam nežere děti. O to víc může přece pracovat imaginace čtenáře.
Jsem se rozšoupla s tím capslockem úplně, pardon.

6 22.01.2022

Pana profesora Sokola miluju! V knize se snaží představit svůj pohled na náboženství, které je, ve zkratce, věcí společenskou, nikoli individuální, vyjadřuje vděčnost za to, co dostal člověk jako dar, neomezuje se jen na přítomnost, ale i minulost a budoucnost. Dnešní společnost je už úplně jinde, hodnoty jsou radikálně jiné, vytratila se vděčnost za lidskou existenci. Přece jen naše životy, zdraví, příroda, svět, atd., jsou dary, sami jsme nic z toho nevytvořili, nejsou to samozřejmosti a takto bychom k nim měli přistupovat. Člověk by měl vidět a uvědomovat si, že naše existence je darována. A to všechno Sokol strašně pěkně a lidsky popisuje a vypráví jak pohádku. Lineárně, posloupně a logicky. Za mě super.

3 22.01.2022

Já nevim. Mně se to asi úplně nelíbilo, ale nemůžu říct proti Kunderovi ani slovo, to je prostě můj problém, určitě ne jeho. Jeho vypravování je fakt hezky poetický, to velmi cenim. Sebeironie postav byla jak pro mě dělaná, to taky nemohu vytknout. Ale asi jsem se úplně nevcítila ani do jednoho. Náhledy každého na tu danou situaci nebyly pro mě prostě, nezvnitřnila jsem se ani s jednou výpovědí. Popravdě si myslím, že je to tím, že jejich doba, což jsou padesátý šedesátý léta, mi absolutně jako člověku nic neříkaj. Jasný, vím, co se dějinně dělo. Vím od babičky, jak to asi vypadalo. Jenže to, co ti lidi prožívali, já už prožít nemůžu a nemůžu se na to podívat jejich optikou a v jejich kontextu. A to je asi ten kámen úrazu. Žijeme teď jinde a jinak a jsme úplně jiný lidi. Ne oni.

6 22.01.2022

MILUJU. Tím nejupřímnějším způsobem.

Mlha, Jaunt, Zkratka paní Toddové, Textový procesor bohů, Nezmar, Babička, Kšeft po svatbě, Úžina = absolutní vítězové. Vlastně jsem vypsala názvy skoro všech povídek? Nevím. Tady prostě není co řešit, povídky zbožňuju, nepotřebuju číst pořád jen šestisetstránkový existenciální romány, když si můžu vychutnat veškerý emoce a napětíčko i na pár stranách.

Ale Mlha je srdcovka. Tu bych četla pořád dokola. A sex bych s Davidem v tom supermarketu měla taky hned.

11 10.01.2022

Strašně pěkná věcička!
Rosemary je roztomilá takovým tím staromilským způsobem, typická americká ženuška z předměstí, respektive zde z krásného obřího bytu na Manhattanu. Místo aby normálně mluvila, tak pípá jako ptáček a potichu se chichotá. "Gáááji, to je ale kráááásný byteček, prosíííím, pojďme se sem nastěhovat, jsi tak krááásnýýý, ach Gáááji!"
Jenže Rosemary má taky hlavně problém sama se sebou, jelikož na ní zanevřela celá její katolická rodina jako na tu rozmachanou, co je opustila a prchla z venkova do ateistického města, evidentně si nese s sebou na hrbu něco i z klášterní školy, a to dohromady s manžílkem pořád v luftu moc nejde. Pak člověka začnou napadat různé kraviny.
Ono na Rosemary by se klidně dalo dívat jako na rozmazlenou, naivní a psychicky labilní holku, co jí z nudy hrábne. Avšak to by to nemohla být ona. Levin ji vykreslil takovým způsobem, že se vlastně není čemu divit a nelze jí nic zazlívat.
Oproti tomu kdo mi ultra vadil, byli starci z baráku. Jako zásadový asociál bych se pozvat všetečnými seniory na večeři nikdy nenechala. A vlastně bych ani nechodila s egoistickým hercem. A potichu bych nepípala.

