katy238 komentáře u knih
Kniha pro mě byla cenným zdrojem informací nejen o tragické události, ale také o mnoha dalších soudobých organizacích, institucích a strojích, které bohatě vysvětlovaly poznámky pod čarou. Pro mě osobně byly přínosem. Kniha bohatým obrazovým materiálem ilustruje celou tragédii a odkazuje na mnoho současných zdrojů. Výborné čtení.
Edith Piaf jeden život nestačil, bohužel její tělo nevydrželo ani délku jednoho průměrného... Smutné čtení o velikánce, která stále vzbuzuje emoce, ať svým životem či dílem. Pokud Vás zajímají šansony nebo jen chcete prožít jeden neobvyklý život, nad knihou neváhejte.
Výjimečná kniha o dobru a zlu, o druhých šancích a neodpustitelnych chybách. Poutavý příjemně ubihajici příběh s nečekanými zvraty.
Rudý kapitán je detektivkou, pro kterou nemám srovnání. Nezvyklá zápletka, neotřelé prostředí, dynamický děj. To vše zabaleno do porevolučních ulic Slovenska, ne nepodobných těm našim. Autor žene příběh dopředu stravitelnou rychlostí a předkládá čtenáři jeden neskutečný fakt za druhým. Činí tak s rozvahou, tím dělá příběh skutečným. Pro seznámí s panem Dánem výborná volba.
Pomalu postupující šílenství, rakovinu připomínající mrak, ploužící se myslí až do jejího úplného zatemnění. Jak dlouho dokáže otec odolávat pokušení zahubit vlastní rodinu, aby jí pomohl k lepším zítřkům, i když nemusejí nikdy přijít? Jedna z nejlepších knih S. Kinga, jakou jsem měla možnost přečíst. Díky, mistře.
Téma knihy je aktuální i po více než 70 letech. Snad proto, že lidské povahy se nemění, jen splývají se svou dobou. Úžasný příběh.
Román Bílá Voda se opírá o skutečné události 50. let, kdy došlo k internaci členů církevních řádů a tito byli násilně vystěhování ze svých domovských klášterů na odlehlá místa v naší tehdejší vlasti. Tím však jejich utrpení nekončilo a režim se snažil zbytek násilně zkracovaných životů co nejvíce ztrpčit. To se dělo i v klášteru Bílá Voda, kam přichází tajemná Lena o jejíchž osudu má ponětí jen málokdo, a která zde hledá vykoupení, byť sama v sobě tuto touhu popírá. Postupně jej však nalézá v odhalování temné historie již omšelého místa, ve kterém se toho skrývá ještě více než v jejím bolestném nitru.
Kniha patří mezi objemné, ovšem při čtení ubíhající svazky a stejně jako další knihy autorky se nejedná o čtení o jedné dějové linii. Příběhu porozumí i čtenář, který toho o popsané historii příliš neví, a i přes námitky k trochu cimrmanovskému konci se jedná o knihu, kterou mohu vřele doporučit úplně každému.
Na smrt autora Jozefa Kariky je příběhem party šesti přátel a dvou kamarádů, které roztrhly okolnosti a semlela doba. Viktor a Karel byli chlapci a postupem let se stali muži, ale válka z nich udělala někoho jiného. Stali se tím, kým museli, aby přežili a získali moc. Ubíhající léta války jim však nepříjemně dokáží, jak vrtkavý je to pocit a nestálá instituce. Jejich osudy se sice musely vzdálit, válka však rozděluje a spojuje mnohé. A nikdo z bývalé party přátel nemá tušení, co přinese další den a co všechno jim nenávratně odejme.
Kniha se přibližuje jen obtížně, je to skvělé čtení, jedna z nejlepších knih, jakou jsem měla možnost číst, zároveň však není pro každého. Karika opět nešetří popisy, oproti předchozím knihám to však dotáhl na mnohem vyšší úroveň. Druhá světová válka byla jako každá válka doba neuvěřitelných zvěrstev, koncentrační tábory a program konečného řešení to však dotáhl k dokonalosti manufaktury a právě do tohoto světa plánovaného utrpení a hrůzy dávkované dle tabulek vás autor zavleče. Nevynechá nic. V Birkenau, a nejen tam, si projdete vším spatříte vše a vyplivne vás to vyždímané a prázdné. Pokud si tedy troufáte projít si cestu Viktora a Karla a bez zavírání očí si přečíst jedno zbeletrizované svědectví doby, které však vychází ze skutečných událostí poskládaných do příběhu, směle do toho. Stojí to za to.
Smršť slovenského autora Jozefa Kariky je jeho poslední hororový počin a musím uznat, že je to jízda. Doslova. Ústřední trojice se dostane blízko jedné záhadě, kdy je s přehledným úsekem cesty spojena velmi tragická nehodovost, aniž by to dávalo větší smysl. Vypravěč příběhu se však dostane mnohem blíže rozluštění záhady, než všechny záchranné složky před ním a spolu se dvěma svými přáteli nasednou do auta a rozhodnou se vyzkoušet sílu pověry na vlastní kůži.
