kasavubu
komentáře u knih

Opět skvělá knížka od mé oblíbené autorky. Zpočátku jsem vůbec nečekala, jakou bude mít kniha pointu a o co v ní půjde. Nechci prozrazovat více, abych i ostatní čtenáře nepřipravila o moment překvapení. Hlavního hrdiny mi bylo upřímně líto, i když se vůbec nedivím ani reakci sousedky, asi bych se jako matka nezachovala jinak... Bylo to skvělé počtení, i když opět hodně pochmurné.


Krásná pohodová detektivka, z níž úplně číší lidskost a životní moudrost. Postavičky z Three Pines si prostě nemůžete nezamilovat. A Gamache o tom už vůbec nemluvě. Musím se hned pustit do dalšího dílu.


Myslím, že se autorka dotkla více než aktuálního tématu, o kterém je dobře, že se píše takto na rovinu. Je zde krásně ukázáno, jak snadno mohou být děti zmanipulovány někým, koho obdivují a hlavně, komu důvěřují. Hodně smutno mi bylo z rodinných poměrů Františky, možná, kdyby měla v rodině větší zastání, nemusela by hledat pochopení jinde. Navíc, jestli jsem to pochopila dobře, příběh se odehrává na malém městě, kde všichni včetně rodičů moc dobře věděli, jaké má Mirek slabosti. Nebýt rozbité kamery dané k opravě, těžko říct, kolik dalších let by mu to procházelo.


Opravdu velkolepý historický román. Nelze než souhlasit s předchozími komentáři. Skvěle vystavěný příběh, s perfektně vykreslenými postavami, které si buď zamilujete nebo je nesnášíte. Jedinou výhradu bych asi měla, že některé pasáže v první polovině knihy byly trochu zdlouhavější, od poloviny už jsem ale četla doslova jedním dechem. Škoda, že 2. díl už nepojednává o Tugumirovi, i tak si ho ale určitě ráda přečtu.


Teresa ani na po druhé nezklamala. Mám ji čím dál tím raději. Pro někoho bude možna kniha příliš popisná, ale právě takové detektivky mám já osobně ráda. Jediné, co mě zamrzelo, bylo vlastní rozuzlení. Postava vraha mi přišla poněkud nevěrohodná. Jinak nemám výtky. Teresa a Massimo se stávaji mými velkými oblíbenci. Už se těším na jejich další případ.


Nenapadá mě, co více ke knize napsat, abych se zbytečně neopakovala. Bylo to něco neuvěřitelně krásného, co člověka úplně pohladí po duši. Místy sice hodně smutného, ale takový už je život. Autorka má neuvěřitelnou schopnost popsat postavy tak, že s nimi vše prožíváte, jako byste byli jednou z nich. A ta čeština, jedním slovem krása. Už dlouho jsem nečetla nic tak krásně košatého.


Opět perfektní počtení, zajímavá zápletka i rozuzlení, to vše navíc neskutečně čtivé. Jen si říkám, že Jude je úplný superman v sukni. Je neuvěřitelné, co všechno přežije☺


Moc vydařená detektivka s perfektně vykreslenými postavami. Konec a rozuzlení mě trochu zklamaly. To, jak to dopadlo, mi přišlo ze všech možností asi nejméně pravděpodobné, ne však nemožné. Chválím dobře namluvenou audioknihu.


Moje první Klevisová a musím přiznat, že to vůbec nebylo špatné. Zpočátku jsem měla problém zorientovat se v jednotlivých postavách a dle mého soudu zde bylo zbytečně moc dějových odboček. Jako celek ale hodnotím kladně a určitě si ze série přečtu i něco dalšího.


Moc pěkný příběh, i když malinko předvídatelný. Když se nad tím člověk hlouběji zamýšlí, je hrozné, jak se ještě v poměrně nedávné době nakládalo s nemanželskými a dalšími jinak "nevyhovujícími" dcerami. Zejména osud Sonji byl moc smutný. Na závěr se vše pěkně protnulo a vysvětlilo, tedy až na Mary Handovou:-) Mně v tomhle případě trocha té duchařiny vůbec nevadila.