13 10.01.2022

To jsem si "hezky" otevřela nový knižní rok...
Všechno, co se dělo ve válečných dobách lidem ze strany Němců, bylo strašný. Všechno, co se pak dělo Němcům ze strany Rusů, sudetských Čechů, apod., bylo strašný o to víc, že nutně potřebovali tu mstu, chovali se hůř než zvířata a nepoučili se ze všeho toho násilí a zloby.
Ale to, že se do toho zatahovaly nevinný děti, je neomluvitelný. Děti potřebují lásku a teplo a jistotu a bezstarostnost. Nepřežila bych vidět svoje dítě tímhle způsobem strádat. Co dítě, to naprosto brutální a nezaslouženej osud.
Knihu jsem přečetla za jeden večer na jeden zátah, protože jsem doufala v hezký konec. Happy end jsem sice nečekala, ale tu pachuť, která mi po přečtení zůstala, budu hodně dlouho vytěsňovat.
Každopádně autor píše nádherně. Absence přímé řeči není nijak rušivá, o to víc si může člověk "vychutnávat" myšlenky a vnitřní rozpoložení postav. A totálně narušenou psychiku všech poválečných účastníků.

6 10.01.2022

Chtěla jsem napsat takovej ten můj obligátní sebeironickej a rádoby vtipnej příspěvek, ale ne. To si tahle kniha nezaslouží.
Pravda je, že jsem byla ke knize mírně skeptická. Kariku miluju, obdivuji ho jako autora, ale i tak jsem nevěřila, že by dokázal napsat skoro 700 stran takhle mnohovrstevnatého románu. A do čtení jsem šla s tím, že pokud knihu nedočtu do Vánoc, tak se na to opravdu vykašlu.
A brečím ještě teď. Brečím z toho, jak to všechno začalo, co všechno se muselo stát, jak to skončilo. Brečím nad tím, proč proboha to napsal tak strašně autentický. Brečím kvůli tak šílenýmu osudu tak šílenýho počtu lidí.
Postupně jsem si hrdiny zamilovávala a pak je postupně nenáviděla. Taky jsem se nespočtukrát zarazila nad precizností dobových reálií, popisy architektury, psychologií postav, naprosto děsivými dialogy, vlastně nad vším. Nerozumím tomu, prostě mi nejde do hlavy, jak na pár stranách popíše Karika šumění větříku a vůni jehličí támhle někde na kopci v Ružomberoku a na dalších už jede za oceánem válka gangů tak odporných týpků, že jsem je cítila až sem. A pak ten Mengele.
Asi dvacet třicet knih týkajících se jakýkoli války nebo koncentračních táborů nebo genocidy jsem četla. Ale nic nebylo takhle ohavně (ne)lidský. Hlavně jsem při přečtení první poloviny (prvního dílu) netušila, co mě čeká dál. Dlouho budu na Viktora a Karla myslet.

Nejvíc mě zasáhla myšlenka Viktora, který si v jednu chvíli uvědomí, jak v USA gangy zabili za několik let "pár" tisíc lidí a že Amerika z toho byla celá děsně hýn. A v koncentráku jich do plynu šel ten samý počet za několik hodin...

13 16.12.2021

Strašně jsem si poplakala. Na napsání komentáře jsem si musela dát čas a vychladnout.
Knihu jsem měla číst k maturitě, jenže to bych nesměla být v tu dobu pankáč na (omylem) policejní škole, fakof systém, natož povinná literatura. Místo toho jsem četla pouze ruský realismus a USA autoři včetně učitelky literatury byli moc pod mojí úroveň... Ale teď to zdatně doháním a kaju se!
Co říct, když vše už bylo řečeno? Charlie Gordon je strašně specifická postavička, u které můžeme sledovat cestu tam a zas zpět. To samé proměnu jeho sociální bubliny. Co to udělá s vědci, když ten, kterého stvořili, je přeroste? Co to udělá s obyčejnými lidmi, když ten, do kterého kopali, začne kopat do nich? Co se stane s myší, která dostane prostor být Nadmyší? Atakdále.
Až mi bylo líto toho mini rozměru. Svým poselstvím je to ale gigant.

