katpas76 komentáře u knih
Před lety jsem viděla film a teď jsem si přečetla díky čtenářské výzvě i knižní předlohu.
Příběh dle historických skutečností je napsán velmi čtivě, ač druhá polovina knihy mi přišla zdlouhavá. Než nastalo závěrečné drama, bylo to stále o střídání léta a zimy, cestách mezi různými paláci a opakujících se milostných avantýrách.
Nevadí mi tlusté knihy, ale myslím, že tato by šla o 100 stran klidně zkrátit.
Zážitek mi kazila i řada textových chyb a překlepů a občas mi vadila i ich forma vyprávění.
Celkově hodnotím 4 hvězdami.
Od předchozího dílu Sestřiček uběhlo hodně času. Takže jsem na postavy i děj poměrně dost pozapomněla a musím přiznat, že jsem se do tohoto nejnovějšího dílu vpravovala docela dlouho. Do příběhu se najednou začalo dostávat mnoho nových postav, které ho ale příjemně rozšířily a obohatily. To, že jsem v úvodu knihy postrádala větší návaznost na předchozí díl a připomenutí toho, co se dělo, se posléze ukázalo jako přirozené, protože tento díl Sestřiček na předchozí příliš moc nenavazoval. Mohl by být klidně samostatným románem.
Kniha byla čtivá, i když oproti předchozím dílům v sérii přece jen trošinku pokulhávala. Sama nevím, čím to bylo způsobeno?! Možná tím, že se mi teď za sebou sešlo několik válečných knih a druhé světové války jsem byla přehlcená?
Z tohoto dílu jsem měla pocit, že byl psán vysloveně na objednávku (což autorka i v úvodu knihy ve svém poděkování zmiňuje) a na kvalitě se to podepsalo.
Pokud vyjde další díl Sestřiček, nejspíš si ho přečtu, ale už na něj nebudu tak netrpělivě čekat jako na každý z předchozích dílů.
Hodnotím 4 hvězdami.
Audiokniha je zdařilým počinem. 2. světová válka zase v jiném pohledu a sice očima 13ti leté Anny, která se ukrývá spolu s dalšími Židy v ilegalitě. Bohužel se Anně nikdy nepovedlo splnit si sen a stát se spisovatelkou.
Jediné, co bych knize vytkla, byla velká orientace na pocity a emoce Anny, které se houpaly jak na horské dráze. Přišlo mi, že druhá půlka knihy byla jen o nich a byla jsem jimi přehlcená.
Ale jinak bezesporu hezká kniha, která nejspíš nikdy nezestárne a čtenáře si bude nacházet dál.
Joy Fielding znám a čtu již více než 15 let. Zatím jsem nikdy nebyla zklamaná a nestalo se tak ani u románu Slepá ulička (který jsem četla nedlouho po románu Slepá mapa zvláštní náhoda).
V knize je mnoho výborně vykreslených postav, mnoho zbraní a mnoho důvodů k nenávisti, která může skončit vraždou. Autorka perfektně udržuje napětí a chuť číst dál a dál protože i v této knize je konec tím, co musíte vědět.
Vadilo mi velmi časté používání kurzívy v textu, nepřímé řeči a ve 3. čtvrtině mi kniha přišla zdlouhavá a zbytečně natažená. Tušila jsem tou dobou, že rozuzlení bude až v samotném závěru a zbývalo mi cca 80 stran do konce, které jsem chtěla přeskočit neudělala jsem to, četla jsem stránku za stránkou a nelituju, byla to čtivá a skvěle vystavěná kniha. Celkově tedy 4,5 hvězdy a rozhodně budu netrpělivě vyhlížet další autorčino dílo.
Moje první kniha od této začínající autorky a hodnotím ji jako velmi zdařilou. Uvědomuji si, že je to možná vůbec první psychothriller od české spisovatelky, který jsem kdy četla? I proto mi byl sympatický.
Děj knihy plynul, zápletka byla napínavá až do samého konce.
