karol.cadex komentáře u knih

Jedna z nejhezčích dětských knih, kterou doma máme. Nádherné ilustrace. Jednoduchý příběh, avšak bez infantilností a naivit. Naopak hledání kvásku do chleba mi přijde super i s ohledem na to, že sama nejsem schopna ho udržet, aniž by mi chcípl. Může se zdát, že je kniha přečtená hned, ale dá se číst dokola a v obrázcích hledat pokaždé něco nového. Můj nejoblíbenější brlůžek je bezkonkurenčně vnitřek ryby haha.
A už jen to slovo - brlůžek. Hravé, nápadité. Nádhera.

5 06.01.2024

Prosím vás, abych to uvedla na pravou míru. Ano, opravdu čtu letos Lanczovou. Na mou obranu je to čtení jen pro krajní případ nouze. A ten nastává vždy kolem jedné až třetí ráno, kdy nonstop kojím dítě a nezvládám intelektuálně číst nic jiného. A protože mám v kindlu kdovíproč (haha) všechny vydání LL, tak tímto způsobem se k ní dostávám. A vlastně i po dvaceti letech vracím.
Tohle je zrovna od LL první kniha a je perfektně vidět dá se říct vzestupná tendence. Přemýšlím, že v případě volného času udělám regulérní sociologickou studii lanczovek, protože mě fascinuje i proměna jejích knižních postav v čase. Co mě dostalo konkrétně tady nejvíc, byly takový ty výdobytky té dané doby - navlékání korálků za skalpy dívek, porevoluční potřeba podnikání a vydělávání těch velkejch západních peněz, ta strašná nasranost a zmatenost lidí po převratu. Ač nevědomky tohle všechno LL v knihách perfektně odráží a nejvíc je to vidět v Lucky Lukovi (toho opravdu miluju, na toho mi nesahejte, děkuji).
Jako jasně, jsou to dívčí románky, ale pokud bych napsala něco takovýho dnes, budu tomu nafoukaně říkat young adult literatura a tvářit se jakože jsem děsně nad věcí. Ale ne, pořád jsme na stejné úrovni. Jen s jinými problémy děcek. Úplně vidím Lanczovou píšící o 30 let později - témata: LGBT problematika na střední škole, mám se nechat přeoperovat?, zamiloval jsem se do ikea lampy, můj partner posílá všem dickpicky na tinderu.

Jsem si říkala, že mi je styl psaní povědomý, že tomu vůbec nerozumím a že tam, kde bych měla cejtit nějakou pointu, jsem úplně mimo. A on to byl pan Cit slečny Smilly pro sníh.
Už se příště nachytat nenechám. Tohle jde opravdu mimo mě. A začínám se cítit až skoro méněcenně, jak kdyby ten literární skvost někdo přede mnou skrejval, že nemam třeba dostatečný intelekt pobrat autorovy myšlenky.
Mně to vážně přišlo děsně plochý a o ničem. A přísahám, že jsem v každý větě hledala sebemenší nuance, kterých se chytit.
No tak nic.

2 04.12.2023

Neskutečně podařená věc. Ihned po přečtení Sus jsem ho zařadila mezi oblíbené autory - svou přímostí, syrovostí, tím, jak šetří slovy, ale zároveň toho řekne víc než dost. Ale Pohádka je jiná.

Letos jsem "dospělých" pohádek přečetla víc, a u Pohádky od Kinga a Pohádky od Bengtssona jsem našla určité paralely. Přerod kluka v muže, hledání se, čerpání ze starých příběhů pro svůj růst. Umění opustit a odpustit. Jak se nestat v tomhle hnusným světě úplným hajzlem a cynikem.

Pohádka je i trochu mccarthyovská - otec se synem na své cestě utíkajíc před světem. Jenže o tom to vlastně neni. Komentář píšu až po čase a i tak pořád cítím tu pachuť naléhavosti a toho, co zůstalo nevyřčené. Co to jenom? Obnaženej svět až na dřeň.

3 01.12.2023

1.) Tato autorka pro mě vždycky byla jenom synonymem nevkusu, prvoplánovosti a jednoduchosti. Nikdy jsem ji nečetla a tuto knihu jsem si rozhodla dát jako takový svůj osobní sociologický průzkum.

2.) Jsem vysokoškolsky vzdělaná, jsem matka od dvou dětí v hezkém manželství. Opovrhuji bezohledností, uřvanejma lidma, vulgárníma lidma a taky matkama, co najednou nutně musí něco dohánět s kýmkoli z tinderů a barů. A nenávidím číst cokoli, kde je nadmíru erotiky. Nechutný.