18 10.12.2021

Na McEwanovi oceňuji, jak (až na pár výjimek) umí překvapit. Naprosto banální začátek o ničem, až bych to klidně odložila a na knihu si nevzpomněla, se po pár stranách změní v totální chaos, zmar, depku, zlo.
Prostředí příběhu vykresleno tak autenticky, že jsem tam byla s nimi. Berlín miluju, Berlín je láska napořád a Berlín poválečný musel být naprosto brutální věc. Tak jsem ráda, že mě tam Ian vzal alespoň takhle. Dobové reálie včetně rozbombardovaných domů a aktuální nálady mě dostaly úplně. Strašně se mi líbil popis špionážní práce.
Leonardův přerod byl skoro jak Kafkovo Proměna. Ten se pěkně vybarvil, panáček!
Víc takových knih i dnes, prosim. Jsem přethrillerovaná k smrti a tohle je to, po čem mé srdéčko plesá.

6 10.12.2021

Pěkný! Zrovna jsem se při svém studiu dotkla scientologů a ejhle, tohle se mi hodilo do krámu.
Thrillerem bych to úplně nenazývala, je to taková jednoduchá oddychovka s prvky jemného napětí. Druhá dějová linka obsahující flashbacky byla velmi, ale velmi okatá, za to jsem tu hvězdičku musela odebrat, to mě skoro až urazilo. Ale Sofia jako sympaťačka to vynahradila. Při čtení jsem si tak nějak pořád promítala Zimbardův experiment. A s ohledem na to, jak se neustále parazituje na slabších a zlomených lidech, je to nebezpečí sekt pořád dost aktuální! A to ve všech podobách, počínaje samozvanými sexuálními bohyněmi na Bali, přes pyramidové obchody s kangen vodou, až po prodej veškerýho majetku, kdy vás erotickej chlap zavře na statku a už nikdy nepustí.
To jsem se zas rozvášnila. Jako jo, věřím tomu.

3 09.12.2021

On ten Houellebecq je takovej podivnej už od pohledu, což mi přišlo dost sympatický, ale tím to skončilo.
Hlavní hrdina úplně mimo dimenzi, zejména tu mojí, iritoval mě v maximální možné míře.
Francouzská literatura je sama o sobě dost bipolární, ale tohle byl extrém. Skromně si myslím, že jsem velmi zdatný čtenář, ale tady jsem se vůbec neměla čeho chytit. Furt se nic nedělo a najednou se tam rozjela soukromá genocida a já mlčky jako ovce četla a stejně jsem z toho neměla nic.
Další knihy autora si asi odpustím, tohle bylo jedno z těch špatných první rande.

7 09.12.2021

To bych si zas poplakala, hihi.
S autorem jsem zkušenost doposud neměla a to už musí být, abych si přečetla nějaký scifi... Tohle byla ale fakt pecka.
Grace je takovej správnej americkej chlapík se smyslem pro zodpovědnost, i když ono mu asi v jeho situaci nic jinýho nezbylo. A tak se střídavě ocitáme mezi jeho flashbacky a životem ve vesmíru, kdy mě bavily obě roviny bez rozdílu. Ty vole a najednou (to jsem byla úplně napjatá!!!) se zjeví Rocky (po přečtení nějakého komentáře tady jsem si pořád myslela, že to bude novodobá Lajka, co tam někde krouží). A jejich dialogy jsou vlastně to, co knihu posunulo o milion světelných let dál. Strašně upřímný, lidský, krásný!
Plus šíleně vědeckých termínů, který občas byly už i na mě moc, ale mělo to hlavu a patu a holt se člověk u toho musí trochu zamyslet (nebo ten odstavec přeskočit). Blížící se apokalypsu bych klidně zemi (LIDEM) přála, ne že ne.
No a ten konec, to už mi úplně naložilo. Takže já jsem spoko a od scifi si dávám zas na nějaký ten rok pokoj.

