kasavubu komentáře u knih

Dojmy po přečtení knihy budu asi ještě dlouho vstřebávat. Už dlouho jsem nečetla tak smutnou knihu. O potopení Titanicu ví každý, ale o katastrofě lodi Wilhelm Gustloff asi málokdo. Ani já nevěděla. Přiblížení této tragédie širší laické veřejnosti tedy považuji za vůbec největší pozitivum autorky.
Ale teď k vlastní knize. Příběh byl velmi čtivý, pohltí hned od první stránky. Zezačátku si ale čtenář musí zvyknout na styl krátkých kapitol psaných z pohledu 4 hlavních postav. Každá z nich střídavě přibližuje své životní osudy za války a jejich následné putování až do okamžiku nalodění na loď. Zpočátku jsem se v jednotlivých postavách poněkud ztrácela, zvláště v případě Emilie a Joany, jejichž osudy mi do značné míry splývaly. Brzy jsem si ale zvykla a pak už se kniha četla sama. Krátké kapitolky, které mi za začátku tak vadily, se ukázaly jako výborný prostředek, jak udržet pozornost čtenáře, aby četl a četl, třeba i do noci.
Jak tu ale padlo už v několika předchozích komentářích, i já si nemohla nepovšimnout, že vlastní kniha se zaměřuje spíš na osudy několika vybraných osob prchajících z Polska a pobaltských států obsazených sovětskou armádou než na vylíčení samotné katastrofy. Vlastnímu popisu potopení lodi je v knize věnováno asi 20% prostoru, což není zrovna moc, vezmeme-li v úvahu, že kniha je prezentována jako román o jedné z největších námořních katastrof. Asi bych proti tomu v zásadě nic neměla, neboť pasáže líčící osudy uprchlíků pro mě možná byly v mnoha ohledech zajímavější než vlastní potopení lodi, jen si osobně myslím, že by kniha neměla být takto prezentována. Katastrofa lodi je zde vlastně už jen jakýmsi vyvrcholením tragédie hlavních hrdinů. Na druhou stranu na obranu autorky musím dodat, že je možná dobře, že vlastní popis potopení lodi v knize zabírá jen zlomek, protože i na tak malém prostoru, jenž mu autorka vymezila, bylo těch hrůz víc než dost.

6 10.02.2017

Souhlasím s předchozím komentářem. Skutečně to je v současnosti jedna z lepších dektektivek. Nenarazila jsem na žádné výrazné nesrovnalosti, což se o řadě jiných bohužel říci nedá. Vše do sebe pěkně zapadlo. Kdo je vrah, mě napadlo asi někdy za půlkou, ale jistá jsem si úplně nebyla. I mně moc nesedla postava hlavní vyšetřovatelky Eriky. Jak to pěkně napsala maryska09, už i já začínám byl přehlcená stále stejným, stereotypním vylíčením hlavních vyšetřovatelů. Kdy už se konečně objeví někdo "normální" s normálními problémy a starostmi? Ale to bychom po severské krimi chtěli asi moc, asi je na čase vrátit se zase k tradičním detektivkám.

