katpas76 komentáře u knih
Audiokniha
Jediné, co knize vytknu, je pomalejší rozjezd. Jinak skvělý román. Zkraje spíš úsměvný díky chování hlavní hrdinky. Ale postupně se její příběh rozkrývá a autorka jde hluboko do lidské duše, nejen Eleanor, ale i do duše čtenáře. Knihu rozhodně doporučuji k četbě či poslechu. Díky Petře Špalkové, která knihu načetla, to byl perfektní zážitek.
Od autorky jsem toho četla již hodně, tato kniha mi přišla spíš průměrná. Příběh mě příliš neoslovil, i když se četl hezky. Ale bylo to celkově nemastné.
Během tří dnů jsem si na této knize opravdu smlsla. Evelyn Hugo jsem v podstatě 99% knihy nesnášela. Její chování, intriky, lži a vypočítavost autorka vykreslila bravurně a vyvolala ve mně tak silné emoce, až jsem se tomu sama divila.
Posledních pár stránek mi názor na Evelyn trochu změnilo. Jak? Nebudu spoilerovat a raději doporučím, abyste si knihu přečetli. Určitě za to stojí.
Pro mě velké překvapení, protože knihu jsem předem považovala za jednu z mnoha amerických umělých bestsellerů. Ale byla skutečně výborná, hluboká, propracovaná a nezapomenutelná.
Třetí kniha od Miriam a opět super čtenářský zážitek. Opět prolnutí současnosti a minulosti, tentokrát mi způsob cestování časem až tak nevadil (jako tomu bylo u Příběhu akvamarínu). Čtení jsem si moc užila, i když historická dějová linka se mi líbila o dost více než současná.
Audiokniha
Stylem psaní i posazením příběhu do historického kontextu mi autorka připomíná jinou autorku z Valašska - paní Alenu Mornštajnovou.
Když přišli psi je skvěle napsaný román se sbírkou nejrůznějších charakterů. Velice se mi líbil děj, vše do sebe na konci zaklaplo. Žádná detektivka. Ale přesto je kniha napínavá a nedá se odložit. Poslech jsem si užila na 100%. Děkuji za tento zážitek.
Gratuluji k prvotině!
Příběh se mi líbil, i když trošku mi v něm chyběly emoce. Ne, že by tam vůbec nebyly. Ale na to, jak silně musely události s hrdinkami (hrdiny) cloumat (Matylda, Jana, Simona, Eliška, koneckonců i Jakub se dostali do fakt silných životních vírů) byly jejich emoce hrubé a působily na mě povrchně. To jediné bych knize vytkla.
Rozhodně ale příběh doporučuji k přečtení a to všem, kdo máte rádi společenské romány okořeněné erotikou.
PS: bála jsem se přeslazeného konce. Nakonec mě poslední stránky spíš dojaly… hezky jsi to Maruško vymyslela!
Audiokniha namluvená Richardem Krajčem
Zážitek. Příběh, krásný jazyk a nádherné podání R.Krajča. Opět skvělý počin. Opět jsem překvapená umem spisovatelky a rozhodně si nenechám ujít další knihy. A opět plný počet *
První díl “Nemusíš! jsem četla před necelými 3 lety. Ráda jsem se k postavám Marie a Katky po čase vrátila a pobrečela jsem si s nimi nad reálným, občas smutným, ale v konečném měřítku velmi pozitivním příběhem s koncem šťastným tak akorát.
Děkuji autorce za skvělou knihu. Jediné, co mi občas vadilo, bylo příliš mnoho kurzívy v Katčiných kapitolách. Hlavně na počátku knihy. Přesto plný počet hvězd.
Audiokniha
Výborný příběh na pozadí důležitých historických událostí 20.století. Začátek pomalejší, ale od půlky knihy už to jelo samo.