14 01.12.2021

Autorku neskutečně obdivuji a její knihy zbožňuji. Ale tady mě překvapila. Neříkám, že nepříjemně, ale taky ne příjemně. Prostě překvapila. Nečekala bych od ní knihu na způsob thrilleru, nečekala bych od ní takový ucouraný konec a dokonce jsem narazila i na pár hluchých míst.
První třetina knihy super - analýza videí a vůbec toho fenoménu vykořisťování dětí vlastními rodiči při honbě za lajky mě znepokojuje i v mém reálném životě. A veškerý reality show jsou od Vyvolených moje velký guilty pleasure. Přiznávám, že reality show sleduju i přes to, že je to podle mě všechno brak a dost se v tom vyžívám. Ale furt jsou tam dost pevný hranice z mý strany.
A ano, jsem matkou a i uživatelkou sociálních sítí. Facebook mám prázdný, instagram zamčený pro cizí lidi. Tak nějak jsem z toho vyrostla. A nedovedu si představit tohle všechno, co autorka popsala, považovat za normální. Na instagramu nějaký matky sleduju, ale vzhledem k tomu, jaká jsem já, tak vypadají i ty účty - většinou ezo bio matky s asociálním chováním, takže přesný opak Melanie a její rodiny. Ta mě popravdě iritovala hned od začátku, pak mi z ní bylo blivno a nakonec už jen líto. Dostala, co si zasloužila. Smutný je, že chování svých rodičů vždy odnesou i děti.
Oproti tomu postava Clary mi byla hrozně moc sympatická a přála bych si pro ní víc prostoru, ne-li celou knihu.

Pokud se chcete po přečtení ještě dorazit, stačí si najít na YouTube kanál "Vlad and Niki". Tu mrdlou matku bych přísahám utloukla mečem a zavřela na doživotí do sklepa.

6 27.11.2021

Původně jsem chtěla číst Dámský gambit, ale potom, co se tam začal producírovat Einar v šatech a střevíčkách mi došlo, že tady se asi šachy hrát nebudou. K Dánské dívce jsem se tedy dostala díky ukliknutí se, ale nelituji!
Nečekala jsem, že to bude až takhle silné a autentické. Autorovi se perfektně povedlo odhalit Einarovo i Liliiny pocity, Greta by měla dostat medaili za statečnost a obětavost.
Retrospektiva mě velmi bavila, posunula příběh ještě dál a díky ní se daly lépe pochopit pohnutky postav. Válečná doba do příběhu úplně nezasahovala, což mi přišlo fajn vzhledem k tomu, že tam o válku apriori nešlo. Na druhou stranu opět dokreslila dobu, ve které se Einar plácal mezi sebou a Lili.
Na konci jsem se brutálně dojala a měla jsem i vlhké oko.

10 25.11.2021

Jééé, to teda bylo něco. Aneb mnoho povyku pro nic?
300 let se ta holka plácá na světě a nedokáže za tu dobu pochopit elementární prvky života ve společnosti? Nedokáže se poučit z ničeho, co udělá? Že už jen to, proč těch 300 let tady musí čumět, je následek toho, že se nechovala asi úplně ok? 300 let!!! Neřeknu 10 let nebo 20 let... Ale 300? A na těch 500 dlouhých stranách se jede pořád to samý dokola. Chudák Addie jde a udělá průser a ani se to nesnaží nijak vyžehlit nebo s tím něco dělat, prostě se stalo a čus, jedeme dál. A ty pihy ve tvaru hvězd - nejomílanější a nejotravnější fráze, co jsem za poslední dobu četla.
A nechci srovnávat nesrovnatelné, ale pamatujete Stmívání? Edward Cullen za zhruba 100 let svýho života ze sebe dokázal udělat naprosto vyzrálou a charismatickou osobnost, vzdělanou, empatickou, zdvořilou. Kdežto u Addie se dozvíme něco jako noooo za druhý světový války uměla německy, ale už to zapomněla, nazdar. Co ale nezapomněla, je nefér jednání vůči druhým. A že má na obličeji sedm pih jako hvězdy.
Za mě těžkej průměr. A k tomu neuvěřitelně otravná hrdinka.