3.) Po sečtení výše uvedeného je jasné, co mělo vyjít. A nevyšlo. Tohle jsem přečetla na jeden zátah. Střídavě jsem se přistihovala, jak se chichotam nebo naopak pobouřeně krčim čelo. Jak se s Dášou stydim a zároveň jí tak rozumím. Její sebeironie a zároveň zoufalství z obou vztahů z knížky úplně stříká. Její zmatečný myšlenkový pochody by někoho mohly nudit, nicméně to jen skvěle utváří celek jejího pekla.

4.) Rozhodně to neni žádnej literární zázrak, proto nerozumím zdejším nářkům, kterak někdo u tohoto jednoduchého příběhu se nedokázal srovnat s přeházenými kapitolami. Naopak od začátku člověk ví, jak to dopadne, a může se jen věnovat absurdním dialogům. Jsem Win, win win, double win. Mam cash, ty debílku.

5.) Je mi líto, musím dát plnej počet. I ten konec mě skoro rozplakal.

19 28.11.2023

Jsem trochu zmatená. Když jsem začala číst, první co mě napadlo bylo, že tohle musel určitě napsat Mark E. Pocha. Taková ta nucená snaha šokovat hned od začátku - sexem, krví, vulgaritama. Věděli jste, že se dají napsat i vcelku dobré knihy bez použití slova šuk.t?

Ono by mě ta kniha asi bavila. Jenže příběh byl tak strašně předimenzovanej, že u tohohle čtení si člověk ani trochu neodpočine. Autorčiny nápady by se daly směle rozepsat do pěti knih, tohle bylo na mě moc.

Cary kapitoly bych úplně vyškrtla. Třičtvrtě policejního sboru břídilové chovající se totálně nesmyslně. Jess mě neuvěřitelným způsobem srala, a to extrémně. Naopak Griffin mi byl svým způsobem ze všech nejvíc sympatickej, mám pro tyto typy slabost.

Všechno tu již bylo psáno. Jo, hezká obálka, obligátní nálepka bestselleru tisíciletí atakdále. Jo a ten epilog? Hahahaha haha ha.

Před přečtením knihy jsem se omylem dostala ke komentáři v Reflexu, kdy literární kritik popisuje zkušenost s nakladatelstvím Host, jež mu odmítlo poslat výtisk Pláňat k recenzi. Ke knize jsem proto přistupovala ne negativně, ale spíše ve stylu, že se mi líbí, jak si Dvořáková stojí za svým, že to nemá zapotřebí, protože její jméno samo o sobě už asi (negativní) reklamu v Reflexu nepotřebuje. A zrada!
Pláňata ještě před třemi roky by mě bavila. I když možná už taky ne. To téma je tak strašně obligátní, stokrát omílané. A Dvořáková mu nedala nic navíc. Ani špetku. Jak kdyby se ze sebe vypsala, zůstalo jen řemeslo a nápad, ale přidaná hodnota z ní vyprchala.
U Stanjurových Srpen jsem se vyjádřila ve smyslu, jestli je někdo z naší 80. - 90. generace, kdo nebyl jakkoli trápen rodiči nebo nevyrůstal v toxickém prostředí. Jenže to o tom budeme číst až do důchodu? A Pláňata jsou stokrát použitým kopírákem, na kterém ulpěl přepis mnoha českých autorů a autorek před Dvořákovou. Dohromady zamíchat a hotovo.
Jsem z toho rozčarovaná. Obálka krásná. Předchozí Dvořákové knihy top. Tohle bylo šlápnutí vedle.

8 30.10.2023

Že miluju Kotletu, je nad slunce jasné. Že miluju i Kyšu, mi zůstávalo poněkud dlouho utajené.
Sudetenland v mém pomyslném žebříčku vyhrál best of 10 roku 2023. A myslím, že bramborovou medaili.

Najdi v téhle knize hluché místo! Nelze. Kyša frčí v trabantu rychlostí blesku, až bulvárně se obouvá do tehdejších politiků, trochu ho podezřívám, jestli nemá z Milouše Jakeše stockholmský syndrom. Imaginární pro nebo proti německé nálady se stávají neuvěřitelně uvěřitelnými a všechno je to jak kdyby mi celý děj vyprávěla babička. Bez okolků, přímo, takhle se to stalo a moc nekoukej.

Pokud nerozumíte vtipům o Hitlerovi, nečtěte to. Pro čtení doporučuji i základní znalost německého jazyka a dobových reálií. Moji nejmilejší část s krájením kedlubny a bodáním do Židů jsem přečetla snad padesátkrát.
Děkuji!

