kasavubu komentáře u knih

Dle mého soudu se jedná o moc vydařený román, který se skvěle četl. Jak jsem se do něho začetla, nemohla jsem přestat. Jediným trochu zklamáním pro mě byla hlavní postava hrdinky, se kterou jsem se za celý děj románu tak nějak nedokázala popasovat. Asi jsem moc velký realista a neměla bych takovéto romány vůbec číst, přišlo mi zkrátka, že na svůj věk 17, potažmo 20, byla až „moc“ silná. Ani se nedivím, že spíše slabošsky zaměřený Pavel si vedle ní připadal nepatřičně. Prostě na mě hlavní hrdinka působila až moc dokonale a tím ztrácela mé sympatie, ačkoli je její nezdolná síla jistě obdivuhodná. U podobných knížek si často popláču, ale tady mě vyhrkly slzy asi jen u jediné scény, a to při Anniných návštěvách u strýce Ondřeje, když umíral, a ona byla v podstatě jediná, kdo o něho pečoval. Chyba byla možná také v tom, že jsem knihu až moc srovnávala s jinými, které jsem už četla dříve – Pavlova nemoc mi trochu připomínala jiného obdobně duševně nemocného Pavla – syfilika Pavla Malinu z Petrolejových lamp a nedávno přečtenou Hanu od A. Mornštajnové, která pro mě byla tak neuvěřitelně silným čtenářským zážitkem, že ji asi jen tak nic v blízké době nepřekoná.

8 28.08.2017

Další skvělá knížka od této autorky. Ze začátku jsem se trochu ztrácela v hlavních postavách Christianových "kamarádů", to se však postupně vytříbilo. Kniha je opět založena na prolínání děje ze současnosti a minulosti, což mám osobně moc ráda. Na závěr do sebe vše logicky zapadne, přesto jsem na pár nesrovnalostí narazila, např. proč vrah zabil Magnuse, který měl vlastně jen nejmenší vinu, za to co se stalo, a ne Erika. Ale možná to v knize je a jen mi to uniklo. Už jak tu padlo nesčetněkrát, i mě začíná Erika a její věčné "kňourání" poněkud iritovat, je tu zbytečně do nekonečna omíláno, jak jsou hrozné těhotenské problémy, jak se bojí, zda zvládne roli matky dvojčat atd. Připadá mi, že tímto postojem dělá ze svých knih spíše kýčovitý románek pro ženy, a to je dle mého soudu díky skvělým zápletkám, které jinak dokáže ve svých knihách navodit, obrovská škoda. Určitě se tak i neúmyslně připravuje o čtenáře z mužského publika, kteří rozhodně nemají náladu podobné věci číst.

2 23.08.2017

Úžasný román s neuvěřitelnou hloubkou. Zpočátku jsem měla problém se do něho začíst, ale chyba byla z mé strany, protože jsem k němu přistupovala jako k běžnému románu z druhé světové války, resp. poválečného období. Až někdy skoro v polovině jsem do knihy opravdu pronikla a zjistila, že je to neuvěřitelně filozoficky a psychologicky propracované dílo, které nemá s běžně servírovaným románem z tohoto období nic společného. Celým románem se line jako nit neschopnost člověka vymanit se z davu a ačkoli zlo sám osobně nepáchá, tím, že mu souhlasně přihlíží, je vlastně i on jeho účastníkem. Ale je to také o pocitu viny, se kterou se ne každý dokáže vyrovnat. Aby si ospravedlnil své jednání, hledá chybu v někom nebo v něčem jiném. Obětní beránky si lidé hledají a hledat budou asi v každé době.
Co velmi oceňuji je, jak už napsala bosorka ve svém komentáři, že román není časově ani místně ohraničen. Autor zde sice naznačuje, že jde o druhou světovou válku a že Brodeck (nejen už svým jménem, ale např. i popisem jeho podoby) je Žid. V knize to ale přímo uvedeno není. Toto pojetí dodává románu silně nadčasový charakter a v tom je dle mého soudu jeho největší přínos. Nemůžeme si být jisti, že se stejné nebo alespoň podobné věci nemohou odehrát i kdykoli v budoucnosti. Princip zla a lidské slabosti je a stále bude stejný.

