Kate3003
komentáře u knih
Čtyři mrtvé královny
Astrid Scholte
Z knihy mám poměrně rozporuplné pocity. Námět byl rozhodně zajímavý, ale místy mě kniha moc nebavila. Hlavní hrdinka knihy nebyla vždy tak úplně sympatická. První část knihy kde vystupovali i samotné královny byla mnohem lepší než zbytek knihy. Musím uznat že příběh byl celkem čtivý, zvraty v ději byli fajn, ale pocitově mi tam něco chybělo. Zakončení příběhu bylo takové zvláštní, přesto se mi kniha spíše líbila.
Královna povětří a temnoty
Cassandra Clare (p)
U této knihy asi půjdu proti proudu a vlastně i proti vlastnímu nadšení z knih o Lovcích stínů, ale tahle série se mi prostě nijak zvlášť nelíbila. Bohužel moje přesvědčení o tom, že tahle série nebude pro mě to pravé ořechové nezměnil ani závěrečný díl. Blackthornovi ani Emma mi nepřirostli k srdci a Julián a Tibo mě navíc v tomto díle dost iritovali svým chováním. Dokonce předčili i Emmu, které se to dařilo první dva díly. Naštěstí jako protipól velmi dobře fungovala “vílí trojka”. V příběhu bylo několik postav u kterých vůbec nebyl využit jejich potenciál a byli spíše do počtu což mě celkem mrzelo. Rozhodně mě, ale zaujal epilog knihy, který dává dost prostoru k dohadům co bude dál. Fajn bylo i to, že se vrátili mé oblíbené postavy z předchozích knih i když bez některých dalších by se asi příběh obešel. Návrat do světa Lovců stínů byl fajn, ale za mě zatím nejslabší série.
Světla nad močálem
Lucie Ortega (Navrátilová)
Z knihy jsem byla nadšená. Příběh byl čtivý, autorčin styl psaní mi skvěle sedl a celkové vystavění světa bylo velmi zajímavé. Našlo se pár momentů, které mě až tolik nenadchli, ale v celkovém kontextu byla kniha skvělá. Líbilo se mi jak do detailu byl promyšlen chod světa, jednotlivé bytosti a propojení našeho světa s tím nadpřirozeným. Kapitoly byli poměrně krátké což mi vyhovovalo. Navíc každá kapitola začínala jakým si flasbackem do minulosti hlavní hrdinky, který byl vždy dost zajímavý a dotvářel atmosféru příběhu. Přesto, že občas hlavní hrdinka jednala tak trošku nelogicky a měla štěstí, že kolem ní byla její “rodina” která jí pomohla, tak mi byla poměrně sympatická. Velmi mě zaujalo i propojení slovanské mytologie s dnešní dobou. Konec byl na můj vkus trochu uspěchaný. Na další díl se rozhodně chystám, protože mě zajímá jak se to celé vyvine.
Naprosto pozoruhodná věc
Hank Green
Z knihy mám celkem rozporuplné pocity. Námět příběhu byl velmi zajímavý a originální. Styl psaní autora je hodně specifický a mě osobně příliš nesedl. V některých částech jsem měla velký problém se začíst a příběh mě vůbec nebavil, ale zároveň jsem měla pocit, že je v příběhu i něco víc. Takové poselství o tom jak rozdílné názory a sláva dokážou vše změnit. Hlavní hrdinka April byla velmi nesympatická a její chování mě často rozčilovalo. Ostatní postavy na tom byli o poznání lépe a občas jsem je litovala za to, co museli od hlavní hrdinky snášet. Kniha celkově nebyla špatná, ale je potřeba si zvyknout na styl psaní autora což někomu může dělat problém. Zatím stále nevím zda si přečtu i další díl.
Na hraně temnoty
Theodora Stonewall
V první řadě bych chtěla poděkovat autorům @nathanielwonderfull a @stonewalltheodora za možnost si knihu přečíst.