8 27.10.2023

Jak hodnotit knihu, která mě tak hrozně iritovala, a klidně i kvůli mým podivným rodinným vztahům?
Děs běs. Jednostranná zpověď matky, co absolutně nekoresponduje s dnešním nebo snad i evropským viděním vztahů. Nejvíc se mě přesně dotkla matčina výtka, že i když její matka se k ní taky nechovala vždy nejlépe nebo si nemají co říct nebo jí taky lecčíms ublížila, nikdy by se k ní neotočila zády. Ale to je přesně ono. Je to osobní věc, absolutně vnitřní pohnutka a rozhodnutí, jak člověk se vztahem i ke svému rodiči naloží.
A je to věc toho rodiče, jestli na to jako dospělý a rozumný člověk přistoupí nebo bude dál manipulovat.
Strašně mě ta kniha rozčílila. Moc bych si přála číst i pohled ze strany dcery a ne jenom litanie matky ve stylu “udělala jsem pro ní první poslední a ona se ke mně otočila zády. Ani náznak sebereflexe.

2 16.10.2023

Nebudu hodnotit, abych náhodou nebyla ta, co dala moc nebo málo, protože vlastně ani nevím, co je tu dobře haha.

Když jsem si ji půjčovala, knihovnice mě regulérně odsoudila!!! Co si dovoluju tohle půjčovat proboha, že je to hnusný a otřesný a co jsem to za člověka!!! Tak jsem se tak jako chichotala, dyť je to jen kniha...
Jako je to jenom kniha, ale teda echt hnusná. Jenže s ohledem na dnešní dění ve světě, ty vole je rok 2023 a válčí se jak o závod, lidi tejraj zvířata, děti tejraj jiný děti, furt se nacházejí novorozenci v popelnicích, celá země míří ke zkáze a my se tu budeme pohoršovat nad knížkou? I když co si budem, po večerech chci taky radši vyhledávat jiný druh literatury. (A taky bych určitě neprohlásila, viz komentář níže, že je to topka a že v tomto lze milovat zvrácenosti a úchylárny, paní, najděte si terapeuta, prosím vás.)

Vhled do mysli sadistického psychopata ok. To, že k určitému typu zlu v sobě musel Števko dojít, by po přečtení došlo i malýmu dítěti. To, že se zlý věci stávají i hodným lidem, je všeobecně známé. Dialogy vcelku fungovaly, dynamika mezi postavami taky. Pubertální výlevy omladiny fajn, to mě bavilo, velmi mě to vrátilo do mých teen patetických a dramatických let. Konec mě potěšil, nečekala jsem nic dobrýho. Zvířata a děti bych z knihy určitě vynechala, ne v rámci nějaký cenzury, spíše etiky věci.

Ono je hodně hodně tenká hranice - mezi kontroverzí a absolutně nevhodným humusem, tohle se velmi dobře daří Ketchumovi, kdežto M. E. P. sklouzl v 90 % případů jen k nechutným jednoduchostem bez dalšího přesahu.

Snad nikdy se mi nestalo, abych něco četla půl roku. I čítanky pro další třídu na ZŠ jsem přečetla o prázdninách hned první týden v červenci. Ale tohle bylo mých nejdelších 260 stran v životě.

Nevím, co jsem měla za výtisk, ale španělský slovníček na konci knihy se neshodoval po stránkách s tím, jak postavy hovořily. Takže jsem opravdu třetině knihy nerozuměla, naopak jsem furt listovala jako debil a odhadovala, který překlad se shoduje zrovna s rozhovorem u tortill nebo u honění koní. Knihu bych rozhodně doporučila všem, co milují esperanto, tady se vyřádíte! Ne vážně, stylisticky je to fakt těžký. Absence přímé řeči, do toho slovníček až na konci, španělština obsahuje 1/3 textu. Nejsem žádná čtenářská novicka proboha, vážně umim číst, avšak zde jsem dostala solidně nakopáno.

Přitom McCarthy je jedním z mých srdcových autorů, jenže tady jsme se trochu minuli. Pointa knihy je krásná, celkově příběh je tak strašně pěknej a smutnej a naléhavej, až vlastně na konci zbyde jen pachuť toho nevyřčenýho. Hrozně mě mrzí, že jsem se s knihou tak lopotila a už teď je mi zle, že budu číst i další ze série. Jenže je to McCarthy, no.

5 20.09.2023

Nikdy nepoužívám do komentářů ke knihám smajlíky, nepřijde mi to důstojné, ale tady se opravdu hodí jen :D.