6 03.02.2017

Tak právě dočteno. Ještě teď vstřebávám dojmy, které ve mně kniha zanechala. Film jsem viděla už kdysi dávno a vlastně jediné, co si z něj pamatuji, je hlavní dějová linie a nezapomenutelný, exceletní výkon kulhajícího a slintajícího Petra Čepka. Ke knize jsem tedy přistupovala, aniž bych byla nějak výrazně ovlivněna filmem. Film jsem si pustila znovu až po přečtení knihy a docela mě překvapilo, že je v něm řada scén, které v knize vůbec nejsou. Ale tak už to u filmových adaptací bývá. Ale teď ke knize. Jen těžko se popisují pocity, které ve mně zanechala. Po obsahové i stylistické stránce to byla naprostá dokonalost. Hůř už jsem se popasovala s hlavními postavami, hlavně se samotnou Štěpkou. Nevím, čím to bylo, zda-li za to může sám autor, který ji popisoval více než nelichotivě. Jak už padlo v předchozích komentářích, připadala mi neuvěřitelně naivní, hloupá a protivná. Snad celou první polovinu knihy jsem měla problém ji vůbec litovat. Přišlo mi, že si skoro za všechno může sama. Až v okamžiku, kdy se provdá a odejde z města na statek, si jednoznačně získala mé sympatie a posléze i obdiv. Ještě horší bylo se popasovat s postavou Pavla Maliny, tak neuvěřitelného slabocha by asi byl problém pohledat, ale několikrát jsem se přistihla, že je mi ho snad i líto. Připadalo mi to absolutně zvrácené, ten koho bych měla litovat, toho jsem nelitovala a naopak. Tak bravurně si se mnou autor románu pohrál, že jsem vlastně vůbec nevěděla, na čem jsem. Abych řekla pravdu, to se mi ještě při čtení žádné knížky nestalo a asi to budu ještě dost dlouho vstřebávat. Ačkoli byly možná některé pasáže až příliš popisné, moc se mi líbila krásná čeština, kterou je kniha napsaná. Jednoznačně tedy dávám plné hodnocení.

11 24.01.2017

Po dlouhé době se na našich knižních pultech objevila kniha, která pro mě byla skutečně příjemným překvapením, a to nejen po stránce obsahové, ale i stylistické. Otomar Dvořák opravdu psát umí nebo alespoň mně jeho styl sedl jako ušitý. K současné historické románové tvorbě bývám zpravidla dost skeptická, ale v případě Vřetena osudu jsem byla opravdu nadšená. Autor nejen bravurně vylíčil život jednoho z našich nejlepších spisovatelů a básníků 19. století, ale i výborně vykreslil celou dobovou atmosféru první a části druhé poloviny 19. století. Co oceňuji asi nejvíce je, že se nezaměřil jen na Erbenovu básnickou a sběratelskou tvorbu, ale že připomněl i kolik toho udělal pro český národ po stránce archivářské (doslova žasnu, kolik starých pramenů a literatury zpřístupnil tehdejší široké veřejnosti a vlastně i nám v současnosti, protože nebýt jeho houževnaté a pilné práce, spousta pramenů by někde zapadla a nikdo je nezpracoval). Velmi zvědavá jsem byla, jak se autor popere s dosti hektickou politickou situací kolem poloviny 19. století, zejm. s událostmi spojenými s revolucí v roce 1848 a nástupem Bachova absolutismu. I v tomto směru autor předvedl, že opravdu umí. Vše zde bylo krásně a přehledně popsáno. Jednoznačně chválím i autorův vytříbený jazyk. Jsem ráda, že se stále ještě najde autor, který češtinu používá tak, jak se má a jak se to také hodí k době, o níž píše. Samozřejmě i mě velmi zaujaly pasáže o jednotlivých obrozencích, kde se člověk dozvěděl řadu perliček z jejich života. Nedalo mi to a řadu věcí jsem si i ověřovala a opět jsem byla mile překvapená, že se tak opravdu odehrály. Jsou zde připomenuty osudy nejen Boženy Němcové, ale i K. H. Máchy, J. K. Tyla, F. Palackého, K. H. Borovského, K. Sabiny a pak celé řady dalších významných, leč neznalému čtenáři nepříliš známých autorů. Knihu tedy mohu jednoznačně doporučit a dávám plné hodnocení. Jediné, co mě trošku zklamalo, byl ten jaksi „utnutý“ konec. Na to jak byla kniha dlouhá, bych očekávala trochu obsáhlejší zakončení.

