Katka2382 komentáře u knih
No teda to byla jízda.
Knihu jsem přečetla skoro naráz a teda bylo toho dost.
Bylo to jak detektivka kdy člověk hltá stránku za stránkou,ale stálo to zato.
Valerie Perrin je jednička.
Pro mě bylo čtení této knihy vyloženě pohlazení po duši,škoda že mohu hodnotit maximálně 5-ti hvězdičkami.
Miluju takovéto příběhy.
K knize se mi moc líbil zvyk že si žena nechává své rodové jméno.
Je to kniha o něze,o lásce,o zázracích,o naději a o neumírání.
Mám ji půjčenou z knihovny,ale už jsem si objednala svou :).
Tak ze začátku se mi kniha zdála dost chaotická a já si říkala šmankote co to je za slátaninu?
Alepak se to zlomilo a příběh dostal smysl.
A nejen smysl,ale i úžasný humor,nadhled a spoustu životních mouder.
Po přečtení ve vás zůstane takový krásný hřejivý pocit.
Teda to bylo něco.
Kniha mě od první stránky naprosto pohltila a přečetla jsem ji na jeden zátah.
V práci jsme měli jeden neslyšící manželský pár,ale všichni jsme se k nim chovali úplně normálně a tak mě nikdy ani nenapadlo s jakými problémy se musí potýkat.
Že byla na školách zakázaná znakovka jsem věděla,ale že až do devadesátek to mě překvapilo.
Ale nejvíce mě jako matku dostalo to že někteří slyšící rodiče se nechtěli naučit znakovou řeč,to nechtěli se svými dětmi vůbec komunikovat???
A pak pro mě bylo novinkou že znakovka a čeština jsou naprosto rozdílné a že tudíž i čtení je pro neslyšící mnohdy problém.
Každopádně mi kniha v mnohém otevřela oči a i já mam chuť naučit se znakovou řeč.
Četla jsem ji ve formě e-knihy,ale pokusím se ji sehnat v tištěné formě.Ráda bych ji věnovala knihovně aby si ji mohlo přečíst co nejvíc čtenářů.
Doporučuji všema deseti.
Nakladatelství by se měla stydět,že si tak skvělou knihu pan autor musel vydat vlastním nákladem.
Guzel Jachina stvořila další skvost na literárním nebi.
Všechny její knihy jsou opravdu výjimečné a velice čtivé.
Čtenář se dozví mnohé o ruské historii,přírodě a lidech.Ne vždy je to přijemné čtení,ale o to silnější.
Tuhle knížku už jsem si koupila před několika měsíci a v podstatě na ni zapomněla.Ale dneska ráno když jsem šornila v knihovničce co si vyberu na čtení mi padla do oka a o pár hodin později jsem ji s chutí dočetla.
O příběhu už tu bylo napsáno snad všechno co lze napsat.
Za sebe můžu říct jediné,že se tahle skvělá knížka zařadí mezi mé nejoblíbenější knihy.
Opět zajímavé a neotřelé téma.
O vlcích se toho dozvíte opravdu hodně.
Mě se tedy kniha moc líbila.Dostala se mi v knihovně do ruky víceméně náhodou a jsem za to ráda.
No jasně že je příběh víceméně nereálný,ale o to kouzelnější.
Mě se kniha moc líbila a jsem ráda,že jsem jsem ji na své cestě knižním světem potkala.
Pro mě to bylo pohlazení po duši.
Napínavé čtení, ke konci jsem skoro nedejchala.
Moc se mi kniha líbila,doporučuji.
Na tuhle útlou knížku jsem narazila v knihovně úplnou náhodou.
Símky mi bylo moc líto,ale do určité míry mi bylo líto i jeji matky.Sama asi nepocházela z nejvřelejšího prostředí.Ani její matka zřejmě neoplývala kdovíjakou mateřskou láskou.
Ještě že měla Simka babičku s dědou a alespoň jejich péči a něhu.
Věřím tomu že pak,po matce našla svoje štěstí.
Moc pěkná kniha.
Milé vyprávění pana učitele,který byl náhodou stejný ročník jako můj dědeček.
Bavilo mě to moc.
Asi půjdu proti proudu.Je to takovéto dámské počteníčko,aby slzička ukápla.
Za mě žádný šlágr.
Umíme vylétnout do vesmíru i se potopit na dno oceánu,ale nedokážeme se jako lidi domluvit mezi sebou.
Nedokážeme zabránit válkám,usurpování cizího území a nerespektování jeden druhého.
Čtu o válce v Čečensku a v televizi vidím záběry z Ukrajiny,je mi z toho smutno.
Jakoby na světě nebylo už tak dost utrpení,nemocí a živelných pohrom.
Chtěla bych věřit že se jednou lidstvo umoudří a přestane se navzájem vyvražďovat,ale vzhledem k tomu že se toto děje už od počátku lidstva tak se bojim že je to nesplnitelný sen.
Kniha se mi moc líbila.Jen bych také uvítala pokračování Polinina života.
Velice krátké povídky,spíše takové střípky ze špitálu.Tu pohledem sestry,tu pohledem lékaře a onde z pohledu pacienta.
Umět říct ne,jít proti proudu,bojovat s předsudky.To je poselství této knihy.
Díky všem ženám které se umí vzepřít jsme dnes tam kde jsme.
Kolikrát může člověk padnout na kolena a zase vstát,oklepat se a jít dál?Lea tak prožila v podstatě celý svůj život.Její síla nebyla jen fyzická,ale hlavně duševní.
Pokaždé když už viděla světlo na konci tunelu,bác něco se stalo a ona zase byla sražená na dno.
Střídání časových rovin a vypravěčů mi vůbec nevadilo,docela to příběhu sedlo.
Pozor,pozor kniha je velmi čtivá a je těžké se od ní odtrhnout:).