Když jsem knihu dostala vůbec jsem netušila co čekat. Kniha mě velmi překvapila, rozhodně se nejedná o běžné fantasy ke kterému se dostávám klasicky. Už na začátku mě velmi zaujalo velmi zajímavě sepsané “intro”, které skvěle uvede do příběhu. Jedná se o takovou osobní zpověď hlavní postavy, která má naprosto skvěle propracovaný charakter. Celkově je kniha velmi čtivá a opravdu se mi líbí styl psaní autorů. Příběh má celkem svižný děj a skvělou i když trošku temnou atmosféru. Velmi příjemné podtrhnutí děje bylo i vložení básní a dalších úryvků do knihy. Pokud hledáte netradiční fantasy knihu rozhodně doporučuji knihu přečíst.
Opačno
Hannah Mathewson
Příběh je zasazen do Viktoriánského Londýna což samo o sobě je pro m velké plus, ale jak z příběhu zjistíte není Londýn jako Londýn. Velmi se mi líbil nápad s druhým Londýnem, který je rozdělen na teritoria jednotlivých frakcí a přestože jsou některé části podobné vše zde funguje zcela jinak. Stejně tak mě zaujaly jednotlivý obyvatelé toho “druhého” Londýna a promyšlenost jejich schopností, rozdílností a to jak jsou na sebe navázáni. Celkově mě svět, který autorka vytvořila, velmi nadchnul. Bohužel i přesto jsem chvílemi v první části knihy měla problém se začíst a příběh na me působil zmateně. Moc nepomáhají ani malinkatá písmenka, která kniha má. Postavy celkově mi byli sympatické i když některé vedlejší více než hlavní hrdinka, ale narozdíl od několika posledních knih, které jsem četla byla i Ilsa vlastně celkem fajn a líbil se mi vývoj jednotlivých postav v příběhu. Knihu hodnotím velmi kladně, nechyběla akce ani zvraty takže rozhodně mám v plánu si přečíst další díl pokud u nás vyjde.
Jiný svět
Dmitrij Rus
Kniha mě opravdu bavila až na pár částí kde se děj mírně táhl, ale k celkovému konceptu to prostě patřilo byla opravdu zajímavá. Líbil se mi nápad s propojením reálného světa a počítačových her a celkově koncept vtažení do hry. Děj běží dost svižně i když se točí okolo plnění jednotlivých úkolů ve hře. Asi bych nechtěla být vtažena do hry jako je Tetris, Pac man a tak podobně, ale jsou hry kde by to mohla být zábava. Bylo zajímavé jak se postupně odhaloval koncept hry a i to jaké změny přináší vtažení oproti běžné hře. Postavy jsou celkově sympatické i když hlavní hrdina to měl někdy opravdu až moc jednoduché a autor ho mohl trochu potrápit a nenaservírovat mu vše takřka na stříbrném podnose … Velmi mě překvapil konec, který je velmi otevřený a já jsem velmi zvědavá jak se příběh vyvine dál.
Začátek po konci
Jana Jordanová
Kniha se mi opravdu líbila. Celý svět smrtek byl hezky vymyšlený. Líbili se mi jednotlivé detaily života smrtek a jak celý svět fungoval. V příběhu nechybělo napětí, které mě nutilo číst dál abych se dozvěděla víc o tom co se s Ellie vlastně děje a proč se o ní tolik “lidí” zajímá. Celkový koncept toho jak se vlastně člověk stane smrtkou je velmi zajímavě vymyšlený a postupně odhaluje povahu jednotlivých postav. Jediné co co mě trošku rušilo byli názvy jednotlivých kapitol, které prozrazovali až příliš mnoho o jejich obsahu. Jinak velmi čtivě napsaná kniha a já už se těším na další díl.
Město z popela
Cassandra Clare (p)
Druhý díl této série je trošku slabší než první, ale tak tomu bylo i u série Pekelné stroje. Přesto musím znovu vyzdvihnout propracovanost celého světa stínů, která je takřka reálná a člověk by si řekl, že mít zrak tak za rohem uvidí nějakého čaroděje a nebo jiného podsvěťana.
Je pro mě těžké knihu hodnotit naprosto objektivně, protože celý ten svět prostě miluji . V knize nechybí akce, která je okořeněna vtipem. Postavy se postupně vyvíjí i když Clary je pořád celkem dětinská a i Simon v tomto díle působí trošku jako osina vy víte kde . To všechno, ale neubírá knize na čtivosti a stránky stejně tak jako u prvního dílu mizí pod rukami.
Noční labuť
Zuzana Hartmanová
Knihu jsem četla v rámci štafety. Jinak bych se k ní asi jen tak nedostala.