(SPOILER) Na úvod bych ráda napsala, že nejsem čtenářkou fantasy knih (pominu-li Harryho Pottera a Pána prstenů, které jsem četla cca před 20 lety). Obě zmíněné knihy mi Hodina psodava v něčem připomněla (národy, které se mezi sebou nemají rády; cesta za ovládnutím světa apod.). Mám ale několik postřehů, které mi čtení knihy znesnadňovaly.
1. ohromné množství postav, v nichž jsem se neorientovala nejen kvůli jejich neobvyklým jménům (kreativitě při jejich vymýšlení ale musím dát plusové body), ale také proto, že se prolínal příběh současný a do toho se vplétaly příběhy předchozích generací. Mám ráda knihy psané tímto způsobem (minulost a přítomnost se střídají ve dvou dějových linkách). V této knize to ale nefungovalo... pro mě byla první půlka knihy chaos (ve jménech, v časech). Myslím, že zrovna zde by knize pomohlo, kdyby byl celý příběh (linka) předchozích generací odvyprávěn jako celek a nebyl by rozsekán mezi jednotlivé kapitoly přítomnosti.
2. chyběl mi slovníček pojmů - ztrácela jsem se v tom, co je co (na mě příliš velká snaha dávat všem předmětům nové názvy).
3. uvítala bych lepší popis jednotlivých národů (na jejich fyzickou odlišnost autorka mnohokrát poukazovala, ale já si jejich vizáž dávala do kupy jen velmi pomalinku a vlastně po celou knihu. Přitom bych ráda viděla, jak vypadá Arhen, Zarvéd apod. Stejně, jako jsem u Pána prstenů měla jasnou představu o tom, jak vypadá skřet... než mi ji filmová podoba zkreslila). Mám na mysli charakteristiku národů, jejich vzhled, typická jména apod. (mnohokrát bylo zmíněno, že má dítě arhenské jméno. Ale proč? Byla tam nějaká pravidla? Já jsem toto nerozklíčovala).
4. Hodina psodava je výborný název. V průběhu celé knihy se ale téměř neobjevuje. Až v samém závěru... přesto mi ale chyběl větší důraz a vysvětlení, co to hodina psodava je a proč je tak zásadní?
5. Po dočtení nevím, jak dlouho se příběh odehrával. Byly to roky? Nebo týdny? Runa byla unesená jako dítě, dospěla, otěhotněla... nicméně ostatní unesené děti byly ve chvíli záchrany stále dětmi... a potom Runin bratr Garen (zůstal dítětem nebo měl jen dětskou vizáž jen kvůli své psychické zaostalosti?)
6. Příběh byl komplikovaný a hodně "zhuštěný". Knize by slušelo rozdělit jej do více dílů. Děj plynul tak rychle a překotně, že jsem neměla čas si jednotlivé chvíle a významné okamžiky v příběhu "zažít". Protože byly ihned přebity něčím dalším, nový, stejně významným. Prostě mi chyběly "oddechové" pasáže, abych si mohla vydechnout a děj vstřebat.
Určitě to pro autorku byla zajímavá zkušenost, psát o smyšleném světě. Mě ale kniha neoslovila tolik, jako Pouštní včela (kde je smyšleno také něco malinko, ale v podstatě se příběh odehrává v realitě).
Audiokniha namluvená autorem
Moudré, výstižné a vtipné. Přesně jako Marek Eben sám.
Audiokniha
Výborná kniha se spoustou hezkých myšlenek o lásce. Moc se mi líbil “matematický závěr. V této knize mi ani nevadilo covidové téma… což mě v jiných knihách někdy doslova irituje. Autorka mě velmi mile překvapila a potěšila.
Bára Hrzánová knihu úžasně namluvila. Velmi pozitivně, i když témata, která malá Helenka řeší, nejsou vždy veselá a jednoduchá. Rozhodně doporučuji k poslechu. Byl to zážitek (stejně jako jiná Bárou Hrzánovou namluvená díla). Plný počet*****
První kniha od pana Kundery, kterou jsem četla a to jen díky čtenářské výzvě. Dobrovolně bych se do ní nepustila, stejně jako do většiny exilových zakázaných autorů.