V úvodu knihy jsem měla trochu problém s velkým množstvím vzpomínek, které děj vždy tak nějak divně roztrhly a přistihla jsem se, že jsem se v časových rovinách někdy ztrácela a musela jsem se vracet tu o stránku tu o půl stránku nahoru, abych se zase chytila. Dalším pro mě minusovým bodem byly dialogy více než dvou osob (většinou mezi skupinkou policistů), kde jsem ztrácela orientaci v tom, kdo ke komu zrovna promlouvá a na čtení jsem se musela poměrně dost soustředit. Vlastně si myslím, že těch policajtů v příběhu nemuselo být ani tolik... a postavu Petra bych škrtla úplně.
Celkově hodnotím 3,5 hvězdy a gratuluji ke skvělému dílu.
V rámci čtenářské výzvy jsem knihu tentokrát poslouchala. Audioverze je velmi zdařilá. Dílo je mi už dávno známé, čtené s dětmi opakovaně v knihovně hned ve dvou vyhotoveních. Přesto v něm i po tolikáté znovu nacházím již pozapomenuté myšlenky, které jsou nadčasové.
Audiokniha mě nezaujala. V podstatě se tam nic neděje ani po hodině poslechu. Takže se řadí k jedné z mála, které jsem bohužel nedočetla.
Knihu jsem přečetla do čtenářské výzvy. Byla velmi čtivá, i když plná překlepů, což bylo lehce rušivé. Podle anotace jde o skutečný příběh, čemuž se mi skoro nechce věřit. Z hlavní hrdinky dělá množství překonaných problémů až nadpozemsky odvážnou a silnou ženu která zvládla mnohdy s nadbytečnou energií i to, co se zdá nezvládnutelné. Pokud je příběh ve všech směrech autentický, klobouk dolů před Annou. Pokud si ho autorka mírně přibarvila, lze to pochopit, protože z knihy tím udělala dílo, které nelze odložit protože osud Anny musíte dočíst do konce. Od autorky to byla první kniha, kterou jsem četla. Děkuji za zážitek. Rozhodně si přečtu něco dalšího.
Chvíli mi trvalo, než jsem se do knihy začetla. Zřejmě to bylo velkým množstvím postav v počátku a také poměrně dlouhou první kapitolou, která byla téměř bez dialogů, jen vyprávění. Dokonce jsem na chvíli knížku odložila a přečetla dvě jiné, než jsem se k ní vrátila. Ale musím říct, že s přibývajícími stránkami si mě příběh Anežky, Alžběty a dalších postav, které paní Mornštajnová bravurně vykreslila, naprosto získal a poslední stránky jsem zhltla během chvilky. Jak to paní spisovatelka umí a předvádí ve svých románech, jde o velmi hluboké lidské příběhy, které ve čtenáři zanechají ještě hodně hluboko stopu a na které nebude snadné jen tak zapomenout. Autorka nepíše thrillery, které mám sice taky ráda, ale po krátké době vlastně vždy zapomenu, o čem kniha byla. Romány Aleny Mornštajnové jsou nezapomenutelné, a v tom je její mistrovství.
Dávám 4,5 hvězdičky (za ten úvod, který mě hned nechytil).
Velmi zdařilá česká detektivka. Děj měl spád, zápletka byla uvěřitelná, moc se mi kniha líbila.
Autorka v knize střídá postavy, které příběh vypráví i časy (přítomný a minulý) a navíc je ještě kniha protknutá smyšleným příběhem o upírovi. Na mě tam bylo těchto úrovní zbytečně mnoho, občas jsem se neorientovala, kdo právě vypráví a musela jsem se podívat na název kapitoly.
Prostřední část, kterou vypráví Minka, byla za mě nejlepší a kdyby byla jen tato, vůbec by mi to nevadilo. Svědectví o pobytu v Osvětimi bylo skutečně napsané skvěle.
Na zbytku příběhu (Sage s Leem, postava Adama i příběh Josefa) mi něco nesedělo nejspíš skutečnost, že to bylo hodně násilné a náhoda, že se v Americe v malém městě potkají židovka a důstojník SS z Osvětimi, byla prostě moc křečovitá a neuvěřitelná.
Jinak ale byla kniha velmi čtivá a téma zajímavé.