Co to bylo za šílenství? B. A. Paris na hodně špatným tripu, protože takovou fantasmagorii nemohla střízlivá vypotit. První třetina nuda a nic než nuda, zbytek fííí mimo tuhle dimenzi a realitu.

Nesmyslné jednání všech zúčastněných, zápletky jak z generátoru náhodných zápletek, dialogy jak z generátoru náhodných slov a absolutně ploché postavy. Hlavní postava jak přes kopírák 90 % amerických thrillerů - sirotek s extrémním smyslem pro správnost, co chce na vysokou, na kterou bude deset let šetřit, ale náhodou se dostane do vyšších společenských kruhů a pak šok!

Udělené hvězdy jsou za to, že jsem knihu přečetla prakticky na jeden zátah - nevěřila jsem totiž, že tohle je možný napsat. Směju se ještě teď.

5 15.09.2023

Mé poprvé s Hartlem a zřejmě i poslední. S ohledem na to, kolik je nových českých autorů, jakou prózu píší, jak lehký nebo naopak těžký humor užívají, tohle bylo pro mě málo. A vlastně i zbytečně moc - moc stran o ničem, moc sexu o ničem, moc dřiny a potu autora.

9 15.09.2023

Tak moc velká depka od začátku do konce. Nevím, jestli mě víc utloukla ta příšerná zima, příšerná hlavní hrdinka nebo příšerná pointa, kterou jsem prakticky ani nepobrala.
Domnívám se, že určité knihy pochopí opravdu jen ti, o kterých autoři píšou a komu jsou jejich knihy věnovány. Respektive nemyslím si, že na mě jako představitelku nižší střední třídy v České republice bude nějak extra působit lingvistický um slečny Smilly, která na každé straně knihy mele jen o podobě sněhu, jelikož v ní koluje eskymácká krev a dává to pěkně sežrat svému dánskému otci jakožto představiteli nejvyšší socioekonomické vrstvy, a celkově i Dánům, jak kdyby za to snad mohli. Že ona musela zabíjet nebohý ptáky se svou tradiční matkou a vyvrhávat tuleně.
Popravdě ani nevím, jak tento komentář zakončit. Miluju severský detektivky, úplně se v nich rochnim a lebedím, ale toto mě bohužel minulo.

6 02.09.2023

Hrozně moc jsem ji nechtěla číst, protože jsem se bála, že mi tam bude někdo dvě stě stran skákat po horách a popisovat italský kopce, ač italský kopce miluju. Asi jsem úplně nebyla připravená na přírodní metafory a filosofování postarších Italů, ač postarší Italy taky miluju. A hele, ono to bylo tak krásný!
Strach, úžas, posedlost, životní zkušenost. Příroda, italská nátura, pocit nicotnosti oproti horským masivům a hutnosti života. Nádhera.
Co je víc, než když člověk ví, kam a ke komu patří?

11 02.09.2023

Rozhodně nechci být jakkoli arogantní nebo namachrovaná, možná jen malinko kousavá. Když čtu český detektivky, tak je to jen o fous lepší než se na ně dívat v televizi. Ale i tak z nich mám pořád takovej ten pocit Policie Modravy, Kriminálky Vysočiny a já nevim jakých dalších policejních sborů v Horních Dolních ještě. V rámci literatury jsou možná detektivky to lepší týhle země, semínko s potenciálem růst, ale světová dávno hybridní semínka jsou už úplně jinde. A navíc si nedělám ani iluze o tom, jak moc je jinde pravá česká detektivní práce oproti té tam venku, haha.
Když se na to teda přestanu dívat tak moc (vůbec) kriticky, tak super. Vážně se mi námět líbil, až jsem chvílema dětem záviděla a úplně se vidím, jak tu v noci honim v lese zvířata taky. Co jediné mi pokulhávalo, byly dialogy. Au au, tak strojené, tak vyumělkované, tak nevěrohodné.
Konec příšernej v tom nejlepším slova smyslu, nečekanej, velké wow. Nejvíc mě bavily pasáže dvou detektivů společně, tam jsem měla pocit, že je autor jako ryba ve vodě, to odsejpalo a fungovalo pár exceláns.

4 02.09.2023

Děsně ráda si hraju na to, že nejsem cílovka této autorky. Ale když jsem ve čtrnácti mohla mít na ruce deset kilo okovaných náramků, triko Sex Pistols, pít doma tajně litry houby a poslouchat ten nejšílenější punk, taky mi nevadilo u toho číst Lenku Lanczovou a vůbec jsem se za to nestyděla! Tak co bych teď nemohla trávit pár večerů s Colleen Hoover, že jo.

