kayu komentáře u knih
Andy Weir prostě umí. Kniha je natolik čtivá, že jsem se od ní vůbec nechtěla odtrhnout. Dynamika hlavního hrdiny a Rockyho mě moc bavila, mezi množstvím vážných a nebezpečných momentů tam bylo i mnoho těch, které dokázaly celou situaci odlehčit. Konec mě mile překvapil, dokonce ukáplo i pár slz.
Když jsem knihu poprvé vzala do ruky, překvapila mě její tloušťka a bála jsem se, že mě bude nudit. Nakonec se z ní však vyklubala jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla a při čtení posledních stránek jsem byla smutná z toho, že už jsem u konce. V knížce je spousta hlubokých myšlenek, které jsem si poznačila, abych se k nim mohla v budoucnu vracet.
"Pyšníš se svou ranou? Připadáš si tím velký a tragický? Tak se nad tím zamysli. Třeba hraješ nějakou roli na ohromném jevišti, ale hraješ ji jenom sám pro sebe."
Knížka mi už dlouho ležela doma, ale dostala jsem se k ní až teď díky čtenářské výzvě, za což jsem moc ráda. Chvíli mi trvalo naladit se na styl Austenové, ale pak už jsem se nemohla odtrhnout. Při čtení jsem měla pocit, jako bych všechno prožívala společně s postavami.
Po dlouhé době knížka českého autora, která mě opravdu nadchla. Příběh je vystavěn na skutečných událostech, a já se tak dozvěděla mnohé o historii tohoto regionu. Těším se, až se pustím do dalších dílů.
(SPOILER) Z literárního hlediska se určitě nejedná o dokonalý počin, ale kouzlo téhle knížky se skrývá v její myšlence, která se mi moc líbila. Věřím, že donutí spoustu lidí podívat se na svůj život z jiné perspektivy a na konci příběhu pohladí po duši.
Tento díl byl za mě ještě lepší než ten první. Na úvodních stranách jsou nenásilnou formou připomenuty hlavní události z předchozího dílu, na které vzpomínají hlavní postavy, a tak se čtenáři nemusí bát, že by jim něco uniklo. Opět se jedná o neuvěřitelně čtivé dílo. Když už se zdá, že bude dobře, tak přijdou další historické události, které postavám ztěžují už tak nelehký život v havířské oblasti. Tolik neuskutečněných snů...
Čtenáře této knížky by podle mě šlo rozdělit na dvě skupiny. První skupinu tvoří ti, kteří po přečtení knížku vychvalují až do nebes a instantně ji hodnotí plným počtem. Já sama bych se ale zařadila spíše do druhé skupiny čtenářů, na které knížka neudělala až takový dojem. Evelyn jsem si bohužel nedokázala oblíbit a nelíbilo se mi ani opakování některých motivů v knížce.
Mně se kniha bohužel nelíbila a musela jsem se nutit k tomu, abych ji vůbec dočetla. Styl vyprávění byl strohý, téměř bez emocí, s krátkými větami a minimem přímé řeči. Mnoho scén mi přišlo nadbytečných, jako kdyby jejich jediným cílem bylo neustále šokovat něčím novým. Málokdy se šlo opravdu do hloubky, všechno bylo podáno spíše stylem "stalo se tohle a tohle, tato postava potom dělala tohle" a šlo se dál.
Na to, kolik toho postavy v příběhu prožívají, mi přišly málo propracované a mnohdy jejich chování ani nedávalo moc smysl. Místo toho se dozvídáme mnoho detailů o jejich tělesných pochodech, zejména pak o povoleném svěrači, který z nějakého důvodu měla minimálně jednou snad každá postava.
Marťan i Spasitel patří moje oblíbené knížky, ale tady se bohužel konalo zklamání. Hlavní hrdinka mi byla nesympatická, ačkoliv jsem se opravdu snažila si ji oblíbit. Rádoby vtipné hlášky a sexuální narážky, kterých je knížka plná, byly na úrovni pubertálního humoru. Příběh, ačkoliv byl poměrně nabitý akcí, mi přišel méně čtivý než zmiňované dvě knížky. Konec mě trochu zklamal, mimo jiné jsem čekala nějaké rozuzlení dopisů s kamarádem ze Země.
Po prvotním šoku se u mě bohužel dostavilo zklamání. Kapitoly jsou poměrně krátké, díky čemuž jsem knihu přečetla velmi rychle, což ale ještě víc umocnilo můj pocit, že knize prostě něco chybí. Autorka si zvolila zajímavé téma, které určitě není pro všechny čtenáře, ale přišlo mi, že se všemu věnovala hodně povrchově. Velká část knihy je věnována popisům jatek, které mají čtenáře šokovat, ale celá kniha se na tom postavit nedá.