11 11.01.2017

Kniha se mi moc líbila. Zezačátku jsem sice měla trochu problém se začíst, ale to se asi po 100 stranách zlomilo. Závěr mě velmi překvapil. Na můj vkus bylo v knize ale asi až příliš nadpřirozených věcí, to mi sedí do hororu či nějaké té duchařiny, ale ne moc v románu. Ale to je věc názoru. Co mně ještě vadilo bylo, že na to že Jenně bylo 13 let, tak se chovala až moc dospěle, mohla si např. dovolit najmout detektiva atd., což mě přišlo až trochu úsměvné. Ale důvod toho se koneckonců vysvětlí na konci knihy. Více nechci prozrazovat... Celý příběh byl moc pěkně vystavěný, všechcny postavy uvěřitelné. Jodi prostě umí psát, to se jí nedá upřít. A ty pasáže o slonech, ty byly naprosto úžasné, hodně jsem se toho o nich dozvěděla.

2 28.11.2016

Četla jsem trilogii Lewis, která byla perfektní. I zde jsem byla zprvu nadšená, dokonce se dá říci, že až do třičtvrtiny knihy jsem skoro nedýchala, jak se kniha sama četla. Pak ale přišlo zklamání, poslední čtvrtina knihy i závěr mi přišly o proti zbytku knihy strašně uspěchaný. Obrovský potenciál knihy vyšel tak nijak vniveč. Trochu mě také přišla škoda, že nebyla dál rozvedena zápletka o ztracených hlídačích majáku, čekala jsem nějakou větší souvislost. Nakonec dávám 4 hvězdičky, za čtivost, za námět a pak pasáže o včelách, které byly, jak už tu padlo, skvělé.

2 04.11.2016

Další díl ze série opět nezklamal. Kniha se četla perfektně. Námět zajímavý, nutí člověka zamyslet se nad motivy vraha, s nímž jsem, ačkoli to nechci přiznat, do jisté míry sympatizovala. O proti předchozím dílům série byla tato možná trochu méně napínavá, nicméně četla se dobře. Nejvíce oceňuji, a to vlastně v celé sérii, psychologii jednotlivých postav, které tu nejsou ani černé ani bílé. Postavy zde prochází vývojem, který rozhodně nenudí, jako tomu je u jiných postav skandinávských detektivek, kde mi připadá, že jsou hrdinové jen pořád "nahoře" nebo "dole". Původně jsem chtěla dát jen 4 hvězdy, ale za ten závěr a Billyho, musím dát 5. Jsem moc zvědavá, jak to bude dál...

3 21.10.2016

Hned v úvodu musím přiznat, že už dlouho jsem nečetla tak vynikající detektivní román, a to jsem už přečetla leccos. Klobouk dolů autorovi, jak se mu povedlo propracovat vše do nejmenšího detailu a udržovat v napětí až do samotného závěru, který byste tedy opravdu nečekali. Osou příběhu jsou dvě souběžné linie – jedna detektivní ze současnosti vyšetřující vraždy a druhá vracející se do Norska v období 2. světové války, vyprávějící příběh dívky Agnes, jež byla zapojena do protiněmeckého odboje. Zvláště druhá linie byla neskutečně napínavá a její vyústění mi doslova vzalo dech. Jediným nedostatkem bylo velké množství norských, popř. německých jmen, ve kterých se člověk zezačátku ztrácel. Četba tak vyžadovala stoprocentní soustředění, v důsledku čehož zhruba první čtvrtina knihy nebyla zrovna nejzáživnější. Jakmile si ale člověk zvykl a člověk do příběhu pronikl, stala se další četba neskutečným zážitkem. Bez jakéhokoli zaváhání dávám 5 hvězd. Jsem zvědavá na druhý díl série.

