KatChiss komentáře u knih

1984 patří mezi mé oblíbené klasiky. Je to velmi znepokojivý příběh, jehož střípky vám zůstanou v paměti. Bohužel ve mně grafické zpracování nezanechalo to samé jako původní verze. Podle mě se toto rozsáhlé dílo do komiksové podoby nehodí. V komiksu mají převládat ilustrace, v tomto případě to byl však text, který byl na sebe příliš nahuštěný. Nicméně kresba se k dílu velmi hodila a líbil se mi červený prvek, který se občas objevil. Za mě je však původní beletrické dílo mnohem lepší.

2 09.06.2021

Tohle byla taaaak skvělá oddechovka Jako jo, bylo to klišé, ale fakt hezké kliše. A miluju Olin styl psaní! Miluju její humor, sarkastické narážky, playlisty a popkulturní narážky!!! Jsem fakt spoko.

Kouzla rodu Thornů je další #humbooktip. Už ani nevím kolikátý Než jsem se ke knize dostala, objevilo se tu spoustu nadšených recenzí, takže jsem šla do čtení s celkem vysokým očekáváním. To sice nebylo úplně naplněno, ale i tak jsem byla spoko. Tahle fantasy standalone je totiž pohodová a oddechová. Hlavní hrdinka sirotek, vyrůstá v knihovně, kde jsou grimoáry, které si žijí svým vlastním životem. Sympatický je však Nathaniel, který je sarkastický a nabručený. Trochu mě zklamalo, že po seznámení s Elisabeth se z něj stal beránek, ale tak tomu bývá. Jejich vztah mi připomínal Krásku a zvíře, což je má oblíbená pohádka. Zkrátka je tohle příjemná fantasy, kterou vám doporučuji

1 09.06.2021

3,5/5
Martinův debutový román, Kaziměsti, vyšel v roce 2017. Konečně jsme se dočkali dalšího díla. Hvězdopravec je divnokniha (v dobrém slova smyslu), která skrývá originální příběh s dvěma dějovými linkami. Jedna se odehrává v našem reálném světě, kde sledujeme Mikuláše. Studuje vysokou školu a chodí na stáž do redakce, což může znít pro nás knihomoly jako splněný sen, ale pro Mikuláše je to utrpení. Nadřízený jeho nápady zamítá a Mikuláš je nešťastný. Druhá dějová linka se odehrává ve snovém světě, ve kterém se z Mikuláše stává Hvězdopravec, potkává Tabulovou horu a zažívá neuvěřitelná dobrodružství.
.
Líbil se mi kontrast mezi světy. To, jak se Mikuláš cítil ztracen a polapen ve skutečném světě, ale v tom snovém zažíval něco jedinečného, tam na něj všichni spoléhali a zajímal je jeho názor. Zároveň se však tyto světy prolínaly, lidi z reálného světa se promítali do toho snového.
.
Co se týče snového světa, úplně jsem nepochopila jeho fungování. Jaké byly schopnosti postav vyskytujících se v tomto světě? Jaké byly jejich limity? Měl svět nějaká pravidla? Možná byl autorův záměr, že svět nebyl příliš zakotven a neměl určité hranice. Ale možná to byl ten důvod, proč jsem se nedokázala pořádně začíst a do příběhu se ponořit.
.
Martinův styl psaní je jedinečný. Používá obrazotvornost, při které si vše dokážete hravě představit. Občas je to až poetické. A ta fantazie? Říkala jsem si, že bych se chtěla podívat Martinovi do hlavy a zjistit, co všechno tam má, ale pravda je, že bych se tam asi ztratila. Takovouhle fantazii jsem snad ještě neviděla.