Pátý díl rodinné ságy mě opět nezklamal. Autorka Anne Jacobsová vydává řadu knih i pod jinými jmény. Tyto knihy a ságy za mě nedosahují kvalit Panského domu, na jehož pokračování jsem se těšila. Jsem ráda, že v této rodinné sáze drží Anne Jacobsová vysokou kvalitu - postavy jsou různorodé, přitom uvěřitelné a lidské, příběh je zajímavý a čím dál košatější a jazyk je odpovídající žánru knihy.
Dějově se mi Bouře líbila moc. Plno zajímavých epizod, které slibují další napínavé pokračování, které si určitě nenechám ujít. Jsem zvědavá, do jakého roku se nakonec autorka v této sérii dostane potenciál je rozhodně velký. Líbí se mi také to, že kniha nemá jen zábavný charakter díky všem romantickým a vztahovým linkám, ale odehrává se v dramatické době, s jejímž historickým významem nás autorka nenásilně seznamuje. Děkuju za příjemné chvíle s touto knihou.
Dávám plný počet!
Kniha byla milá, čtivá, optimistická. Téma mi přišlo hodně podobné jako u novější knihy autorky a sice Jedna dobrá věc, což je důvodem 4 hvězd. Vadily mi hodně časté chyby v textu.
Ke knize mě přitáhlo přirovnání s knihou Ohníčky všude kolem, kterou jsem četla před rokem. Dětská hra ale zdaleka nedosáhla kvalit Ohníčků.
Autorka v románu střídá pohled (Anna, Nell, Bay) a pak jsou některé pasáže psané v er formě (rok 2012). Toto střídání bylo pro mě matoucí a degradovalo příběh, který by možná byl sám o sobě zajímavý, ale forma pokulhávala. Často jsem nevěděla, v čí hlavě jsem, musela jsem se vracet na začátek kapitoly, abych věděla, zda zrovna vypráví Anna nebo Nell nebo Bay. Navíc dvě z těchto osob vyprávěly v minulém čase, Nell v přítomném zcela nepochopitelně.
Přišlo mi, jako by si autorka chtěla zkusit všechny možnosti (ich/er forma, přítomný/minulý čas) a vznikl z toho chaos.
Navíc mi kniha přišla zdlouhavá, počet stran zbytečný a postavy málo emočně vykreslené. Takové studené, nijaké. Dialogy taky nebyly zrovna propracované.
Nakonec jsem dala 2*, ale spíš je to tak 1,5 za některá hezká přirovnání a nový netradiční příběh domácího násilí, který jsem zatím moc nečetla.
Kniha Listopád pro mě byla překvapením, protože autorka zvolila jiný žánr, než na jaký jsem u ní byla dosud zvyklá. Kniha byla dosti ponurá, smutná. Velmi čtivý a poutavý styl psaní paní Mornštajnové byl ale stejný jako u všech předchozích románů. Také se mi líbilo prolnutí obou hlavních ženských postav. Jedna byla vyprávěna v ich formě, druhá v er formě... obojí autorka bravurně zvládá a nemohu říct, že by bylo knize co vytknout. Líbila se mi moc, ač se jednalo o náročnější téma a několikrát jsem u knihy brečela.
Starší kniha od Joy Fieldingové, která mi dosud unikla… ač mám od ní přečteno téměř vše.
Hodnotím plným počtem, protože nejen že byla čtivá a brilantně napsaná, ale měla i poselství, důvod se zamyslet …doslova jsem se sama sebe ptala, kdo byl v této knize vlastně zápornou a kdo kladnou postavou?! Autorka totiž v každé postavě vykreslila všechno, od negativ po pozitiva a na čtenáři nechává, ať si vybere.
Je to skvělý psychologický thriller, po jehož přečtení jsem smutná, že neměl víc stránek. Nebyla to kniha kterou bych zhltla za dva večery. Potřebovala jsem na ni čas na přemýšlení, úvahy a dohady, “kdo je kdo”, které mi autorka celou knihu bravurně a neustále měnila.
Velmi doporučuji všem, kteří rádi čtou ženské romány.
