karol.cadex komentáře u knih

Po přečtení mi došlo, jak hrozně nedospělá jsem. Největší radost jsem měla ze zcela autentických dialogů mezi klukama, z Šimonovo otřepaných básní, z chlastání a z tolikrát řečených slov pí*a a ču*ák. Bavila jsem se tak, že mi chvílemi unikala podstata i děj knihy. Hodilo mě to zpátky na střední a teď si tak jako hezky vzpomínám, jaký hovadiny jsme přesně řešili. Oddychovka skvělá! A Ronda je svině.

6 29.10.2021

Asi ve třinácti letech jsem viděla americkej Kruh. I dnes ve třiceti mám z toho trauma. Fakt velký. A nevím, co mě to napadlo, ale půjčila jsem si pravej japonskej Kruh v knihovně. Týden jsem se doma dívala na jeho obálku a pak na to pomalu šla. A nic se nestalo.
Žádný děsy, běsy, bizáry. Nic.
Taková fajn detektivka s podivným Japoncem v hlavní roli. Trocha historie, trocha hysterie.
Dobový reálie mě bavily hodně. Ale že byl Asakawa hnusnej na svojí ženu, to se mi teda nelíbilo. Ale to je asi místní kolorit.

3 26.10.2021

Harníček je takový moje malý tajemství. Bojím se, aby mi ho ostatní nevykoukali, chci si ho prostě užívat sama. Navíc ono jeho knihy ani moc nikomu doporučit nejde, není to literatura, kterou se lidi chtějí pobavit ve volným čase. Teď sice jsou moderní témata o socialismu a jak to měli současníci těžký a k tomu tisíc metafor a alegorií a nakonec je českej člověk krásnej a čistej. Harníček ale není Mornštajnová.
Co do tloušťky je to útlá knížečka, co do obsahu je to opět hutnost nad hutnost.
Vavřinec je takovej ztracenej blbeček, iritoval mě od začátku do konce. Paradoxem je, že tyhle typy se mezi námi pohybují neustále, žádná sebereflexe, jen zloba a honění se za vlastním profitem. To se zas vytáčím, jen to píšu.
Takže opět autorovi děkuji!

1 26.10.2021

Tuhle nádheru jsem si musela dávkovat. Přečíst si to najednou mi nepřišlo vůči knize i autorovi dostatečně fér. Byla to velká zkouška mojí trpělivosti!
"Dej mi své jméno" miluju. Miluju Itálii, Elia, jeho tatínka, lásku u nich doma a pak tu neskutečnou věc, co mezi sebou s Oliverem mají. Kdysi jsem chodila s klukem, něco jako Elio, ale hodně českou verzí. A děsně chápu, co v něm Oliver viděl.
A teď tohle! Překvapivě ale jsem nejvíc hltala část tatínka a Mirandy. Nádhera. Ty dialogy! Ty myšlenkový pochody! A umění! A Itálie! Hlavně ta komunikace. Vyřčená i nevyřčená.
Eliova část už nebyla pro mě tak intimní, ale spíš teplá (nikoli gay teplá, ale teplá - domovská a příjemná), taková správná zastávka na další cestě.
No a pak ten konec. TEN konec!!!
Krása. Miluju. V příštím životě chci být zase Italka, protože v tom minulém jsem určitě byla. A taky bych chtěla, aby mě Aciman držel za ruku a pil se mnou víno a já bych v jeho očích viděla všechno to, co vidí on. Díky němu bych se stala i romantikem, hihi.

6 24.10.2021

Po "Za soumraku" jsem ho už ani nechtěla vidět, ale měla jsem z knihovny ještě tuto a bylo mi líto do ní alespoň nenahlédnout. A teda dostal mě!
Cunningham je strašně specifický autor, až mi to možná i chvílemi není příjemné. V ději a postavách jde až na dřeň. Nevadí mi kontroverzní témata, ale on tak pomalu vše posunuje až do krajnosti a občas i dál.
Tohle bylo hodně silný čtení, fandila jsem všem, aby se našli a byli spokojení a ono to nebylo jen tak... Hodně mě potěšilo shrnutí na konci, jak kdo dopadl. Kdyby nechal konec otevřený, tak bych mu to asi neodpustila.

6 17.10.2021

Mám takový pocit, že to, jakým stylem je kniha psána, znělo dobře snad jen v autorovo hlavě, ale na papíře je to oči a nervy drásající... Neuměla jsem se na Lenku naladit, ani na její smysl pro humor, na její realitu, působila na mě jako afektovaný a arogantní harant a celá Praha jako ploché semeniště čehosi. Já chápu, jak to autor myslel, aby to mělo takový ten nádech cynismu a mladický cool pohody, jenže to se prostě nepovedlo. Je mi třicet a při čtení jsem si připadala jak stará babka za zenitem. Plus ještě to používání anglicismů... To bych čekala u dívčího románku nebo jednodušší literatury, takhle autor tu knihu hrozně shazuje.
Přitom příběh je super. Zápletka taky. Trochu bych tam cítila i Kulhánkův odkaz. Kdyby Lenka nebyla taková kráva a kdyby autor psal víc s pokorou. Fakt mě to mrzí.

