karol.cadex komentáře u knih

Popravdě jsem šla nejdřív po obálce. Pak po Dánsku. A pak po samotným Dannym.
A autorovi klobouček teda. Naprostá instantní depka. Perfektně popsanej rozdíl mezi Dánskem s jeho social welfare a tou druhou odvrácenou stranou. Dvakrát jsem měla slzy v očích díky naprostý predestinaci Dannyho osudu, tam to je prostě jasný, dobře by to dopadlo leda by to byla pohádka.
Navíc mi autor nepěkně zahrál i na tu nostalgickou - Malá mořská víla v kombinaci s Dannyho příjmením a jeho přilnutí k ní by všude jinde byl kýč jako bič, ale tady to fungovalo naprosto opačně.
Je mi to strašně líto, celý ten příběh. Sídliště z kluka nedostaneš.

4 18.03.2022

Ketchum je můj miláček. Opravdu. Strašně specifický psaní má. Na sto stranách řekne to, co by každej druhej musel vecpat do pětisetstránkový bichle. A ještě mu zbyde. Vždycky to jsou pro mě nejdéle čtený knihy, a to je co říct s ohledem na jejich objem.
Křižovatky jsou neskutečně zlý, temný a drsný. Zároveň je v nich náznak naděje a závan (ale fakt jen hodně lehkej vánek) toho, že možná bude líp. Je to prostě lidský. Protože lidi takový jsou. Někdo je hodnej a někdo ne. Někdo týrá miminka a někdo zachraňuje bezbranný ženský. A Ketchum toho ví o lidech víc než kdekdo.
Ono i to, co kolikrát napíše, by za normálních okolností bylo fakt přes čáru a totální tabu. Jenže u něj ne. Sice kolikrát musím určitý pasáže v něm přečíst víckrát, jestli jsem se nepřehlídla nebo jestli jsem opravdu pochopila, že to, co se děje, se vážně děje. Ale nevyvolává to ve mně pocit, že bych to musela zavřít a myslet si o Ketchumovi něco v souvislosti s magory a devianty. Ne. Protože on s ledovým klidem jen píše o věcech jaký jsou. Nic víc a nic míň.

4 13.03.2022

Svým způsobem se mi to hodně líbilo. Nejsem žádnej puritán, avšak pár míst mi tam přišlo vyloženě nevhodných, ještě ke všemu zopakovaných několikrát, asi kdyby náhodou čtenáři chyběla fantazie nebo co.
Co bych vypíchla, bylo rozvrstvení děje. Minulost, současnost, vyprávění více postav, plus nějaký jakoby dobový úryvky z tisku, apod. Dynamický, nápaditý.
Na druhou stranu si říkám, jestli by to nefungovalo líp samostatně - zvlášť právě ta dystopie a zvlášť jakýsi příběh o těch šílenejch papričkách. Protože dohromady už to bylo občas fakt přepálený. Zase chápu, že nakonec se oba ty děje potřebovaly. Nevim no.
Psychologie postav super, i ty sektáři mi byli sympatický, babičku bych chtěla spolu s její historií poznat lépe.
Takže jo. A věřím tomu, že nějaký magoři by tenhle (ne)řád klidně uvítali.

6 13.03.2022

Jako obyvatelé našich zeměpisných podmínek a dnešní doby můžeme říct, že máme neomezené možnosti a relativní volnost. Naše životy zde přímo neomezuje hlad, fanatizované náboženství s mnoha příkazy a zákazy, lidem se poskytuje nadstandardní lékařská péče a roste průměrný věk obyvatel. A číst si o životě v Turecku kolem padesátých let a dál nemusí být úplně komfortní, protože prostě to není v souladu s tím, co známe a aktuálně prožíváme.
Popravdě Leila mi nebyla úplně sympoš, což je mi líto vzhledem k tomu, že se v celém svém životě plácala jen díky podělanýmu dětství plnýmu nesmyslného uctívání Alláha a podivných pravidel. Žádná bezpodmínečná láska vůči člověku, jen vůči bohu a pravidlům. Žádná důvěra, žádný respekt.
S tím souvisí i osudy Leilyných přátel. Pak už to teda byl pelmel všeho možnýho, až jsem se chvílema do těch lidiček zamotala.
První část byla hodně depresivní a dramatická, což byla potřeba k vysvětlení života a smrti Leily. Druhá část mě bavila o něco méně, protože to na mě nepůsobilo vzhledem k Leily úmrtí moc důstojně, spíš tragikomicky. Každopádně jsem tak nějak pochopila, že autorka tím chtěla ukázat hlavně lepší zítřky a světlo na konci tunelu a takový ty podobný věci.
Není to typická Odeonka, hodně mi to připomnělo knihy, co jsem si kupovala v Levných knihách na vejšce, žádný brak, ale takový to čtivý drámo ze života.