Příliš pozdě jim však dojde, že lidové zkazky mohou mít mnohem větší sílu než vyvolání úšklebku při strašení babičkou na vesnici. Že je to může všechny stát mnohem více…
Je to dobré, je to skvělé. Příběh, vyprávěný v první osobě, příjemně odsýpá, ústřední trojice se pohybuje ve svižném tempu (kniha nemá ani 200 stran, takže musí) a dostává se tak k jádru záhady. Sice si sem tam odskočí k vlastním emocionálním trablům, ty však dostanou v druhé části knihy úplně jiný rozměr, než jen jako trapné sdělování pocitů hysterických myslí pod tlakem. Autor rozjíždí roadtrip ve slovenské krajině s nadpřirozenou hrůzou v zádech nejenom ústředních postav v knize, ale i u čtenáře samotného. Pokud se tedy chcete bát, rozjeďte se za větru jednou lesní silnicí a hlavně, nehleďte příliš zpříma…
Kontroverzní bichle spisovatele Jana Nováka o životě literáta Milana Kundery vzbudila mnoho emocí a byla počátkem mnoha recenzí plných vzteku. Mnoho lidí knihu, dle svých vyjádření, odhazovalo v dál a jejich vzteklý řev dozníval ještě dlouho na stránkách zájmových webů a vyhrazených stran tištěných periodik. Toliko k bublině kolem knihy. Předem avizuji, že „proslulé“ kauze agenta Chodce je v knize věnováno cca 20 stran a je to jen střípek v životě Milana Kundery, kterému není ani věnováno moc pozornosti. Mnohem více se autor věnuje jeho činnosti v čs. svazu spisovatelů, psaní, činnosti na FAMU a dalším částem života Milana Kundery. Kromě jeho osudu zde ukazuje nepřebernou mozaiku příběhů a osudů dalších lidí z jeho bližšího i vzdálenějšího okolí a kniha je výpovědí o činnosti spisovatelů od 50. let do normalizace. Pokud tedy máte zájem o historii české literatury a boj jednolitých aktérů svazu proti komunistické vrchnosti, je kniha tím pravým pro vás. Pokud hledáte senzaci, kupte si bulvár.
Kniha je však cennou výpovědí o jedné části naší historie a pokud máte zájem vědět z oblasti české literatury té doby něco více, knihu s sebou rozhodně v rámci čtení tahejte, za tu námahu to stojí. Jen doporučuji být na pozoru proti podsouvání ze strany autora, který se Vám může snažit ukázat Milana Kunderu z pohledu, jaký jej má on. Zde však opravdu záleží na Vás, jak se s tímto aspektem knihy poperete. Mně se povedlo udělat si obrázek dle své úvahy a negativní není. Každý zkrátka žil, jak uměl a někdo měl více štěstí. A z toho nelze nikoho vinit.
Jako bys jedla kámen není kniha zajímavá jen svým názvem, ale především vyprávěním příběhů z občanské války v Jugoslávii, kdy se ze sousedů stali vrazi, z dětí sirotci, z manželek vdovy. Otřesné příběhy krutosti, zvůle a hromadných hrobů, které jsou stále odkrývány. Je to těžké čtení, ale je nutné si uvědomit, že co pro někoho může "ta ošklivá kniha," je pro tisíce lidí denní realita bez možnosti úniku. Vzpomínání na krásné časy s milovanými protínají okamžiky hrůzy při jejich násilné ztrátě. Není to čtení pro slabé povahy, je to čtení pro každého, kdo se nebojí mít při pohledu do minulosti ne tak dávné otevřené oči naplno a poučit se z ní. Už kdysi se slíbilo, že se některé věci už nikdy nesmí stát. A ony se stále dějí...
Jak dlouho dokáže přežít nenávist? Je možné ji přenášet po generacích? A jaké škody dokáží napáchat staré křivdy? Venkov 50. let byl vším jen ne klidným místem a se změnou režimu a pořádků se dostali ke slovu ti, kteří mohli jen zírat přes plot a svírat pěsti. Funkce dala možnost brát plnými hrstmi a zbavovat se nepohodlných svědků. I po desítkách let to v povědomí dotčených obcí stále zůstává a otázky nejsou pohodlné, stejně jako opakované příjezdy badatele, který se moc ptá. Z tiché nenávisti, zaťatých zubů a vzteklého syčení zpoza rohů starých stavení mrazí doposud stejně jako z nenávisti dalších generací, kteří se perou o rodinnou čest, na které záleží již pouze jim. Výborné čtení, mrazivé právě svou netečností oproti bublajícímu vzteku. Jsou hříchy, které odčiní až smrt.
Tato kniha není na jedno přečtení, stejně jako příběh v ní není příběh jednoho života. Prolínání času a dějových linií, opakovaný návrat k zásadním momentům z několika úhlů, příběh pěti bratrů a zároveň vyprávění jen o jednom z nich. Kolik toho Clay unese na svých bedrech, kolik toho zvládne jeho srdce? Kolik vůbec může unést člověk sám? Nádherné čtení, smutné, strhující, nezapomenutelné. Autor dokázal, že není "mistrem jedné knihy a jednoho tématu", ale že se dokáže ponořit i do jiných vod.