Od knihy jsem neměla velká očekávání, jelikož jsem autorku ani knihu neznala, ale nakonec mě velmi mile překvapila. Autorka vymyslela hezky propracovaný svět plný kouzel, čarodějů a dalších bytostí. Kniha byla napsaná formou povídek zasazených do různých období života hlavní hrdinky. Jednotlivé povídky byli fajn nechyběl jim spád, zvraty a rozhodně byli čtivé. Líbilo se mi jak autorka popsala jednotlivé druhy magie, které se v knize nachází. Takže za mě rozhodně milé překvapení a rozhodně se podívám po další knize od této autorky.
Kroniky prachu
Lin Rina
Asi nebudu patřit mezi největší fanoušky téhle knihy. Né že by se mi kniha tak úplně nelíbila je velmi hezky napsaná a je čtivá, líbil se mi vývoj postav, ale celkově je taková bez děje. První polovina je hlavně o popisování knihovny, Londýna, jednotlivých postav a jejich vzájemných vztahů až někdy kolem strany 300 jsem se dočkala něčeho zajímavějšího. Celkově se mi líbili více vedlejší postavy a Animant mi ze začátku přišla dost rozmazlená, zato ironický pan Reed se mi zamlouval ihned. Je to taková milá kniha kterou si člověk může přečíst jako oddechovku a užít si krásný popis Londýna či knihovny, ale asi nesedne každému.
Lásku nespočítáš
Kira Gembri
Příběh byl celkem předvídatelný a jak to celé dopadne člověk vydedukoval již na začátku. Moc mi nesedla postava Jaye, který nesl rysy všech typických bad boys, které jsem potkala ve filmech nebo knihách. Části které byli z pohledu Ley se mi zamlouvali více, bylo velmi zajímavé zjišťovat co se člověku honí v hlavě, když trpí OCD (obsedantně kompulzivní porucha). Asi mě jen trochu zarazilo jak v knize byli víceméně odsouzeny metody psychologů, kteří se snažili hlavní hrdince pomoci. Zároveň mě rušilo spoustu anglických výrazů, které dle mého názoru mohli být také přeloženy. No abych nebyla jen negativní tak musím říct, že kniha byla napsaná velmi čtivě já sama jsem přečetla za dva dny. Líbili se mi popkulturní narážky, které se v knize objevují. Je to taková milá oddechovka, ale dojem mírně kazí ta celková předvídatelnost příběhu a ten naprosto učebnicový bad boy.
Planoucí koruny
Catherine Doyle
Máme tu závěr série Korunní princezny, kdy se královnám Rose a Wren povedlo porazit povstání a obnovit v království magii, ale nebylo to úplně zadarmo. Začátek knihy se díky tomu točil trošku v kruhu, protože po událostech z předchozího dílu zůstalo mezi sestrami mnoho nevyřčeného a díky tomu se děj dost zadrhával na tom, zda svá tajemství prozradit či ně.
Naštěstí to netrvá dlouho a děj se začne pomalu rozjíždět. Není žádným překvapením, že cesty obou sester znovu vedou různými směry a já s napětím očekávala, jak se budou jejich osudy vyvíjet. Jakmile se děj rozjel, tak mi stránky mizely pod rukama jak nic. Pomohlo tomu i střídání pohledů v jednotlivých kapitolách. Autorky umí přechody perfektně naplánovat a pohled mezi sestrami přeskočí v tom nejzajímavějším.
Bavili mě slovní přestřelky mezi Wren, Alaricem a Torem. O něco méně mě už bavil milostný trojúhelník, který začal již v předchozím díle. Rose se v tomto díle tak trochu vrátila ke svému chování z prvního dílu a přišlo mi, že je z ní znovu ta naivní princeznička a do královny, kterou se stala má poměrně daleko.
Po prvních dvou dílech, jsem od závěru série asi čekala maličko více. Né, že by byl vyloženě špatný, ale prostě to nebylo úplně ono a jednalo se o průměrné čtení. Jako celek si ale série rozhodně zaslouží pozornost a mohu ji doporučit. Autorky píšou čtivě a svět který pro celou sérii vytvořili je zajímavý. Takže i když závěr nesplnil očekávání, tak jsem si celkově sérii užila.
Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji Albatros Media.
Utonulý kraj
Emily Lloyd-Jones
Potvrdila jsem si, že autorčin styl psaní mi skvěle sedí a kniha se četla v podstatě sama. Stejně jako u knihy Kostischrány má příběh mírně pohádkový nádech a je do něj schováno i pár poučení. Příběhu opět nechybělo napětí, lehká romantika, pár zajímavých zvratů, skvělá atmosféra ani vtipné scény.
Tentokrát nám autorka nabídla větší rozmanitost postav, ale bohužel stejně jako v knize Kostischrány jsou jednotlivé postavy maličko nedotažené a jejich charakter není plně vykreslen. I přesto jsem si k některým z nich dokázala vytvořit nějaký vztah. Ani tentokrát v příběhu nechyběl zvířecí společník. Corgi sice nebyl tak zábavný jako Kostikoza, ale i přesto si mě získal.
Začátek knihy má o něco pomalejší rozjezd, ale postupně nabírá na tempu. Celkově je příběh zajímavý a dobrodružství, které prožijete s hlavními hrdiny vás dokonale vtáhne. Hodně se mi líbil konec, který propojil knihu Utonulý kraj s již zmíněnou knihou Kostischrány, což bylo milé překvapení.
Za mě mohu knihu rozhodně doporučit, jako takovou pohádkovou jednohubku, kterou si zpříjemníte večer. Doufám, že autorka nás ještě vezme za nějakým dobrodružstvím. Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Host.
Akarnae
Lynette Noni
„Síla ve slabosti. Vítězství v porážce. Život ve smrti.“
Začátek knihy mě trochu vyděsil, protože po přečtení Ranhojičky jsem čekala asi něco trošku jiného. Hlavní hrdinka Alex se ocitne v Medoře, kde se ji ihned ujmou místní a začnou jí vysvětlovat chod světa, což by vlastně bylo fajn a já bych se ráda s novým světem seznámila, jenže se to odehrává mimo stránky. Takže čtenář se vlastně nic nedozví a až z následného rozhovoru, kde se hlavní hrdinka doptává dostane pár informací.
Naštěstí postupně s hlavní hrdinkou objevujeme taje Medory a její odlišnosti a autorka nám v průběhu děje představuje svět, který pro tento příběh vytvořila. V Medoře je spoustu věcí jinak než v našem světě a trošku mě zaráží přístup hlavní hrdinky, která nad většinou jen mávne rukou a dál se moc nedoptává. Prostě jsem v jiném světě, tak je jasné, že věci fungují jinak. Bohužel i počáteční zápletka s tím, jak se Alex dostala do Medory je poměrně průhledná a čtenář si rychle spojí co se stalo z dosavadních informací.
Mnohem víc mě zaujaly vedlejší postavy, které dostala Alex jako průvodce. Oba chlapci byli sympatičtí a bavilo mě jejich pošťuchování a vtípky, ale ze začátku jsem měla problém uvěřit tomu velmi rychlému přátelství, které mezi postavami vzniklo. Akarnae autorka napsala ještě před Ranhojičkou a je to znát. Styl psaní se liší a příběh jako takový není až tak vyladěný. Celkově z knihy mám podobný pocit jako když jsem u Margaret Rogerson přečetla Magii havranů až po tom, co jsem četla Kouzla rodu Thornů. Je to jako číst knihy od dvou různých autorů.
Kniha mi trošku připomíná Harryho Pottera nebo Časoděje. Začátek knihy je poměrně pomalejší a chvilku trvá, než se děj více rozjede. Z knihy mám tedy poměrně smíšené pocity, ale i přesto se do dalšího dílu asi pustím. Svět je zajímavý a uvidíme, jestli i jednotlivé postavy projdou nějakým vývojem a příběh se posune někam dál.
Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji Albatros Media.
Ve stínu Vlčí královny
Kiran Millwood Hargrave
Na knize bych ráda vyzdvihla grafické zpracování. Motiv z přebalu přechází na ořízku a tvoří spolu jeden celek, což není úplně běžné. Uvnitř knihy jsou ilustrace na začátku každé kapitoly a sem tam i nějaká drobnost navíc. Navíc jako u správného fantasy nechybí propracovaná mapa.