2 13.03.2022

Člověk se přizpůsobí čemukoli, to neni žádná novinka. Když jsem dva týdny zpět v pět ráno při kojení četla na idnesu o invazi Ruska na Ukrajinu, fakt mě to zasáhlo. Totální šok. A v hlavě milion paranoidních představ. Ale kdo říká, že to nemůže být realita? Kotleta určitě ne. Kotleta tě totiž vymáchá v daleko horších sr.čkách a navrch pomaže hnojem.
Oproti jeho upířím nářezům je tohle strašně dospělý. Žádnej brak, jak se autor rád prezentuje. Inteligentní humor, spousta popkulturních odkazů, technikálie a do toho prostě krize jako kráva. Okolo úplně mrdlý lidi a Plukovník stále zachovává dekorum.
Víru v lidi jsem ztratila už dávno. Jestli se vážně můžeme dočkat něčeho takovýho, to potěš Bůh. Doufám, že si mě pak vezme do skupinky nějakej Plukovník, klidně mu tam taky budu vrhat nože a pilotovat vrtulníky.

8 09.03.2022

Pěkný. Prolínání se životního příběhu Nete Hermansenové s vyšetřováním těch dvou blázínků mě vážně bavilo. Akorát mě překvapilo, že film, který jsem viděla kdysi jako první, se od knihy trochu trhl? A musím přiznat, že byl líbivější, že kniha byla proti němu taková rigidní, chyběla v ní dynamika. Což vynahrazovaly ty hrůzy, o kterých se v ní píše.
Smutný. Jakákoli diskriminace a nakládání s lidmi proti jejich vůli je prostě špatně. A z čehokoli, co zavání hraním si na bohy a strážce budoucnosti lidstva, je mi na zvracení.
Akorát ten mnohokrát zmíněný konec v komentářích mě taky trošku dodělal.
Asi si dám od těch dvou na chvíli pokoj. Složka 64 byla mnou nejočekávanější a stejně si furt připadám, že jsem tam, kde jsem byla na začátku.

7 06.03.2022

Třetí díl = nejslabší díl? Ono to sice pěkně odsejpá, že člověku ani nepřijde, kolik to vlastně má stran, je tam akce a napětí a drámo a různý morální otázky, je tam toho prostě dost. Ale tak si říkám, jestli už to není trošku předimenzované? Jako jo, na konci to pěkně do sebe zapadne a vlastně jsem to nedočetla nijak nespokojená. Jen jsem se párkrát ztratila, pak se zase našla, pak jsem četla trochu vaty, pak najednou Cárl tam řeší svoje existenciální problémy, který nedořeší ani kdyby tahle série měla těch dílu šestnáct...
Absolutně mě irituje Carlovo exmanželka, tu bych nechala nejradši někde v sudu s rozpouštědlem. Nutně potřebuju vědět Asadovo historii, protože z filmů už si to nepamatuju, to mě autor taky neuspokojil. Linka s Rose a její sestrou Yrsou mě velmi pobavila, ale zas mám z toho v hlavně akorát nezodpovězený otázky, co jako bude.
Pan Jussi má hodně bujnou fantazii, to se mu upřít nedá. Pořád ale i přes to, co jsem napsala, je to jedna z nej detektivních sérií, co jsem kdy četla.

8 01.03.2022

Osobně se s teorií utilitarismu příliš neztotožňuji, ale nejedná se vůbec o těžkou četbu. Na poměry jeho doby je to kniha čtivá a jednodušší. A úplně prťavá!!! Millovo myšlení jako utilitaristy pravidel je takové, že chce, aby se vytvořila obecná pravidla, která můžeme v konkrétní situaci aplikovat. V jedné linii máme následovat štěstí, ale v druhé linii máme stanovovat pravidla, která budeme aplikovat, což se mi zdá trošku schizofrenní. Zároveň ale apeluje vždy na konkrétní situaci!