7 18.08.2017

Tak tahle kniha je opravdu jen pro silné povahy. Myslím, že některé scény už z hlavy jen tak nedostanu. Šumava je dle mého soudu jedním z nejkrásnějších míst naší vlasti, ale po přečtení této knihy, se budu po místních lesích procházet s krajním respektem. Podobně jako tomu je v jiných komentářích, i mě dost zklamal hodně předvídatelný závěr. Kdyby zůstalo jen u linie Mája - Šváp, kniha by neměla chybu. Oba příběhy hlavních hrdinů se sice postupně prolnou, ale moc mi jejich vzájemné propojení nesedlo. Některé věci mi přišly poněkud přitažené za vlasy, především si neumím představit, že by 11-letá dívka (v podstatě ještě dítě) dokázala vydržet tolik co Mája, o jejím porodu v takových podmínkách a bez jakékoli pomoci a rady nemluvě. Když ale čtenář autorovi odpustí nějaké ty "nelogičnosti", myslím, že se mu podařilo vytvořit (alespoň dle mého sodu) jeden z vůbec nejpůsobivějších příběhů, které jsem kdy četla.

3 07.08.2017

Myslím, že jsem právě objevila další skvělou detektivní sérii, na jejíž další pokračování se moc těším. Ještě, že už vyšly další dva díly:-) Vlastní příběh a zápletka byly dle mého soudu výborně vykresleny. Na závěr do sebe vše pěkně zapadlo, a tak to mám ráda. Jediné, co mi trochu vadí, je poslední dobou až příliš častý mustr hlavní vyšetřovatelky, která má neustálé problémy se svými nadřízenými a nerada se podřizuje jejich rozkazům. A stejně jako i u jiných sérií, i zde to vyšetřovatelce prochází, protože jedině ona dokáže případ vyřešit, čehož si je její nadřízený velmi dobře vědom. Hlavní vyšetřovatelka má podobně jako v jiných detektivkách problémy navazovat bližší kontakty se svým okolím a vykazuje tedy lehce sociopatické rysy. V případě Kim to ale docela chápu, protože se s ní život opravdu nemazlil, což mi jistě dají všichni, kdo knihu četli, za pravdu. Musela jsem smeknout klobouk nad tím, jak se dokázala poprat se svým nelehkým dětstvím a nástupem do dospělosti. Jsem moc zvědavá nejen na další případy, které na ni čekají v následujících dílech série, ale i jaké budou její další osudy.

4 31.07.2017

Moc podařený thriller. Celou dobu jsem trnula, jak to všechno dopadne. Nechci více prozrazovat, abych ostatní, co knihu nečetli, nepřipravila o překvapení. Vůbec nevím, co bych být v kůži Grace dělala, ale asi bych pravděpodobně ze sebe raději udělala blázna a skončila v blázinci než žila pod jednou střechou s takovým "magorem", který vás může kdykoli zabít. I když úplně chápu, že jí šlo hlavně o sestru a měla strach, aby se pak Jack nestal jejím opatrovníkem. Ze všeho nejhorší je představa, že podobných magorů jako Jack může po světě běhat víc. V tomto případě mi ale konec přece jen přinesl trochu zadostiučinění:-)

3 13.07.2017

Tak skvělou knížku jsem už dlouho nečetla. O to větší radost mám z toho, že je z pera české autorky. Osudy Hany se mi vryly hluboce pod kůží a musím přiznat, že se mnou místy hodně cloumaly emoce. Nejen lítost, ale i vztek. Třeba na takového Jaroslava Horáčka, nebýt jeho, mohlo všechno dopadnout úplně jinak. Ale ani on nebyl v knize vyloženě černo-bílou postavou, vlastně to byla souhra náhod, proč všechno dopadlo tak, jak dopadlo. Kniha vás ještě dlouho po jejím přečtení donutí nad ní přemýšlet a musím dát zcela za pravdu komentáři od Peace viz níže, poukazujícím na to, jak zdánlivě nepodstatná rozhodnutí mohou mít na náš život fatální vliv. Myslím, že to velmi dobře vystihla. Kniha byla opravdu vynikající. Mám snad jen dvě malé výtky: první že snad těch náhod bylo na jeden lidský život (Hany) až moc a pak, že jsem se zpočátku trochu ztrácela v jednotlivých postavách. Postupně se ale vše krásně provázalo a člověk nestačil žasnout, jak to má paní autorka skvěle promyšlené a propracované. Opravdu klobouk dolů nad jejím spisovatelským umem. Doufám, že se od ní dočkáme ještě řady dalších takto krásných knih.