Kniha je psaná spíše pro mladší čtenáře, ale určitě osloví i ty starší. Jedná se o dobrodružný příběh, který je plný nádherné popsané přírody a je zasazený do na první pohled zajímavého světa. Autorka bohužel svět zcela nevyužila a dá nám o něm velmi málo informací, ale třeba se více dozvíme v dalších dílech.
Obyvatelé jsou zde velmi propojeni s přírodou a někdy jsou obdařeni různými dary, jako například sestra hlavní hrdinky, která naslouchá stromům. Téma přírody a lidského vlivu na ni se neslo celou knihou. Právě díky přírodě a skutečnosti, že jednotlivé postavy mají velmi přátelské vztahy se zvířaty, které je doprovází na jejich putování, na mě působil příběh poměrně pohádkovým dojmem. Autorka má velmi příjemný styl psaní a jednotlivé stránky mi poměrně rychle mizely pod rukama.
Jsem zvědavá na pokračování této série a uvidíme, zda se v dalších knihách o světě, který autorka vytvořila dozvíme více. Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Booklab.
Ohnivý dotyk
Patricia Briggs
Psát příspěvky o knihách ze série Mercedes Thompsonová je čím dál těžší, protože jich je opravdu hodně a je složité se neopakovat. Celá série je totiž skvělá až mě zaráží, že i po tolika dílech autorka dokáže překvapit a přidat do příběhu něco nového a zajímavého.
Tentokrát se příběh znovu točí hodně kolem Fae, takže si užijeme dost politikaření a intrik. Nemusíte se ale bát, že by díky tomu byl děj nějak natahovaný, nebo by série nějak ztratila dynamiku. Autorka zvládla tyto mocenské boje skvěle zakomponovat do příběhu a kniha neztratila nic ze své čtivosti a svižnosti.
Objevuje se zde opravdu dost nových informací o Fae, a hlavně o Pod kopcem, které sehraje v tomto dílu zajímavou roli. Objeví se i několik nových postav, které do teď nebyli zmíněny, nebo se objevily jen okrajově. Některé z nich jsem si oblíbila více jiné méně.
Tenhle díl mě opět hodně bavil i díky tomu, že mocenské boje a intriky byli vyváženy ohromnou dávkou vtipu a akce. Už dlouho jsem se u knihy tak nezasmála. Jsem zvědavá na další díl i na to, jestli si autorka dokáže udržet kvalitu, a ještě něčím překvapit.
Temnoty hlubin
Kateřina Ševčíková
„Jak to jen bylo zvláštní – že člověk pociťoval k druhému zášť zkrátka proto, že mu připomínal, co on sám udělal špatně.“
Mám ráda knihy se slovanskou mytologií a nejlépe ty, které se dějem pouze inspirují a převypráví již známé pověsti po svém. Přesně taková je kniha Temnoty hlubin. Jedná se o volné pokračování knihy Přízraky noci a odehrává se nějakou dobu po událostech z první knihy. Znovu se zde objevují již známé postavy, kterými jsou rusalka Noa a syn Moggastského knížete Jael, k nim se přidá několik nových postav známých ze slovanské mytologie.
Příběh je vyprávěn ze dvou pohledů, sledujeme Nou a Jaela, a to, jak se každý musí vypořádat s událostmi, které se staly v minulosti. Ze začátku děj ubíhal trochu pomaleji a na řadu přišlo i zopakování událostí, které se staly v předchozí knize. Jakmile se obě linky začaly propojovat nabral děj svižnější tempo a s každou další stranou jsem se do příběhu ponořila hlouběji a stránky mizely rychleji.
Celý příběh byl skvěle promyšlený a velmi napínavý. Ke konci bylo hned několik velmi nečekaných situací a zvratů, které mě opravdu překvapily. Hlavní postavy jsem si zamilovala a bavil mě jejich vývoj v průběhu příběhu. V knize najdete i romantickou linku, která je velmi dobře zpracovaná, a navíc je stále spíše na pozadí, takže nijak neruší.
Autorka má velmi zajímavý styl psaní, sama si úplně nejsem jistá, jak bych ho správně vystihla, ale je to jako, když se přes vás něžně přelévají malé vlnky, a tak hezky plynou a vy se v nich ztrácíte. Přesto že některé scény jsou vlastně tak trochu drsné, tak celkový pocit ze čtení je spíš jako vznášení se na obláčku i když se s hlavními postavami zrovna brodíte močálem.