23.02.2022

Druhému dílu jsem musela jednu hvězdu ubrat. Bohužel je to můj osobní problém, a to ten, že se mi autor absolutně trefil do toho všeho, co tak nenávidím. Zbraně, zamindrákovaný zbohatlíky, týrání zvířat, týrání lidí, bezpráví, nespravedlnost. U Kimmie jsem lítala v pocitech sem a tam - lítost, sympatie, totální averze, zase lítost, šok, jaká je to kráva, a takhle furt dokola.
Asad a Carl vlastně neměli ani moc prostoru pro své typické dialogy, to mě trochu zamrzelo, mám ráda jejich pošťuchování.
Jinak ale autor je mistr žánru, tohle je prostě detektivka pár exeláns. Jen jsem si v ní nenašla nic, co by mé srdéčko potěšilo.

7 22.02.2022

S oddělením Q jsem měla tu čest seznámit se nejprve prostřednictvím filmů a Carla s Asadem jsem si vážně zamilovala. Překvapení v knize pro mě byla podoba Asada, jelikož ve filmu je to sexuální tmavý typ, tady úplně někdo jinej, takže jeho popisy jsem byla nucena přeskakovat a dál mít v paměti jeho filmový zjev.
Každopádně opravdu přiznávám, že detektivky nikdo neumí líp jak tihle lidi ze severních krajin. Panu Adler-Olsenovi patří všechna moje čest. To napětí??? A ta zápletka? Boží.
Nemám ráda série, ale tuhle musím přelouskat do léta. Jinak bych nemohla v klidu spát.

22 22.02.2022

Tahle kniha měla pro mě takovou hnusnou pachuť vlastního dětství. Ne, nejsem homosexuální chlapec z té nejspodnější vrstvy na vsi, ale on ten nízkej sociokulturní status je prakticky stejnej všude, ať už ve Francii nebo postkomunistických Čechách. A dětství v něm neni žádnej med. Obnošený hadry, šikana na základce, táta alkoholik a totální lidská omezenost a malost se nedá prožívat jinak.
Autobiografická zpověď autora je to depresivní, nad tím, že se jedná o pravdu od začátku do konce, nejde ani spekulovat.
Ovšem něco mi tam chybělo. Takový ten básnický jazyk francouzského naturalismu. Nějakej duch. Víc emocí? Možná. Jak když Eddy ze sebe vymáčkl jen žluč a víc už nemohl (nechtěl?). Ale jako ono se není čemu divit samozřejmě. Jenže v případě takovýho hajpu kolem jeho knihy jsem se těšila na trochu poetičtější jazyk a něco navíc.

6 19.02.2022

Při psaní komentáře jsem z plnýho počtu chtěla jednu hvězdu ubrat, ale pak jsem viděla ten jeho knírek a rychle si to rozmyslela. Ale za ten konec bych mu nejradši pár liskla!
Tohle je prostě žánr tak jako pro sebe. Nechci s nikým a ani ničím srovnávat, ono vlastně já ani nemam moc s čím. Takovej Kulhánkův synek, kterýmu nechybí tátovo nadšení, ale ještě zcela neví, kam kráčí. Neurazím tím někoho? Nevim.
Když to vezmu hodně subjektivně, tak se mi to prostě a jednoduše líbí. Sice Jana nemiluju, je mi jen děsně sympatickej, to samý Gerhard i Petra. Tranďáci byli příjemné a aktuální oživení. Na druhou stranu se cítím víc komfortně, když se děj odehrává v Čechách, než když couraj po všech čertech.
Metafor oproti jedničce ubylo, sexu NAŠTĚSTÍ ubylo (Jan neměl moc čas a já fakt to naturalistický souložení moc číst nemusim, jen ať tělesný tekutiny zůstanou pěkně uvnitř), přibylo akce, přibylo takový v rámci možností vážnosti a napětíčka. Občas to teda na mě působilo už moc vyhnaně a uměle, i když proč ne. Je to kýč.
Furt je to pelmel všeho možnýho a nemožnýho. Jen trošku (opravdu o trošku) dospělejší a snad i nudnější? Možná. Což vůbec nevadí.
ALE TEN KONEC!!! Strašný. Na chvíli si od něj musím dát pokoj. Ono číst to po sobě bez nulovýho odstupu je na palici. Člověka to tak jako udolá.