6 13.10.2021

Četla jsem ji na můj vkus dlouho. Střídavě zavírala a otevírala, vydejchávala, zpracovávala, vstřebávala. Hodně hutný, smutný. Nickova imaginace a to, že odkryl tenhle kus ze sebe je neskutečně fascinující. Nevím, jestli bych chtěla, aby ze mě šly ven takovýhle věci a ještě je sdílela s dalšími.
Každopádně je to naprosto jedinečná kniha.
"Set123" vystihl podstatu perfektně, já už to dělat nebudu.
Jen bych možná upřesnila, čeho jsem se bála prve já - prakticky nikdo mi nedokázal vysvětlit, o čem ta kniha je. A já čekala nějaký absurdní drama. Ne. Je to přímočarý příběh o děsně smutným dětství, o lidský brutalitě a debilitě, fanatismu, snad i divoký přírodě ve svý nejholejší podstatě.

10 11.10.2021

Detektivka dobrá. Příběh originální. Ale ty postavy? Víc arogantní roboty bez špetky lidského projevu a emocí už asi autor vytvořit nemohl. Dlouho se mi nestalo, abych si neudělala vztah opravdu k nikomu. Manžel kontinuálně s mým čtením sledoval seriál na Netflixu, byl z toho nadšenej, kdežto já z knihy spíš rozpačitá. Ale bylo hezký, že jsme si o tom mohli popovídat, jelikož se seriál údajně knihy dost drží.
Furt přemýšlím, co k tomu napsat víc. A ono nic. Nenadchne, neurazí.

2 11.10.2021

Nemůžu si pomoct, ale kniha ve mně nechala hrozně divnou pachuť. Je smutný, že příběh o homosexuálech z Itálie je tak strašně krásnej, barevnej a romantickej, ale jakmile čtu o homosexuálech směrem na východ, tak je to vždycky plný ponížení, hanby a osamělosti. Fakt je mi to líto.
Takže jsem po dočtení vážně nešťastná než cokoli jinýho.
A ještě ke všemu to odporný puritánský Polsko.

2 27.09.2021

Perfektní!
Jsem se tak trochu vrátila do svých mladých let na filosofické fakultě, i když já byla teda totální lůzr a ani jsem ji nedostudovala, natož abych si myslela na doktorát, haha.
Každopádně autorka naprosto ví, o čem mluví - o nadšení Japonskem, o podivný lásce, o pochybnostech, atakdále.
Propojení snové a realistické části mě fakt bavilo, nepůsobilo vůbec rušivě, naopak. Plus ještě trocha historie a dobových reálií. Fakt skvěle napsaná kniha. Jak po technické stránce, tak s příběhem. Až jsem trošku v šoku. I když občas mi to přišlo jako YA románek, ale spíš pro chytrý holky.
Japonsko i tak pro mě ale zůstane úplně jiným světem, do kterého netoužím se podívat, netoužím moc po jeho kultuře (vyjma literární), nesouzním s ním. Na druhou stranu obdivuju ty, co jsou do něj tak zapálení.

6 16.09.2021

Na konci už jsem si opravdu připadala jako Tony, jemuž Veronica dokola opakuje “nic nechápeš”.
Chvíli mi trvalo dát si dohromady jedna a jedna a stejně mi vyšlo zhruba asi devět.
Čekala jsem na konci nějaký výbuch a senzaci, namísto toho jsem brutálně zmatená.
Každopádně co mě bavilo hodně, byly dialogy - mezi Tonym a Adrianem, Tonym a Veronicou. Tonyho filosofický pochody mě víceméně nechávaly chladnou.
Takže ani nemůžu objektivně hodnotit, protože mě pointa a poselství nejspíš úplně minulo. Snad příště.

3 12.09.2021

Nezklamal.
Popravdě je to hodně těžká kniha a v některých úsecích jsem měla problém s odbornými výrazy a celkově s myšlenkou knihy. Ale ten konec! To bych plakala klidně dva dny.
Jeremyho mi bylo skoro celou knihu líto, plus ještě ta dobrodrůža na jeho cestě? Šílený! Robbyho osud ani nekomentuju… Navíc mám pocit, že moje pramalá víra v lidstvo se ještě zúžila - vidět lidem do hlavy jako Bremen, tak už tu dávno nejsem.
Simmons je opravdu Pan autor, ale čtení na jedno odpoledne to opravdu není.

4 10.09.2021

Strašně roztomilá klasika. Dialogy jsem si hrozně užívala, dedukce z hlavy Poirota jsem si zkoušela na sobě (haha, to bych se daleko nedostala), fantazie mi hrála na plné obrátky díky skvěle popsanému ději. Opravdu jsem se bavila!
A těším se, až budu stará babka, celou Agathu přelouskám bez přestávky. Takhle jí nedávám úplně to, co si opravdu zaslouží.