13.05.2021

“Strhující finále detektivního příběhu Křiváků, které vás vtáhne a nepustí.”
.
Nemůžu říct, že by byl příběh strhující, ale zajímavý a napínavý určitě. Konečně se vyřešily všechny záhady, které se v této sérii postupně odhalovaly. Autorka promyslela vše do nejmenšího detailu a jednotlivé kousky skládačky nám poskytovala postupně. Líbilo se mi, jakou roli ve vyřešení případů sehrála mladá Stevie, která se chtěla stát detektivem. Dává to dětem, pro které je kniha určena, naději, že můžou dokázat cokoli si zamanou. Že si můžou splnit své sny stejně jako hlavní hrdinka.
.
Díky určitým postavám tu byl i důraz na morální stránku člověka. Sice se jim určitý čas dařilo a vše jim procházelo, ale nakonec se jejich nečisté a nesprávné chování provalilo a byly potrestány. A naopak tu byli i tací, kteří se ze svých chyb poučili a snažili se je napravit. Velkým tématem tu bylo i přátelství, které se různými událostmi prohlubovalo. Hlavní protagonistka trpěla stavy úzkosti, což je dalším plusem, jelikož se mladší čtenáři s touto problematikou seznámí a budou vědět, jak se k takovému člověku chovat.
.
Velkým minusem bylo však velké množství chyb v textu. Nevím, co se s korekturami v poslední době děje, ale mám pocit, že vůbec neprobíhají. Nebo dotyčný text jen rychle přelétne, aby kniha mohla vyjít co nejdříve. Já osobně bych si raději počkala, abych pak dostala knihu, ve které žádné překlepy ani gramatické chyby nebudou. Jelikož narušují můj čtenářský komfort.
.
Sečteno a podtrženo bych tuto sérii doporučila - nejen - mladším čtenářům, kteří mají rádi detektivky a příběhy plné záhad.

1 28.04.2021

Na začátek chci říct, že jsem si přála, aby se mi tahle kniha líbila. Jenže se tak nestalo. Děj mě nenadchl a nudil mě. Musela jsem se do čtení nutit, a kdybych neměla knihu v rámci spolupráce, už bych ji dávno odložila. Postavy mě absolutně nezajímaly. Nezajímalo mě, co se s nimi děje, ať si klidně umřou. Ale co mě štvalo ze všeho nejvíc, byly chyby v textu, kterých tu bylo opravdu požehnaně. Hlava mi nebere, jak někdo může něco takového vydat. Přijde mi, že korektura vůbec neproběhla. Údajně však proběhla, což je smutné ještě více. Chápu, že nikdo není dokonalý a sem tam se chyba v textu - nějaký překlep - přehlédne. Ale takové množství? To není možné…

1 28.04.2021

Od autorky u nás vycházejí knihy o strašidelných sídlech a já jsem chtěla zjistit, jestli mě její příběhy budou také tak bavit. I když, dá se říct o hororu, že vás bavil? Nicméně, sáhla jsem po její nejnovější knize - Kořist.
.
.
Na horory nekoukám a ani je nečtu, jelikož jsem děsný strašpytel. Ale už jsem zvládla Imaginárního přítele od Stephena Chboskyho, tak jsem si řekla, že je čas na nějaký další. Chcete jednu dobrou radu? Nezačínejte tuto knihu číst v půl 10 večer, když jste doma sami. Není to dobrý nápad. Věřte mi.
.
.
“Říkala, že život má své etapy, je to jako procházet dveřmi. Lidé si musejí vybrat, kdy jimi projdou, ale nikdo neví, co jej v sousední místnosti čeká, dokud se v ní neocitne. Některé nové místnosti přinesou bolest. Jiné naopak štěstí. Některé zdánlivě nemají žádný smysl. Ale ty nejplnější a nejšťastnější životy prožívají ti, kteří procházejí mnoha různými dveřmi a nebojí se toho, co za nimi najdou.”
.
.
Na začátku příběhu sledujeme dívku jménem Eileen, která je sama na dovolené a poslední den se rozhodla vypravit do Ashloughského lesa, aby tam nafotila pár fotek. Ztratila se, zranila se a něco ji sleduje. Její kamarádi a rodina mají strach, proto zavolají místní policii, aby zahájila pátrání. Carla, která k policii patří, je však skeptická a má za to, že se Eileen akorát někde opila a brzy se rodičům sama ozve. Eileenin bratr a jeho kamarádi jsou však nesví, a tak se vydávají pátrat na svou vlastní pěst.
.
.
Řeknu vám, že mi chování některých postav lezlo vážně na nervy. Ale zase tu byla jedna postava, která mi přišla velmi rozumná a snažila se připravit na každou situaci, která by mohla nastat. Fandila jsem jim, aby Eileen našli a ze záhadného lesa vypadli. Protože tam opravdu něco bylo. Něco, co lidem nedá pokoj, dokud se nezblázní a neumřou. Autorčin styl psaní byl velmi čtivý, děj byl napínavý, krátké kapitoly přidávaly na tempu, četla jsem pořád dál a dál, nemohla jsem přestat. A opravdu jsem se bála. Hodnotím tedy své první - a ne poslední - setkání s autorkou jako velmi uspokojivé a knihu vám doporučuji.