Příběh čistý jako křišťál, ale ne průhledný. Osudy několika rodin přervané válkou, jejíž členové se scházejí v pokoji se stěnami čistějšími než sklo a přitom má každý z nich zde své tajemství. Kolik jich však pokoj dokáže ukrýt? Neobvyklé čtení, které není pro běžného čtenáře. Ale ke kterému se jistě vrátíte.
Nenápadná kniha s neuvěřitelným příběhem. Osudy členů rodiny židovského lékaře v Berlíně oproti kariéře mladého člena SS zasáhnou. Hrůzy své doby vložené do románového zpracování. Pokud máte možnost knihu přečíst, učiňte tak neprodleně. Nebudete litovat. Jen nebudete chtít uvěřit, že to vše bylo možné...
Stále se nemohu vzpamatovat. Dlouho se mi nestalo, aby ve mě kniha probudila tolik emocí. Jedno z nejlepších literárních děl současnosti. Jodi, to co děláte, umíte opravdu dobře.
Sci-fi horor Ledové peklo autora Johna W. Campbella je prodlouženou předlohou kultovního hororu Věc z roku 1982. Příběh skupiny vědců zkoumající jevy v Antarktidě, kteří náhodou naleznou věky zmrzlého mimozemského tvora, zní zpočátku prostě. Jakmile však nevědomky přivedou tvora zpět k životu, začnou se dít na místě odříznutém od civilizace příšerné Věci. Muži si náhle nejsou jisti, kdo je kým a zda přítel po jejich boku není již jen kopií sebe sama, pohlcenou odporným netvorem. A čas všech se pomalu krátí…
Původní povídka je z roku 1938 a jazyk, kterým je psaná, tomu odpovídá. Postavy se navíc častěji obracejí k Bohu, křižují se a jednají trochu jinak, než jak jsme zvyklí my. Jemněji, gentlemansky, rozvážněji. Mohou se zdát lehce bez citů a emocí, ale tak se kdysi psalo. V příběhu není příliš patosu a autor se zaměřuje na technickou stránku Věci. Kniha samozřejmě není kopií filmu, který navíc vznikl o cca 60 let později, je však zajímavým dílkem, které překročilo svou dobu a i v dalším století stále stojí za pozornost i jako ukázka poctivého spisovatelského řemesla počátku 20. století.
Blog Martina Selnera vzbudil svého času velkou senzaci a to naprosto zaslouženě. Ošetřovatel autistů v týdenním stacionáři se rozhodl drobné i větší příhody sdílet s ostatními a svět si toho naštěstí všiml. Postupem času popularita jeho práce rostla až vrostla do tenkého svazku tragikomických příhod práce s autisty, kteří komentují svět s absolutní otevřeností. To může vyvolat situace veselé, ale i ty méně úsměvné. Pro všechny je tu však Martin, který je vstřebává i s pomocí výtečného chardonnay.
Knížku rozhodné doporučuji každému se zájmem o vesmír výjimečných lidí, který funguje trochu jinak, než ten náš, ale není o nic horší. A také vůbec každému, aby konečně došlo k uvědomění, že být jiný neznamená být horší.
Ostře sledované vlaky autora Bohumila Hrabala jsou již takovou čítankovou klasikou, příběh je na první pohled nenáročný a mladý Miloš Hrma, ve filmu s tváří mladého Václava Neckáře, je alespoň povědomý většině. Stejně jako lačná tvář Josefa Somra, hrajícího výpravčího Hubičku, jež otiskuje kulatá razítka na pozadí mladé telegrafistky Zdeničky. I o tom je život a práce na malé železniční stanici Kostomlaty za druhé světové války.
A právě do této stanice jednoho dne zamíří železniční transport, který někteří nechtějí nechat projet a z mnoha důvodů jej ostře sledují obě strany. Vlak tak zamíchá osudy v krátkém příběhu.
I když jsou Ostře sledované vlaky u nás trochu nešťastně „tlačeny“ vzdělávacími institucemi jako povinná četba a otravná povinnost, stejně si je dejte. Je to dobrý příběh, skrývá se v něm mnoho zajímavého a donutí k zamyšlení. Jaká je cena mladého života a co všechno jej dokáže ovlivnit. Bezútěšná atmosféra paradoxního příběhu však vyústí ve velké finále. A k tomu je dobré, už kvůli mladému Hrmovi, dojít.
Pláč je útlá kniha plná emocí a zvratů. Alistair a Joanna, rodiče několikatýdenního Noaha absolvují dlouhý let z Británie do Austrálie za účelem získání první Alistairovy dcery do péče. Osud však krutě zamíchá karty a připraví je o mnohem více než by si, kdy dokázali představit. Dramatické čtení o lásce, touze i o prostém boji o to nejdražší co máme. Kniha je prostá drastických popisů, byť si myslím, že nejednomu rodiči z ní bude úzko. Za mě však výborné čtení o naleznutí vnitřní síly a kroku k rozhodnutí, od kterého již není návratu.