Připadl na mě nelehký úkol napsat první recenzi k této knize. Předně je třeba říci, že se nejedná o klasickou biografii Boženy Němcové, ale v podstatě jde o retrospektivně pojatý příběh, v němž sama Němcová vzpomíná na svůj život. Navíc je celé vyprávění pojato poněkud netradičně, a to tak, že autorka dopřála Němcové 7 let života navíc (příběh končí rokem 1869, tedy 7 let po její oficiální smrti v roce 1862). To mě na knize dlouho zaráželo a upřímně řečeno jsem si nejprve myslela, že je to nějaká chronologická chyba autorky:-) Přitom vlastní název knihy hovoří za vše. Ale zpět k vlastnímu příběhu. Pro ty, kdo nemají rádi popisnost a rozvláčnost u knih, to asi nebude úplně ta pravá volba. Kdo ale zbožňuje 19. století, dobu překypující kulturním a společenským děním, se všemi těmi figurkami nejrůznějších druhů a charakterů - básníků, malířů, vědců, mecenášů, mužů i význačných žen, ten si v ní jistě přijde na své. Já osobně byla do knihy vtažena na 100%. Možná mi úplně nesedl autorčin záměr s prodloužením života Němcové, ale jinak nemám sebemenší výtku. Myslím, že se Strnadové podařilo naprosto bravurně vystihnout rozpoložení životem zkoušené, nešťastné Boženy na pozadí doby, v níž žila.


Konec ten mě dostal, asi stejně jako všechny, kdo už zde hodnotili. Víc bohužel prozradit nesmim☹ Vlastní zápletka byla moc vydařená, ale možná už trochu méně uvěřitelná, přece jen těch vražd a ublíženi na zdraví je v něm podezřele moc. Jinak nemám žádné výhrady a za mě absolutní spokojenost. Jedno ale vím po přečtení jistě, jsem upřímně ráda, že moje děti nemusí chodit do žádné podobné elitní školy.


Za mě naprostá spokojenost. Zezačátku mi byla postava Hynka vyloženě nesympatická, ale to se postupně změnilo. Je zajímavé se zamyslet nad tím, jak málo někdy stačí, aby se věci vyvijely úplně jinak. Stačí jedno špatné rozhodnuti, chyba a neni cesty zpět. Nebo je? Tahle zásadní otázka se vine celým příběhem a je na každém, jak si na ni odpoví. Hynek není zlý, jen je svým způsobem slaboch. A v neposlední řadě pěkný cynik, ale mě ty jeho postřehy přišly trefné a místy i vtipné. Tahle kniha se autorce velmi vydařila. Jen tak dále...


Tak tato kniha mě moc příjemně překvapila. Zápletka s ukrývaným vojákem sice nebyla nic nového pod slunce, ale myslím, že není mnoho knih, kde by bylo takto detailně popsáno, jak to fungovalo v nacistickém Německu. To považuji za největší přínos knihy. Je neuvěřitelné, jak se nechali Němci, zvláště ti mladí, tak snadno zfanatizovat. Jediné, co bych knize vytkla, byl závěr. Byl na mě asi až moc přeslazený, ale jinak to bylo skvělé počtení.


Tak tohle bylo hodně parádní počtení. Možná trochu překombinované, ale jinak super zápletka i rozuzlení. Postavy byly skvěle vykreslené. Jediné, co mi přišlo jako už moc velká náhoda, bylo propojení vražd, na kterých Sayer pracovala ve svém výzkumu psychopatů s vyšetřovanými vraždami dívek z klece. To už bylo i na mě moc. Další pokračování si určitě nenechám ujít.


