karol.cadex komentáře u knih
Ano, taky jsem nejdřív viděla film. A ten je skvělý a opravdu často jsem na něj myslela. A knihu jsem moc číst nechtěla. Ale dostala jsem jí jako dárek a nečekala jsem, že mě ten příběh, který prakticky už znám, takhle sundá!
Bylo mi fyzicky zle od začátku do konce, hrozně jsem to prožívala s Malorie a osud dětí, jak jej autor popisuje od jejich narození, mě emotivně rozerval. Jako asi jsem moc patetická, je to "jen" kniha, jenže ona je opravdu mistrně napsaná. A šíleně smutně!!!
Hutný a emotivní příběh bez východiska a bez příkras.
Ukrajina a celkově východ mě fascinuje odjakživa. Autorka perfektně zachytila ukrajinskou náturu, dobové reálie, bezmoc, reálné příběhy.
Poslední dobou mi dělá problém číst o negativních věcech vzhledem k tomu, v jaké době žijeme, ale tady jsem se nemohla odtrhnout. Olenka ke mně neskutečně přimkla a já ještě teď s ní soucítím.
Miluju autorčin styl, už jsem to psala u Očisty - v jednu chvíli se vyjádří prostřednictvím tří slov a pak rozbije stranu souvětím o čtrnácti větách. Její metafory a myšlenky mají obrovskou hloubku.
Nic nového pod sluncem - King zůstává mou láskou. Prožili jsme toho společně už mnoho a za chvíli budeme slavit dvacet let společného života. A zatím se nestalo, že by mě zklamal. Neskřípe to a náš vztah bych přirovnala k romantické vyhlídkové jízdě. Občas mě semtam překvapí jeho fantazie, protože i v jeho letech dokáže vyhrabat něco šílenýho z dosud neznámého šuplíčku.
A tak nemohu jinak než klasickým plným počtem. Miluju!
Obálka skvělá, strašně se mi líbila a moc jsem se těšila na ten psychothriller. A ona to byla taková ptákovina. Ale hrozná!
Postavy úplně mimo naší dimenzi, šroubované dialogy, hluchá místa... Fakt taková blbost, nešlo mi to vůbec uchopit. Mel velmi nesympatická, Luke zamindrákovanej šílenec, teď si tam každý mele tu svojí, pak zas otočí a jede se jiný příběh.
Čtivé by to bylo, ale to si můžu už místo toho číst etikety na přípravcích a dá mi to víc.
Jakoby úplně nejsem sportovní typ a ani fanouškovský typ, asi proto čtu místo toho knihy. Takže teď vím o sportovních sektářích prakticky všechno. A navíc jsem se na knihu nachytala, poněvadž jsem si před čtením pořádně neprohlídla, kdo že ji to vlastně napsal a zrovna s tímto autorem kamarádka nejsem.
Rozjezd byl dost pomalej. V Medvědíne není totiž nikdo, kdo by neměl nějaký svůj psychický problém a autor nám každého sáhodlouze s jejich těžkostmi popisuje mezi broušením bruslí.
Od půlky ale sešup. Autor si dost pohrál i s psychologií postav - do Benjiho jsem se upřímně zabouchla i já a jeho dějová linka mě bavila nejvíc.
Jsem ráda, že jsem tu první polovinu nevzdala a ten druhý díl si překvapivě přečtu taky.
Perfektní!
Jako matka na mateřské jsem dostala i ubrečený nespavý děti a manželku v psychickým rozkladu, haha.
Plus k tomu pár sociopatů úhledně zabalených do strastí americké vyšší střední třídy.
Moc jsem se bavila.
Do Štěpánka jsem se upřímně a maminkovsky zamilovala.
Útlá, ale o to silnější knížečka plná smutných lidských osudů.
A jako chovatel suchozemských želv strašně cením obálku a i rady k chovu, hlavně vlhčit!
Jen jsem nepochopila pána v oranžovým svetru v Alze, to co za ten IPhone chtěl?
Hnus.
Dlouho jsem hledala slova k téhle šílenosti. Nic víc mě nenapadá. Vanessa jako vypravěčka mě iritovala maximálně. Její sebestředná a jednoduchá matka je pro mě vrcholem všeho lidského póvlu, regulérně nechala svou dceru pedofilovi. To není mateřská láska. Otce, co dokáže říct před osmiletou dcerou slovo šous*ačka ani nekomentuju.
No a pan Matzneff úchylák ať shoří v pekle.