5 16.02.2022

Tady ten Murakami ještě není zcela murakamiovskej. A nevím, jestli je to plus nebo minus. Takový ten jeho snový japonský svět mimo naší realitu tam je. Podivných postav jsou tam taky mraky. Hlavní hrdina je dost nemastnej neslanej, ale to byl evidentně účel. Akorát tam neni to jeho vžuuuuum!
Ovčí metafora je děsně zajímavá. Ovce jsou děsně podceňovaný zvířata a tady dostaly úplně novej rozměr. Hrozně bych si přála ovci. V hlavě. A taky tohle dobrodrůžo. Každopádně co si budeme povídat, pochopila jsem to úplně až po přečtení doslovu. Jinak jsem to brala jako roztomilý vyprávění o blázíncích na bláznivé cestě za ovcí. Což mi nijak nevadilo.

4 11.02.2022

Moc pěkná studie! Nejen pro ty, kteří se náboženstvím zabývají. Zkuste se zeptat jakéhokoli Čecha ve vašem okolí, jestli je věřící. Ihned vám řekne, že v žádném případě ne. Ale to, že čte v Blesku horoskopy jak o život, s rakovinou chodí k samozvanýmu léčiteli a v mládí u pivka experimentoval s vyvoláváním duchů, je druhá věc. Nebo vyhořelý manažerky platící desetitisíce “bohyni” Houdový… No.
Autorka pomocí kvantitativního výzkumu své teze podpořila prostřednictvím velkého množství sebraných dat. Závěry výzkumu jsou fakt zajímavé s i ohledem na to, že ne všechny naše domněnky týkající se víry, jsou úplně pravdivé (vysokoškoláci nevěří, za vše můžou husiti, apod.).

3 11.02.2022

Kdyby mi někdo před patnácti lety řekl, že upíři nejsou jen Dracula a Edward Cullen, tomu bych uvěřila. Ale kdyby mi někdo před patnácti lety řekl, v jakém typu literatury se budu v rozpuku staršího věku dospělosti vyžívat, tomu bych už nevěřila.
Kotleta je králem (nejen) metaforickýho pekla. Co věta, to absurdní metafora. Ta hranice trapnosti je strašně tenká a on na ní fakt balancuje a jentaktak se drží. Jako celek to ale funguje skvěle.
Děj jsem se pokusila popsat manželovi a ten si ťukal na čelo, že jsem se asi úplně pomátla. Ve zkratce: Jan Bezzemek je upír, kterýmu vymlátí klan mimozemšťani, který okupujou zemi a on se snaží to mimozemšťanům oplatit a na své cestě zažívá neuvěřitelná dobrodružství. Haha.
Taky nevim, kde jinde bych hledala absurdity typu upír bojuje s mimozemšťany a u toho si myslí “Pauzu jsem uvítal stejně radostně jako Milouš Jakeš sovětské tanky.” Tohle už snad neni ani fór, tohle je bizár nejtěžšího kalibru.
Kotleta je sebeironickej, zároveň jeho humor není vůbec stupidní, je jen jinej. Rozumím, že to není čtení pro každýho. I pro mě je to dost výstup z komfortní zóny, ale stojí to za to.

13 09.02.2022

Každý jsme individuál a každý prožíváme smutek a emoce jinak. Naopak je dobře na emoce a zejména smutek nerezignovat, nepotlačovat medikací, ale jaksi konstruktivně si ho odžít. Někdo ho může zpracovat do malby, někdo zasadí strom, někdo si píše deník.
A teď tu bude to ALE. Když ale někdo se ze smutku chce vypsat až do té míry, že by své myšlenky měl ambice vydat, očekávala bych jiný text - surový, dramatický, dynamický. Kde by emoce byly skoro hmatatelné. Tohle jsem v případě této knihy dostala až hodně na jejím konci. Jenže v průběhu kde nic tu nic. Ploché nijaké dialogy a pustoprázdno. Možná je to ode mě neslušný shazovat autorku, která si prošla něčím ošklivým, třeba fakt jen nejsem cílovka. Na druhou stranu každý jsme si něčím prošli a můžeme tak životní cesty druhých vidět optikou svou. A vážně se cítím nekomfortně, když tenhle komentář píšu, protože je mi to líto, klidně jsem ho psát nemusela a mohla být k autorce slušná. Jenže to by nebylo objektivní.