18 07.07.2017

Kniha se mi moc líbila. Oceňuji především její neotřelý námět, který mě zaujal už při čtení anotace. Místy byla tak napínavá, že mi doslova vyskakovala husí kůže po těle. Nakonec jsem ale ráda, že nešlo vyloženě o žádnou duchařinu a vše mělo racionální, logické vysvětlení. Ve výsledku je to hodně smutná knížka, která vás donutí k hlubšímu zamyšlení. A jeden nádherný citát Sylviiny matky na závěr: "Všichni jsme se narodili do toho života se světlem uvnitř... Nejdůležitější je, nenechat to světlo nikdy vyhasnout, protože když to uděláš, znamená to, že jsi propadla temnotě. Znamená to, že jsi ztratila naději. A právě díky naději je tenhle svět nádherným místem".

7 29.06.2017

Osobně se trochu divím, že má tato kniha tak vysoké hodnocení. Ne, že by byla vyloženě špatná, to vůbec ne. Ale jde spíš o lepší průměr mezi současnými detektivkami a krimi. Co mi ale nejvíc vadilo, je postava vraha. Nechci víc prozrazovat (i když to už v předešlých komentářích padlo), ale prostě vrah by podle mého názoru nedokázal zabíjet tak brutálním způsobem a ještě své oběti pověsit na kříž? To je vyloženě nesmysl a kniha tak pro mě ztrácí na věrohodnosti. Kdo ji četl, a tedy ví, kdo byl vrahem, mi v tomhle musí dát za pravdu. Protože se ale jinak kniha četla dobře, byla neskutečně napínavá a sedla mi i postava detektiva Huntera, určitě zkusím další díl ze série.

Jestli je alespoň polovina věcí, o kterých se v této knize píše, skutečně pravdivá, tak už se nebojím smrti. Zda se experiment s předměty uloženými do rakve vydařil, ale nechci prozrazovat, s ohledem na další čtenáře. Autor je svým původním povoláním novinář, není to lékař ani psycholog, a to ve mě vzbuzuje obavu o věrohodnost knihy. Všichni asi víme, čeho jsou novináři pro senzaci schopni. Ale nechci samozřejmě házet všechny do jednoho pytle. Autor se navíc otázkami, co následuje po smrti, zaobírá už řadu let, dokonce založil Institut pro výzkum neobvyklých zážitků. Nebudu zde hodnotit vlastní průběh experimentu, ale co považuji za jeden z nejvěších přínosů knihy, je seznámení s médii, tj. lidmi zajišťujícími zprostředkování kontaktu živých a mrtvých. O médiích jsem toho moc nevěděla, netušila jsem, jakým způsobem navazují kontakty s mrtvými. Zajímavé byly jejich popisy, jak se staly médii, jaké bylo jejich dětství či jak se vyrovnávaly se svými neobvyklými schopnostmi. Většina z nich podrobně popisuje, co se děje s duší poté, co opustí tělo. V tomto byla kniha velice přínosná. Co mě ale na knize iritovalo, že autor moc nebral ohledy na svého zesnulého otce, resp. na jeho duši. Přišlo mi, že se snažil získat informace o předmětech uložených v rakvi za každou cenu. Prostě moc tlačil na pilu, jako by mu nestačilo, že se každému z médií podařilo jeho otce zkontaktovat. Už to považuji za něco neskutečného.

5 08.06.2017

Tak na knihách této autorky začínám být vyloženě závislá. Osudy Patience i Becky se mi dostaly hodně pod kůži. Už abychom se brzy dočkaly dalšího pokračování. Pokud ale obě knihy porovnám, tak Porodní bába od řeky Hope se mi líbila o maličko víc. Osudy Patiece na mě udělaly větší dojem, když i s Becky se osud zrovna dvakrát nemazlil. Jediné, co mi nesedlo, byly možná poněkud zbytečné vulgarismy. Nebylo jich moc, ale v knize na mě působily místy hodně rušivě. Obecně nemám ráda, když se v knize pojednávající o době minulé (zde myšleny 30. léta 20. století) používají vulgarismy ze současnosti typu (s prominutím "kurva" či "do hajzlu"). Možná je to ale jen můj osobní postřeh, který někomu jinému vůbec nemusí vadit. Navíc, je to možná jen chyba překladatele. Stejně jako trochu nelogické oslovení Becky doktora Bluma - někdy Isaacu, někdy doktore Blume. Možná jsem ale jen velký detailista a hnidopich. Na mém celkovém hodnocení knihy to ale vůbec nic nemění. Opět výborné!!!