Ještě ve mně dlouho bude rezonovat pocit, jestli to Vanesse celý jen tak náhodou teď nechybí. Ale asi jsem zaujatá. Nevím.
Kingovo psaní je dar. Zrovna Tommyknockeři jsou dle mého ubohého mínění jeho masterpiece. Tolik ošklivých osudů! A kniha i tak furt volá “čti mě dááál, bude to ještě horší!”. A fakt bylo.
A ano, je to roztahaný, je to zamotaný, je tam deset hlavních hrdinů a dvacet mini hrdinů a tisícpětsetosmdesátšest přicmrndavačů. A taky to UFO.
Ale je to King. A King je láska.
Mně se to líbilo moc!
Žádná červená knihovna, žádný šílený drama, ale reálnej/nereálnej vztah 21.století. Existenciální krize, pochybnosti, fast sex, problémy s vlastní identitou, přežívající kastovní systém bez týhle nálepky.
Tak to prostě je.
Nikde jinde nejsou víc nesympatičtí hrdinové než u Kariky. Většinou podivíni nadužívající vulgarismů pánského pohlaví a s trablemi v lásce, haha. A to mě na něm taky baví, co si budem povídat. Pak ta trocha tajemna, trocha pověstí a povídaček, slovenský kopečky v noci. Výjimečně víc filosofie, odkaz na Kanta mě velmi potěšil. A taky mi přijde, že Karika roste. Už to nejsou jen horůrky z kopečků, ale Smršť má přesah ještě dál, do jakési fantasmagorie v tom nejlepším slova smyslu. Nepůsobí to vůbec uměle.
Pěkná oddechovka!
Nic moc jsem neočekávala, YA moc nečtu, ale líbila se mi obálka a chtěla jsem si orazit.
Občas sice trochu skřípou dialogy, jinak to odsýpá, vraha jsem sice tušila od začátku, ale to nevadí. Hlavní hrdina sympaťák, dodělala mě teda naprosto nečekaná erotická scéna, haha.
Dostala jsem víc než jsem chtěla.
Nevim, jestli si dalšího Kulhánka přečtu. Teď to cítím jakože jsem si uzavřela, ač s otevřeným koncem, to jeho nej. Mam pocit, že už nikdy se nemůžu do žádného knižního hrdiny zamilovat tak jako do Kulhánkovo kluků. A nechci pak mít z jeho dalších knížek nějakou divnou pachuť. Uvidím.
Ale Cesta krve je hodně svoje, taková kulhánková.
Kdyby se mě zeptal někdo u piva, o čem že to vlastně je, tak bych asi ani nechtěla odpovědět, protože mám strach, že cokoli řeknu, tak nedovede popsat ty emoce a děj a vůbec všechno kolem. Že to hlavní je prostě tak strašně hluboko skryté v každém čtenáři a nejvíc v samotném Jirkovi.
ALE. Co teda vyzdvihnu jen tak letmo - pavouci, džungle, bezmoc, pot, horko, zima, šrot, zbraně, hajzlové, kinetin, nic, prázdno, a tak.
Největší prázdno mam ale zase po přečtení já v sobě.
Upřímná a lidská kniha o pohnutých osudech, o změnách, o lásce k půdě a rodnému kraji, o lásce k druhému. Fakt moc hezký.
Ač by se mohlo zdát, že je Ingwer zoufalec, tak není. Jen neví, jakou cestou se vydat, nehledě na to, že je mu padesát. Nedivím se. Je poznamenaný výchovou, vesnicí a rodinným tajemstvím. I tak je to ale sympaťák.
Ostatní postavy ve vsi jsou všechny jak vystřižené ze života.
Vyrůstala jsem na vsi a na ves se chci vrátit. Bohužel vesnice už nebude nikdy jako dřív, ať už v Německu nebo zde. A stejně tady i tam starousedlíci nikdy nemluví o minulosti, naši pra/prarodiče si prakticky nikdy nepostěžovali, jaká příkoří zažívali, vážně. Počasí bylo respektovaný s hlavou skloněnou. Nadávalo se jen na lufťáky, na mladý, na zvířata.
Po přečtení je mi těžko, jak moc mi tohle chybí. To dětství bylo nezapomenutelný.
U některých knih jsem ráda, že jsem si je nechala na tu pověstnou třicítku, kdy člověk tak jako dozrává. U Welshe se to říct nedá.
