kayu komentáře u knih
Kniha je méně čtivá než populární Svědectví o životě v KLDR, ale i tak bych ji doporučila všem, kteří se o toto téma zajímají.
Šest vran je moje prvotina od Leigh Bardugo a lituji, že jsem se k ní nedostala dřív. Zpočátku mi dělalo potíže zorientovat se ve všech postavách a především ve fungování světa, kde se kniha odehrává. I přes to byla kniha velmi poutavá a já s radostí četla dál. Příběh měl spád a já hltala jednu stránku za druhou. Líbily se mi pasáže, kde byla popisována minulost postav, která nám byla dávkována postupně. Už teď se těším, až si přečtu další díl. Jedinou výtku mám k samotným postavám, které za mě mohli být alespoň o pár let starší.
Malý život je kniha, která s vámi zůstane dlouho po přečtení poslední stránky. Už je to pár dní, co jsem ji dokončila, ale i tak se v myšlenkách stále vracím k některým momentům a frázím, které ve mě utkvěly. Na knihu jsem četla spoustu recenzí, a ačkoliv souhlasím s tím, že má i své nedokonalosti, pro mě to byl natolik intenzivní zážitek, že jí musím udělit plný počet. Jak už bylo několikrát zmiňováno, knížka určitě není vhodná pro citlivější jedince. Já sama jsem při čtení několikrát propadla černým myšlenkám, zároveň mě však příběh přiměl vážit si všech dobrých věcí, které v životě mám.
Na závěr mám ještě poznámku k českému vydání. V ukázce na zadní straně přebalu je do očí bijící chyba, kde Jude říká: "Ty a Jude si sednete k ní." Přitom tam má být: "Ty a DžejBí si sednete k ní." Nechápu, jak se něco takového stalo, protože v samotném textu knihy je tato věta uvedena správně.
Z prvního dílu mi toho v hlavě moc neutkvělo, takže nemůžu srovnávat, ale tohle bylo docela příjemné čtení na jedno odpoledne. Ničím neurazí, ale ani příliš nenadchne. Musím se přiznat, že ke konci knihy už jsem se trochu nudila, protože stejně bylo od začátku jasné, jak to dopadne. V knížce je pár zajímavých myšlenek, které ale nejsou dál rozvedeny, což je škoda.
Na pokračování jsem se těšila, ale nakonec na mě knížka neudělala moc velký dojem. Sice se dobře četla, ale děj mi přišel spíše průměrný a ničím speciální. Nejzajímavější postavou z celé knihy je podle mě Baz, a líbila se mi část, kde se setkal s dalšími upíry a dozvěděl se o svém druhu nové věci. Doufala jsem, že tohle téma bude více rozvedeno, ale třeba k tomu bude prostor v dalším dílu.
V porovnání s prvním dílem se mi tenhle líbil mnohem víc. Knížka je poměrně dlouhá, ale není tolik nabitá akcí, jak jsem si původně myslela. Závěr knížky je však plný překvapivých momentů, které jsem ani v nejmenším nečekala. Děj se zaměřuje především na Feyru a její fyzické i mentální uzdravování po traumatizujících událostech a vztah s Rhysandem. Ten se stal mou nejoblíbenější postavou, ačkoliv jsem k němu v prvním díle byla poměrně skeptická. Co se mi vůbec nelíbilo, byly erotické scény, které působily, jako by je psala puberťačka.
Myslím, že slovy ani nedokážu vyjádřit všechny emoce, které jsem při čtení téhle knížky cítila. Některé pasáže se mnou rezonovaly natolik, že jsem si je musela číst několikrát dokola. Charlie mi přirostl k srdci a rozhodně na jeho příběh jen tak nezapomenu.
Přečteno jedním dechem za jeden den. Moc se mi líbí myšlenka celé knihy, která nutí člověka k zamyšlení nad vlastním životem. Myslím, že více zapůsobí spíše na mladší čtenáře, které vyzívá k tomu, aby svůj život žili na plno a nebáli se zkoušet nové věci. Od konce jsem čekala něco více dojemnějšího, ale i tak jsem během posledních stran měla slzy na krajíčku.
Samotné zpracování knihy mi přišlo spíše průměrné, některé části byly slabší, ale celkově to byla příjemná kniha, kterou bych určitě doporučila.