6 17.11.2021

Ehm. Ráda se sebetrýzním. V případě téhle autorky to platilo dvojnásob. Bylo mi (u Kříďáka a Jámy) absolutně blivno, jakým stylem píše, že je to jen vykradačka Kinga v kombinaci s pár kurzy tvůrčího psaní, a jaký kolem toho byl humbuk.
Pak přišli Ti druzí, u kterých už se slupka trochu oloupala a začalo z ní vykukovat opravdu pero té pravé Sídžej.
A teď tohle. Tleskám!!! Extrémně, ale extrémně mě autorka překvapila. Postavami, stylem, zápletkou, psychologií. Vším! Ta knížka má duši. Její duši. A ty chvíle napětí? A konec?
Nechápu, že to dokázala. Já už nad ní lámala hůl.

8 14.11.2021

Žabák??? Miluju!!! To bych prosím chtěla číst samostatně zhruba na 600 stranách, děkuji.
Povídky od Murakamiho jsem do této knihy nečetla (nebo na ně zapomněla) a jako povídkář mě popravdě úplně nezaujal. Mám ráda jeho snovou realitu a její popisy, takže tady jsem si moc nepochutnala, když to všechno najednou skončilo a ještě ani pořádně nezačalo. To samé s hrdiny, kteří pro mě zůstali velkou neznámou. Pokud by každou povídku vydal ve větším měřítku jako román, tak ok, máme se o čem bavit. Takhle to pořádně ocenit neumím.

6 09.11.2021

Původně jsem byla úplně nadržená si ji koupit. Pak jsem ze svých nároků slevila, protože co když to bude blbost! Není všechno zlato, co se třpytí a nejkrásnější obálka za poslední léta s nápisem HOROR neznamená, že to bude tvůj šálek kávy, Karolíno! No a nebyl.
Asi jsem pochopila, co chtěl básník říci a kam směřoval. A mrzí mě, že do mýho srdce to rozhodně nebylo. Zhruba od poloviny jsem lámala věty jak z jinýho jazyka, vypravování absolutně bez jiskry, spousta vaty kolem a nic. Teď mě napadá, jestli on tam taky nevázl překlad, ale asi ne.
I když jsem myslela, že to bude láska na první pohled, tak tady chemie úplně chyběla. A přísahám, že jsem se snažila. Ale přiznávám, že příběh to opravdu není špatný. Co musím vypíchnout, je beznaděj Abeho a Dana, a takový to chlapský plácání se v chlastu a smutku. To samý u němce Rainera, tam bych taky tomu osudu lidiček věřila. A tím jsem skončila.

3 09.11.2021

Mám teď nějakou čtecí krizi asi po deseti letech a nic mě nebaví. Všechno čtu děsně dlouho a nevnímám. Ale tohle mě potěšilo. Přečetla jsem to během čtyř reklam u Farmář hledá ženu (první série, samozřejmě, pak už to neni ono).
A ne, nepochopila jsem zápletku, nenašla jsem v tom žádný poselství, nezměnilo mi to život. I přes to je to hezký čtení. A obrázky!

4 09.11.2021

Laura, Miriam, Carla, Angela, Irene, támhleta a tenhleten, kurzíva a příběh číslo tři se prolíná s minulostí paní odnaproti… Jó, tak to se nebude číst dobře. A dost mě to zprudilo od začátku. A ejhle, ono to do sebe ale zapadlo jak nic!
Autorka je to fakt skvělá. Její psaní je na jednu stranu strašně precizní až řemeslný, jede jako podle osnovy comedie dell arte. Na druhou stranu jsou tam strašně jemný nuance, který tohle oddělujou a je tam narozdíl od ostatních moderních thrillerů taková lidská přidaná hodnota. Postavy jsou uvěřitelný všechny, navíc mají plný hlavy svých problémů, žádné vyumělkování. To jsem zase jednou chytrá.
Ba ne, fakt je to dobrý čtení.

7 03.11.2021