První půlka byla na mě sám sex. Bylo ho až moc, ale cítila jsem, že se v knize bude dít i něco jiného… tak jsem četla dál a nelituju. Autorka erotické scény opravdu umí napsat, v druhé půlce knihy už jich je daleko méně a vlastně mi trochu po tom žhavém úvodu chyběly, ale zase byla druhá půlka zajímavá jinak, příběh se hezky rozvinul a šťastně skončil, což se mi jako romantikovi líbilo. Autorce gratuluju k velmi zdařilé prvotině.
První mnou přečtená knížka od autorky, kterou jsem dosud neznala. Příběh byl milý, jemný, přesto ale propracovaný a promyšlený. Moc se mi líbilo prolínání přítomného času (většina knihy) s časem minulým, postupné "propojení" všech důležitých postav. Moc dobře se mi román četl, kniha se i přes svoji tloušťku dobře držela v ruce. Je to pro mě objev nové autorky, kterou nepřestanu mít v hledáčku a budu s napětím čekat na nějaké další její dílo.
Možná jsem s hlavní hrdinkou a jejími myšlenkovými pochody souznila od samého počátku, protože jsem také čerstvě rozvedená. Autorce se dle mého názoru velmi dobře povedlo popsat, co se uvnitř rozvedené ženy může odehrávat. Přesto to ale není nijak depresivní čtení, ba naopak, celá kniha je velmi optimistická a závěr (poslední dvě strany), kde je i jisté poselství, mě v tom jenom utvrdil. Stačí jedna dobrá věc a život se může úplně změnit...
Rozhodně doporučuji všem ženám, vdaným, rozvedeným, zamilovaným ... a nejen ve středním věku.
Mám autorku moc ráda, už jsem od ní četla řadu knih. Tato mě ale nedokázala zprvu vtáhnout tak jako předešlé. Příběh byl hezký, ale bez většího spádu. Proto mi trvalo přečíst knihu tak dlouho… vždy jsem po pár stránkách šla dělat něco jiného, zábavnějšího. Ale cca po 200 stranách se konečně rozjel děj tak, že jsem knihu už musela dočíst a nelituju. Závěr měl spád a několikrát se autorce povedlo vyvolat ve mně emoce. Téma bylo pro mě zajímavé a rozhodně si od Jojo přečtu něco dalšího, až u nás vyjde.
(SPOILER) Při čtení knížky jsem byla rozpačitá. Po celou dobu jsem si neoblíbila ani jednu z postav. Aneta byla drzá, jízlivá a ve většině situací nepříjemná. Martu jsem moc nepoznala a postava Petra byla asi záměrně “záhadná”, na mě až příliš.
Oceňuji zasazení příběhu do Vietnamu, ale myslím, že šlo více využít potenciál (nelegální sňatky), který se knihou jen tak mihnul a přitom se jedná o hodně zajímavé téma, které mohlo příběh z obyčejné love story odvést trochu někam jinam.
Pár věcí, které mi fakt vadily:
- používání moravského “chcu”… vůbec mi moravský dialekt nevadí, ale pakliže měly postavy mluvit moravsky, tak i jindy a nejen když něco “chcou”
- kurzíva, která se objevovala pořád a neustále. Autorka jí vyjadřuje vnitřní pochody hrdinky, ale bylo toho opravdu moc. Navíc v případě takto psaného románu, kdy je Aneta ústřední postavou a objevuje se na každé stránce bych celou knihu napsala v ich formě. Z pohledu Anety. Tak by se daly lépe vystihnout její pocity, emoce, pochody… jako čtenář bych jí asi i lépe pochopila a její chování přijala
- zvláštní náhody, jako že v milionové Hanoi se potká Češka s několika česky hovořícími lidmi ihned po příletu?! Přišlo mi to neuvěřitelné.
I přes výše popsané se mi kniha četla dobře, byla to oddechovka a jako autorčinu prvotinu hodnotím třemi hvězdami, hlavně kvůli odvaze zasadit děj do cizí země a mile mě překvapil závěr. Pro mě tak akorát “sladký”, ale vlastně dost neurčitý.