2 28.04.2021

3,5/5
Tuhle knihu jsem vůbec neměla v plánu číst, ale pak mi přišla reading copy od Knižního klubu, přečetla jsem si anotaci a něco mi říkalo, že to nebude jen romantika. Můj instinkt nelhal.
.
.
Styl psaní není ničím výjimečný, je strohý a jednoduchý. Kapitoly jsou krátké a příběh by klidně mohl být delší, vše mi přišlo až moc uspěchané. Ze začátku mě to moc nebavilo, ale pak se objevil zvrat a já se začetla. Nemůžu říct, že by mě to nějak zasáhlo, ale zajímalo mě jak to všechno dopadne. Tento příběh totiž není jen o lásce, ale také o životě, bolestech a hlavně o silném přátelství.
.
.
“Ty si špatně vykládáš lásku. Myslíš, že musí mít budoucnost, aby na ní záleželo, ale tak to není. To je jediná věc, která se vůbec nemusí stát. Záleží na ní pouze ve chvíli, kdy existuje. Tady. Teď. Láska nepotřebuje budoucnost.”
.
.
Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. Pokud máte rádi příběhy ze života, které nejsou jen o tom dobrém, ale jsou reálné a obsahují i to zlé, je tohle kniha pro vás.
.
Ve spolupráci s Knižním klubem.

03.04.2021

Od Scotta Reinthena u nás již vyšla sci-fi trilogie Nyxia. Já jsem ji nečetla, ale všichni si ji vychvalovali. Proto jsem se rozhodla pustit se do autorovy nové série.
.
Vládci popela jsou #hungergamesvibe. Jsou zde tři společenské vrstvy. Popeliáni, kteří vládnou celému impériu; Dividiáni, kteří se v minulosti pokusili převzít moc, ale nevyšlo jim to, takže musí žít podle představ Popeliánů a Táhlorucí, kteří bývali dříve Popeliány, ale trhli se od nich a založili si svůj svět s názvem Obzor.
.
.
Máme tu tři hlavní postavy - každou z jedné společenské vrstvy. Imelda Beru, známá také jako Alchymistka. Je Dividiánka, která se svým kamarádem natáčí videa, v nichž jezdí na fénixech (koně zrození z popela). Pippa - Popeliánka z velmi bohaté a vlivné rodiny. Letošní favoritka v soutěži zvané Dostih. Adrian - Táhloruký, jehož údělem je Dostih vyhrát a tím rozpoutat válku.
.
.
Osudy těchto postav se protnou v Dostihu, což je asi všem čtenářům jasné. Soutěží 11 jezdců. Každý z nich má popel svého - nebo zapůjčeného - fénixe a komponenty, které si může vybrat. Tyto komponenty fénixům dodávají různé schopnosti - jako například vytrvalost, bojovnost atd.
.
.
I když mi příběh připomínal Hunger Games, byl svým způsobem originální. Kůň, který se za ranních paprsků zrodí ze svého popela a při západu slunce opět shoří. Soutěž, ve které mezi sebou soupeří přátelé i nepřátelé. Ještě si k tomu přidejte velmi čtivý styl psaní a a vznikne skvělá fantasy série. A tou Vládci popela jsou.

2 03.04.2021

3. a závěrečný díl Smrtky je konečně tu. Byla to pro mě velmi očekávaná kniha, zároveň jsem se však bála, že budu zklamaná.
.
Tato trilogie má velmi propracovaný svět, který se stále vyvíjí a mění. A právě to se mi líbilo ze všeho nejvíce. Nebylo to tak, že by nám autor v 1. díle představil nový svět a tím by to skončilo. V každém díle, v každé kapitole jsme se dozvídali nové informace, díky kterým nám byl onen svět bližší a známnější. Skoro jako bychom v něm žili také.
.
.
Co se týče postav, ve Zvonu se objevují nové, které jsou pro příběh klíčové. Musím se přiznat, že mi nepřirostly k srdci a byly mi lhostejné. Nezajímalo mě, co se s nimi stane, zajímalo mě, proč v knize jsou a co nebo koho ovlivní. Zamilovala jsem si Citru a Rowana, a mrzelo mě, že tentokrát nedostali tolik prostoru.
.
.
Do příběhu jsem se nemohla pořádně začíst. Stále jsem si opakovala, že to co nevidět přijde, ale nepřišlo. Myslím si, že to bylo velkým množstvím postav a dějových linek. Nicméně styl psaní byl čtivý, všechny myšlenky byly zajímavé a opravdu mě to bavilo, jen jsem z knihy nebyla tolik nadšená jako z předchozích dvou dílů.
.
.
Podle mě je to úctyhodné zakončení trilogie, která patří mezi mé nejoblíbenější série vůbec. Rozhodně jsem ji nečetla naposledy.
.
Ve spolupráci s Knižním klubem.