8 01.06.2017

Ani tentokrát Malin nezklamala. Kniha se četla skvěle. Jediné, co musím vytknout, je jistá předvídatelnost děje. Příliš snadno se dalo poznat, na jaké další oběti se vrah zaměří. To mi trochu kazilo výsledný dojem. Kniha je v celé sérii takový lepší průměr. Byly v ní už lepší, ale i horší díly. Moc se těším na pokračování, jsem docela napjatá, jak se bude série vyvíjet dál.

22.05.2017

Kniha byla neuvěřitelně zajímavá. Hodně mi změnila můj pohled na les, který jsem až doposud nikdy nechápala jako společenství. Myslím, že až vyrazím v létě na houby, budu všechno chápat úplně jinak. Jen je škoda, že se výklad týká hlavně lesů přírodních, tj. nevysazených člověkem, kterých bohužel moc není. Určitě si knihu brzy přečtu znovu a zase v ní najdu plno nových věcí, které mě při prvním čtení nenapadly.
Jediné, co mě trošku zklamalo, je, že jsem očekávala trochu víc praktických rad, např. jak čerpat energii ze stromů. Kniha je ale svým zaměřením spíš odbornou literaturou, takže se to dá omluvit:-) Na mém hodnocení to nic nemění - jednoznačně 5 hvězd.

8 10.05.2017

Přečtení této knihy, to je hodně silný zážitek. Chvílemi jsem myslela, že ji ani nedočtu. Detailní popis, jak umírají lidé zasažení radiací, už teď budu mit asi pořád před očima. Někdy rychlé, většinou ale velmi pomalé a bolestivé umírání, kdy se tělo doslova zevnitř rozpadne. Ani si neumím představit, jak hrozné muselo byt tomu přihlížet jako manželka a v úplně nejhorším případě jako matka radiací postiženého dítěte. Kdyby aspoň tito lidé umírali s úctou a ne jako nějací vyvrženci, jimž se ostatni vyhýbají a mnohdy i vysmívají. Dokonce ani po smrti nesměli být z důvodu zamoření radiací pochováni na běžném hřbitově. Jak hrozné. Co mi přijde vůbec nejhorší, je po vybuchu úmysln zatajování informací lidem, aby se nešířila panika. Při dodržení alespoň určitých pravidel a požití některých léků (z nichž některé měli lidé i po ruce, jen nevěděli, že je mají použít), mohly být následky radiace přece jen nižší. Kniha je psána formou výpovědí těch, které radiace zasáhla nejvíce. Nejvíc úzko mi bylo u příspěvku dětí, jaká bezmoc z nich čiší. I ty děti si uvědomovaly, že umírají a pomalu se rozpadají. Prostě hrůza. Co se týče stylu psaní, trochu jsem se v jednotlivých výpovědích ztrácela. Mohlo jich být možná méně a více propracovaných. Na druhou stranu ale tato utržkovitost dodává knize více na autentičnosti. Kniha není žádný roman, ale v podstatě dokument.

8 28.04.2017

Stejně jako v případě Dívky v ledu se žádná velká senzace nekonala. Ne, že by to bylo vyloženě špatné čtení, ale chybělo mi zde napětí, které by mě nutilo číst, třeba i až do ranních hodin. Z celé knihy mi snad přišel zajímavý jen motiv, proč vrah vlastně vraždil. Stejně jako v případě jiných komentářů mi vadilo časté připomínání homosexuality některých postav v knize. Nic proti homosexuálům nemám, ale zde mi to prostě nesedělo, často to navíc bylo podáno zbytečně vulgárně. Ale to je věc názoru. Rovněž postava Eriky se neposunula nikam dál, mám ráda, když se v sérii hlavní hrdina, popř. hrdinové nějak vyvíjejí a to tu absolutně chybělo. Nakonec dávám o hvězdičku méně než Dívce v ledu, která pro mě byla zajímavější a přece jen i trochu napínavější.

