Katela
komentáře u knih

Když jsem hledala, co bych tak mohla přečíst dětem na hodině češtiny, abych trochu uvolnila atmosféru, vzpomněla jsem si na Toraka a jeho vlčího brášku.
Hned jsem se dala do čtení a za pár hodin jsem dočítala poslední řádky. Příběh je to napínavý, je to napsáno čtivě a hrozně oceňuji autorčinu znalost prostředí severských lesů.
Občas mi vadilo, že (jak už někdo tady zmiňoval) těch pohrom tam bylo až příliš mnoho. Ale i po těch letech musím dát vysoké hodnocení. Pro děti v Torakově věku je to ideální knížka!

Ačkoliv porozumět Novým mýtům pro mě bylo o něco těžší, než porozumět jiným Kainarovým básním, byla jsem v momentě procitnutí fascinována a unesena emotivností veršů...
Potřebuje to čas a zamyšlení... Pokud obojí do těch slov investujete, budete překvapeni, co Kainar dokázal vykreslit...


Hrabala já prostě můžu!
Groteskní, dětský hrdina, ten malý pikolík si mě získal! Zase ta touha být výjimečný, být tou "jedničkou", která nikdy nebude naplněna!
A jak krásně to končí!


Žert a sex s láskou a (hlavně) bez lásky, osudovost a banalita... Ach ano!
Helena mě štvala.
Lucie jsem litovala.
Do Kostky jsem se zamilovala. Stejně tak do Ludvíka.
Jára mi byl sympatický asi jako folklor, který tvořil.
Žert je duha, precizně vypracovaná. Co člověk, to jiný styl, za to autora opravdu obdivuji!


Když ty dva tak čtu, říkám si, co by asi Mácha řekl na to, že ho dali do sbírky s jeho velkým kritikem a co by naopak říkal Erben, kdyby věděl, že musí sdílet vazbu s tím... materialistou.
Mám tyhle dva ráda. Erbena už od dětství (když se tak ohlížím zpět, divím se, že jsem si neodnesla nějaké trvalé následky), k Máchovi se cesta hledala hůř, ale o to více teď dokážu ocenit jeho geniální práci s jazykem.


V nočních hodinách jsem dočetla, snažím se posbírat poztrácené myšlenky s palčivou nadějí, že se mi je podaří sestavit do smysluplného obrazu. Avšak myšlenky vyklouzávají z mých pomyslných dlaní jako mrštné ryby. Možná pomůže čas. A když ne čas, tak druhé čtení.
Zamotanou hlavu mám, jen co je pravda, nicméně pokud jste milovníky symboliky a mýtu, tak Krále duchů mohu jen doporučit!


Kainarovy texty jsou balzámem pro duši, zvlášť když se spojí s hudebním doprovodem Karla Plíhala. Srdeční záležitost.


Zajímavé je, že z toho, co Fowles smíchal, nevnikl odporný guláš, ale uspořádaná kompozice předmětů...
Kafkoidní, co na to říct, že?
Zamilovala jsem se!


Zajímavé, že v popkultuře tak často omílaný příběh, je tak málo čtený a známý ve své "původní" podobě (helenistická verze není úplně nejstarší). Argonautika v mnoha ohledech převyšuje i známější Odysseu a zdá se být mnohem modernějším příběhem... O kolik zajímavější je neuchopitelná proradná osobnost Iasonova, než trochu zploštělá postava Odysseova!
Pokud si potrpíte na antickou literaturu, tak by vás Argonautika rozhodne neměla minout... Doporučuji vydání z roku 2013, která je doplněna o velmi povedené ilustrace...


Nemohu říci, že by to bylo špatné!... Jen už jsem od Agáty čela lepší...


Možná brak, ale super brak... prostě mě to chytlo. A s tím nic nenadělám!


Ach ta láska... Na celé knize se mi nejvíc líbí ten název... a pak pan Darcy, samozřejmě!


A přesně tohle dalo základ mým morálním hodnotám! Nikdy nedělám, co je nečestné a nesportovní... nikdy! (Byla jsem platonicky zamilovaná do Mirka Dušína).


Ta žena je génius... můžeme o tom pochybovat, můžeme o tom vést spory, ale to je tak vše, co s tím uděláme... na tohle bych nikdy nepřišla... občas si člověk říká, kde brala inspiraci...


Erotika, erotika, proč se nás tak mocně týká? Ne, vážně se mi líbilo, jak kulantně byl popsán koitus osla se člověkem...


Sex, jídlo a alkohol: na tom naše kultura stojí. Po dlouhá, dlouhá léta...
A hlavně nezapomínat na mytí, jinak vás pohltí chaos!


Jako hudba Odesseia plyne a odnáší nás do doby starověkého Řecka... Neuvěřitelné, jak i tak starý text dovede být moderní... že by lidská společnost opravdu myslela v archetypech?