3 03.04.2021

Představte si, že jste slavná spisovatelka, na svém kontě už máte několik knih. Napsala jste úspěšný thriller, podle kterého se natočí i film. Pak se jednoho dne probudíte a váš příběh se stane skutečností.
.
.
Možná by to bylo fajn, kdybyste napsala nějakou romanťárnu nebo něco se šťastným koncem. Ale thriller, na jehož začátku muži pohřbívají mrtvého muže spolu s chlapcem, který ještě dýchá? Ještě ke všemu se tento chlapec objeví u dveří vašeho domu, promrzlý na kost, a nic si nepamatuje.
.
.
Vezmete ho k sobě a začnete pátrat po jeho minulosti. Co se mu stalo? Postupně se začne rozvzpomínat, ale věci, které popisuje, nejsou hezké. Byl svědkem něčeho, co by malé dítě vidět nemělo. Co by neměl vidět nikdo. Jenže co teď? Na policii jít nemůžete, jelikož ta je v tom zapletená také. Tak se dáte na útěk.
.
.
Příběh je originální a velmi napínavý. Stejně jako Lisa chcete vědět, co chlapec viděl a co všechno se stalo. Kdo to dělá? Je náhoda, že se děje přesně to, co Lisa napsala? Komu můžete věřit?
.
.
Konec mě překvapil. Začala jsem něco tušit, ale až v momentě, kdy autor chtěl, abychom nám to došlo. Nic takového jsem nečekala. Sama proti všem určitě není poslední kniha od autora, kterou jsem četla.

6 28.03.2021

Hned po vydání Vrány obletěly celý instagram. Samozřejmě jsem byla zvědavá, co na knize všichni vidí - kromě té nádherné obálky - ale bála jsem se do ní pustit. Nevím, jak to máte vy, ale když knihu doporučuje tolik lidí, spíš mě to odradí. Musím počkat, až ten humbuk opadne a až pak po ní sáhnu.
.
.
Zajímavé na tom je, že jsem před čtením vůbec nevěděla, o čem kniha je. Nečetla jsem anotaci ani podrobně neprocházela recenze. Jen jsem věděla, že to mnoho lidí zlomilo a vyvolalo mnoho emocí.
.
.
A má nejčastější emoce? Vztek! Vztek na matku, která své dceři říká “Baruno”. Která dělá mezi dvěma dcerami rozdíly. Vztek na otce, který je laxní, nic ho nezajímá, ale když na něj manželka vyjede, tak si svou zlost vybije na dceři, které zmaluje zadek tak, že tam má druhý den obtisk ruky. Na sestru, která si pozornost matky užívá a je na svou sestru zlá a krutá. Nikdy se jí nezastane, jen se jí posmívá. Za to, že ve mně autorka tuhle emoci vyvolala a dokázala ji udržet po celou dobu, palec hore.
.
.
Palec dole však dávám za styl vyprávění, který mi nesedl. Příběh nám vypráví 12 letá dívka, takže používá obecnou češtinu. Jenže se chvílemi vyprávění ujímá matka, která má styl vyprávění navlas stejný. A to mi vadilo. Autorka mohla jejich styly rozlišit a hned by měla pěkný kontrast. Právě kvůli tomuto stylu vyprávění jsem se nemohla do příběhu tolik ponořit a tolik na mě nezapůsobil. Nezlomil mě.
.
.
Dalším mínusem pro mě byla charakteristika postav, která mi přišla nedotažená. Plochá. Možná to bylo tím, že příběh vyprávěla mladá holka, ale stejně. Přišlo mi, že má každá postava jednu vlastnost. Bára byla nepořádná, Katuška zase až moc pořádná. Matka byla pedant na úklid a pořád na Báru řvala, jelikož si po sobě neuklízela a otec byl flegmatik, který se o nic nezajímal. Nic víc jsem o postavách nevěděla, což mě trochu mrzelo. Jasně, kniha má pouhých 180 stran, takže pro nějakou hlubši charakteristiku nebyl moc prostor, ale podle mě by knize neuškodilo, kdyby měla pár stran navíc. K tomu se váže i to, že mi přišel konec příliš uspěchaný.
.
.
A závěr? Podle mě příběhu moc chybělo, byl nedotažený. Nesedl mi styl vyprávění, postavy byly ploché a konec uspěchaný. Celkový příběh mě nijak nezasáhl a nesedla jsem si z knihy na zadek jako ostatní. Tím ale nechci říct, že by byla kniha špatná, to vůbec ne. Příběh je to důležitý. Jen mi kniha prostě nesedla.