Ono tu plejádu depresí a děsně vážných Odeonek je občas potřeba proložit něčím víc... Ženským? Jednodušším? Ne, to neni ono. Mně Hoover už nepřijde tolik blbá, jako spíš lidská? I když tý limonády je tam taky mnoho, to ne že ne, občas jsem ten cukr úplně drtila mezi zubama a obočí mi vystřelovalo až na temeno hlavy.

A zrovna zde mi bylo všech strašlivě líto. Myslím, že jsem na konci i trochu uronila. Byl to takovej milostnej blitzkrieg, avšak nic, co by někoho urazilo. Jako co víc k tomu napsat.

9 21.08.2023

Hele a teď vážně - je někdo v mém věku z této šedozemě, kdo nebyl psychicky nebo i fyzicky týrán svým vlastním rodičem? Budeme o tom, má generace, psát až do své smrti?

Od začátku knihy mi bylo tak nepříjemně. Zas a znovu jsem se ztotožnila prakticky s každým slovem. Evidentně ale ušetřím za terapie, neboť tohle bylo jedno dlouhý terapeutický sezení. Ovšem jen jestli já neseděla na druhý straně, na straně terapeuta a stejně to nakonec neodnesu?

To je fuk. Jedná se jednoduše o hodně autentické vyprávění. Bolavé vztahy s rodiči, sourozenci, z toho vyplývající bolavý vztah k sobě a následně s partnery. Pokud kolem sebe člověk nemá dostatečně silnou záchrannou síť nebo niku, která mu může a chce pomoci, nemá velkou šanci se z toho sám vyhrabat. Pokud se takhle nemocného člověka chytne parazit živící se z jeho nízkého sebevědomí a sebedestrukce, je to přímo brána do pekel.

Je mi hrozně smutno za všechny, kteří si museli projít nebo si prochází popíráním, ze strany okolí, reality a jejího vlastního vnímání. Kniha ve mně bude rezonovat asi dlouho, dotkla se naprosto přesně bolavých míst.

A ač si nemyslím, že jsem úplnej ignorant, nechtěla jsem se ztrapňovat sama před sebou a googlit gaslighting - když jsem se konečně v průběhu čtení dozvěděla, co to vlastně asi je, vyvolalo to ve mně mírný pocit, že jsem totálně mimo a měla bych se vrátit do hrobu.

11 01.08.2023

Dlouho předlouho jsem ji četla. A četla bych ji klidně celej život. Příběh miluju od začátku do konce. Š Í L E N Ý Ý Ý.

Co mi vadí v posledních letech na Kingovi, je jeho přizpůsobení se moderní době. Nejradši mám, když si pěkně popisuje ty starý sedmdesátky, buicky, papírový noviny a hry kluků někde u vody, než když adolescent Charlie čumí pořád do iphonu a googlí tutoriály na rekonstrukci zábradlí. Jenže tady tohle King totálně zlomil pohádkovým světem se svými vlastními pravidly. Charlie je Mirek Dušín z Ameriky dnešní doby. Potkat takovýho kluka je prakticky zázrak. Ten začátek mě až obtěžoval, nevěřím lidem, co jsou čistý jako lilie, i když Charlie se ob stránku snaží tvrdit opak, že dělal v minulosti děsně temný věci!!!
Původně jsem měla v plánu popsat postavy a děj, ale ono to úplně nejde. To bysme tu byli do rána a beztak bych nedovedla zachytit vše podstatné. Pohádka není metafora, jak jsem původně ke knize přistupovala, je to klasický kingovský temno, jen pod povrchem.

Nechápu. Nechápu, kde se to v něm bere, protože tohle už neni lidský.

9 25.07.2023

Tak nádherná kniha!
Vrátila jsem se zhruba o plus dvacet let zpět, sedím u babičky na dvoře, čuchám vůni sena, babička čte na pohovce v kuchyni čtyřikrát rychleji a více než já, vedle mě vrčí rotvajler, strejda nadává na traktor, děda komentuje politiku a já si nedovedu představit, že to bude někdy jiný, že budu dospělá a že nedejbože by měl někdo z týhle idylky zmizet.
Nakonec zmizeli všichni. Zůstala jen pachuť nesmyslnosti a nespravedlnosti smrti. A otazníky nad svým vlastním směřováním.
S Mojenkou jsem se skoro až ztotožnila - láska ke zvířatům, schopnost řešit (i když zbrkle) situace a specifické vnímání světa bez potřeby se socializovat za každou cenu.
Do toho encyklopedické popisy fauny a flóry, tahle kniha by mě v dětství vážně moc bavila.
Hezkej letní flashback.

5 25.07.2023