Kate72 komentáře u knih
Nápad o dvou příbězích sourozenců Jáchyma a Veroniky v jedné knize ve stejném časovém úseku se mi hodně líbil. I když červenou knihovnu moc nečtu, tak to jen okomentuji:"Příjemná oddychovka".
V nouzovém stavu, kdy jsou knihovny zavřené, je člověk nucen, sáhnout po ledasčem doma v knihovně. Tuhle povinnou četbu jsem ještě nečetla. Měla jsem z ní trochu strach, ale musím říci, že překvapivě dobrý. Tak Puškina si mohu odškrtnout, jako autora od kterého jsem ještě nic nečetla.
Vtipně popsané rodinné historky, doplněné fotografiemi z rodinného alba. Škoda, že fotografie nekorespondovali s daným příběhem. Takhle to vypadalo, jako kdyby autor vysypal album na stůl a fotografie naházel do knížky, hala, bala ono to nějak dopadne. Přišlo mi, že příběhy i fotografie byli dost osobní.
Zatím nejslabší kniha, kterou jsem od autorky četla. Konec byl asi nejlepší, tam autorka nezklamala.
Tak tohle asi nebyl můj šálek kávy. Fantasy kniha ve stylu pohádkových příběhů, podivných stvořeních, čarodějů, kněžek. O zaklínánači, který ta stvoření chytal. Omlouvám se všem pětihvězdičkářům, prostě to nebyla knížka pro mě.
Mě se knížka líbila, nečetla jsem autorčinu prvotinu Zlomení andělé, tak nemohu porovnat, která z nich byla lepší a určitě si ji ráda přečtu.
Trochou jsem se bála po přečtení prvních kapitol, že se budu trochu ztrácet. Ale docela rychle jsem si zvykla na autorčin styl vyprávění a nakonec mi to vůbec nevadilo. Příběh z konce války, ale děj začíná ještě před valkou....
Upřímně, prvních sto stran jsem se docela přemlouvala. Pak to do sebe začalo pomalu zapadávat. Pak mi přišlo, že to zapadávání trochu skřípe a ke konci úplně. Asi jsem nic podobného nečetla, ale nakonec to bylo docela fajn. Jsem ráda, že s Peterem to nakonec dobře dopadlo.
První seznámení s autorem a hned si zasloužil pět hvězdiček. Knížka napínavá od začátku až do konce. Těším se na další napínavé příběhy s detektivem Hunterem.
Moc zajímavá kniha, plná historických událostí. Krásně sepsána i když těch dějových linek tam bylo strašně moc. Taky jsem se jí prokousávala poměrně dlouhou dobu, ale rozhodně nelituji.
Na druhou stranu, zase chvíli člověk nemusel do knihovny:)
První seznámení s autorkou a musím říct, že naprostá spokojenost. Střídání kapitol po dějových liniích mě docela bavila.
Hodně citlivé téma. Zase jedena z nespravedlností minulého století.
Četla jsem jedničku, docela se mi líbila měla spád na závěr s hapyendem. Dvojka mi přišla trochu, jako pokračování kdysi slavného serialu dynastie. Asi nejsem serialový tip, takže dávám si na chvíli pokoj od dalšího dílu.
Tak co napsat, dobře sepsaný příběh plný brutality. A vlastě to tak bylo v každé kapitole. Byl to přesný záměr od autora, takhle to Kosinsi chtěl napsat, aby to bylo co nejvíc brutální. A na 100% se mu to povedlo. Mě ale samotná knížka nic nedala, nic ve mě nenechala. A už vůbec nevím, jak ji ohodnotit, takže asi poprvé nedám žádnou hvězdičku. Ale jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Do kina ovšem určitě nepůjdu.
Věděla jsem, že s knihou od Weavera se nebudu nudit. Vím to vždycky když se mi dostane do rukou. Ale, že to půjde tak rychle. "Začínám : sobota 20:00h, končím neděle 2:00". Bylo mi úplně jasný, že ji neodložím. :) Další komentář už asi nemá cenu. (Doufám, že už dokončuje další díl:))
Tak tohle byla nejlepší knížka co jsem za poslední rok četla. Už dlouho jsem se tak nepobavila. Určitě to není knížka hodna pulitzerovy ceny, ale je to prostě knížka psaná z blogu přímo z cesty a musím smeknout před Luckou. Její pevnou vůlí vydržet až do konce, holkou s velkým srdcem, odhodláním a úsměvem. Ty překlady z angličtiny pro mamku mě dostávali. Mám syny ve stejném věku, tak mi to přišlo, jak kdyby Lucka mluvila na mě, protože u nás je to úplně stejně. :)
Tak nevim jestli jsem nesáhla vedle. Moje první seznámení s autorem a nějak to nezajiskřilo. Hlavní myšlenku jsem pochopila, ale napsáno tak jednoduše, že by to zvládlo děcko na střední. Ale zase po jedné knížce nemůžu kritizovat. Autor má za sebou nespočet knížek a určitě skvělých, asi jsem jen doopravdy sáhla vedle. A tak jsem se těšila:(
Čtvrtý díl Davida Rakera mi dlouho chyběl do celkové serie, protože jsem díli nečetla postupně. A teď mi to krásně všechno zapadlo. Tak jsem ráda, už jsem si zvykla na pomalejší rozjezdy knížek. Autor vždycky přibližuje všechny zúčastněné postavy, což je samozřejmě dobře. Od půlky to už nabírá obrátky a děj Vás nutí číst a číst až do úplného konce. Konec vždycky překvapí, nikdy to není tak, jak by se na první pohled zdálo. Mě to prostě baví.
Knížka plná dobrodružství, přátelství i lásky. První polovina knihy mi pěkně utíkala, čtvrtinka z druhé půle byla spíš o putování do Persie a židovském učení. Trošku se to tam táhlo, ale konec zase frčel.
Moje čtvrtá kniha od toho autora co se mi dostala do ruky. Líbí se mi jeho styl vyprávění. Ale knížka Lovec draků se mi líbila více. Už tam hodně autor rozebíral Afghánskou kulturu a dění v této zemi po několik desetiletí. Takže tahle knížka mi přišla dost podobná. Nicméně život v Afghánistánu rozhodně není procházka růžovým sadem, co si budem povídat.
Jsem ráda, že je jednadvacáté století. Žít ve dvanáctém století, muselo být teda peklo, obzvláště pro ženy. Příběh je napínavý plný zvratů, bezpráví, naděje i lásky. Určitě sáhnou po dalším díle.