6 07.03.2021

Mé první setkání s autorkou, do kterého jsem šla s nepatrným očekáváním. Nejsem slepá, vidím na ig, že je autorka oblíbená a že si ji plno čtenářek chválí. Ale přiznám se, že jak současnou světovku příliš nečtu, byla jsem celkem skeptická. Zbytečně.
.
.
Autorčin styl psaní na mě ihned zapůsobil. Velký klobouk dolů i překladatelce, díky které jsem se do slov zamilovala. Příběh obsahuje krásné a hluboké myšlenky, nad kterými je dobré se pozastavit a popřemýšlet.
.
.
Příběh vypráví o 13 leté dívce Lou, která má IQ 160. Na předmět ZSV mají napsat referát a Lou si zvolí téma “bezdomovci”. Vyhledá mladou dívku bez domova - No - kterou pozve na něco teplého a vyzvídá o jejím životě na ulici. Mezi dívkami se vytvoří pouto a brzy se spřátelí.
.
.
Kniha nevypráví jen o lidech žijících na ulici, ale také o velmi silném přátelství mezi osobami, které jsou velmi rozdílné. Na jedné straně stojí velmi chytrá a nadaná dívka, která je však nespolečenská. Na druhé straně je dívka, kterou matka opustila. Dívka, která dospívá na ulici a musí se o sebe postarat sama. A mezi nimi stojí chlapec, jehož rodina se rozpadla a který už podruhé opakuje ročník. Všichni tři jsou na okraji společnosti, jsou vyvrhelové, nikam nepatří. Velký důraz je kladen i na rodinu, která není ani v jednom případě dokonalá.
.
.
Na příběh hledíme třináctiletýma očima, ale styl vyprávění není vůbec dětinský. Lou je velmi inteligentní a zamýšlí se nad neobvyklými věcmi. Vytváří si v hlavě různé teorie a představuje si funkce, které by se jí v daném okamžiku hodily.
.
.
Je to krásné a zároveň velice smutné čtení. I když má kniha jen 170 stran, do příběhu jsem se ponořila a něco ve mně zanechal. Je velmi autentický.
.
.
Po dočtení jsem si musela objednat všechny zbývající autorčiny knihy.

4 07.03.2021

Od Aleny Mornštajnové jsem četla pouze Hanu, která mě rozložila po emoční stránce, ale moc se mi líbila. Od Hotýlku jsem čekala něco podobného. Jenže jsem se strašně spletla. Kdybych nepoznávala autorčin styl psaní, myslela bych si, že to napsal někdo jiný. Na můj vkus bylo v knize příliš mnoho postav. Ano, jejich osudy byly propletené, ale to byl možná ten kámen úrazu. Často jsem se ztrácela, byla jsem zmatená. Kdo je to tohle? Jaký má vztah k tomuhle? A nebyl tenhle mrtvý? Nepomáhalo tomu ani to, že někteří své partnery dost často měnili nebo jich měli více najednou.
.
.
Ale ještě více než velké množství postav mi nesedl styl vyprávění, který byl místy chronologický a místy retrospektivní. Časové údaje se rychle měnily, jednou jsme byli v minulosti, pak zase v přítomnosti. Nebyl v tom žádný řád, žádná pravidelnost. Několikrát mi trvalo třeba dvě tři stránky, než jsem si uvědomila, že je řeč o postavě, která je momentálně dospělá, dělá tohle a je s tímhle a my se právě dozvídáme její minulost.
.
.
Ani samotný příběh mi nepřišel příliš zajímavý. Občas jsem si připadala jako v nějaké reality show. Hlavním protagonistou byl Václav, který se zajímal o auta a běhání. Většina postav patřila do rodiny, která vlastnila rodinný hotýlek, který jim byl za války sebrán, ale mohli jej stále správcovat. Vše se točilo okolo chodu hotýlku, okolo rodinných strastí, osudy postav se proplétaly, někdo umřel, někdo jiný vzal jeho místo apod.
.
.
Zkrátka a dobře mi tahle kniha vůbec nesedla, ale neodrazuje mě to v četbě dalších autorčiných knih (ještě mi zbývá Slepá mapa, Tiché roky a novinka Listopád). Snad mi ostatní sednou lépe než tato.