3 17.09.2016

Po přečtení románu mě napadá pouze jediné slovo, a to perfektní. Takhle nějak si představuji román, který je zároveň úžasně beletristicky podaný a přitom doslova nabitý informacemi. Smekám před vynikajícími autorčinými znalostmi dobových reálií a snahou vykreslit nejen osudy Růženy Vackové, ale i doby, ve které žila. Čtenář si udělá nádhernou představu o tom, jak to u nás vypadalo za první, za druhé republiky, za německé okupace i v 50.- 60. letech. Některé pasáže mě i velice pobavili, zvláště některé perličky ze života prvorepublikových umělců a politiků. Autorka dokázala bravurně skloubit popis společenského, kulturního i politického života první poloviny 20. století.
Postupně mi ale úsměv na rtech zamrzl, když před námi autorka začala poodhalovat osudy nejen samotné Růženy, ale i dalších postav, ať už Růženě blízkých či úplně cizích, které jen v dané době „žily“. Člověk doslova žasl nad některými situacemi v knize, v nichž se ukázalo, že každý dokáže těžkostem, jež jim přináší doba, ve které žijí, odolávat jinak. Někdo si zachová svůj morální kredit do posledního dechu, jiný zradí doslova i pro kus chleba. Ale nechci tu nic a nikoho soudit, protože si vůbec neumím představit, jak bych se v dané době zachovala já.
O Růženě Vackové jsem neměla do přečtení knihy ani ponětí. Statečných žen jako ona byla v naší historii určitě řada, jen je škoda, že se o nich nemluví. A za to bych autorce poděkovala především, že připomněla jednu z těch, které si zapomnění rozhodně nezaslouží.

9 31.08.2016

V poslední době jedna z velmi slušných detektivek. Příběh byl dobře vystavěný, v zásadě v něm nebylo nic nelogického. Postava hlavní hrdinky byla uvěřitelná, přirozená, na nic si nehrála, což u řady jiných detektivek nebývá. Ač byla v příběhu i milostná linie, oceňuji, že nesklouzla k červené knihovně. Rozuzlení příběhu bylo velmi zajímavé, vraha jsem čekala úplně jinde. Jediné, co bych mohla vytknout, že střední část příběhu se trošku vlekla, ale závěr to plně vynahradil. Dlouho jsem zvažovala, zda dát 4 nebo 5 hvězdiček, některé věci mi v příběhu úplně neseděly, ale nakonec dávám 5, tedy za mě spokojenost.

7 12.08.2016

Dlouho jsem se rozmýšlela nad hodnocením této knihy. Jistě patří k jedné z nejlepších v tomto žánru, kterou jsem v poslední době četla. Ale úplně dokonalé to také nebylo. Jak už bylo uvedené v předchozích komentářích, některé detaily mi taky úplně nesedly, mj. vyšetřování zavražděného manželského páru na začátku příběhu, které se v průběhu vůbec nedořeší. Vůbec jsem nepochopila souvislost, jakou měl s osudem unesených hrdinek. Nevím tedy, jestli si autor nenechává řešení na další díl série, ale pravděpodobně tomu tak není. Příběh byl velmi napínavý a čtivý. Závěr výborný, pachatele jsem až do poslední chvíle netušila. Jediné, co mě zklamalo, bylo, že jsem očekávala trochu více propracovanou psychologii postav unesených dívek. Když to např. srovnám s Ženou v kleci od Adlera-Olsena, tam se mi některé scény vybavují ještě i po několika letech, co jsem knihu četla. Zde si nejsem tak úplně jistá. Dějově a napětím, ale zase tato kniha Olsena, řekla bych, převyšuje. Nakonec hodnotím 4 hvězdičkami.