Když jsem ve 14 letech četla Trainspotting, dělala jsem óóó a ááá a Rentona jsem milovala a dala bych mu vše včetně svýho věnečku. Chtěla jsem žít to jejich vzrůšo a cítit tu ostrovní náladu.
No. Teď už ne. Teď je mi líto, co se tam všechno stalo. Marka vidím jako chudáka a zbytek jeho party je banda ubožáků. Working class a nejspodnější spodina.
Úplně mě to tak jako štvalo, že se sami dostávají na ještě větší dno.
Na to nemam nervy. Já se ze všech hoven musela vyhrabat sama a číst si prakticky o tom všem po deseti patnácti letech už asi nemam zapotřebí.
Tak tohle bylo silný kafe i na mě. Nejen velmi těžký loučení s Lisbeth a zasran.ým Kallem Blomkvistem. Ale ta šílená nespravedlnost vůči Lisbeth, to bezbřehý bezpráví na dítěti, co si musela nést celý život?! Děs.
Kalle paranoik mě teda bavil víc než Kalle erotik, hihi.
Anniky závěrečnou řeč jsem musela číst po kouskách - brutální emoce!
No a konec? Dojetí maximální.
Tuhle sérii budu mít navždycky v srdíčku.
A teď vážně - autorovi skládám fakt hlubokou poklonu. Žádný hluchý místa a v takovym objemu rozpracovaný příběh plný neuvěřitelně uvěřitelných zápletek, reálných lidí a zmetků. Masterpiece.
Nelituju, že jsem sérii tak dlouho odkládala a četla ji nárazově, skvěle jsem si to vychutnala.
Knihu jsem po oslavných recenzích dala mamince pod stromeček. Maminka z ní moc nadšená nebyla, až jsem se snad i trochu urazila, protože:
- pěkná vazba
- Maruška Doležalová na instagramu pěla na tuhle knihu ódy
- byla drahá na můj vkus.
Já ji přelouskala až teď a teda zklamání. Takový jako opravdu zbytečný čtení.
Každej máme doma to svoje, nic neni zadarmo, a rozhodně ne vztahy. Vztah se musí pěstovat. Tady si jedou všichni na svým písečku, ani jedna postava sympatická, do čtení jsem se pak už nutila a jen čekala, co zas bude.
Zcela se ztotožňuji s komentářem Lo3ce.
Nevím, jestli hodnocení ještě nezměním, ale aktuálně to opravdu cítím na 3 hvězdy.
Kniha je psaná mistrně, používání archaismů sedí jako prdel na hrnec, dobové reálie jsou vykreslené super, celkově z knihy úplně dýchá ta hnusná průmyslová doba na severu.
ALE. V prvním díle bych za postavy dala ruku do ohně, všem pomohla, jejich osudy oplakala. Tady už ne. Tohle už je jen jedna velká depka bez naděje pro její postavy, jedna velká bída a zoufalství. Nepotřebuju číst ploché komedie nebo detektivky nebo románky, to fakt ne. Ale tahle beznaděj bez špetky víry mi už přišla zbytečná. A je mi to opravdu líto.
U Kulhánka trochu zanedbávám objektivitu - stejně jako u Kinga. Oba je miluju, mají své chybky, jenže jim je hned odpouštím a zapomínám. Takže je nevim. Takže můžu být klasicky patetická a dělat óóó a ááá.
Nejoblíbenější část? Srnčí kopýtko. Navíc pardon, ale už užití tohohle slovního spojení v ději takovýho masakru je dokonalý samo o sobě.
Nejemotivnější část? Ta, co se tak šíleně podobá McCarthyho Cestě. Tu poznáte.
Nejšílenější část? Ta, kde se nejvíc zvracelo.
Celkově mě i hodně potěšila trasa putování, Šumavu mám prochozenou, Bavorský les miluju a Mnichov je moje srdcovka. Hned bych tam courala s nimi, hihi. Občas jsem sice nesdílela Kulhánkovo přetechnizované nadšení, ale při návratu jeho fantasmagorického mozku do děje se to zas srovnalo.
Jo a nemam ráda Jirkovo otevřený konce, u nich plakam.
Piper Kermanová je jen fňukna, co nedokázala přijmout trest za trestný čin, který opravdu spáchala. Institucionální rasismus zde funguje na 100%, což v USA není nic zvláštního. Piper je ale holka z vyšší bílý třídy takže se po 365 dnech ve vězení stane co? Vůbec nic, jede se dál. A ještě vydělá na knížce. Žádný existenciální problémy, nic. Jediný problém je v Piper hlavě, který má sama se sebou.