5 03.03.2021

Prostě WOW. Já nemám slov. Po přečtení Smrtky, ze které jsem byla absolutně nadšená a zařadila jsem ji mezi TOP přečtené knihy roku 2019, jsem se bála sáhnout po 2. dílu. Možná proto jsem čekala dva roky, na chvíli, kdy má vyjít 3. díl s názvem Zvon. Až v tento moment jsem sebrala odvahu a do Nimba se pustila. A vlastně i díky vám, jelikož jste mi právě tuto knihu vybrali na únor. Jsem ráda, že jsem ji četla společně se @salli858 a slecna_s_knihou, protože jsme mohly probírat různé teorie a sdílet spolu pocity.
.
.
Jak už jsem zmínila, bála jsem se. Po přečtení další autorovy knihy - Bez šance - ještě víc, jelikož se mi nelíbila tolik jako ostatním čtenářům. Ale v tomhle případě byly mé obavy zbytečné. Kniha naprosto předčila má očekávání.
.
.
U některých knih mě osloví více postavy než příběh, u jiných je to naopak příběh a samotná zápletka, který celý děj táhnou, u některých je to jazyk. Tady je to však vše dohromady! Absolutně žeru utopický svět, ve kterém lidé neumírají přirozenou smrtí, ale kosí je smrtky, které se nejprve musí vyučit a složit zkoušky, pak změnit jméno a svému novému životu se přizpůsobit. Všechno má svůj řád a pravidla. Samozřejmě se najdou tací, kteří je porušují. Pak je tu Nimbus, vědomí, svědomí, který vidí a slyší vše, co se na světě děje. Může ale komunikovat jen s lidmi, jelikož jsou Smrtky oddělené od státu. Strašně mě baví jeho zápisky před každou kapitolou, které nám trochu napovídají, co přijde dál. Líbí se mi myšlenky, které do nich autor vkládá. Myšlenky, které odrážejí náš reálný svět.
.
.
Baví mě postavy, kterých je v tomto díle opravdu požehnaně, ale každá z nich má v příběhu svou roli. Já osobně jsem si nejvíc oblíbila Citru, kterou můžeme znát z předchozího dílu, kde se učila na Smrtku. Teď již Smrtkou je a mně se strašně líbí jakým způsobem kosí. Nově se setkáváme s nezvedenci, což je skupina lidí, která má chuť porušovat pravidla a “vybočovat”. S těmi, stejně jako se Smrtkami, nemůže Nimbus komunikovat.
.
.
Zkrátka a dobře je příběh maximálně propracovaný, děje se toho strašně moc a já jsem byla po celou dobu napnutá a totálně zažraná. Tahle série se stává mou all time favorite!

5 03.03.2021

QOTD: Upír, nebo vlkodlak?
.
.
Za mě rozhodně upír. Miluju knihy s těmito nadpřirozenými bytostmi a četla jsem jich poměrně dost - Stmívání, Vampýrská akademie, Upíří deníky, Večeře s upírem. Takže je jasné, že jsem si Tesáky nemohla nechat ujít.
.
.
Na začátek musím říct, že mě dost zklamalo, když jsem knihu dostala. Čekala jsem, že bude v hardbacku, ale přišel mi sešit, ten nejlevnější možný formát. Vůbec se mi to nelíbí a 199 Kč, které za to chtějí, bych upřímně nedala.
.
Co se týče obsahu, ilustrace jsou hezké a skeče vtipné (většina). Na některých stranách nejde ani o příběh, ale je to jen jeden obrázek, který představuje život vlkodlaka a upírky.
.
Podle mě si stačí tento komiks přečíst někde na netu, nutně ho doma mít nepotřebujete.
.
Čekala jsem, že z něj budu více nadšená. Po přečtení se mi komiks opravdu líbil, ale teď už z něj tolik odvařená nejsem. Máte to taky někdy tak? ????