3 06.07.2016

Tři tváře anděla, tři lidské osudy, do jejichž života vstoupí anděl. Když jsem knihu začínala číst, měla jsem trochu obavu, aby nešlo o nábožensky orientovanou literaturu. Po přečtení prvního (Josefova) příběhu jsem si to ještě i zčásti myslela, pak ale přišel příběh druhý a jeho začátek mě doslova “rozsekal”. Nerada bych spoilerovala, ale v takovém šoku jsem už dlouho nebyla. Už jen pro ten začátek druhého příběhu musím dát 5 hvězdiček, jinak to nejde. I když jak tu píší někteří komentátoři, “těch náhod a náhodných setkání” je ve všech příbězích opravdu dost. Taky mě to rozčilovalo, ale kniha má takovou hloubku, že to autorovi s klidem odpouštím. Všechny příběhy jsou neuvěřitelně čtivě, knihu jsem zhltla během krátké doby. Navíc autorův jazykový styl je velmi vytříbený, zkrátka a dobře čte se to jedna radost. Je těžké hodnotit jednotlivé příběhy. Každý je úplně jiný. První, na můj vkus na konci možná až moc optimistický, a druhý (Hanin) naprostý opak. Třetí příběh (Alexův) je pak z úplně jiného soudku. Zpočátku mě doslova nudil, říkala jsem si, že je to nádherná ukázka, jak jinak skvostnou knihu znehodnotit. Možná to bylo i líčením doby, která není z dnešního vidění tak atraktivní jako jsou obě světové války či éra komunismu. Pak jsem se ale přes úmorný začátek prokousala a zjistila, že příběh je doslova studnicí nejrůznějších filozofických otázek tápajích po smyslu lidského žití. Navíc v něm byl dle mého soudu bravurně vykreslen myšlenkový vývoj společnosti poslední třetiny 20. století. Zachycuje proměnu životních hodnot, nástup konzumní společnosti a totální deziluzi. Pochvalu si zaslouží i otevřený závěr knihy. Většinou nemám otevřené konce ráda, ale tady ho chválím kladně, ač se kniha zdá v mnoha ohledech spíše pesimistická, zde přece jen autor nabízí určitou naději, naději kterou člověk nesmí ztratit. Člověk má vždy možnost výběru, ale je jen na něm jakou cestu si zvolí.

1 23.06.2016

Kniha čerstvě dotčena a pocity z ní budu asi ještě hodně dlouho vstřebávat. Když jsem knihu začala číst, nemohla jsem se do ní vůbec vpravit. Prvních 100 stran jsem přemýšlela, že to jednoduše vzdám a knihu nedočtenou vrátím do knihovny. To ale dělám jen výjimečně, tak jsem se obrnila trpělivostí a pokračovala dál. Nakonec jsem moc ráda, že jsem to překonala a knihu zdárně dočetla. Zhruba v polovině knihy se to zlomilo a já četla a četla a četla... až mi najednou na konci bylo líto, že je to za mnou. Je to neuvěřitelně silná kniha, protkaná stovkami a stovkami myšlenek, které vás nutí se nad sebou, nad věcmi, které vás obklopují, zamyslet, a to nejen ve vztahu k době minulé, zde potažmo hrůzovládě Rudých Khmerů, ale i k současnosti. Základní hodnoty se totiž neproměňují, ty zůstávají stejné. Celou knihu se bolestně prolíná vztah malé Raami těžce nesoucí ztrátu otce, který se obětoval pro svoji rodinu a dobrovolně se vydal zlovůli Rudých Khmerů. Je sice nepravděpodobně, koneckonců jak to tu je v předchozích komentářích popsáno, že by měla sedmiletá dívka takové myšlenkové pochody, ale je tu strašně „krásně“ popsaná ztráta a vyrovnání se se smrtí, která ji denodenně obklopuje, ať už ve vztahu k otci, k dalším blízkým i lidem, které téměř nezná. To na mě z celé knihy zapůsobilo asi nejvíc. Možná bych od knihy očekávala, že se dozvím víc o Rudých Khmerech, o jejich vládě a praktikách, ale možná to tak bylo lepší. Navíc musíme vzít v úvahu skutečnost, že malá dívka na situaci nahlíží úplně jinak než dospělí. Jak už jsem uvedla, jsem moc ráda, že jsem knihu dočetla až do úplného konce. Možná knize chybělo napětí, které by člověka hnalo v četbě vpřed, ale to zřejmě ani za cíl neměla. Tato kniha má vést především k zamyšlení se nad základními hodnotami života, jichž bychom si měli považovat a nikdy se o ně nenechat připravit. V tomto je tato kniha jednoznačně nadčasová.