Další velice vydařený příběh z pera autorky, který mě opět vedl k zamyšlení, jak málo někdy stačí, aby bylo vše úplně jinak, a že zároveň všechno špatné, může být i k něčemu dobré. Kdyby Edita nebyla nemanželským dítětem, jaký by asi tak byl její osud? Skvělá knížka. Už se těším na další.


Velice krásná, poetická knížka, která mě pohladila po duši. Ukazuje, že hrdiny nebyli za války jen ti, co bojovali na frontě, ale i úplně obyčejní lidé, zejména ženy, jež musely zvládnout uživit sebe a své rodiny namísto mužů, kteří narukovali. Anna si mě získala hned od samého začátku. Musela jsem obdivovat její nezdolnou sílu a také to, s jakou odvahou se postavila svému muži v době, kdy ještě ženy nebyly tak emancipované jako dnes. Příběh není jen o válce a o dopadech války na lidi, kteří ji přežili, ale i obecně o vztahu mužů k ženám na začátku 20. století. Je zde krásně vykreslena představa muže o své ženě, jaká má být jako manželka a matka. Ač byla chyba na obou stranách a Anna byla občas ke svému muži zbytečně nespravedlivá, přesto si právě ona získala moje větší sympatie. Vojtův postoj nerespektující jakýkoli jiný názor než jeho vlastní mi přišel jako velice sobecký. V závěru knihy ale na mě dýchla naděje, že se snad změní… Více nechci prozrazovat.


Tak tohle byl velmi silný příběh. Působil na mě hodně autenticky, zejm. díky věrnému popisu prostředí a života na Islandu. Docela by mě zajimalo, jak to bylo s Agnes doopravdy. Určitě na ni jen tak nezapomenu.


K přečtení knihy Anny Bolavé jsem se dostala až po Houbařce Viktorie Hanišové, takže asi v podstatě v opačném pořadí než většina čtenářů zde. Je těžké obě knížky porovnat, obě byly skvělé, každá svým způsobem. Anna Bolavá, to je spíš poetické čtení, kde víc než hlavní děj je důležitější popis nitra hlavní postavy bylinářky Anny. Dokonce se dá říci, že zde v podstatě děj úplně chybí. Ale i tak byla knížka neuvěřitelně čtivá a ač jsem se bála, že se budu při její četbě nudit, rozhodně tomu tak nebylo. I po jazykové stránce pro mě byla kniha větším prožitkem. Houbařka je naproti tomu víc o ději. Psychologie hlavní postavy Sáry zde sice také nechybí, na Annu Bolavou to však nemá. Jen jsem po přečtení celé knihy nepochopila, co vlastně Anně bylo, jakou nemocí trpěla, zda byl její stav mysli způsoben pouze vážnou chorobou, které nakonec podlehla, nebo spíš léky na bolest, jimiž se zásobovala víc než slušně. Srovnání "Do tmy" a "Houbařky" je hodně náročné, každá kniha je postavena trochu jinak. Je zde ale cítit, že se Hanišová Annou Bolavou při svém psaní hodně inspirovala. Přesto přese všechno mě asi o něco více zaujala Houbařka.


Na knihu jsem se upřímně moc těšila. Nalákala mě tématem houbaření a poněkud asociální hlavní hrdinkou. A rozhodně mě nezklamala. Jen ve mě zanechala hořkou pachuť z toho, jak člověk dokáže ublížit svým nejbližším, třebaže svým způsobem neúmyslně. Je těžké posoudit, kdo za to, co se stalo, nesl větší vinu, zda otec či matka. Proč otec udělal to, co udělal a proč se matka zachovala tak, jak se zachovala. Myslím, že výčitky svědomí je nakonec dohnaly, trebaže to z knihy vyloženě nevyplývá. Je škoda, že kniha končí tak trochu otevřeně a už se nedozvíme, jak to bude se Sárou dál. Na konci na mě ale dýchla naděje...