3 03.03.2021

Krásně ilustrovaná pohádka, která mě vrátila do dětských let, kdy jsem na Muminky koukala. Na můj vkus je místy až moc barev, ale pro děti je to skvělé a věřím, že se jim to bude moc líbit. Co se týče příběhu, čekala jsem něco trochu víc, nějaký ucelenější příběh, ale je tu několik kratších samostatných příběhů, což je pro menší čtenáře také lepší, jelikož se přečte jeden (např. před spaním) a může se přestat, aniž by se narušila nit.

Za mě tedy doporučení :)

2 25.02.2021

Do knihy jsem šla s tím, že je to něco jiného, originálního. Něco, co jsem ještě nečetla. Hororová dystopie. Pak je ale kniha přirovnávána k sérii Labyrint, takže zase tak originální to být nemůže, ne?
.
.
Opravdu to mělo Labyrint vibe, ale v několika věcech se to lišilo. První odlišností je věk hlavního hrdiny - Alexovi z Lockdownu je pouhých 13 let. Upřímně musím říct, že jsem si ho představovala staršího. I na obálce v odrazu plynové masky vypadá starší (pokud je to tedy odraz Alexe, ale já si myslím, že je). Jeho věku však odpovídal styl vyprávění, který byl dost jednoduchý. Nicméně jeho oči zachytily plno detailů, o které se nebál podělit. A že jich bylo. V některých chvílích byly opravdu děsivé a já si přála, aby si je nechal pro sebe. Jedna scéna mi připomněla smrt Ramseyho Boltona z Hry o trůny (ještě jednou díky, Sanso!).
.
.
Další odlišností od Labyrintu je prostředí. V Lockdownu se nacházíme ve Výhni, což je nejtvrdší vězení s maximální ostrahou na světě pro mladé delikventy, které se nachází pod zemí. Když tam někoho zavřou, nikdy se nedostane ven. Pro všechny své blízké a známé jako by umřel. Chlapci tam nejsou sami jako tomu bylo v Labyrintu, tady je s nimi ostraha, která je trestá za porušení přísných pravidel a velmi děsivý správce. Nedýchají čerstvý vzduch, nevidí zapadat a vycházet slunce. Přes den pracují v dolech, v kuchyni nebo drhnou záchody a v noci jsou zavření v cele, která má dva na dva metry. Tohle je opravdové vězení, ze kterého není cesty ven. Ale je tomu tak doopravdy?
.
.
Musím říct, že mi jednoduchý styl vyprávění vůbec nevadil. Spolu s krátkými kapitolami děj rychle plynul. Ze začátku jsem se do příběhu opravdu zažrala a bavilo mě Výheň objevovat. Uprostřed knihy se tempo zvolnilo a trochu stagnovalo na místě. Pak ale děj znovu nabral spád a závěrečný cliffhanger to završil. Nemůžu se dočkat 2. dílu!
.
.
Za knihu moc děkuju @knihydobrovsky a @kate_valter

3 18.02.2021

Na tuto knihu mě nalákala @bo_kista a @kristiespacilova, které ji četly v originále. Jenže pak kniha vyšla i u nás a já viděla spoustu zklamaných recenzí. Proto jsem se do čtení pouštěla trochu opatrněji, ale nebylo třeba. Zklamaná jsem rozhodně nebyla.
.
.
Na začátek chci říct, že tahle kniha pojednává o citlivém tématu - o znásilňování. Pokud tedy nepatříme mezi lidi, kterým o tom nevadí číst, do knihy se nepouštějte.
.
.
Chtěla bych vyzdvihnout pestrou škálu názorů na probírané téma. Líbilo se mi, že tu nejsou všichni kluci vykresleni jako násilníci a prasata, která si neváží holek. Ukázali se tu i tací, kteří své přítelkyně milovali a sex s nimi měli z lásky a nenutili je k tomu. Dokonce je i podporovali. Byly tu dívky, které byly znásilněny, a chtěly na tento hrůzný zážitek zapomenout. Vedle nich ale byly dívky, které si to nechtěly nechat líbit. Chtěly, aby za to ti kluci pykali. A pak tu byly dívky, které s tímto problémem neměly - naštěstí - osobní zkušenosti, ale chtěly zabránit, aby se takové věci v budoucnu opakovaly. Toho si cením asi ze všeho nejvíce. Autorka do příběhu vložila hodně feminismu, ale nehodila všechny chlapce do jednoho pytle.
.
.
Dále si cením obsazení postavy s Aspergerovým syndromem, díky níž jsem se o této nemoci dozvěděla zase něco více. Přiznám se, že toho o projevech nemoci příliš nevím, ale přišlo mi zvláštní, jak Erin, dívka s Aspergerem, snadno změnila své plány. Měla jsem zato, že je pro ně těžké přizpůsobit se jakýmkoli změnám a měnit svůj harmonogram. Celkově se Erin v průběhu děje změnila a se svou nemocí bojovala. Nevím, jestli je to možné, nicméně se mi líbil její vývoj. Ostatně se mi líbil vývoj všech hlavních postav.
.
.
Co bych však knize vytkla, je překlad. V textu se občas objevilo chybné označení Holek odnikud a to Holky odjinud. Dále byl v textu zaměněn notebook a sešit. Jedna z postav vytáhla z batohu notebook a začala v něm listovat. V angličtině slovo notebook znamená sešit, ale u nás je to přenosný počítač, ve kterém se rozhodně listovat nedá. Pak se v textu objevily kostrbaté fráze jako např.: “To rád věřím.” apod.
.
.
Ještě jedno malé mínus a tím byly kapitoly s označením “my”. Za mě by bylo nejlepší, kdyby v nich zůstaly příběhy a poznámky vedlejších postav. Ale ony tam vystupovaly i hlavní postavy, které však měly i samostatné kapitoly, což mi zkrátka nesedělo.
.
.
Oceňuji, že u nás vycházejí knihy s těmito závažnými tématy, o kterých je důležité mluvit. Pokud vám nevadí o nich číst, rozhodně si tuto knihu přečtěte.