4 03.04.2017

Kniha se mi moc líbila. Co oceňuji, je autorčina erudovanost ve věcech porodů, která pramení z toho, že je sama porodní asistentkou. Příběh Patience, který se před námi postupně rozvíjí, mě chytil za srdce. Obdivuji, jak se dokázala se vším, co jí v životě potkalo, vyrovnat. Co oceňuji u autorky je, že ačkoli je v příběhu obsažena i milostná rovina, není to tu podáno jako béčková červená knihovna. Za to patří autorce dík a obdiv. Moc bych si přála dozvědět se, jak to bylo s Patience dál, třeba se ještě někdy v budoucnu dočkáme. Všimla jsem si, že od autorky by měla v dubnu vyjít další kniha, ale ta už by neměla být o Patience, ale její přítelkyni Becky. I tu si určitě nenechám ujít. Za mě tedy naprostá spokojenost.

6 24.02.2017

Dojmy po přečtení knihy budu asi ještě dlouho vstřebávat. Už dlouho jsem nečetla tak smutnou knihu. O potopení Titanicu ví každý, ale o katastrofě lodi Wilhelm Gustloff asi málokdo. Ani já nevěděla. Přiblížení této tragédie širší laické veřejnosti tedy považuji za vůbec největší pozitivum autorky.
Ale teď k vlastní knize. Příběh byl velmi čtivý, pohltí hned od první stránky. Zezačátku si ale čtenář musí zvyknout na styl krátkých kapitol psaných z pohledu 4 hlavních postav. Každá z nich střídavě přibližuje své životní osudy za války a jejich následné putování až do okamžiku nalodění na loď. Zpočátku jsem se v jednotlivých postavách poněkud ztrácela, zvláště v případě Emilie a Joany, jejichž osudy mi do značné míry splývaly. Brzy jsem si ale zvykla a pak už se kniha četla sama. Krátké kapitolky, které mi za začátku tak vadily, se ukázaly jako výborný prostředek, jak udržet pozornost čtenáře, aby četl a četl, třeba i do noci.
Jak tu ale padlo už v několika předchozích komentářích, i já si nemohla nepovšimnout, že vlastní kniha se zaměřuje spíš na osudy několika vybraných osob prchajících z Polska a pobaltských států obsazených sovětskou armádou než na vylíčení samotné katastrofy. Vlastnímu popisu potopení lodi je v knize věnováno asi 20% prostoru, což není zrovna moc, vezmeme-li v úvahu, že kniha je prezentována jako román o jedné z největších námořních katastrof. Asi bych proti tomu v zásadě nic neměla, neboť pasáže líčící osudy uprchlíků pro mě možná byly v mnoha ohledech zajímavější než vlastní potopení lodi, jen si osobně myslím, že by kniha neměla být takto prezentována. Katastrofa lodi je zde vlastně už jen jakýmsi vyvrcholením tragédie hlavních hrdinů. Na druhou stranu na obranu autorky musím dodat, že je možná dobře, že vlastní popis potopení lodi v knize zabírá jen zlomek, protože i na tak malém prostoru, jenž mu autorka vymezila, bylo těch hrůz víc než dost.

6 10.02.2017

Souhlasím s předchozím komentářem. Skutečně to je v současnosti jedna z lepších dektektivek. Nenarazila jsem na žádné výrazné nesrovnalosti, což se o řadě jiných bohužel říci nedá. Vše do sebe pěkně zapadlo. Kdo je vrah, mě napadlo asi někdy za půlkou, ale jistá jsem si úplně nebyla. I mně moc nesedla postava hlavní vyšetřovatelky Eriky. Jak to pěkně napsala maryska09, už i já začínám byl přehlcená stále stejným, stereotypním vylíčením hlavních vyšetřovatelů. Kdy už se konečně objeví někdo "normální" s normálními problémy a starostmi? Ale to bychom po severské krimi chtěli asi moc, asi je na čase vrátit se zase k tradičním detektivkám.