2 17.05.2016

Dlouho jsem přemýšlela, jaký komentář k této knize napsat, abych ji zbytečně neuškodila. Kniha totiž rozhodně nebyla špatná. Záleží ale na úhlu pohledu. Autor sám uvádí, že v žádném případě nejde o literaturu faktu, že jde o čistě smýšlený román, jenž pouze využívá osobu hlavního hrdiny Josky Smítka. Nemůžu se ale stále ubránit dojmu, že taková, dovolím si napsat „osobnost“, jakou bezesporu Joska byl, by si zasloužila mnohem víc. Určitě by se toho o něm dalo vyšťourat v archívech víc, pokud jsem to dobře pochopila, byl ve své době, zvláště mezi skaláky a horolezci, ale i v regionu, kde žil, doslova legendou. Prostě se stále nemůžu ubránit dojmu, že jde o zbytečně nevyužitý potenciál, který se přitom knize tolik nabízel. Kniha je jistě přínosná v tom, že vůbec s osobností Josky přišla, pro naprostou většinu lidí, včetně mě, to byla před přečtením zcela neznámá postava našich dějin a za to moc panu Urbanovi děkuji a považuji to za vůbec největší jeho přínos. Asi nezbyde než ke knize přistupovat opravdu jen jako k volně smýšlenému románu, který vůbec nebyl špatný. Dobře se četl, příběh byl dobře vystavěný. Jediný nedostatek snad vidím v tom, že si mohl autor trochu víc pohrát s dobovou atmosférou románu, tj. vylíčením první republiky a protektorátu. Vůbec na mě tato doba z románu „nedejchla“. I počínání Josky a Heinricha na mě působilo, jako kdyby to byly kluci před 50 lety a nikoli skoro před 100, včetně oslovení „vole“, které tedy opravdu netuším, zda-li se už ve 20.-30. let. minulého století používalo. Zvažuji, zda dát hvězdy 3 nebo 4, nebýt promovaný historik, dala bych 4, ale takhle se opravdu musím přiklonit ke 3. Jsem 100% přesvědčená, že lze skloubit román a literaturu faktu, a to prostě autorovi nemůžu odpustit, Joska by si určitě zasloužil víc...

4 02.05.2016

Úplně souhlasím s předchozím komentářem. Knihu jsem si chtěla přečíst hlavně kvůli autorce, jejíž dvě předchozí knihy se mi moc líbily. Rozhodně bych nečekala, vzhledem k námětu, takovou čtivost. Trochu jsem se obávala i prostředí Brna, o němž toho zase až tak moc nevím. Příběhy jednotlivých rodových postav mě postupně zcela pohltily. Byla jsem příjemně překvapená, jak velký vliv měly v 19. století všechny průmyslnické rodiny v čele s Offermannovými, a to nejen v našich zemích, ale i v Evropě, a dokonce i v poměrně dost vzdálených končinách světa. Životní osudy jednotlivých Offermanů byly moc zajímavé, jen by mě zajímalo, nakolik opravdu autentické. Sama autorka v knize uvádí, že informace jsou zčásti zcela fiktivní, že se řadu věcí snažila spíše domýšlet. Každopádně se tohoto úkolu zhostila bravurně, tak nějak to opravdu mohlo být... Ale kdo ví. Jediné, co bych u knihy uvítala je nějaký rodokmen, který by napomohl se v rozvětvené rodině Offermannů orientovat. Místy jsem se ve jménech jednotlivých členů rodu ztrácela a musela chvíli přemýšlet, kdo vlastně byl čím synem.