2 15.02.2021

3,5/5
Na tuhle knihu jsem četla tolik chvály! Měla jsem opravdu vysoká očekávání. Od autora jsme už četla Smrtku a Sucho.
.
Tohle je již druhé vydání, tentokrát vyšlo u Yoli v klasickém paperbacku s novou obálkou, která je naprosto boží! Námět je skvělý. Zákon o životě, který umožňuje poslat děti mezi 13. a 18. rokem na zpětný “potrat” neboli tzv. “rozpojení” je geniální. Jenže… samotný příběh mě už tolika nebavil. Všímala jsem si dost podobných vzorců s knihou Suchou. I zde autor vytvořil v reálném světě nějakou situaci, která ovlivnila část populace. Děti, které jí byly zasaženy, před ní samozřejmě utekly a začal boj o přežití. A v ten moment se projeví pravý charakter každé z postav. Některé jsou laskavé, chtějí v této vypjaté situaci pomoci druhým, někdo jiný zase využije příležitosti, aby všechny zmanipuloval a vnutil jim své názory, stane se jejich vůdcem. Pak se konečně vše vyhrotí a nastane totální chaos. Ke konci se zase tempo zpomaluje a pomyslné nebe se vyjasňuje. Bouřka přešla a zpoza mraků vykukuje slunce.
.
.
První čtvrtinu knihy sledujeme děti na útěku. Prchají ze stejného důvodu, ale jejich příběhy se liší. Ty mi přišly nejzajímavější. Útěk z bodu A do bodu B mi nepřišel tak zábavný, ale právě jejich minulost mě bavila, jelikož pak odrazovala jejich činy. Když se dostaly do bodu B, vše se zklidnilo a přišlo hluché místo. To bylo asi tak v polovině knihy. Pak přišel již zmíněný zlom a chaos, ve kterém jsem se celkem vyžívala, protože se konečně dělo něco zajímavého. Konečně jsem netušila, co se stane a jak to dopadne. V jednu chvíli jsem si myslela, že je konec světa, v další zase, že vše bude v pořádku a to se měnilo každým dalším odstavcem. Noa pak přišlo to slunce a na mě až moc idilický konec. Představovala jsem si ho trochu jinak, ale chápu, že se autor připravoval na další díl.
.
.
Kolem a kolem to nebyla špatná kniha, jen mi tím vzorcem dost připomínala Sucho. A ano, vím, že tuhle knihu autor napsal dříve než Sucho. Ale kdybych ji četla jako první a pak si přečetla Sucho, zase bych tam tvrdila, že mi připomíná Bez šance. Chápeme se? Nemyslím si, že by autor vykrádal sám sebe, jen má zkrátka zaběhnutý vzorec, ve kterém rád píše. I když musím říct, že u Smrtky jsem se nenudila ani chviličku. Knihu jsem hodnotila 3,5 hvězdičkami, takže je nadprůměrná a další díl (pokud vyjde) si ráda přečtu :)
.
.
Za knihu děkuju @knizniklub #spoluprace

4 04.02.2021