kayu komentáře u knih

Taková jednohubka ze světa Dvorů. Neurazí, ale ani nijak nenadchne, protože je takřka bez děje. Zaobírá se spíše hlavními postavami a jejich pocity po událostech ze třetího dílu. Moc nechápu, proč jsou některé postavy psané v ich formě a ostatní v er formě. Vzhledem k tomu, že se jednotlivé kapitoly střídají, mi to přišlo dost rušivé.

Celá knížka by šla shrnout do pár vět a myslím, že kdybyste ji přeskočili, tak by se nic nestalo.

4 12.11.2023

Na první pohled mě zaujala obálka, která je opravdu nádherná. Příběh se hodně věnuje především mamince Hamneta a jejímu manželství, ale to mi vůbec nevadilo. Všechno to hezky plynulo, velkou zásluhu na tom má krásný květnatý jazyk, kterým autorka píše. Z celé knihy na mě dýchala něžnost a láska, ale i velký smutek.

7 12.11.2023

Moje první kniha tohoto autora a musím říct, že mě příjemně překvapila. Stylem psaní je to spíše takový průměr, ale jedná se o zajímavou sondu do autorova drsného dětství a dospívání a života na francouzském venkově. Určitě si přečtu i jeho další díla.

4 11.11.2023

Začátek knížky vás hodí rovnou do vody, ale čím déle čtete, tím máte menší chuť ji odložit. Společně s Piranesim poznáváte rozhlehlý labyrint Domu a postupně rozplétáte jeho tajemství. První polovina se mi líbila o chlup víc, ale celkově jsem z knihy opravdu nadšená a klidně bych si ji někdy přečetla znovu.

5 11.11.2023

Na zemi jsme na okamžik nádherní je jedna z těch knih, které s vámi zůstanou ještě dlouho po přečtení. Autor má zvláštní, ale krásný a poetický styl, na který jsem si musela chvíli zvykat. V kombinaci se surovým příběhem je čtení knihy velmi intenzivní zážitek.

5 11.11.2023

Mně se kniha bohužel nelíbila a musela jsem se nutit k tomu, abych ji vůbec dočetla. Styl vyprávění byl strohý, téměř bez emocí, s krátkými větami a minimem přímé řeči. Mnoho scén mi přišlo nadbytečných, jako kdyby jejich jediným cílem bylo neustále šokovat něčím novým. Málokdy se šlo opravdu do hloubky, všechno bylo podáno spíše stylem "stalo se tohle a tohle, tato postava potom dělala tohle" a šlo se dál.

Na to, kolik toho postavy v příběhu prožívají, mi přišly málo propracované a mnohdy jejich chování ani nedávalo moc smysl. Místo toho se dozvídáme mnoho detailů o jejich tělesných pochodech, zejména pak o povoleném svěrači, který z nějakého důvodu měla minimálně jednou snad každá postava.

11 10.11.2023

(SPOILER) Z literárního hlediska se určitě nejedná o dokonalý počin, ale kouzlo téhle knížky se skrývá v její myšlence, která se mi moc líbila. Věřím, že donutí spoustu lidí podívat se na svůj život z jiné perspektivy a na konci příběhu pohladí po duši.

16 05.11.2023

Tématika Sudet je mi velmi blízká, a proto jsem se na knížku těšila, ale bohužel nesdílím stejné nadšení jako většina čtenářů tady. Příběh mi přišel uspěchaný, pořád se něco dělo, a kvůli tomu nebyla věnována taková pozornost samotným postavám. Uvítala bych, kdyby příběh trochu zvolnil a autor více vykreslil hlavní postavy, zejména jejich vnitřní svět, myšlenky, pocity.
Dále mi přijde, že hodně věcí se v knize dělilo pouze na dobré x špatné a nic mezi tím. Rychlý přerod vztahu dvou rodin mi také přišel málo uvěřitelný.

9 05.11.2023

Když jsem knihu poprvé vzala do ruky, překvapila mě její tloušťka a bála jsem se, že mě bude nudit. Nakonec se z ní však vyklubala jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla a při čtení posledních stránek jsem byla smutná z toho, že už jsem u konce. V knížce je spousta hlubokých myšlenek, které jsem si poznačila, abych se k nim mohla v budoucnu vracet.

"Pyšníš se svou ranou? Připadáš si tím velký a tragický? Tak se nad tím zamysli. Třeba hraješ nějakou roli na ohromném jevišti, ale hraješ ji jenom sám pro sebe."

20 29.10.2023

Čtenáře této knížky by podle mě šlo rozdělit na dvě skupiny. První skupinu tvoří ti, kteří po přečtení knížku vychvalují až do nebes a instantně ji hodnotí plným počtem. Já sama bych se ale zařadila spíše do druhé skupiny čtenářů, na které knížka neudělala až takový dojem. Evelyn jsem si bohužel nedokázala oblíbit a nelíbilo se mi ani opakování některých motivů v knížce.

12 21.10.2023

(SPOILER) Knížka se mi četla lépe než předchozí díl, protože už jsem znala všechny hlavní hrdiny a o to víc jsem si užívala pasáže o jejich minulosti. Příběh je nabitý akcí a oproti prvnímu dílu se může zdát trochu chaotický, ale i tak jsem si čtení moc užila. Co se mi naopak nelíbilo, byl způsob pojetí Matthiasovi smrti. Přišlo mi, že tam byla přidána jen za účelem šokovat čtenáře a nebyl jí věnován dostatečný prostor.