Od knížky jsem moc neočekávala, ale nakonec to bylo docela příjemné čtení. Děj byl snadno předvídatelný a bylo jasné, jak to všechno nakonec dopadne, ale i tak mi konec dokázal vykouzlit úsměv na tváři. Líbilo se mi, že se v knize střídaly pohledy obou kluků, a my tak viděli, co se každému odehrává v hlavě. Erotických scén tam bylo tak akorát, i když jejich popis na mě moc nezapůsobil, a vzhledem k žánru knihy by si zasloužily trochu víc rozmanitosti.
Na knížku jsem se těšila, protože série Skleněný trůn od této autorky patří k mým oblíbeným. Bohužel jsem po dočtení trochu zklamaná, musím se přiznat, že jsem od příběhu čekala víc. Hlavní hrdinka mi příliš nepřirostla k srdci a často jsem se pozastavovala nad jejím nelogickým chováním. Závěrečné kapitoly, které se odehrávají pod Horou, se mi moc nelíbily, jediný, kdo to alespoň trochu zachraňoval, byl Rhysand. Navíc hádanka, kterou Feyre dostala, se mi zdála až směšně jednoduchá.
Jinak se ale kniha četla velice rychle, autorčin styl psaní se mi líbí, i když tam na mě bylo až moc "vrčení".
Při čtení Zlodějů dýmu jsem se nemohla ubránit srovnání s podobnými knihami stejného žánru, a proto dávám jen tři hvězdičky. Celý námět se mi sice líbí, ale přijde mi, že místy postrádá hloubku a já tak neustále čekala něco víc. Taky mi chyběl rozsáhlejší popis hlavních postav, ačkoliv i tak mi přišla většina sympatická. Určitě si ale přečtu druhý díl, protože mě zajímá další vývoj děje.
Výborné téma, ale děj mi brzo začal připadat moc jednotvárný. Z konce jsem ale nadšená, čekala jsem něco úplně jiného a tohle mě příjemně překvapilo.
Zvláštní knížka, se zvláštním příběhem, na který jsem vůbec nebyla připravená. Nemůžu ale říct, že by se mi nelíbila, protože i přes náboženské téma, které mi téměř nic neříká, mi kniha něco dala.
Od knížky jsem měla velká očekávání a rozhodně nezklamala. Při čtení jsem se často přiblble usmívala, tak rozkošné to místy je. Tušila jsem, kdo je Blue už od 11. kapitoly a to podezření se potom čím dál víc prohlubovalo. I tak mě ale nesmírně potěšilo, když na to konečně přišel i Simon.
Knížku bych si rozhodně přečetla ještě jednou. A asi to taky udělám, ještě předtím, než vyjde film.
Věděla jsem, že knížka nebude jako autorovy ostatní knihy a proto jsem neměla nijak velká očekávání. Zpočátku mě kniha bavila, ale postupně to opadlo. Přišlo mi, že autor v některých částech moc přeskakuje a já se tak v ději občas ztrácela.
Chtěla jsem si spravit chuť po knížce Řbitov zviřátek, která mě zklamala a naštěstí se povedlo. Dlouho mě žádná kniha nepohltila tolik, jako právě Geraldova hra. Ze začátku jsem si myslela, že se příběh bude vleknout, ale opak je pravdou. Po slabším rozjezdu už jsem se od čtení nemohla odtrhnout a knihu jsem přečetla v rekordním čase.
Kniha byla trochu jiná, než jsem si původně představovala. Kromě klasických věcí, které obsahuje téměř každá kniha o seberozvoji, nabízí i různé meditační techniky, které mě ale nijak nezaujaly.
Příjemná oddechová knížka jako stvořená na letní čtení. Některé příběhy byly trochu slabší, jiné zase nadprůměrně dobré. Velké plus taky za povedené ilustrace.
Nádherná knížka, která zprvu zaujme svým obalem a nádhernými ilustracemi, ale může toho nabídnout mnohem víc.
Kinga mám jako spisovatele moc ráda, ale tohle mi moc nesedlo. Příběh byl předvídatelný a v některých částech zbytečně zdlouhavý.
Rozhodně bych to neoznačila za nejděsivější Kingovu knihu, jak slibuje obálka.