Samotná dějová linka není příliš zajímavá a kdybych si odmyslela to všechno okolo, tak by byla vyloženě nudná. Mnoho zdánlivě důležitých momentů nakonec ani nikam nevede. Konec mě sice překvapil, ale stejně jako zbytek knihy by si zasloužil více rozpracovat.
Od knížky jsem měla velká očekávání a rozhodně nezklamala. Při čtení jsem se často přiblble usmívala, tak rozkošné to místy je. Tušila jsem, kdo je Blue už od 11. kapitoly a to podezření se potom čím dál víc prohlubovalo. I tak mě ale nesmírně potěšilo, když na to konečně přišel i Simon.
Knížku bych si rozhodně přečetla ještě jednou. A asi to taky udělám, ještě předtím, než vyjde film.
Tématika Sudet je mi velmi blízká, a proto jsem se na knížku těšila, ale bohužel nesdílím stejné nadšení jako většina čtenářů tady. Příběh mi přišel uspěchaný, pořád se něco dělo, a kvůli tomu nebyla věnována taková pozornost samotným postavám. Uvítala bych, kdyby příběh trochu zvolnil a autor více vykreslil hlavní postavy, zejména jejich vnitřní svět, myšlenky, pocity.
Dále mi přijde, že hodně věcí se v knize dělilo pouze na dobré x špatné a nic mezi tím. Rychlý přerod vztahu dvou rodin mi také přišel málo uvěřitelný.
Nebylo to špatné, ale podle recenzí, které knížku vychvalují až do nebes, jsem čekala trochu víc. Ve finále mi to přišlo průměrné a srovnatelné s podobnými knížkami, které se tomuto tématu věnují.
Knížka mě zaujala díky krásné obálce a originální záložce. Co se týče děje, nápad je sice zajímavý, ale jeho zpracování mě zklamalo. Neustále se opakující pravidla a popisy toho, jak kavárna vypadá. Zápletky jednotlivých příběhů mě ničím neoslovily a do dalších dílů už se nejspíš nepustím.
Nádherná kniha, ze které mi bylo místo až smutno.
"Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější."
Na první pohled mě zaujala obálka, která je opravdu nádherná. Příběh se hodně věnuje především mamince Hamneta a jejímu manželství, ale to mi vůbec nevadilo. Všechno to hezky plynulo, velkou zásluhu na tom má krásný květnatý jazyk, kterým autorka píše. Z celé knihy na mě dýchala něžnost a láska, ale i velký smutek.
Šest vran je moje prvotina od Leigh Bardugo a lituji, že jsem se k ní nedostala dřív. Zpočátku mi dělalo potíže zorientovat se ve všech postavách a především ve fungování světa, kde se kniha odehrává. I přes to byla kniha velmi poutavá a já s radostí četla dál. Příběh měl spád a já hltala jednu stránku za druhou. Líbily se mi pasáže, kde byla popisována minulost postav, která nám byla dávkována postupně. Už teď se těším, až si přečtu další díl. Jedinou výtku mám k samotným postavám, které za mě mohli být alespoň o pár let starší.
Knížka mě příjemně překvapila. Rychle se četla a pořád se tam něco dělo. Navíc kdo by si nezamiloval Čtyřku, že?
EDIT: Bohužel další díly už jsou velké zklamání
Bohužel i ve druhém díle Sudetského domu se opakují stejné neduhy jako v předchozí knize. Styl vyprávěný je velmi přímočarý a jednoduchý, což by až tak nevadilo, ale mnoho věcí je v příběhu omíláno neustále dokola. František neustále vzpomíná na Paulu, Jarmila naříká, jaké to má doma těžké a že ji František dostatečně nemiluje. Často jsou k tomu užívána ta samá slovní spojení a fráze. Všechny postavy působí jaksi ploše a dialogy jsou nepřirozené.
Jako odpočinkové čtení to asi může lidem vyhovovat, ale když se v tom začnete trochu pitvat, narazíte na mnoho nešvarů a nesrovnalostí. Místy mi přišlo, že si autor ani neudělal pořádný historický výzkum a čerpal ze stereotypů.
Poměrně krátká knížka psaná jednoduchým stylem o tom, co je v životě důležité. Zajímavá myšlenka, ale kvalita zpracování je bohužel nedostačující. Přišlo mi, že autor psal prostě tak, jak ho napadlo, a proto kniha působí jako kdyby ji psal nějaký student - kostrbaté dialogy, opakující se doslovné fráze, pokusy o vtipy a rádoby filozofické myšlenky.