6 03.02.2017

Tak právě dočteno. Ještě teď vstřebávám dojmy, které ve mně kniha zanechala. Film jsem viděla už kdysi dávno a vlastně jediné, co si z něj pamatuji, je hlavní dějová linie a nezapomenutelný, exceletní výkon kulhajícího a slintajícího Petra Čepka. Ke knize jsem tedy přistupovala, aniž bych byla nějak výrazně ovlivněna filmem. Film jsem si pustila znovu až po přečtení knihy a docela mě překvapilo, že je v něm řada scén, které v knize vůbec nejsou. Ale tak už to u filmových adaptací bývá. Ale teď ke knize. Jen těžko se popisují pocity, které ve mně zanechala. Po obsahové i stylistické stránce to byla naprostá dokonalost. Hůř už jsem se popasovala s hlavními postavami, hlavně se samotnou Štěpkou. Nevím, čím to bylo, zda-li za to může sám autor, který ji popisoval více než nelichotivě. Jak už padlo v předchozích komentářích, připadala mi neuvěřitelně naivní, hloupá a protivná. Snad celou první polovinu knihy jsem měla problém ji vůbec litovat. Přišlo mi, že si skoro za všechno může sama. Až v okamžiku, kdy se provdá a odejde z města na statek, si jednoznačně získala mé sympatie a posléze i obdiv. Ještě horší bylo se popasovat s postavou Pavla Maliny, tak neuvěřitelného slabocha by asi byl problém pohledat, ale několikrát jsem se přistihla, že je mi ho snad i líto. Připadalo mi to absolutně zvrácené, ten koho bych měla litovat, toho jsem nelitovala a naopak. Tak bravurně si se mnou autor románu pohrál, že jsem vlastně vůbec nevěděla, na čem jsem. Abych řekla pravdu, to se mi ještě při čtení žádné knížky nestalo a asi to budu ještě dost dlouho vstřebávat. Ačkoli byly možná některé pasáže až příliš popisné, moc se mi líbila krásná čeština, kterou je kniha napsaná. Jednoznačně tedy dávám plné hodnocení.

11 24.01.2017

Po dlouhé době se na našich knižních pultech objevila kniha, která pro mě byla skutečně příjemným překvapením, a to nejen po stránce obsahové, ale i stylistické. Otomar Dvořák opravdu psát umí nebo alespoň mně jeho styl sedl jako ušitý. K současné historické románové tvorbě bývám zpravidla dost skeptická, ale v případě Vřetena osudu jsem byla opravdu nadšená. Autor nejen bravurně vylíčil život jednoho z našich nejlepších spisovatelů a básníků 19. století, ale i výborně vykreslil celou dobovou atmosféru první a části druhé poloviny 19. století. Co oceňuji asi nejvíce je, že se nezaměřil jen na Erbenovu básnickou a sběratelskou tvorbu, ale že připomněl i kolik toho udělal pro český národ po stránce archivářské (doslova žasnu, kolik starých pramenů a literatury zpřístupnil tehdejší široké veřejnosti a vlastně i nám v současnosti, protože nebýt jeho houževnaté a pilné práce, spousta pramenů by někde zapadla a nikdo je nezpracoval). Velmi zvědavá jsem byla, jak se autor popere s dosti hektickou politickou situací kolem poloviny 19. století, zejm. s událostmi spojenými s revolucí v roce 1848 a nástupem Bachova absolutismu. I v tomto směru autor předvedl, že opravdu umí. Vše zde bylo krásně a přehledně popsáno. Jednoznačně chválím i autorův vytříbený jazyk. Jsem ráda, že se stále ještě najde autor, který češtinu používá tak, jak se má a jak se to také hodí k době, o níž píše. Samozřejmě i mě velmi zaujaly pasáže o jednotlivých obrozencích, kde se člověk dozvěděl řadu perliček z jejich života. Nedalo mi to a řadu věcí jsem si i ověřovala a opět jsem byla mile překvapená, že se tak opravdu odehrály. Jsou zde připomenuty osudy nejen Boženy Němcové, ale i K. H. Máchy, J. K. Tyla, F. Palackého, K. H. Borovského, K. Sabiny a pak celé řady dalších významných, leč neznalému čtenáři nepříliš známých autorů. Knihu tedy mohu jednoznačně doporučit a dávám plné hodnocení. Jediné, co mě trošku zklamalo, byl ten jaksi „utnutý“ konec. Na to jak byla kniha dlouhá, bych očekávala trochu obsáhlejší zakončení.

11 11.01.2017