Žert měl pasáže pro mě vysloveně nudné (dlouhé popisy folklorní hudby). Naopak některé části byly čtivé a rychlé (Ludvíkův pobyt u PTP).
Všechny postavy byly negativní, měly pokroucené charaktery a pro mě i vnímání světa. Ani jedna postava mi nepřišla normální, snad nejvíc Vlasta. Ale Ludvík, Zemánek, Jaroslav, Kostka, Lucie, Helena!
Co mě v závěru snad nejvíc znechutilo byl “trest, který Ludvík spáchal. Jeho nenávist odnesla nevinná osoba.
Ani neustálé úvahy a vnitřní rozhovory všech postav se mi nelíbily. Některé myšlenky byly sice nadčasové, ale než se k nim autor dostal, byly to stránky popsané textem, který mě nijak neoslovil.
Hodnotím jako slabší průměr.
Kdysi dávno jsem knihu četla jako povinnou k maturitě. Ale vůbec jsem si ji nepamatovala (dokonce sama sebe podezírám, jestli jsem zápis do maturitního deníku neopsala!).
Ano, knížka určitě patří do významných děl anglické literatury. I po těch letech stále může oslovit čtenáře bravurně vykreslenými charaktery. Ani jeden nebyl jen kladný nebo jen záporný! Rozhodně mi tentokrát v paměti zůstane… možná i proto, že mám ta sebou už mnoho let života i zkušeností… které jsem v době maturity neměla.
Nebýt toho, že jsem neměla stáhnutou jinou audioknihu, nedoposlouchala bych. Příběh opravdu neuvěřitelný po všech stránkách. Střídání vyprávění er formou, ich formou a ještě du formou byl překombinovaný a ke čtivosti nepomohl. K mytí oken se tohle poslouchání hodilo, ale celkově autorku již znovu hledat nebudu.
Plný počet za krásný, čtivý a romantický příběh z neotřelého prostředí válečné lodi. Od autorky jsem přečetla vše, co napsala, a ani tato její poslední kniha mě nezklamala. Naopak.
O modrých lidech jsem neměla tušení. Díky této knize již mám a jsem za to ráda, i když kniha pro mě nebyla ani skvělá ani špatná. Hodnotím ji jako dobrou a dávám tomu odpovídající počet hvězd (3).
Kniha výborně začala... prvních sto stran bylo skutečně velmi dobře napsaných. Ale tím to skončilo.
Dvě třetiny knihy se nic nedělo, a závěr byl za mě naprostým fiaskem. Jak co do "happy endu" všech hlavních postav, tak "záludným virem", který se objevil. Poslední větu jsem nepochopila vůbec... ale možná to byl autorčin záměr? Pohrát si se čtenářem, aby hledal něco víc tam, kde nic víc není? Nevím!
Za mě od autorky nejslabší kniha. Dřív jsem její tvorbu hltala a vyhlížela nové kousky, ale o další knize, kterou vydá, budu velmi přemýšlet, jestli jí věnuji čas.
Co mi vrtá hlavou doteď... jak se Joy dostala do Londýna na Wimbledon, když měla strach z létání a nikdy neseděla v letadle?! Ve srovnání s jinými knihami z poslední doby, kterým jsem dala jen 3hvězdy za průměrnost (přesto ale byly hezké a čtivé) musím této knize dát hvězdy jen 2. Mrzí mě to... ale sladká jablka na přebale nepřinesla sladký čtenářský zážitek.
Hvězdičku dolů dávám za to, že bylo pro mě dost těžké vyznat se v postavách. Bylo jich od začátku hodně a často jsem tápala, které dítě patří ke kterým rodičům.
Jinak fajn čtení… motiv první vraždy mi sice přišel trochu neuvěřitelný, ale budiž. Autorka pro mě i nadále zůstává zdrojem dobré české detektivky.