4 15.10.2023

(SPOILER) Od knížky jsem měla velká očekávání, ale bohužel se nenaplnila. Anotace slibuje "oslnivé dobrodružství odehrávající se napříč staletími a kontinenty", a právě to mi tam nějak chybělo. Je pravda, že na začátku se autorka hodně soustředí na popis každého kroku hlavní hrdinky, ale postupně přeskakuje klidně i desítky let. I přes to je kniha poměrně dlouhá a dle mého klidně mohla být kratší vzhledem k mnoha hluchým místům.

K hlavní hrdince jsem si po celou dobu nedokázala najít vztah. Nejzajímavější byl její vztah s Lucem, který mě bavil mnohem víc, než románek s Henrym, který byl stěží uvěřitelný.

4 15.10.2023

Zajímavé rozhovory, které nabízí spoustu informací o lgbtq+ komunitě. Kniha se věnuje mnoha tématům, a proto je spíše takovým odrazovým můstkem, protože každé z témat by samo o sobě vydalo na samostatnou knihu. Mě osobně nejvíce zaujala historická tématika a život s HIV.

4 05.10.2023

Knížka mi už dlouho ležela doma, ale dostala jsem se k ní až teď díky čtenářské výzvě, za což jsem moc ráda. Chvíli mi trvalo naladit se na styl Austenové, ale pak už jsem se nemohla odtrhnout. Při čtení jsem měla pocit, jako bych všechno prožívala společně s postavami.

19 05.10.2023

Abych řekla pravdu, jsem ze Severky poněkud rozpačitá. Možná je to tím, že jsem od románu čekala trochu víc a příliš mi nesedl způsob, kterým je kniha pojata. Autorka píše poutavě, ale kniha je rozdělena na velké množství částí, a právě časté předěly mi bránily se do knihy naplno ponořit. Což je velká škoda, protože příběh hlavní hrdinky mi přišel velmi zajímavý a některé pasáže bych uvítala detailnější.
V textu jsem také objevila několik do očí bijících překlepů, které trochu kazily celkový dojem.

3 02.10.2023

Po prvotním šoku se u mě bohužel dostavilo zklamání. Kapitoly jsou poměrně krátké, díky čemuž jsem knihu přečetla velmi rychle, což ale ještě víc umocnilo můj pocit, že knize prostě něco chybí. Autorka si zvolila zajímavé téma, které určitě není pro všechny čtenáře, ale přišlo mi, že se všemu věnovala hodně povrchově. Velká část knihy je věnována popisům jatek, které mají čtenáře šokovat, ale celá kniha se na tom postavit nedá.

Samotná dějová linka není příliš zajímavá a kdybych si odmyslela to všechno okolo, tak by byla vyloženě nudná. Mnoho zdánlivě důležitých momentů nakonec ani nikam nevede. Konec mě sice překvapil, ale stejně jako zbytek knihy by si zasloužil více rozpracovat.

10 30.09.2023

Moje jediná zkušenost s Hannibalem byla doposud pouze seriál s Madsem Mikkelsenem v hlavní roli, který patří k mým oblíbeným. Ke této knize jsem se dostala díky audioverzi Českého rozhlasu, která byla zpracovaná moc hezky. Co se týče příběhu a stylu psaní, ani jedno mě neoslnilo tak, jak jsem si zprvu myslela. I tak jsem si ale příběh užila a pravděpodobně sáhnu i po dalších dílech.

6 28.09.2023

Andy Weir prostě umí. Kniha je natolik čtivá, že jsem se od ní vůbec nechtěla odtrhnout. Dynamika hlavního hrdiny a Rockyho mě moc bavila, mezi množstvím vážných a nebezpečných momentů tam bylo i mnoho těch, které dokázaly celou situaci odlehčit. Konec mě mile překvapil, dokonce ukáplo i pár slz.

26 27.09.2023

Moc se mi líbil jazyk, kterým je kniha napsána. Z každé stránky jde poznat, že Nabokov byl velmi vzdělaný vzhledem k velkému množství slovních hříček a narážek na jiná díla a osobnosti, které bych bez vysvětlivek vůbec nepostřehla. Kdybych měla hodnotit jen první část knihy, dostala by ode mě plný počet. Druhá část mi však přišla místy rozvláčná a některé popisné pasáže jsem měla chuť přeskočit.

6 25.09.2023

(SPOILER) Knížky Maasové jednoznačně patří mezi moje guilty pleasures. Dvůr křídel a zmaru jsem četla po skoro dvou letech od přečtení prvních dvou dílů a byla jsem překvapená, jak rychle mě vílí svět dokázal znovu pohltit. I tentokrát jsem hltala jednu stránku za druhou a s knížkou jsem byla za pár dní hotová. Při zpětném hodnocení mi ale přijde, že ačkoliv je kniha poměrně obsáhlá, v příběhu se toho zase tolik neudálo. Značnou část knihy se postavy mezi sebou jen baví, případně se hádají a vyjíždějí na sebe.

Celá kniha spěje k velké válce, která mi ve finále přišla taková nemastná neslaná. Část bojů navíc naše hlavní hrdinka sleduje v bezpečí na kopečku, což mi v tu chvíli přišlo komické. Válečné kapitoly jsou nabité akcí, ale také šokujícími momenty, které se na čtenáře valí ze všech směrů. Je jich ale tak moc, že mají spíše opačný účinek. Stejně tak je tomu i v případě úmrtí a následném vzkříšení hned dvou hlavních postav. Divím se, že Maasová rovnou neoživila i Feyřina otce.

3 22.09.2023