Jako bonus je kniha nádherně zpracovaná po grafické stránce a obsahuje několik krásných ilustrací. Navíc si autorka připravila i bonusový materiál, který je v obálkách označených příslušnou stránkou, na které máte obálku otevřít a dostanete pár krásných dárečků, které dokreslí atmosféru knihy.
Princův štít
Cassandra Clare (p)
Cassandra Clare se po dlouhé době rozhodla opustit svět Lovců stínů a naservírovat nám něco nového. Opět se jí povedlo vypracovat velmi komplexní a zajímavý svět a já bych se divila, kdyby tomu tak nebylo. V příběhu nechybí spousta emocí, intrikaření šlechticů, zvraty, tajemství ani trocha té magie.
Je to první díl série, takže je to hodně o seznamování s prostředím a jednotlivými hrdiny příběhu. Již od začátku je zde zmíněno poměrně dost postav, a tak chvilku trvalo, než jsem se zorientovala a utřídila si jednotlivé postavy a jejich roli.
Kniha je vyprávěna ze dvou úhlů pohledů. Jedním z nich je Kel, který je živým štítem korunního prince Castellane a druhým je Lin, která se snaží studovat medicínu. Kniha má pozvolný rozjezd a chvilku mi trvalo, než jsem se začetla. Ve chvíli, kdy příběh svede hlavní hrdiny dohromady se děj začne pomalu rozjíždět. Ze závěru jsem mírně rozpačitá, ale jsem velmi zvědavá na další díl.
Jako bonus má kniha nádherné zpracování, a to hned ve dvou různých variantách, takže si na své přijdou jak milovníci paperbacku, tak ti, co mají radši pevnou vazbu. U obou variant nechybí ani barevná ořízka a ty detaily na limitované edici jsou prostě úžasné.
Moc děkuji nakladatelství Booklab za poskytnutí knihy, i za úžasný zážitek, kterým byl výlet za autorkou do Mnichova, který s ní budu mít už navždy spojený.
Den po dni
Nofreeusernames (p)
Knížky od Oly jsou vždy krásně graficky zpracované a tato nebyla výjimkou. Dokonce bych řekla, že zatím byla po grafické stránce ze všech nejlepší, protože Ola s Adelou Stopkou vytvořili něco opravdu úžasně propracovaného. Samozřejmě tomu napomáhá i to, že je kniha koncipovaná jako adventní kalendář a Adélka tedy mohla vypracovat 24 políček, které jsme si v průběhu čtení pomyslně otevřeli.
Autorka si dala na kalendáři opravdu záležet a pro hlavní postavu si prostřednictvím jejího nejlepšího kamaráda připravila na každý den jednu výzvu, kterou nezapomněla doplnit o film a hudbu. Takže nejen, že si čtenář tohoto adventního kalendáře může užít příběh jako takový, ale ještě může spolu s hlavní hrdinkou plnit jednotlivé výzvy. Navíc jako bonus dostanete švihlou babi a Kóču, které příběhu čas od času dodají pár vtipných situací.
I tahle kniha zapadá do světa, který byl vytvořen pro sérii Navždycky, takže se dočkáte pár odkazů na tuto sérii a připomenete si pár drobností. Od knihy nečekejte velké propracované popisy nebo zvraty. Jedná se prostě o takovou milou vánoční romantickou jednohubku, ve které se knihomolka a hokejista vydávají za pár, než se pár věcí zkomplikuje. Vlastně spíš, než se úplně všechno zkomplikuje.
I když to místy bylo opravdu těžké, vydržela jsem a poctivě si každý den otevřela jen jednu kapitolu a tu přečetla. Když byl čas využila jsem i nějaký ten tip na vánoční film. Celý příběh jsem si užila, a i když se do 24 dní nevešlo moc popisů prostředí a postav a vlastně to bylo tak trošku klišé, nijak mi to nevadilo. Ola umí psát velmi čtivě o tom už jsem se přesvědčila v předchozích knihách. Jaxona, Scota i Addie jsem si oblíbila z jejich postav zatím asi nejvíc a knihu mohu opravdu doporučit.
Za poskytnutí knihy na recenzi děkuji Albatros Media.