14 06.09.2021

M I L U J U !
Nechápu, co dělám tady v téhle zemi a proč neklepu kosu někde na severu a nehoním olysalý veverky a myšičky. Popravdě mi trochu v tomto díle chyběli opravdoví skřítci. A větší mysteriózno. Ale vynahradili mi to ty úplně posedlí magoři.
A vůbec nevím, co napsat víc, protože cokoli bych napsala, tak bych spoilerovala a to by byla velká škoda. To se musí totiž prožít.
Za mě je Stallo a Stalpi věc, která ve mně bude dlouho rezonovat.

1 06.09.2021

Absolutně jsem se bavila!!!
Dlouho mě kniha nenadchla takovým způsobem - hrozně inteligentní humor, zajímavé filosofické úvahy, existenciální krize ve své největší krajnosti, černý až fekální humor… Opravdový masterpiece!
Akorát pro mě jako sociálního pracovníka byl v knize úplně hmatatelný ten naprosto typický odklon rodiny od Désirého ihned, jak ho šoupli do seniorheimu. Naprosto běžný a šíleně smutný úpadek naší společnosti, okamžité vymazání stáří a jeho projevů ze života zbylých členů rodiny.

1 04.09.2021

Asi jsem moc obyčejná nebo přízemní nebo chudá a maloměstská, ale tohle jsem teda opravdu nepochopila. Jak autora, tak jeho fejm a jeho hlavního hrdinu. Od odeonek čekám asi něco víc, jakýsi přesah, ale tohle byly hrozný plky.
Znuděnej postarší týpek z vyšší střední třídy na Manhattanu neví, jak se stárnutím a svou krizí středního věku naložit, tak začne piglovat švagra nýmanda. Konec příběhu. Do toho tisíc neznámých jmen pro mě neznámých umělců a galerií a problémů, který mi absolutně nic neříkají.
Ještě tu mám od něj jednu knihu, co s ní budu dělat?!

3 04.09.2021

Nebýt poruchy příjmu potravy u Alice, tak bych se možná i dokázala vcítit a knihu si užila naplno. Takhle jsem ji sice zhltla, ale zároveň jsem často obracela oči vsloup, soudila jsem ji a její jednání a tak nějak pochybovala.
Konec to prakticky nemá, ta kniha tak jako vyčpí do ztracena.
A pozor - autor je Ital, hlavní hrdinové jsou Italové, skoro celý děj se odehrává v Itálii, ALE absolutně jsem postrádala prostě ten italský drajv. Italský emoce a italskou vůni léta jsem hledala a nenacházela. Na druhou stranu je to čtivé.

3 28.08.2021

Dlouho jsem se odhodlávala (špatné hodnocení), až jsem na ni hupsla. Doufala jsem, že to bude to pravé, co tak miluji a čeho se mi málo dostává. A ano!!!
Mystično, psychologično, dramatično, hrozná přehnanost, absurdnost, podivný severský povahy, zima, sníh, smutný děcka, smutný senioři, smutný a zmrzlý lidi, zvířátka, TROLLOVÉ!!! Chytila mě a nepustila. Dlouho ve mně ještě po dočtení rezonuje a imaginace jede na sto procent.
Manžel se mě pak ptal, jestli na trolly věřím a trochu se mi vysmíval. Ale já na ně vážně věřím! A po dočtení si přeji, aby to byla celý pravda. I když možná ne, s ohledem na zhovadilost lidí by tu stejně dlouho nevydrželi.
A to hodnocení nechápu. Jako jo, je to hodně specifická forma i příběh a může to působit trochu jako když banda trollů a skřítků pekli dort. Za mě ale stačí vystoupit jen trochu ze čtecí komfortní zóny a nechat se prostě unášet.

5 23.08.2021

Tak strašně jsem jí nechtěla číst, protože v tom roce 2019 po vydání byla vcelku profláklá a všichni ji děsně chválili, ale v podstatě jsem se nedozvěděla, co je na té knize tak opěvováno. Vlastně jsem ani pořádně nevěděla, o čem je.
A po přečtení jsem teda v šoku. Skvěle napsaný naprosto autentický příběh autentickýho doktora z autentickýho života. Tam není nic nadnesenýho nebo přikrášlenýho. Prostě život tak jak je.
Po dočtení jsem volala své sestře, co studuje medicínu, že si nepřeji, aby dělala na chirurgii. Ona na to “prosim tě, to je známý, že chíru dělaj jenom ko*oti…”.
Blbý je, že na Hynka se nejde ani zlobit.

21 14.08.2021

Od Kinga mám nejzamilovanější povídku "1922" z knihy Černočerná tma, ta mě při čtení před deseti lety hrozně zasáhla a často na ní myslívám. A tohle je prakticky ta stejná tíseň jen z pozice ženské.
King umí napsat vlastně všechno. Tady zrovna napsal něco mezi brakovým románkem pro ženský, detektivkou a psychodramatem. Ale zas si říkám, jestli je třeba to škatulkovat, když je to nezaškatulkovatelné.
Dolores je smutná a chudá ženská, tu její ich formu včetně specifické hantýrky jsem si hned zamilovala, včetně jejího osudu.
Neskutečně lidský příběh. A možná je to aktuálně jedna z mých nejoblíbenějších kingovek.

14 25.07.2021