4 06.02.2022

Kdysi dávno jsem byla příšerně zabouchlá do kluka, co psal. Teda on píše asi dodneška, má vydaný nějaký knihy, ale já už do něj zamilovaná samozřejmě nejsem. O co mi ale jde je to, co ten kluk psal. Psal o přírodě a tiplicích a potáplicích a vodoměrkách a mně to v tu dobu přišlo děsně erotický, že kluk je takhle poetickej!
Když ale King skrz Noonana na padesáti prvních stranách ty potáplice a vůni lesa zmínil asi třicetkrát, trochu mě to znervóznilo. Ještěže mám pro strach uděláno a těch sto stran začátku nechápavě přetrpěla. Pak už to dělalo jen vžuuuuuum!
King, jak jen tak nikde a zrovna tady, vystihl absolutní bezmoc a beznaděj a rozpoložení Majka. Proto ty děsný přírodovědecký metafory. Chvílema jsem se i dost červenala, bylo tu používáno (pro mě) nadměrně erotična, haha. No a pak samozřejmě to, co by se dalo tušit - morální dilema hlavního hrdiny v tísíci situacích plus rasistickej kontext minulých amerických dob.
Krásný. Tahle knížka obsahovala fakt VŠECHNO.

Ale teda co mě brutálně mrzí, jsou chyby a překlepy v knize. Nevím, jestli na to nakladatelství tak chvátá nebo šetří, ale jak tohle mohlo projít přes korektury? Ostuda.

7 01.02.2022

Dostala jsem tenhle sešitek jako dárek a číst ho po třiceti letech od vydání je zážitek, za prvé pěkně smrdí (ale opravdu pěkně) a za druhé vizuální podoba skvěle doplňuje tyhle oldschoolový povídky.
Za mě teda nejslabší, což neznamená nejhorší, Nona. Tam jsme se tak jako s Kingem minuli. Jinak není co řešit. Ani rozebírat, ani hodnotit.

6 31.01.2022

Si vždycky připadám po těhle příbězích děsně nedospěle, protože vlastně celou dobu jen toužím se s těma adolescentama kamarádit a blbnout s nimi nahatá u moře, hihi.
Ketchum mi dává tak jako všechno, co aktuálně potřebuji. Nevím, jestli mám nízký nároky s ohledem na hodnocení knihy, ale asi je mi to jedno. Tady jsem dostala nevybouřený hormony, léto, nedospělý problémy, pak i krev a totální napětí a takovej jako jeho obligátní konec. Jenže ono je v tý knize na těch pár stránkách daleko víc. Je tam cítit pachuť nejistoty života, smrad pilin na pile, špatný rodinný vztahy, podivný podnebí a maloměstský historky. Prostě život v celé svojí kráse.
A Ketchuma mám opravdu zaslouženě v mých top five.

5 30.01.2022

Haha, těšila jsem se, až si sem ten komentář napíšu.
Amazonii jsem četla hned v tom roce 2008. Jezdila jsem vlakem do školy a četla si tuhle bizarnost. Nádherný časy.
Hele a ono to fungovalo fakt skoro stejně jako tenkrát. Vážně mě to bavilo, těm věcem jsem věřila (samozřejmě v rámci možností) od začátku do konce, sežrala bych mu to i s navijákem ještě teď.
Technikálie, odborný pojmy, nějaká ta teorie, proč ne, v knize to není nijak přestřelený, dokresluje to napětí, nic se tam vzájemně neruší.
Ale prostě jasně, je to pohádka. Pohádka s divnejma zvířatama, magorama, honbou se za pokladem a mamonem, taky tam samozřejmě půlka lidí umře, půlka z půlky obživne, a tak. Na druhou stranu jeho popis džungle je věrohodnej a dobře udělanej.

12 22.01.2022