4 11.04.2016

Vau, tak to byla jízda. Tak takhle jsem se při čtení knihy už dlouho nebála! Rozhodně nedoporučuji číst tuto knihu pozdě v noci, když všichni ostatní spí nebo nedej bože, když jste sami doma. Ještě že se obě dějové linie příběhu střídaly po jednotlivých kapitolách, člověk tak měl čas aspoň trochu vydechnout. Jinak to byla opět skvělá Yrsa, tak jak ji známe, propracovaná zápletka i postavy do nejmenšího detailu, skvěle zachycená atmosféra. Vše do sebe v závěru krásně zapadlo a dějové linie se, ač se to zpočátku vůbec nezdálo, bravurně propojily. A co teprve ten závěr? Ještě teď mě z něj mrazí...

2 30.03.2016

Kniha dočtena. Ještě dlouho z ní budu vstřebávat dojmy. Jedno vím ale určitě, bylo to nádherné počtení. Snad jediné negativum, které ale nakonec v celkovém výsledku ani za negativum nepovažuji, je časté střídání vypravěčů, často i v rámci jedné kapitoly bez jakéhokoli oddělení, což působilo místy chaoticky. Kniha tak jednoznačně nepatří mezi ty, které zhltnete za jeden večer a ani to nedoporučuji, tuhle knihu je potřeba si užít, dát ji šanci, naučit se v ní orientovat a když do ní proniknete, budete doslova ohromeni, jako byste ty příběhy prožívali sami. Myslím, že o osudech jednotlivých vypravěčů budu ještě dlouho přemýšlet, zvláště o Ráchel, která v závěru odchází „na louku“, aby tam zůstala. Nemůžu se ubránit mrazení v zádech při představě, co následovalo. Přitom stačilo tak málo a všechno by to dopadlo úplně jinak..., tak málo..., aby Ráchelina matka neonemocněla a nerozhodli se k ní z Indie přijet, aby se Tom vzepřel své ženě a nikam neodjeli. V knize je zkrátka spousta momentů „kdyby“..., které donutí čtenáře přemýšlet ještě i dlouho po přečtení knihy.

Co musím z celé knihy vyzvednout nejvíce, je styl psaní. Tak krásnou češtinu jsem už dlouho nečetla. Jaký byl pro mě šok, když jsem po přečtení této knihy sáhla pro „odreagování“ po jedné nejmenované severské detektivce (hodnocené čtenáři nadprůměrně). Prvních padesát stran jsem si musela doslova protrpět a zvyknout si na tu „hrůzu“ nedokonalého překladu, který by mi jistě tak nedokonalý nepřipadal, pokud bych krátce předtím nepřečetla Zvuk slunečních hodin. Jedním slovem bylo čtení knihy nádhera, jaká škoda, že autorka už víc knih nenapíše.

11 24.02.2016

Moc krásný příběh. Zezačátku jsem měla trošku problém se zorientovat v jednotlivých postavách, což bylo dáno střídavým vyprávěním tří hlavních hrdinek. Zvláště se mi pletli "paničky", u kterých obě hospodyně sloužily, ale když jsem si zvykla, tak se přede mnou začal rozvíjet nádherně vystavěný příběh a nezbývá než žasnout nad pohnutými osudy všech tří hlavních hrdinek. Už teď cítím, jak mi bude Aibileen, Minny i Skeeter chybět, moc by mě zajímaly jejich další osudy, ale i např. osudy malé Moe Maebley, kterou tak Aibileen milovala a již se snažila naučit, že mezi černými a bílými nejsou žádné rozdíly. Člověk má po přečtení této knihy na dlouho o čem přemýšlet.

7 09.02.2016

Tak zlé to rozhodně nebylo, dokonce bych řekla, že lepší než Hrob v horách, kde byla detektivní linie daleko více okrajová a méně napínavá než v případě Němé dívky. Zajímavý příběh, zajímavé osudy jednotlivých hrdinů. Konec knihy opět otevřený. Jsem moc zvědavá, jak to bude dále hlavně s Billym a zda už se Vanja skutečně dozví pravdu o svém otci. Více nechci prozrazovat. Dávám jasné čtyři hvězdy, kdyby nebylo Učedníka, dala bych pět, takže hodnocení jednoznačně kladné.

2 27.10.2015